BMW i8 Roadster: co dokáže proudící vítr

Byť se to nezdá, tak BMW i8 už známe skoro devět let, protože koncept vozu byl představený v roce 2009. Studie otevřené verze také není žádná novinka, Spyder spatřil světlo světa před šesti roky. Nikdy by mě ale nenapadlo, že budu mít možnost se v tomto voze svézt. Přiznám se, že jsem se na to těšil jako malý kluk. Dokonce jsem si nepřečetl ani žádnou recenzi tohoto auta, abych se ničím nenechal ovlivnit. Očekávání jsem měl opravdu veliká. A kdo by je při pohledu na něco tak neskutečně tvarovaného neměl.


Stačilo uříznout střechu

Povídá se, že Roadster vznikl relativně jednoduše. U kupé prý jednoduše uřízli střechu a při testech zjistili, že karbonová konstrukce je tak tuhá, že není třeba nějakých dodatečných výztuh. Zda to tak je, nevím. Faktem ale je, že roadster přibral pouhých 60 kg, což by mohlo odpovídat celému mechanismu sklápění plátěné střechy. Design vozu se od kupé v některých detailech samozřejmě liší, hlavně zadní část. Roadster také nemá malá zadní boční okénka. Obě verze nově přišly o otvor v kapotě, proud vzduchu od motoru se nyní odvádí přes bok, kvůli čemuž se trochu upravoval jejich tvar. Nová je i grafika hlavních světel. Také je i8 Roadster úchvatný kousek automobilového designu, který všude budí rozruch. Je to auto z dalšího tisíciletí, které jako by si odskočilo z nějaké počítačové hry. Jeho nízká protáhlá silueta prostě vypadá úchvatně.


Minus sedadla i kufr

Zatímco kupé je čtyřmístné, byť zadní sedadla jsou vysloveně nouzová, Roadster už je čistě dvoumístný. A vzhledem k tomu, že zavazadlový prostor má pouhých 88 l a část z toho ještě zabírají dobíjecí kabely, u roadsteru bych ta dvě minisedadla na odložení tašek uvítal. Takhle člověk musí zavazadla dávat buď za sedačky na zem, nebo je položit do otevřených schránek na reproduktory.

Ani roadster nebyl ochuzený o parádičku v podobě vyklápěcích dveří, se kterými se člověk hlavně při zavírání trochu nadře. Stejně tak nastupování vyžaduje kvůli extrémně širokým prahům a nizoučkému posazu slušnou gymnastickou průpravu. Dámám, pokud nechtějí dávat na odiv své spodní prádlo, doporučujeme jezdit v kalhotách. Při nastupování číhá ještě jedno nebezpečí, v úrovni hlavy končící masivní široký A-sloupek.


Kde je?

V rámci modernizace se řada i8 v interiéru dočkala kvalitnějších displejů včetně infotainmentu a poslední verze systému iDrive. Interiér je dost stísněný, což ale u takového auta není vůbec na škodu. Víc mi vadí, že tu nejsou žádné odkládací prostory, takže mobil většinou trčel v držáku na pití a peněženku jsem měl hozenou na sedadle spolujezdce. Hledat tlačítko na stahování střechy mě bavilo asi tak pět minut, pak jsem se podíval do interaktivního návodu. Nevím, koho napadlo schovat ho pod loketní opěrku, ale dobré místo to rozhodně není. Stejně tak tlačítko pro ovládání deflektoru (vysouvací sklo za hlavami) jsem našel až za pomoci návodu u stropních lampiček. Plátěná střecha se složí za pouhých 15 sekund a opravdu to funguje i za jízdy v rychlosti kolem 50 km/h. Střechu dokonce můžete složit i natáhnout zvenku pomocí dálkového ovladače, jenom musíte být hodně blízko.


Více proudu i výkonu

BMW i8 Roadster je stejně jako kupé plug-in hybridní čtyřkolka. Zatímco zadní kola roztáčí přes šestistupňový automat za hlavami cestujících uložený přeplňovaný zážehový tříválec 1,5 l s výkonem 175 kW (238 k), vpředu umístěný elektromotor obhospodařující přední kola si polepšil o 9 kW na 105 kW (143 k). Společně oba motory dokáží vyvinout až 275 kW (374 k), což vzhledem k hmotnosti 1,6 t nevypadá vůbec zle. Ale nepředbíhejme. Pro jízdu dost zásadní je i výrazné navýšení kapacity Li-ion baterií ze 7,1 na 11,6 kWh, slibující čistě elektrickou jízdu až 52 km. Samozřejmě nikoli maximální rychlostí 120 km/h, kterou zajistí výhradně elektromotor. I sám výrobce ale tvrdí, že v praxi je to kolem 25 km, což se mi i potvrdilo. Upřímně se mi ale nechtělo jezdit v režimu Eco, který se aktivuje tlačítkem hned pod startovacím kolečkem a který omezuje rychlost a upřednostňuje elektromotor. Většinu času jsem jezdil v režimu Comfort, a i když jsem auto nešetřil, myšleno styl brzda plyn, stejně jsem měl spotřebu jen lehce nad 6 l benzinu. Normální rychlou jízdou jsem se pohyboval mezi 5 a 5,5 l. A po dálnici ve 150 km/h opět za šest. Takže efektivitu a rychlost se zde podařilo skloubit.


Bzučí i vrčí

I v režimu Comfort, který se vždy po nastartování aktivuje, se totiž elektronika snaží oba pohony kombinovat ve prospěch spotřeby. V režimu Sport naopak dělá vše pro dynamiku. Ten se ale neaktivuje tlačítkem, jak jsme u BMW zvyklí, ale přesunutí voliče automatu do pozice pro manuální řazení. Budíky sice zrudnou, auto ostřeji reaguje na přidání plynu, změní se i vizualizace head-up displeje, jenže i tak si převodovka dělá co chce, myšleno že si sama odřazuje. Pokud si chcete jízdu v Roadsteru užít opravdu naplno, musí střecha dolů. To pak totiž naplno vnímáte zvuk obou motorů. Když jedete na elektřinu, slyšíte bzučení jak v tramvaji či ve vlaku. Když se přidá spalovací motor, k uším se nesou libozvučné vrčivé tóny, obzvláště v režimu Sport. A vůbec mi nevadilo, že je to vlastně falešný zvuk vytvářený uměle. Zvukový doprovod je prostě parádní. Se staženou střechou se dá jezdit komfortně tak do 100 km/h, to je v autě ještě relativně klid. Jakmile jedete rychleji, přebírá roli aerodynamický hluk a víření vzduchu. Ještě ve 130 km/h je to uvnitř snesitelné a se spolujezdcem si popovídáte, aniž byste na sebe museli křičet. Dokonce jsem raději jezdil se staženým deflektorem. Ten sice zklidňuje víření vzduchu, zase ale zvyšuje aerodynamický hluk. A cokoliv nad 150 km/h už je nesnesitelné, nad 200 km/h je to vysloveně sebemrskačství.


A co radost


BMW i8 Coupé i Roadster se tváří jako supersport typu McLaren. Jenže ani sám výrobce je tak neoznačuje, jsou to spíš hodně rychlá auta. Vždyť Roadster zvládne stovku za pouhé 4,6 sekundy. Na běžných silnicích člověk nemá absolutně šanci dostat se na limity i8. Když už si myslíte, že stejnou zatáčku už prostě rychleji nedá, stačí jenom přidat plyn, otočit víc volantem a ono poslechne. BMW i8 jede jak po kolejích, je to přísně neutrální stroj, který udělá přesně to, co mu poručíte. Jenže jsem u něj nenašel takový ten faktor zábavy, hravosti, gejzír radostí, kdy v autě křičíte, tu záplavu hormonů štěstí. BMW i8 Roadster je jízdně tak dokonalé, až je snad trochu nudné. To však není totéž jako špatné, to si nedovolím říct. Jenže když BMW i8 Roadster porovnám s hybridním kupé Lexus LC500h, se kterým také vzbudíte na silnici pořádný rozruch, navíc „jen“ za 2,8 milionu korun, tak s mnichovským karbonovým roadsterem s cenovkou od 4 230 200 Kč zažijete ve výsledku méně emocí. Každopádně je BMW i8 neuvěřitelný kus automobilového umu.


+ ultimativní design

+ přísně neutrální jízdní vlastnosti

+ skvělé řízení

+ nízká spotřeba

+ rychlost

+ pružnost hybridního pohonu

+ zvuková kulisa

+ rychlé složení střechy

- výhled přes silné A-sloupky

- vysoká cenovka

- miniaturní zavazadlový prostor

- je tak jízdně dokonalé, až je ve výsledku trochu nezábavné