Audi A7 Sportback 3.0 TDI: Jízda králů

Populární recept, který ve světě „velkých zvířat“ prosadil Mercedes se svým cé-el-esem, je prostý, zato mimořádně efektivní. Vezměte svůj zavedený sedan, dejte mu nižší zaoblenou střechu, dveře s bezrámovými okny a praktickou výklopnou záď. Za poslední léta situace v tomto exkluzivním segmentu pěkně zhoustla, na což má patrný vliv vysoká modularita výchozích podvozkových platforem. Královské žezlo však spolu s Mercedesem a Bmw třímá právě velké kupé od Audi, které současně plní roli mezičlánku spojujícího modely A6 a A8. Vyzkoušeli jsme faceliftové provedení se střední verzí třílitrového TDI.

Už původní provedení ingolstadtské sedmičky prodávané od roku 2010 se mohlo chlubit nadmíru povedeným designem v duchu shora popsané filozofie, jehož atraktivita vysoce předčila své firemní soukmenovce. Letošní facelift je proto z těch ryze kosmetických. Výraznější je nyní jednodílná přední maska, stejně jako nárazník, dynamické nadání ještě podtrhoval paket S line. V základu je k mání plně diodová technika a pokud sáhnete hlouběji do kapsy, můžete si pořídit revoluční světlomety Matrix LED. Diodová světla poznáte podle toho, že při odbočování směrovky ladně přecházejí ze strany na stranu.

Na rozdíl od vnějšku se inovace zcela vyhnuly interiéru A7. Vůbec to ale nevadí. Celek je jak po estetické, tak po funkční a kvalitativní stránce natolik dobrý, že sahat se nemuselo vůbec na nic. Po nástupu do kabiny polaská smysly podmanivá vůně prvotřídní kůže nebo opravdický hliník. Velký multimediální displej sice není dotykový, ovládání otočným voličem na středové konzoli je však dostatečně intuitivní. K tomu máte při ruce i touchpad sloužící k rychlé předvolbě rádiových stanic nebo přímo k psaní. Displej palubního počítače v přístrojovém štítu ukáže všechna obvyklá data, navíc ale zobrazí také navigaci a obrazový výstup nočního vidění, který pracuje na bázi termokamery. Zpoza volantu je A7 překvapivě útulné auto a zevnitř vypadá rozhodně menší, než ve skutečnosti je. Tím nechci říct, že by v interiéru bylo málo místa – naopak zejména vpředu si Sportback pasažéry hýčká a vzadu trpí jen vyslovení dlouháni, jde spíše o optický dojem vzhledem k okolnímu světu. Člověk zkrátka nemá dojem, že by řídil dvoutunového mastodonta. Je jasné, že o praktičnosti u A7 primárně nejde, majitele přesto potěší díky pátým dveřím a tím pádem snadno dostupnému zavazadlovému prostoru o základním objemu 535 litrů, sklopení opěradel znamená nárůst na 1 390 litrů. Ani při tom nevadí, že kufr je až komicky úzký a mělký.

(+) kvalita, estetika a funkčnost
(+) útulný dojem
(+) dostatek místa uvnitř a velký kufr

Pokud se nerozhodnete pro ostřejší provedení S7 nebo rovnou ďábelskou RS7, přichází pro běžný Sportback do úvahy tři výkonové verze třílitrového TDI (160, 200 a 235 kW) a jedno TFSI (245 kW). My jsme vyzkoušeli prostřední tédéíčko v kombinaci se sedmistupňovým automatem S-tronic a hned na úvod můžeme říci, že o nějakém výkonovém deficitu nemůže být řeči. Přeplňovaný šestiválec o svém dynamickém potenciálu přesvědčuje hned po rozjezdu. Zvukový projev by sice na volnoběh mohl být ještě o fous utlumenější, na drobné rozpaky však zapomenete s prvními rychlými metry. 580 Nm bohatě stačí na pořádné zatlačení do sedačky, potěšující je i bleskurychlé řazení dvojspojky, která se umí chovat dostatečně způsobně i v jiném než sportovním módu. Při zájmu o manuální volbu rychlostních stupňů jste odkázáni na volič na středové konzoli. Co musíme pochválit, je příznivá spotřeba paliva. Po týdenním testování palubní počítač vykázal hodnotu 7,2 litru. Skvělý výsledek, vezmeme-li v potaz, že jsme A7 příliš nešetřili.

(+) přesvědčivá dynamika
(+) rozumná spotřeba
(-) hrubší zvuk pronikající do interiéru na volnoběh

Vozy Audi až na zářné výjimky nikdy neplatily za vzor „řidičských“ aut a při vší úctě lze to samé říci i o sportovně střižené limuzíně, jakou je A7. Za volantem má člověk spíše takový ten uspokojivý pocit, že auto dělá to, co dělat má. Ale zákazníci Audi to budou za "sportovní" považovat, takže vlastně automobilka splnila svůj cíl. Se sedmičkou se každopádně jezdí lépe než s A8. Částečně subjektivnímu pocitu dobré ovladatelnosti nahrává úzké přední okno, relativně subtilní přístrojovka a malý volant s tlustým věncem. Měli jsme možnost se projet po nejrůznějších silnicích, i po těch hodně rozbitých. Překvapilo nás, že v komfortním režimu auto pohlcuje nerovnosti skutečně dobře a ani v tom dynamickém se nedá říci, že by se nějak otřásalo a nevědělo si s nástrahami českých venkovských silnic rady. Řízení je ale až příliš lehké, bez jakékoliv zpětné vazby, proto doporučujeme přepnout do individuálního režimu a změnit tuhost řízení na dynamickou. Toto nastavení se v našich očích jeví jako optimální. Vůz se prakticky nenaklání a díky pohonu všech čtyř kol skýtá stále optimální trakci. V extrému je v ostrých zatáčkách téměř dvě tuny těžký kolos hodně nedotáčivý, v táhlejších je nedotáčivost přijatelná.

(+) vynikající absorpce nerovností
(+) jistota i při hodně vysokých dálničních rychlostech
(-) sterilní pocit z jízdy

Sportovnější variace na téma Audi A8 je i ve svém druhém nejslabším provedení mimořádně rychlou a především vysoce stylovou limuzínou pro méně konformní zájemce o vrcholnou německou prémiovku. Mimořádně povedený, výborně vybavený a přitom dostatečně prostorný je vnitřek sedmičky, roli pragmatického a přitom přesvědčivě silného pohonu obstarává známé třílitrové TDI.