Vůz vhodný pro tři autosedačky

Vážený čtenáři,

Peugeot 406 je velice prostorný automobil, který nabízí na zadních sedadlech dostatek prostoru pro 3 dospělé cestující a solidní objem zavazadlového prostoru. Bohužel se jedná o klasický sedan, což neumožňuje větší variabilitu a využití pro velkou rodinu je velice obtížné.

Do Vašeho výběru jste tedy zařadil velká MPV. Peugeot 807 a Citroën C8 jsou společně s Fiatem Ulysse a Lancií Phedra po technické stránce totožnými vozy. Vyrábějí se v Itálii a jsou výsledkem spolupráce koncernu PSA a Fiatu. Liší se pouze vnějším vzhledem – karosářské díly, nárazníky, světlomety zajišťují designové odlišnosti a příslušnost k té které značce.

Hlavní výhodou těchto vozů je bezesporu vnitřní prostornost. Nabízejí místo pro 5, 7, nebo dokonce 8 dospělých pasažérů, kteří naleznou pohodlná, příjemně čalouněná sedadla, která ovšem postrádají boční vedení. S každým sedadlem ve druhé a třetí řadě je možno samostatně manipulovat. Je možné je posouvat, z vozu úplně vyndat, popřípadě překlopit jejich opěradla a využít je jako odkládací stolečky. Přístup k zadním řadám sedadel zajišťují boční posuvné dveře, a to buď to mechanicky, nebo elektricky. Interiér nabízí bezpočet odkládacích míst. Jedná se především o schránky v přístrojové desce, centrální klimatizovanou schránku, kapsy ve dveřích a také schránky pod sedadly. Z hlediska variability se jedná o opravdu povedený vůz, který by měl bez problémů splnit Vaše nároky.

Pokud se zaměříme na konstrukční řešení podvozku, zjistíme, že výrobce vsadil na osvědčenou a spolehlivou klasiku. Vepředu je použita náprava typu McPherson, vzadu pak tuhá náprava se dvěma podélnými rameny. Přední náprava může být zdrojem potíží – vždy si zkontrolujte vůle v předních ramenech. Čepy ani silentbloky zde není možné vyměnit samostatně. Naopak náprava zadní je velice odolná a zpravidla nežádá žádné investice.

K pohonu vozidla slouží motory, pocházející z koncernu PSA a které své kvality předvedly a stále předvádějí v dalších vozech. Jedná se o zážehové čtyřválce 2.0 16V DOHC (tovární označení EW 10 J4) o výkonu 100 kW a 2.2 16V DOHC (označení EW 12 J4) s výkonem 116 kW. Prvně jmenovaný uděluje vozu pouze průměrnou dynamiku. Druhý je na tom podstatně lépe. Má plynule proměnné časování sacích ventilů a dva vyvažovací hřídele. Nabízí pružnost ve velkém rozsahu otáček, klidný a tichý běh. Je u nich ovšem potřeba počítat s adekvátní spotřebou paliva, konkrétně motor 2.2 16V si v průměru může říct o 10 – 12 litrů na 100 km (dle stylu jízdy a zatížení vozu). Naproti tomu se jedná o velice spolehlivé motory, které se nevyznačují žádnou typickou, finančně náročnou závadou.

Z benzinových motorů bych ještě alespoň okrajově zmínil šestiválcový motor 3.0 V6 24V DOHC (označení ES9 J4). Mezi ojetinami na něj příliš často nenarazíte. Má plynulý zátah v celém spektru otáček, krásný zvuk a dostatečný výkon, také ale vysokou spotřebu a vysoké servisní náklady. Proto bych jej příliš nedoporučoval.

Dále jsou v nabídce motory vznětové – opět z produkce PSA. Konkrétně 2.0 HDi 16V o výkonu 79 kW a 2.2 HDi 16V s výkonem 94, později 98 kW. Z těchto motorů bych jednoznačně doporučil ten druhý a označil bych jej pro tento vůz jako nejoptimálnější variantu. Tento motor má zásluhou vyvažovacích hřídelí velice kultivovaný chod a zásluhou turbodmychadla s variabilní geometrií lopatek výborný zátah prakticky ze všech otáček. Jedná se o motory spolehlivé, i když některé typické závady dieselů se jim také nevyhýbají. Konkrétně bych zmínil unavené vstřikovače, závady turbodmychadel (ne ovšem tak časté jako např. u Renaultu 1.9 dCi) a vadný tlumič torzních kmitů řemenice, u silnějšího pak je také potřeba počítat s nutností výměny filtru pevných částic (již je k dostání repasovaný).

Jízdní vlastnosti by se daly zhodnotit jako jisté a komfortní, v zatáčkách počítejte s větším náklonem karoserie. Je nutno podotknout, že se jedná o vůz pro pohodlnné rodinné cestování a naladění podvozku tomu odpovídá. Touto charakteristikou se ostatně vyznačuje většina podobně zaměřených vozů, až v loňském roce se objevil Ford S-Max, který do tohoto segmentu vnesl také trochu „sportovna“.

Spolehlivost těchto vozů není hodnocena příliš kladně. Zdrojem problémů může být elektronika - například přístrojová deska a ovládání klimatizace často vypovídají poslušnost. Rovněž elektricky posuvné zadní dveře často zlobí, dokonce byly zaznamenány případy jejich samovolného otevření při jízdě. V interiéru mohou rovněž pozlobit sedadla, která se zasekávají v kolejničkách a následkem toho s nimi nelze pohybovat. Celkové zpracování interiéru rozhodně není na vysoké úrovni , plasty vržou a potahy sedadel toho také moc nevydrží. Z mechanických komponentů je potřeba zaměřit se na stav zavěšení předních kol, úniky oleje z převodovky, opotřebení brzd.

Také bych zmínil výsledek nárazového testu, provedený Euro – NCAP. Zástupce této čtveřice, Peugeot 807 v něm získal 5 kvězdiček za ochranu pasažérů a jednu za ochranu chodců. Pasivní bezpečnost je tedy možné považovat za klad tohoto modelu.

Ve svém dotazu jste jako další možnou alternativu navrhoval Peugeot 307 SW. Ačkoliv se jedná o velice povedený automobil, kdy se konstruktérům podařilo do kombi nižší střední třídy vměstnat 7 sedadel, domnívám se, že prostorové nároky nemůže splnit takovým způsobem, jako výše popisovaná čtveřice vozů. Důvodem ke koupi nemůže být ani cena, jelikož nejlevnější exempláře Peugeotu 307 SW jsou k dostání jen o trochu levněji, než Peugeot 807, Citroën C8 a Fiat Ulysse. Rovněž spolehlivost tohoto vozu, zejména v prvních letech výroby, není hodnocena příliš kladně.

Naopak bych do Vašeho výběru doporučil zařadit další MPV. Jedná se o Opel Zafira první generace. Tento vůz se světu představil v roce 1999 a po právu si získal pozornost. Technicky je příbuzný s Opelem Astra druhé generace.Vzhledem k přece jen většímu „modelovému stáří“ a k tomu, že v současné době je v prodeji druhá generace, je k mání již zhruba od 150 tisíc Kč – tedy asi o 100 tisíc levněji, než Peugeot 807 a spol.. Je to sice vůz menších rozměrů, než výše popisovaná čtveřice „sourozenců“, ale Vaše nároky by jistě splnil bohatě. Nabízí také sedmimístnou konfiguraci interiéru, variabilitu a množství úložných prostorů. Na rozdíl od francouzsko – italské konkurence nabídne preciznější zpracování interiéru a kvalitnější materiály. Manipulace se sedadly je jednodušší, lehčí, nic se ani po letech provozu nezasekává. I po stránce jízdních vlastností se jedná o lepší volbu. Motorová paleta je také daleko širší, než v případě Peugeotu/Citroënu. Ale zatímco tam je možné doporučit, snad kromě finančně nákladného šestiválcového třílitru, z hlediska spolehlivosti každou motorizaci, u Zafiry bych se spíše přikláněl k osvědčeným benzinovým motorům, zejména pak 1.8 16V (výkon 85, od roku 2000 pak 92 kW). Jediné, na co je třeba dát si pozor, je výměra rozvodového řemene. Dieselové motory nejsou (v porovnání s benzínovými) příliš mechanicky odolné, ani spolehlivé.

Ve prospěch Opelu Zafira rovněž hovoří nižší ceny náhradních dílů. Celková spolehlivost dle statistik je také na vyšší úrovni, než v případě francouzsko – italské konkurence.

Snad jen výsledek nárazového testu Euro – NCAP, kterému se Zafira podrobila v roce 2001 se ziskem tří hvězdiček, není až tak vynikající. Někomu může rovněž vadit poněkud „usedlejší“ design karoserie a interiéru.