Škoda Felicia 1,9 D

Značka:	Škoda
Model:	Felicia
Typ:	1,9 D
Bližší označení:	LX
Karoserie:	hatchback
Obsah motoru:	1896
Palivo:	nafta
Rok výroby:	1996
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	105 000
Najeto km nyní:	180 000
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	3,5 let
Průměrná spotřeba:	5,5 l
Poruchy:	viz text
Předchozí vozidlo:	Mazda 626

V roce 2003 jsem byl nucen změnit vozidlo (dosavadní Mazda 626 GC už měla svůj zenit za sebou) – k dispozici jsem měl sumu 100 000 Kč a rozvažoval jsem, jaké auto si koupit. Volba padla na Škodu Felicia, a to z následujícího důvodu: v té době zrovna známý prodával auto dotažené z Rakouska, které mělo doložený původ a sevisní knížku.

Vlastníte vůz značky Škoda? Podělte se s ostatními o své zkušenosti ZDE!

Jak jsem poznal, felicie není auto pro toho, kdo najede více než 10 000 kilometrů za rok. Já se svou felinou najel průměrně 20 000 km/rok - a to už na ni bylo dost.
Ihned po koupi jsem (svépomocí) musel provést opravu táhla řazení, protože řazení připomínalo "vykloktaný traktor" (investice do dílů 1 000 Kč). Musím ale dodat, že od té doby je řazení OK. Zajištění lehkého chodu řadicí páky lze dosáhnout jednoduše – pod autem se nachází kloub řadicí tyče tvořený šroubem a dvěma plastovými díly – toto stačí cca 1x ročně seřídit a namazat. Zbavit se úniku převodového oleje také není obtížné – stačí vyměnit těsnící kroužek (za cca 30 Kč), který je zalisován přímo v převodovce (tj. v místě, kde ústí řadicí tyč do převodovky).
Zanedlouho poté jsem nechal motor auta zkontrolovat v diesel-servisu - tam jsem nechal 1 700 Kč za kontrolu tlaků ve válcích a přeměření vstřiků (bylo to OK), výměnu 2 žhavicích svíček a palivového filtru. Od té doby auto už naštěstí diesel-servis nepotřebovalo.
Při 120 000 km jsem si doma na zahradě preventivně vyměnil rozvodový řemen s kladkou (výměna těchto dílů stála cca 2 000 Kč + pár hodin usilovné práce; pozn.: nikde jsem dosud neobjevil interval výměny rozvod. řemene). Brzy nato jsem – opět svépomocí - vyměnil opotřebené kotouče včetně destiček (900 Kč).
Po první zimě, tedy na jaře r. 2004, jsem opět vyrazil s nářadím ku svému vozu, kde jsem tentokráte musel vyměnit pravé zadní ložisko, a to z důvodu netěsnosti jeho víčka. Dostala se mi totiž do něj voda se solí. Uběhlo půl roku a začalo povážlivě hučet levé zadní ložisko. Výměna obou ložisek přišla na 600 Kč.
Na sklonku roku 2004, v zimě, začal zlobit přepínač světel. Po prohřátí interiéru (po ujetí cca 30 km) se začal sám přepínat na dálková světla, takže zatímco pravá ruka řadila a řídila, levá ruka držela přepínač. Výměna přepínače (500 Kč) není složitá – po demontáži volantu a dvou plastových krytů sloupku řízení následuje přecvaknutí do konektoru.
Rok 2005 byl na opravy nenáročný. Vyměnit jsem musel pouze zadní díl výfuku (investice 550 Kč).
Zato rok 2006 byl ve znamení oprav. Začal jsem výměnou kloubu na poloose (investice 550 Kč; tuto závadu jsem "podědil" po předchozím majiteli, který zřejmě jezdil s roztrženou manžetou a výměna takto poškozeného kloubu pak po čase zbyla na mě, proto doporučuji: dávejte si pozor na manžety). Následovala série oprav: výměna zadního tlumiče pérování (1 000 Kč), spodních čepů nápravy (300 Kč), předního pravého ložiska (400 Kč), klínového (resp. drážkovaného) řemene (360 Kč) a plynových vzpěr na kufru (600 Kč) – vše svépomocí.
Jak známo, felicie patří obecně mezi auta, které dosti reznou. Takže krom každoročních před- a po-zimních opravách spojených s odstraňováním rzi jsem v roce 2006 musel nechat provést kompletní opravu laku dveří (1 200 Kč). Odstraňování rzi u felicie, toť vskutku nekonečný příběh.
Rok 2006, "rok oprav", jsem zakončil výměnou prasklého předního skla (výměna i s prací 2 300 Kč), brzd (vyměnil jsem zarezlý čep třmenu, investice 100 Kč - prevence: při přezouvání auta si projděte pohyblivost jednotlivých pístků a čepů na brzdách a stav jejich manžet); výměnou prasklé manžety na poloose (70 Kč) a nakonec jsem opravil ventilátor topení (po důkladném vyčištění se uhlíky opět svižně rozhýbaly a ventilátor už fučí jako divý). Tímto výčet oprav (prozatím) končí.
A teď něco z jiného soudku, aneb mé zkušenosti s jízdními vlastnostmi felicie. Srdcem každého automobilu je bezpochyby motor. Ten je v případě felicie převzat z Volkswagenu Polo a je to (v dobrém smyslu slova) znát – neteče z něho olej a motor ho minimum spotřebovává. Neoplývá sice bůhvíjakou silou, ale na běžné, klidné přesuny ve dvou to postačí. Jeho nižší výkon se projeví při plné zátěži – výkonnostní rezerva zde chybí. Negativní vlastností je ale především hlučnost motoru – hluk výrazně proniká do kabiny a ani po instalaci odhlučňovací sady se stav výrazněji nezlepší. Dlouhodobá spotřeba nafty se pohybuje na solidních 5,5 l; olej měním po 10 000 – 15 000 ujetých km – používám polosyntetický (10W – 40).
Další důležitou součástí automobilu jsou brzdy. Při jejich správné údržbě (nezarezlé pístky, pravidelná výměna brzdové kapaliny) auto brzdí slušně.
Co se týče podvozku automobilu, v případě felicie je bohužel znát, že jde o zmodernizovaný favorit. Zastaralá koncepce v kombinaci s těžkým motorem je jedním ze slabých článků automobilu. Zadní náprava poskakuje a nedrží stopu, přední náprava, standardně se stabilizátorem, sice zmenšuje náklon vozidla v zatáčkách, ale také moc jistoty nepřináší. Jako u každého automobilu i zde záleží na použitých pneumatikách, podle mých zkušeností je namísto sériového obutí šíře 165 lepší použít pneumatiky šíře 175 – auto pak lépe sedí a brzdí. Rovněž ALU kola dosti pomohou. Ale i tak je podvozek velice hlučný a nepříliš komfortní.
Řazení – mé řazení funguje bez problémů, jde lehce a zároveň poměrně přesně.
Řízení vozidla, standardně s posilovačem, je relativně povedené - nejde ani zlehka, ani ztuha a jeho komunikace s vozovkou je na solidní úrovni.
Interiér poskytuje příjemné prostředí, je tvarově zdařilý a působí přívětivým dojmem. Tvrdé plasty po letech občas drnčí (obzvláště se změnami teplot), sedačky mi (při mých 175 cm/70 kg) vcelku vyhovují, pro těžší váhy a vyšší a robustnější postavy ovšem nebudou to "pravé ořechové".
Kufr je vyhovující pro dvě osoby, nikoli však pro rodinu. Po sklopení či vyjmutí zadních sedaček ale získáme překvapivě velký prostor a z felicie se tak stane malý náklaďák.
Pokud bych tedy měl své zkušenosti se Škodou Felicií 1,9 D shrnout, jde o auto spíše pro nenáročného uživatele - a zároveň člověka, co si na svém automobilu ledacos opraví (doporučuji pořízení knihy o opravách). Pokud najedete s tímto vozem víc než cca 10 000 km za rok, může se vám stát, že budete víc opravovat než jezdit. V každém případě - pakliže jste typ uživatele, který auto maximálně jednou za čas umyje, od felicie dejte rozhodně ruce pryč. Co se jízdních vlastností týče, neočekávejte žádné velké zázraky, je to auto pro spíše poklidný přesun z bodu A do bodu B. Případným zájemcům o koupi felicie mohu na základě svých zkušeností doporučit: jestliže pokukujete po felicii, pak volte model 1998 a výše, a pokud možno do 100 000 najetých km. Uživatelům felicie bych chtěl na závěr popřát pohodovou jízdu s tímto typem vozu a minimum poruch a oprav.
Klady Zápory
dobrá dostupnost a cena náhradních dílů hlučnost motoru a podvozku
slušná prostornost nejisté jízdní vlastnosti
solidní spotřeba nafty
útulný interiér

Spolehlivost
4

Provozní náklady
2

Cena náhradních dílů
1

Dostupnost náhradních dílů
1

Koupili byste si automobil od stejné značky znovu? určitě ano

Klady	Zápory
dobrá dostupnost a cena náhradních dílů	hlučnost motoru a podvozku
slušná prostornost	nejisté jízdní vlastnosti
solidní spotřeba nafty
útulný interiér

Spolehlivost	4
Provozní náklady	2
Cena náhradních dílů	1
Dostupnost náhradních dílů	1