Audi S7 TDI – horší, lepší nebo jiná?

Eskové modely z Ingolstadtu stojí na půli cesty mezi základními modely a ostrými „eresy . A v tomto duchu se nese i design novinky. Je o něco sportovnější než základní model A7, ale nejde do extrému. Jak ho poznáte? Příď má na první pohled ostřejší masku a přední nárazník. Zezadu zase „Esko“ poznáte zaručeně podle dvou dvojitých koncovek výfuku. Falešných. Asi se shodneme, že tohle je u eskového modelu prémiové značky trochu přes čáru. V reálu totiž odchází zplodiny výfukem, který je ukrytý až za nárazníkem.

I změny v interiéru jsou decentní. Líbí se nám speciální sportovní přístrojový štít. Je digitální s úhlopříčkou 12,3 palce a je radost na něj koukat. Nechybí dvě dotykové obrazovky. Ta horní o velikosti 10 palců zobrazuje navigaci a slouží k ovládání infotainmentu. Menší dolní displej (8,6´´) pak obsluhuje klimatizaci a komfortní funkce. Protože už tenhle systém známe z testů Audi SQ8 a dalších, jsme s ním sžití raz dva. Novému uživateli ale chvíli potrvá, než si zvykne. Nicméně bleskurychlé reakce a poměrně intuitivní nastavení menu mu nelze upřít.

Zato k ergonomii máme výhrady. Ačkoli jsou oba displeje hezky natočeny na řidiče, zdály se nám být hodně nízko. A to není právě komfortní, natož bezpečné. Palec nahoru dáváme za velmi pohodlná sportovní sedadla S plus. Integrovaná hlavová opěrka a takřka neomezené možnosti nastavení vás vyjdou i s exkluzivní kůží Valcona na 27 600 korun. Co se týká prostoru, je S7 velkorysá. Limitující je pochopitelně s ohledem na profil střechy místo nad hlavami cestujících vzadu. Díky nízkému posezu se ale pohodlně vejdou i dospělí do 185 cm. A to na sportback jde… Přestože zavazadelník nebývá doménou sportovně laděných vozů, „es sedmička“ za něj získává body navíc. Objem slušných 535 litrů a navrch nízká nákladová hrana a obří vstup do kufru si jistě své fanoušky najdou.

Zatímco jiná auta mezigeneračně sílí, S7 přišla o zážehový osmiválec a více než 100 koní. A tím nekončíme. Ingolstadští konstruktéři jdou totiž úplně proti proudu. V době útlumu dieselů mu pod kapotu vložili vznětový šestiválec. S jiným motorem v Evropě „es sedmičku“ nepořídíte. Výkon slušných 257 kW (349 koní) koní a obří točivý moment 700 N.m doplňuje elektrická síť s kapacitou 48 V. A jaký je výsledek? O 4 desetiny vteřiny slabší akcelerace. I tak se novinka dostane z nuly na 100 km v hodině za 5,1 vteřiny, a to je stále pěkný výsledek. Jenže proč si zvykat na horší? Jedním z důvodů je rozhodně spotřeba…. Výrobce udává průměrnou spotřebu 6,5 litrů na 100 km. Tak na tu jsme se za dobu testu nedostali. Ale i 7,8 litru je na suverénní a velmi silný motor pěkný výsledek. Inu nafta. Jinak samozřejmě není problém jezdit velmi ostře za 15 litrů. Záleží, zda si „esko“ koupíme primárně na denní ježdění s touhou občas si trochu povyrazit, nebo naopak.

Motor je jinak silný a suverénní. S osmistupňovou samočinnou převodovkou s hydrodynamickým měničem si ladí. Reakce na sešlápnutí plynu jsou prakticky bezprostřední a tak se starají o velmi hezkou dynamiku. Hezká ale není sportovní… co si budeme povídat. Velká zábava se za volantem nekoná. Na druhou stranu musíme pochválit velmi kultivovaný chod motoru, který u tak silného dieselu není zdaleka samozřejmost.

Podvozek díky adaptivním tlumičům, které dostanete v základu, žehlí všechny nerovnosti. A příjemně plavný je i ve sportovním režimu. Díky sníženému podvozku a elektronicky řízenému diferenciálu (za příplatek 43 500) je tenhle dvoutunový gigant velmi obratný a mrštný. Přes všechny tyto výhody není jako dřív. Není tak ostrý ani zábavný. Za to je úsporný, silný a komfortní. Je prostě jiný. Najde si na Evropském trhu se základní cenou 2,2 milionu své příznivce? Co myslíte?

+ nízká spotřeba

+ silný a kultivovaný agregát

- slabší akcelerace

- ve srovnání s první generací je es sedmička méně zábavná