Rover 620 SDi

Potřeba koupě přibližovadla pro cestování k rodičům přes půl republiky, na lyže nebo jiné využití volného času a občas nějakou tu dovolenou pro nás vyvstala již před pár lety.

Značka:	Rover
Model:	600
Typ:	620 SDi
Karoserie:	limuzína, sedan, hatchback
Obsah motoru:	1994
Palivo:	nafta
Rok výroby:	1997
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	80 000
Najeto km nyní:	104 000
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	16 měsíců
Průměrná spotřeba:	6 l/100km
Předchozí vozidlo:	Opel Astra

A tak už během přípravy finančních prostředků na nákup jsem se porozhlížel po tom správném stroji. Především měl splňovat nároky na pohodlí na delších cestách, ke kterým je u nás primárně určen. Stejně významnou roli však hrála také pořizovací cena a provozní náklady, tedy zejména nízké nároky na servis a spotřeba paliva. Také proto padla volba na turbodieselový motor. Jako zarytý automobilový fanda již od útlého věku jsem však ve své garáži nemohl akceptovat žádnou běžnou konfekci, šeď všeního dne. Zkrátka žádné auto, kterými jsou naše silnice přeplněné a člověk jich při každé cestě potká tolik, že je stěží spočítá. To všechno byly důvody ke koupi vozu, který je v našich podmínkách tak trochu exotický, přestože pochází z Coventry, z Anglie. Právě takový je Rover 620 SDi.
Jedná se o sedan střední třídy, jehož historie se začala psát v roce 1993. Automobil vznikl ve spolupráci s japonskou Hondou, s jejímž modelem Accord z let 1992-1998 má společnou řadu dílů podvozku, část nabídky motorů, některé panely karoserie a tvarově podobný interiér. Je však potřeba poznamenat, že oproti svému asijskému bratranci působí o poznání důstojněji. Od počátku výroby byly v nabídce verze se zážehovými motory 1.8i a 2.0i se shodným výkonem 85 kW jako modely 618Si a 620Si, který byl záhy nahrazen modernějším 2.0i 16V o výkonu 96 kW. Největší motor pod kapotou Roveru 600 představoval 2.3i 16V o výkonu 116 kW v modelu 623Si. Většina těchto zážehových jednotek pocházela od Hondy, ale nejvýkonnější agregát o zdvihovém objemu 2,0 litru byl vytvořen v Roveru a pod kapotu Accordu nebyl nikdy určen. Je přeplňován turbodmychadlem a v modelu 620ti podává i dnes úctyhodných 147 kW (200 k). Právě tato varianta mi byla ze všech nejsympatičtější, ale ačkoliv její spotřeba není nejvyšší (při běžné jízdě okolo 9 litrů), nemůže se rovnat spotřebě turbodieselového motoru s přímým vstřikem paliva, který má rovněž původ v anglických dílnách automobilky Rover. Neoplývá sice excelentním výkonem jako jeho posledně jmenovaný benzínový přeplňovaný kolega, ale rozhodně to není žádný louda a když se mu šlápne na krk, dovede slušně pelášit. Vždyť jeho nejvyšší konstrukční rychlost dosahuje téměř 190 km/h. Jeho jmenovitý výkon je sice jen 77 kW (105 k) a ve vysokých otáčkách nad 4000 za minutu mu už tak trochu dochází dech, ale hlavní přednost této jednotky je potřeba hledat jinde - nejvyšší kroutící moment vrcholí hodnotou 210 Nm již při 2000 otáčkách a až téměř do 4000 nijak výrazně neklesá. Motor má proto vynikající zátah odspodu s postupným nástupem turbodmychadla a jen tak nějaký kopec jej nezpomalí. Moje zkušenost je taková, že ať je auto naložené jak chce, tak i na pátý převodový stupeň vyjede při 2000 otáčkách každé stoupání.
Převody jsou u tohoto vozu sice kratší, ale vzhledem k charakteristice motoru relativně optimální a celek si dobře rozumí. Na dálnici by však motor uvítal převodovku 6-stupňovou, na čemž se shoduji i s dalšími majiteli. Při povoleném dálničním rychlostním limitu totiž motor točí téměř 3000 otáček a z hlediska dlouhodobého provozu by mu již více na životnosti jistě nepřidalo. Absenci více stupňů převodovky je tedy možné považovat za lehký nedostatek (ne však kritický), ale musíme brát v úvahu také dobu vzniku automobilu. Nehledě k tomu, že s nižšími otáčkami by se jistě snížila i spotřeba, která na dálnici šplhá lehce nad 6 litrů. Spotřeba je ale kapitolou sama pro sebe. Ať prázdný nebo po střechu naložený, ať klidným tempem nebo vysokou rychlostí, spotřeba se drží stále v rozumných mezích a ani při poměrně ostré jízdě nikdy nepřekročí 7 l/100 km. V běžném provozu se dlouhodobě drží okolo 6 litrů, ale můj provoz nejméně z poloviny tvoří dálnice a další nezanedbatelnou část pak město, i když se krátké vzdálenosti snažím zejména teď v zimním období omezit na minimum.
Nejraději si však s Roverem užíváme běžné 'okresky', kde je automobil jako doma a i zkušenosti některých dalších majitelů, kteří využívají převážně silnice II. a III. třídy, říkají, že provoz okolo 5 až 5,5 l/100 km není výjimkou. Podvozek i v porovnání s dnešními vozy výborně tlumí nerovnosti, přesto však není přehnaně měkký a v zatáčkách dobře drží stopu s ohledem na svou přirozenou nedotáčivost. Auto se zkrátka při jízdě chová klidně a důstojně jako pravý anglický gentleman. Že hodně záleží na výběru pneumatik snad nemusím nikomu připomínat. Také proto jsem brzy zakoupil originální 16" litá kola s pneumatikami Pirelli P6000 205/55 ZR16 a musím uznat, že patří k tomu nejlepšímu, co lze na auto namontovat.
Interiér odpovídá charakteristice značky, což dokládají použité materiály, velice pohodlná sedadla nebo dřevěné obložení. Celý automobil je velmi kvalitně zpracován, a proto se ani po letech v interiéru neobjevují žádné pazvuky, na jaké jsme zvyklí z mnoha nových vozů již po krátkém používání. Výtku si snad zaslouží jen prostor pro cestující na zadních sedadlech v podélném směru. Vzhledem k velikosti rozvoru náprav zde opravdu není mnoho místa. Musíme ale mít na paměti, že se nejedná o stěhovák, nýbrž o sportovně střiženou limuzínu a některé vnitřní rozměry jsou daní za výjimečný design tohoto vozu, který by jinak určitě nebyl tak elegantní. V bachratém VW se dá prostoru samozřejmě vykouzlit nepoměrně více. Na předních sedadlech si není na co stěžovat. Místa je dostatek ve všech směrech i pro mou 190 cm vysokou postavu a pohodlí posádce nechybí. Tomu napomáhají všechna okna ovládaná elektricky, taktéž zrcátka navíc s vyhříváním, klimatizace, výškově nastavitelný volant i sedadlo řidiče, střední loketní opěrky vpředu i vzadu a další doplňky. Samozřejmostí ve výbavě je posilovač řízení, ABS nebo dálkové centrální zamykání. Zbývá zmínit zavazadlový prostor, který je s objemem 450 litrů ve své třídě průměrný. Jeho tvar je ale poměrně plochý, takže s převozem vyšších předmětů nepočítejte. O to větší je jeho půdorysná plocha. Využitelnost zvyšují sklopná opěradla zadních sedadel, která byla však v tomto modelu jen za příplatek. Jak jsem předeslal v úvodu, občas vyvstane potřeba převést např. lyže. Z tohoto důvodu byl krátce po pořízení auta zakoupen také střešní nosič značky NEUMANN a výborně se osvědčil. Velmi dobré jsou rovněž nosiče THULE, ale ty jsou podstatně dražší.
Motor má rozvody poháněné řemeny, které výrobce předepisuje měnit zhruba po 100.000 km. Tuto výměnu provedl prodejce po dohodě předtím, než jsem vůz zakoupil, takže tato starost mne prozatím nečeká. Krátce po koupi auta jsem byl nucen s příchodem prvních mrazíků vyměnit baterii. Provizorní 44Ah, která se pod kapotu dostala bůh ví kde, samozřejmě na velký diesel nestačí. Vždyť i výrobce předepisuje jako minimální 72Ah, se kterou již nemám nejmenší problém. Kromě této drobnosti mne během používání potkala jediná nepříjemnost. Zhruba před rokem jsem si zahrál na myslivce a při nočním přejezdu přes hory jsem ulovil srnu. Lovnou zbraní byl bohužel náš Rover, který ale naštěstí potřeboval jen vyklepat a přelakovat jeden přední blatník, což vyšlo zhruba na 4.000,- Kč. Jinak si vůz prozatím žádá jen tankování nafty, pravidelné výměny oleje, výměny pneumatik a platby pojistného a dalších poplatků spojených v ČR s provozem vozidla. Protože se jedná o první turbodiesel v mém vlastnictví, chvíli jsem se s ním učil správně zacházet. A tankování kvalitního paliva k tomu patří také. Sice tento motor není vybaven choulostivými vstřikovači Common-railu, ale od té doby, co tankuji naftu výhradně u renomovaných společností, klesla spotřeba cca o 0,5 litru a výrazně se ztišil chod motoru zejména za studena. Ještě doplním, že osvědčený olej pro tyto vozy je třeba tzv. plně syntetický Mobil1 5W40 pro naftové motory.
Spousta lidí u nás má z Roverů obavy hlavně proto, že značka Rover u nás nemá oficiální zastoupení. Navíc se automobilka loni postarala o slušný mediální rozruch, když zastavila výrobu v hlavním závodě v Longbridge. Mohu však potvrdit, že tato skutečnost nemá žádný vliv na dodávky náhradních dílů, které k nám přímo z Anglie zajišťuje jedná soukromá společnost. Navíc u nás funguje poměrně dobře klub nadšenců značek Rover a MG, na jehož webových stránkách se nachází zajímavé články, rozsáhlé diskuzní fórum, bazar a také prostor s technickými dotazy, na které dlouhodobě ochotně odpovídá osoba u nás z nejpovolanějších. Servis, ve kterém Rover kvalitně opraví, sice není na každém rohu, jako je tomu např. u tuzemského výrobce automobilů, ale rozhodně není potřeba se v žádném případě bát. Auto této značky ale vybírá člověk srdcem a není určeno pro každého. Už proto si zachovává jistý punc originality na našich silnicích, a tak to také zůstane.

Klady	Zápory
Kvalita	Prostor vzadu
Spotřeba	Neautorizovaný servis
Originalita
Komfort

Spolehlivost	1
Provozní náklady	1
Cena náhradních dílů	2
Dostupnost náhradních dílů	3