RECENZE OJETIN: Toyota Avensis třetí generace
František Mašek
-
19. 10. 2017
Tahle Toyota umí být úsporná, spolehlivá a levná na provoz. Je ale třeba vybrat ten správný motor.
Avensis třetí generace se začal vyrábět na přelomu let 2008/2009. Už od začátku byly k dispozici pouze dvě karosářské verze - sedan a kombi.
Liftback bohužel chybí. Model prodělal v roce 2015 poměrně zásadní facelift, s kterým se prodává doposud. Podvozek Avensisu stojí podle automobilky na zbrusu nové platformě a lze ho označit za maximálně komfortní. Přirovnal bych ho k Citroënu C5 s běžným podvozkem. Zadní
víceprvková náprava přispívá k bezpečným a nezáludným jízdním vlastnostem. Za volantem však nečekejte sbírání emocí a dojmů z řízení. Žádné se totiž nekonají (od toho tu jsou úhlavní konkurenti v podobě Mazdy6 a Hondy Accord). V případě kombíku dostanete objem zavazadelníku nadprůměrných 543 litrů a po sklopení zadních sedadel získáte 1609 litrů. Celý prostor je navíc dobře využitelný (rovná ložná plocha, nízká nakládací hrana, úchyty v posuvných lištách atd.).
Situace na trhu ojetin
Třetí generaci Avensisu dnes koupíte už od cca 180 tisíc korun. Asi dvě třetiny ojetin v nabídce mají dieselové motory, převládají dvoulitry D-4D o výkonu 91 a 39 kW. U benzínových motorizací je nejčastěji zastoupena 1,8 Valvematic. Slabší zážehová šestnáctistovka o výkonu 97 kW i silnější
2,0 Valvematic (112 kW) jsou v menšině. Obecně lze tedy říci, že měli kupující nových vozidel většinou šťastnou ruku na motory, které se později ukázaly jako dobrá volba. Tím lépe pro kupující ojetin.
Nejčastější závady
U Avensisu tradičně mnoho závad není. Před koupí zkontrolujte kromě ostatních běžných věcí i stav karoserie, speciálně u kombíku se zaměřte na korozi pátých dveří. Podívejte se také na stav destiček a kotoučů - mnoho nevydrží hlavně ty na přední nápravě. U dieselových motorizací může dojít ke klasickým problémům se vstřikovači. Na podvozku žádné podpásovky nečekejte, je odolný. Stejně tak elektroinstalace i ve vyšších výbavách prozatím nijak nezlobí. Motory mají bezproblémové řetězové rozvody. Celkově tedy tuto generaci hodnotím pozitivně.
Který motor vybrat
Mezi ojetinami jsou zastoupeny tři benzínové motory. Nejslabší jednašestka Valvematic s výkonem 97 kW splňovala roli modelu "cena od". Jde však o spolehlivý a nepříliš žíznivý motor. Mou osobní volbou by však byl druhý benzínový motor v nabídce, a to 1,8 Valvematic (108 kW), který jede o poznání lépe a spotřeba je obdobná. Jen škoda, že v nabídce tuzemských bazarů je výběr velmi malý, pokud si chcete kromě motorizace vybírat i karoserii nebo dokonce výbavu, směřujte svůj zájem o ojetinu mimo ČR. Třetím benzínovým motorem v nabídce je nejsilnější dvoulitr s výkonem 112 kW. Dle majitelů však bere o poznání více, než je jeho udávaná spotřeba.
Pokud se podíváme na nabídku dieselů, zde se nabízely také tři verze. Základní dvoulitr D-4D má výkon 93kW (od 2011 91 kW a od 2015 104 kW) a pokud bych měl vybrat naftu, padla by má volba právě na tento. Oproti motoru z předchozí generace má tento lépe vyřešené vstřikování i koncepci
EGR ventilů. Navíc je úspornější, než zbylé dva silnější motory s vyšším objemem. Svým nezákeřným lineárním charakterem dvoulitr ponejvíce připomíná nafťáky od
BMW nebo třeba pětiválec D3 od Volva. Udávaný maximální výkon 91 kW patří spíš k podprůměru, v praxi však mnohem víc oceníte naprostou absenci „kopanců“ a jiných výkonových nepravidelností. Agregát měkce a přitom živě zabírá už z velmi nízkých otáček (od 1.200 ot/min) a následně ochotně akceleruje zhruba do 3.000 ot/min, další vytáčení už význam nemá.
Nejsilnější naftovou motorizací jsou
2,2 D-4D (110 kW) a 2,2 D-CAT (130 kW). Ty jezdí klidně i za osm litrů (speciálně D-CAT), jsou těžší, což neprospívá ani přední nápravě, ani jízdním vlastnostem. Ještě obecně k dieselům: zde musím konstruktéry od Toyoty pochválit. Vznětové motory zde netrpí žádnými opakujícími se závadami, které by odrovnaly vaši peněženku. Volte je ale jen při nájezdech nad 20 tis. km za rok.
Plusy a mínusy
(+) prostornost, zejména šířka kabiny
(+) vzdušnost kabiny
(+) velké nástupní otvory
(+) spotřeba 1,6 a 1,8 Valvematic
(+) poskytovaný komfort
(-) odlišné podsvícení displejů na středovém panelu
(-) umístění tlačítka elektronické parkovací brzdy
(-) špatně odhadnutelné konce karoserie
(-) níže položené zadní sedáky
(-) absence parkovacích senzorů pro nížší stupně výbavy
(-) jen průměrné řazení manuální převodovky
(-) nekultivovaný zvukový projev 2,2 D-CAT
(-) vyšší spotřeba 2,2 D-CAT