Alfa Romeo Giulietta - ověnčená italská Julka

V nižší střední třídě je vcelku našlápnuto. Řada aut této kategorie se dostala s cenovkou pod hranici 300.000 Kč z čehož profitují zejména motoristé. Pokud toužíte po krásném voze s troškou sportovního apetitu, nemáte příliš na výběr. Naštěstí se v loňském roce objevila krásná Giulietta, která pochází ze slunné Itálie, vypadá sexy a svěže. Chlubí se doslova vymakaným tělem a oku lahodícím interiérem. Řeč je o novém pětimístném hatchbacku Alfy Romeo, na který tato automobilka sází svou budoucnost. Automobilku chválím za použití ženského jména. Jen si ho zkuste říci nahlas a procítěně: "Giulietta". A ještě jednou. Že to zní doslova famózně? Pravdou je, že Alfa toto jméno nepoužila poprvé. Již v roce 1954 toto zvučné jméno neslo kupé od Alfy (později přibyl roadster i sedan). Historie se opět opakuje.

Karoserie: vyzývavá krasavice

Při "šití" kabátu Giuliettě italští designéři vycházeli z tvarů sportovní 8C Competizione a malého , které jsme před časem rovněž otestovali. Giulietta působí zepředu sebevědomě a sportovně. Přední světla zdobí LED diody a vše se odvíjí od trojúhelníkové masky chladiče, která je ústředním bodem všech modelů italské automobilky. Masce plynule spojené s předním nárazníkem musela ustoupit klasicky registrační značka, která má své místo vyhrazené pod levým světlometem. V předním nárazníku rovněž nalezneme malé kruhové mlhovky. Boční profil je odkazem na model 147 včetně maskovaných klik zadních dveří. Záď Giulietty má narozdíl od MiTa či modelu 8C koncová světla uložená horizontálně, což podtrhuje svalnaté boky. Celkově je v mých očích Giulietta designově povedenější než vyjukané MiTo.

Interiér: ach ti Italové

Po otevření dveří si nelze nevšimnout barevně (v našem případě červeně) lakovaného panelu, který prochází napříč přístrojovou deskou. Uprostřed panelu nalezneme autorádio s malými ovladači, které známe z Fiatu. Ty se neovládají zrovna pohodlně, jsou malá a příliš zapuštěná. Nad audiosoustavou mají své místo velmi úzké výdechy topení. V polovině středového panelu nalezneme pětici kolíbkových spínačů a pod nimi do ruky skvěle padnoucí trojici kruhových ovladačů dvouzónové klimatizace. U Alfy si je nutné zvyknout na nestandardní způsob ovládání mlhovek. Ty se zapínají pomocí již zmíněných kolíbkových spínačů na středovém panelu. Stejně tak je potřeba si zvyknout na ovládání stěračů pomocí kruhového ovladače na pravé páčce za volantem, která je navíc příliš daleko od věnce volantu. Při podrobném zkoumání interiéru narazíte místy na fušersky odvedenou práci "italských mistrů v modrácích". Špatné dílenské zpracování postihlo například plasty pod sloupkem řízení nebo sluneční clonu, která nedrží ve zvolené pozici a doslova obtěžuje řidiče.

Sedadla musím pochválit. Nabízejí dostatek komfortu a solidně drží tělo. U přední sedadel lze dokonce elektricky nastavit bederní opěrku. Sedadlo řidiče je v nejnižší poloze příjemně u země, bohužel s ním nekoresponduje volant, který je v nejnižší poloze příliš vysoko díky čemuž jsem měl stále problémy s pozicí za volantem. Navíc mě po celou dobu testu trápil sedák u kterého v testované verzi nešel nastavit sklon sedáku a stále mi přišlo, že sklouzávám pod volant. Dalším problémem je nemožnost výškového nastavení úchytů bezpečnostních pásů. Nedostatky nalezneme rovněž u zdířky USB, která se pomalu objevuje u všech nových modelů. U Fiatu a Alfy je však nutné při každém startování zapojit flash paměť znovu, jinak se nenačte. To je vcelku obtěžující (dokonce i autorádia za dva tisíce toto zvládají).

Na zadních sedadlech je místa tak akorát. Zavazadelník nabízí 350 litrů prostoru, což je jen průměrná hodnota. Navíc opěradla zadních sedadel nelze sklopit do úplně roviny.

(-) mizerný výhled vzad
(-) vysoký vstupní práh zavazadleníku
(-) zastaralá grafika displejů

Motor: dostačující základ

Často kritizuji základní pohonné jednotky zejména za nedostatek výkonu. To však dnes neplatí. Přestože základ tvoří slabší verze přeplňované jedna-čtyřky s výkonem 88 kW, bohatě Giuliettě postačí. Hned při prvním rozjezdu překvapí tato pohonná jednotka ochotou zrychlovat z nízkých otáček (točivý moment 206 N.m je dostupný již v 1750 ot./min.). Po překročení tří tisíc otáček se do kabiny hrne pořádná porce sportovního hlubokého barytonu. Zvolte na voliči jízdní dynamiky (DNA) režim Dynamic a držte neustále motor ve vyšších otáčkách. A budete stejně jako my plně spokojeni. Alfa začne rychle reagovat na pokyny plynového pedálu a bude dosahovat velice slušných dynamických hodnot.

Šestirychlostní převodovka se italské automobilce konečně povedla. Jednotlivé rychlosti se řadí lehce a hladce. Šestku navíc můžete zařadit již v běžném městském provozu. Krátké poskládání jednotlivých rychlostních stupňů vede k solidní dynamice (při dálniční stotřicítce motor na šestku točí téměř 3500 ot./min.) což v praxi vede k vyšší spotřebě paliva zejména při jízdě po dálnici. Stejně jako u všech ostatních přeplňovaných motorů, je i Giuliety nutné počítat v reálném provozu se spotřebou vyšší o 1,5-2 litry než udává v technické specifikaci samotná automobilka.

Pod kapotou Giullietty nalezneme výhradně pohonné jednotky pocházející od Fiatu (1,4 T, 1,4 T MultiAir, 1,6 JTDM, 2,0 JTDM). Jedinou vyjímkou je motor 1750 TBi, který je vlastní konstrukce.

(+) plynulý tah motoru
(-) vyšší spotřeba

Jízdní vlastnosti: hravá

Italská automobilka postavila Giuliettu na zcela nové modulární podvozkové platformě C-Evo, kterou budou využívat i další modely italského koncernu a patrně i některé Chryslery. Oproti modelu 147 nemá Giulietta vpředu dvojité lichoběžníky, ale nápravu McPherson, vzadu pak víceprvkový závěs. Mezigeneračně se výrazně zvýšil podíl vysokopevnostních plechů (z 65 na 91 %).

Giulietta kladně překvapí rychlým nástupem brzdného účinku a oproti Alfě 147 i solidní výdrží při opakované deakceleraci. Nemilé překvapení se však dostavuje při brždění na kluzkém povrchu, kdy má zadní část vozu tendenci vybočovat do strany a elektronika tápe. Stabilizační systém nelze vypnout ani částečně deaktivovat. Vůz se tak chová díky elektronice na zasněženém povrchu uměle, přehnaně reaguje na pohyby volantu a nedovoluje předním kolům například na měkkém sněhu výrazněji zrychlit. Za všechno může stabilizační systém ve spojení s elektronickým systémem Q2, který nahrazuje mechanický diferenciál s omezenou svorností. Při zběsilé jízdě však řešení v podobě systému Q2 oceníte, jelikož se nesetkáte téměř vůbec s prokluzem vnitřního kola v zatáčce projížděné pod plným plynem.

Špatně pracující systém úspory paliva Start and Stop jsem za test snad tisíckrát proklínal. Automaticky start při sešlápnutí spojky a zařazení rychlosti je opožděný a osobně jsem raději tento systém opětovně vypínal, protože po každém nastartování se opět aktivuje.

(+) jízdní vlastnosti
(-) funkčnost systému stop-start a nemožnost stálé deaktivace
(-) hlučnější podvozek při přejezdu nerovností

Závěr: holka s charakterem

Nejlevnější Giuliettu koupíte s benzínovou 1.4T o výkonu 88 kW ve výbavě Progression za 454.000 Kč a nejdražší za 716.000 Kč. Námi testované provedení s čtrnáctistovkou o výkonu 88 kW ve výbavě Distinctive přišlo na 499.900 Kč. Giulietta je přes všechna uvedené negativa vozem, který dokáže nabídnout v každém okamžiku radost z řízení a rozhodně se ve své kategorii neztratí vzhledem ke své kráse a záživným jízdním dovednostem.