Vybíráme Suzuki Ignis s pohonem všech kol

Petr Šikl - 02. 09. 2011
ZKUŠENOSTI UŽIVATELE: Suzuki Ignis
Čtenář by chtěl manželce koupit šest let starý Ignis s pohonem všech kol, jelikož bydlí v podhůrské oblasti, kde se musejí vypořádávat z bahnitou příjezdovou cestou a přívaly sněhu v zimním období. Schválíme jeho volbu?

Dotaz: Dobrý den, chtěl bych manželce pořídit Suzuki Ignis druhé generace, konkrétně vůz z roku 2005. Manželka ho měla možnost chvíli řídit a pochvalovala si ho moc. Důležitý pro nás je pohon všech kol. Bydlíme v kopci v podhůrské oblasti a jediná příjezdová cesta je často doslova rozblácená a v zimě téměř neupravovaná. Prosím tedy o radu jaký motor zvolit při ročním nájezdu zhruba 12 tisíc kilometrů, na co dát při koupi pozor a jaké slabiny má tento model?


Odpověď: Nejprve Vás musím upozornit, že v Česku mezi ojetinami je jen malý výběr verzí s pohonem všech kol (základní model s motorem 1.3 přišel např. v roce 2004 ve výbavě GA na 289.900 Kč, ve výbavě GL na 329.900 Kč a GL/Ac na 354.900 Kč). Důvodem byla vysoká pořizovací cena. Nejčastěji tak u Ignisů s pohonem všech kol narazíte na základní zážehovou třináctistovku, která není vůbec špatnou volbou. Tento čtyřválec s rozvodem DOHC, vícebodovým vstřikování paliva a systémem proměnného časovaní sání překvapí svou živostí, odolností a vcelku dlouhým zpřevodováním (oproti větší patnáctistovce). Paradoxně je tak slabší jednotka méně hlučnější při jízdě po dálnici. V Česku rozšířenější jedna-trojku proto mohu vřele doporučit. Je velmi dobrou volbou. Patnáctistovek je na trhu méně a jen zřídka narazíte na dieselovou třináctistovku DDiS, kterou stejně příliš nedoporučuji, jelikož při větší porci kilometrů zavání (oproti benzínu) výrazně dražším servisem.

Všechny pohonné jednotky mají rozvody poháněné řetězem. Výměny motorového oleje výrobce stanovil po ujetí 15.000 km (nebo jednou za rok), přičemž olej by měl být specifikace SAE 5W-30 nebo 10W-30 API SG/SL. U automatické převodovky se mění olej po ujetí 160.000 km (doporučen ATX Dexron III.). Další olej se mění v zadním diferenciálu po ujetí prvních 15.000 km, což se ojetých exemplářů netýká, jelikož následná výměna není podle automobilky již potřeba.

Ignis trápí v případě vznětového motoru 1,3 DDiS (jedná se o motor Multijet od koncernu Fiat) vadný snímač plnícího tlaku turbodmychadla, který přijde zhruba na patnáct stovek. V případě zážehových motorů lze ojediněle narazit na netěsné gufero klikové hřídele na straně spojky. Po všech ostatních stránkách jsou benzínové motory spolehlivé. Stejně dobře je na tom i viskózní spojka, která vydrží celkem dost. Přesto, pokud se Vám zdá, že připojení zadní nápravy probíhá pomalu nebo vůbec, je nutné změřit točivý moment na spojce. Příčinou může být únik náplně, která nelze podle výrobce dolít. V případě kompletní výměny této spojky si připravte zhruba 15.000 Kč, což je daleko méně, než v případě podobně řešených systémů u konkurence (např. u Volkswagenu). Ignise trápí občas vadný centrální displej nebo snímač vnější teploty umístěný pod předním nárazníkem. Často také můžete narazit na hučící ložiska kol zadní nápravy nebo (avšak ojediněle) na ložisko spojky. Také je nutné počítat při větší porci ujetých kilometrů s vůlemi v horním uložení předních vzpěr McPherson (tlumičů). Celkově patří podvozek Ignisu k velmi odolným.

Když to shrnu, pro Ignise mluví živý a odolný motor, slušná světlá výška, velmi dobré brzdy, solidní výbava, účinná klimatizace (pokud je ve výbavě), vzhledem k celkovým rozměrům velkorysý vnitřní prostor, výborná manévrovatelnost, přijatelné ceny ojetin, jednoduchost stavby a z toho plynoucí spolehlivost. Na straně druhé je nutné zkousnout tvrději naladěný podvozek, průměrné jízdní vlastnosti, tužší řazení, omezený zavazadlový prostor, háklivost na boční vítr nebo vyšší hlučnost. Někomu může vadit například hluk od posilovače řízení, který je umístěn celkem blízko pod volantem nebo palivoměr neustále ukazující stav paliva v nádrži (i při vypnutém motoru).


Tagy