Škoda Octavia Combi 1.9 TDI 66kW SLX

Značka:	Škoda
Model:	Octavia
Typ:	Combi 1.9 TDI 66kW SLX
Karoserie:	kombi
Obsah motoru:	1900
Palivo:	nafta
Rok výroby:	2000
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	60 000
Najeto km nyní:	351 000
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	36 měsíců
Průměrná spotřeba:	6,2 l
Poruchy:	viz. článek
Předchozí vozidlo:	Škoda Octavia

Škodu Octavia 1.9 TDI SLX jsem v naší společnosti používal jako služební vůz 3 roky. Najezdil jsem s ním téměř 300 000 km převážně na střední a delší vzdálenosti. Auto jezdilo 7 dní v týdnu, 365 dní v roce a v náročných podmínkách – převáželo se v něm permanentně servisní vybavení a občas také těžké náhradní díly pro zemědělské stroje. Velmi často tudíž jezdilo i po nezpevněných cestách a polích. Každých 15 000 km jezdilo do neznačkového servisu BOSCH na pravidelnou údržbu. Auto jsme do firmy koupili na leasing jako ojeté v roce 2003 s 60 000 km deklarovanými servisní knížkou a po prohlídce naším mechanikem. Výbava vozu byla dostačující pro většinu řidičů – klimatizace, centrál, ABS, airbagy, el. zrc. a okna. Vzhledem k tomu, co již bylo o tomto voze napsáno, se zaměřím jen na své postřehy a dojmy:

Karoserie – vnější vzhled je věcí vkusu, mně osobně se design líbí dodnes a více než u nástupkyně. Jediný designerský i funkční nesmysl je malé pravé zpětné zrcátko, ve kterém toho opravdu moc vidět není. Přes mohutné přední sloupky mohu potvdit špatný a nebezpečně omezený výhled šikmo vpřed. Snad je to daň za lepší pasivní bezpečnost, bohužel na úkor té aktivní. Pokud se týká interiéru, mohu jen potvrdit vynikající ergonomii a dobré zpracování, nikde není prošoupané čalounění, měnil se koberec u řidiče. Při jízdě na nerovnostech občas povrzává pouze sedadlo řidiče. Sedadla jsou pohodlná i pro jízdu na delší vzdálenosti, musím však potvrdit nedostatek místa vzadu. Měřím 183 cm, a tak pokud vpředu sedí 2 dospělí, je vzadu pohodlí opravdu jen pro menší děti. Vynikající je ovšem zavazadelník, objemem i skladností. Převážel jsem v něm při sklopených sedačkách i lednici délky 175 cm a zavřel jsem dveře! Elektrika po celou dobu provozu fungovala bez problémů, pouze nefungují 4 vodiče odmlžování zadního okna. Na rozdíl od mé předchozí Octavie sedan 1.6i, jsem nemusel ani abnormálně často měnit žárovky. Kolize mělo auto pouze dvě, a to drobné na zadní část nedobrzděním řidiče vzadu, avšak stačilo vždy pouze opravit prohnutou výztuhu v zadním nárazníku a bylo vše v pořádku.

Motor a převodovka – původních 66 kW zcela stačí na klidnou jízdu, není problém udržovat na dálnici 130 – 150 kilometrovou rychlost, avšak chybí výkon na předjíždění. Proto při 200 000 najetých km byl změnou softwaru v řídící jednotce výkon navýšen na 85 kW a auto citelně ožilo. Za celou dobu provozu se průměrná spotřeba pohybovala mezi 6,2 a 6,3 l/100 (dle výpočtu z čerpání PHM, nikoli dle údajů počítače). Ovšem není problém jezdit i za 5,5l. Samozřejmě, zejména v zimě je motor po nastartování hlučný, ale po ohřátí se zklidní na přijatelnou úroveň. Motor nebyl dosud opravován, tzn. má původní čerpadlo, trysky i turbo. Spotřeba oleje je nyní v rámci servisního intervalu od rysky k rysce Samozřejmě je vyšší kouřivost motoru, ale zdaleka nedosahuje max. povolených hodnot. Pouze byl každých 90 000 km vyměněn rozvodový řemen a při 180 000 silentbloky. Problémy byly pouze s těsněním vývěvy brzd (4x měněno, cca 300 Kč) a tradičně váha vzduchu (měněna každých 70 000 km, cca 2500 Kč). Jediné odtažení vozu během provozu mělo na svědomí vadné relé žhavení (cca 2000 Kč). Spojka i převodovka jsou původní, pouze se časem zhoršila přesnost řazení vlivem prověšených lanovodů. Loni byla vyměněna za novou původní autobaterie (1400 Kč). Motor ani převodovka netrpí abnornální olejovou netěsností.

Podvozek a brzdy – ač je to s podivem, přední tlumiče jsou pořád původní s ověřenou účinností. Se zadními už je to horší, byly 4x měněny (cca po 70 000 km, 2000 Kč za pár), ale to jsem způsobil sám soustavnou zátěží v kufru a občasným přetěžováním. Jednou jsem v autě vezl i 800 kg oceli na vzdálenost 150 km. Při 300 000 km odešlo ložisko v levém předním kole a ve 340 000 na pravém předním (cca 3500 Kč za ks). Přední destičky se měnily každých 45 000 km, kotouče každých 75 000 km, zadní pakny po 120 000 a bubny po 150 000 km. Opět mohu potvrdit problém v oblasti uchycení předního stabilizátoru, jež vyžadovalo opravu v intervalu 60 až 120 000 km. Původní výfuk je sice napadený korozí, avšak bez netěsností.

Jízdní vlastnosti – automobil přišel na trh v roce 1996, tudíž nelze od něj čekat špičkové vlastnosti současných vozů. Pro běžného řidiče dle mého názoru dostačují, odladění podvozku je trochu tvrdší, nicméně není nekomfortní. Octavia je však citlivá na boční vítr a velký pozor je třeba věnovat při tažení přívěsu či naložení zavazadlového prostoru. Auto se tak stává výrazně přetáčivé, což mě občas na mokru a v zimě nemile překvapilo. S účinností brzd jsem neměl nikdy problémy. Ještě jeden postřeh ze zimy - není problém se startováním, jako s ohřevem motoru a potažmo interiéru. Minimálně prvních 5 minut se budete ve voze cítit jako v lednici, benzinová Octavia je na tom o 100% lépe.

Na závěr bych na svoji obhajobu chtěl zdůraznit, že nejsem žádný nacionalista nebo zapřísáhlý „té-dé-íčkář“, pouze popisuji svůj pracovní prostředek. Tyto Octavie máme ve firmě 3, podléhají pravidelnému servisu a všechny mají podobný proběh kilometrů. Údaje o opravách jsem proto čerpal z fakturace servisu a ostatní Octavie v naší společnosti jsou na tom obdobně. Na rozdíl od mnohem mladší Mazdy 6, která je bezednou kasičkou. Nicméně, co se týká spolehlivosti, sdílím názor, že více záleží na konkrétním kusu, méně už na konkrétní značce.

Klady	Zápory
Vynikající zavazadelník	Výhled šikmo vpřed
Spotřeba paliva	Málo místa vzadu
Dostupnost servisu a ND	Hlučnější studený motor
Pohodlí pro osádku vpředu	Vlastnosti zatíženého vozu
Úroveň dílenského zpracování	Delší náběh topení

Spolehlivost	1
Provozní náklady	1
Cena náhradních dílů	3
Dostupnost náhradních dílů	1