+ 19
Nabídka
Vozy k pronájmu a leasingu
Nejoblíbenější hledání
Vozy k pronájmu a leasingu
BMW M760iL xDrive: Ať si v Bruselu trhnou nohou
Michal Štengl
-
02. 10. 2017
Testy
Automobilky se mohou přetrhnout, aby vyhověly nařízení o snižování emisí oxidu uhličitého, které vede ke snižování počtu válců a objemu. Pořád tu jsou ale výrobci, kteří se nebojí a pořád umějí postavit motorový klenot v podobě dvanáctiválce. Kdo ví, zda to není naposled…
Dvanáctiválec má v řadě 7 dlouhou tradici, vždyť poprvé se představil již před 30 roky v 750i generace E32. Naštěstí nechybí ani v nové generaci BMW 7, kterou jsme již na našich stránkách představili v lednu v testu vrcholné naftové verze 750d. Verze M760iL je vůbec nejdražší sedmička v ceníku, která chce donutit přesednout ruské oligarchy z Mercedesu-Benz S65 AMG.
Vlk v rouše beránčím
BMW nabízí dvě verze tohoto auta, Excellence a Drive, které se od sebe liší množstvím chromu a dalšími drobnostmi. My ale máme klíče od provedení, které nemá ani jedno označení. Co každopádně má, je exteriérový balíček M Performance, které vozu dodávají lehce nabroušený výraz. To, co ale nejvíc přitahuje moji pozornost, je nalepené na C sloupku - V12.
Pravá limuzína
Jelikož už jsem v BMW 7 seděl, nebyl jsem z interiéru až tak vyplašený jako napoprvé. Specialitou tohoto auta je řada prvků z programu BMW Individual, což prozrazuje elegantní podpis na přístrojové desce před spolujezdcem. Vzadu na pasažéry čekají dvě elektricky polohovatelná sedadla vybavená masáží a spousta prostoru před nohama, které přináší dlouhý rozvor. Přiznám se, že na můj vkus byla sedadla docela vysoko a nepodařilo se mi je dát níž. Největší pohodlí jsem našel ve „spánkové“ poloze, kdy se sedadlo spolujezdce odsune dopředu a z jeho opěradla se vyklopí podnožka pro nohy. Sedadla lze nastavit buď tlačítky ve středové loketní opěrce (v jejích útrobách se ukrývá objemná schránka se sklopným stolkem) nebo pomocí tabletu s předinstalovanou aplikací. Tou lze ale měnit barvu osvětlení, zatahovat sluneční roletky nebo ladit rádio. Elektricky se nastavuje i sklon obřích displejů upevněných na zadní straně opěradel.
Otálel jsem
Zatímco při prvním setkání s BMW 7 jsem hodně rád sedával vzadu, teď jsem chtěl být co nejvíc vpředu. Za 15letou kariéru motoristického novináře mám tu čest vyzkoušet V12 vůbec poprvé v životě. Snad i proto jsem dlouho otálel, než jsem se odvážil zmáčknout tlačítko Start a probudit k životu dvanáct válců o objemu 6,6 l. Možná jsem se i trochu bál, že budu třeba zklamaný ze zvuku. Dokonce jsem si i vypnul rádio a stáhl okna. Po pěti minutách jsem nakonec to tlačítko zmáčknul… A víte, jaký byl první vjem? Zaskočilo mě, jak rychle se otáčel startér, skoro jako u závodního auta. Teprve až potom jsem začal vnímat brumlavé dunění, které naplnilo celou garáž.
Uhlazená rychlost
Při vyjíždění z garáží se motor neobtěžuje překročit 1100 otáček, což, jak jsem zjistil, bylo jeho oblíbené pracovní pásmo. I v devadesáti se totiž ručička otáčkoměru příliš nevzdálila od volnoběžných otáček. A ve 130 km/h točí na osmičku pouhých 1700 ot/min. Jenže vydržte s takovým motorem jezdit v rámci povolených rychlostních limitů, stačí totiž jenom trochu polechtat plyn a na silnici se dějí věci. Než totiž vyslovíte celý oficiální název 12válcové strojovny, která zní M Performance TwinPower Turbo (pohání i Rolls-Royce), ostatní auta v levém pruhu jako by stály. Než vám dojde, že je něco špatně, zastavíte i vy. Ne snad ale proto, že by V12 došla síla, protože té má totiž na rozdávání - 448 kW (610 k) a 800 Nm mluví za vše. Podíval jsem se na rychloměr cejchovaný do 330 km/h a zhrozil jsem se. Ano, zasáhl omezovač. Tohle auto neuvěřitelně zrychluje, jenže ne splašeně a divoce jako třeba BMW M3, ale kultivovaně, uhlazeně a přesto hrozivě rychle. Stovku pokoří za 3,7 s. Předjíždět je sním tak snadné. A pokud k tomu chcete mít i pořádnou zvukovou kulisu, stačí si přepnout hnací řetězec do režimu Sport. Nejen že motor trochu přiostří reakce na plyn a automatu zrychlí už tak rychlé řazení, ve výfuku se přepne klapka a zvuk vycházející z výfuku je ještě sytější a ostřejší. Dvanáct válců toho samozřejmě dost spolyká. V ideálním případě 12,6 l vysokooktanového benzinu na každých 100 km. Tušíte ale správně, že ve skutečnosti je to víc. Mnohem, mnohem víc. Tedy když se silou motoru opájíte až příliš často. To pak 78litrovou nádrž vyjedete i za 250 km. Pokud nechcete strávit víc času u pump než na silnici a zacházíte s potenciálem motoru rozumně, dá se jezdit kolem 14,5 l/100 km. Palubní počítač ukazoval dlouhodobý průměr 16,7 l. Ve městě se ale při poskakování v koloně nerozpakoval vzít si i 20 litrů.
Snesitelná lehkost bytí
Už když jsem se vymotával z garáží, překvapilo mě, že jsem ve volantu necítil očekávanou hmotu dvanácti válců. Jako by se pod dlouhou kapotou ukrýval šestiválec. Tenhle pocit jsem měl ale i v zatáčkách v mnohem vyšších rychlostech. Vím, že to zní možná bláznivě, ale i auto dlouhé 5,2 m a vážící 2,1 tuny umí být sportovní. Pravda, odolnost proti fyzikálním zákonům zvyšovaly aktivní stabilizátory a systém natáčení zadních kol. Ale i tak mě lehkost a obratnost tohoto 12válcového monstra překvapila. Totéž platí i o komfortu, protože i na našich šílených silnicích si připadáte jako na létajícím koberci. Tohle auto umí odizolovat nejen od vozovky, ale i od veškerého hluku světa. Když za sebou zavřete dveře, může vás po chvíli začít bolet hlava. Z ticha.
A není to moc?
Hlava se mi ale zatočila i z cenovky, protože v základu tohle auto stojí 4 738 500 korun. Importér k tomu přidal pár prvků výbavy za necelý milion, jenom stříbrná metalíza přijde na 211 511 Kč a kožené čalounění za 200 000 Kč, a výsledná cenovka se vyšplhala na 5 688 595 korun. BMW 760iL s dvanáctiválcem je pompézní, nafoukané, sebevědomé a neskutečně drahé. Ale má něco, co málokdo. A kdo ví, zda nebude 30letá tradice výroby 12válcových motorů brzo přerušená. Takže pokud jste ochotni utratit 6 milionů za luxusní limuzínu, tak neotálejte.
+ ďábelsky rychlé auto
+ výkon a pružnost motoru
+ špičkové jízdní vlastnosti
+ vynikající automatická převodovka
+ komfort na zadních sedadlech
+ špičková konektivita
- vysoká cena
- drahé příplatky
Vlk v rouše beránčím
BMW nabízí dvě verze tohoto auta, Excellence a Drive, které se od sebe liší množstvím chromu a dalšími drobnostmi. My ale máme klíče od provedení, které nemá ani jedno označení. Co každopádně má, je exteriérový balíček M Performance, které vozu dodávají lehce nabroušený výraz. To, co ale nejvíc přitahuje moji pozornost, je nalepené na C sloupku - V12.
Pravá limuzína
Jelikož už jsem v BMW 7 seděl, nebyl jsem z interiéru až tak vyplašený jako napoprvé. Specialitou tohoto auta je řada prvků z programu BMW Individual, což prozrazuje elegantní podpis na přístrojové desce před spolujezdcem. Vzadu na pasažéry čekají dvě elektricky polohovatelná sedadla vybavená masáží a spousta prostoru před nohama, které přináší dlouhý rozvor. Přiznám se, že na můj vkus byla sedadla docela vysoko a nepodařilo se mi je dát níž. Největší pohodlí jsem našel ve „spánkové“ poloze, kdy se sedadlo spolujezdce odsune dopředu a z jeho opěradla se vyklopí podnožka pro nohy. Sedadla lze nastavit buď tlačítky ve středové loketní opěrce (v jejích útrobách se ukrývá objemná schránka se sklopným stolkem) nebo pomocí tabletu s předinstalovanou aplikací. Tou lze ale měnit barvu osvětlení, zatahovat sluneční roletky nebo ladit rádio. Elektricky se nastavuje i sklon obřích displejů upevněných na zadní straně opěradel.
Otálel jsem
Zatímco při prvním setkání s BMW 7 jsem hodně rád sedával vzadu, teď jsem chtěl být co nejvíc vpředu. Za 15letou kariéru motoristického novináře mám tu čest vyzkoušet V12 vůbec poprvé v životě. Snad i proto jsem dlouho otálel, než jsem se odvážil zmáčknout tlačítko Start a probudit k životu dvanáct válců o objemu 6,6 l. Možná jsem se i trochu bál, že budu třeba zklamaný ze zvuku. Dokonce jsem si i vypnul rádio a stáhl okna. Po pěti minutách jsem nakonec to tlačítko zmáčknul… A víte, jaký byl první vjem? Zaskočilo mě, jak rychle se otáčel startér, skoro jako u závodního auta. Teprve až potom jsem začal vnímat brumlavé dunění, které naplnilo celou garáž.
Uhlazená rychlost
Při vyjíždění z garáží se motor neobtěžuje překročit 1100 otáček, což, jak jsem zjistil, bylo jeho oblíbené pracovní pásmo. I v devadesáti se totiž ručička otáčkoměru příliš nevzdálila od volnoběžných otáček. A ve 130 km/h točí na osmičku pouhých 1700 ot/min. Jenže vydržte s takovým motorem jezdit v rámci povolených rychlostních limitů, stačí totiž jenom trochu polechtat plyn a na silnici se dějí věci. Než totiž vyslovíte celý oficiální název 12válcové strojovny, která zní M Performance TwinPower Turbo (pohání i Rolls-Royce), ostatní auta v levém pruhu jako by stály. Než vám dojde, že je něco špatně, zastavíte i vy. Ne snad ale proto, že by V12 došla síla, protože té má totiž na rozdávání - 448 kW (610 k) a 800 Nm mluví za vše. Podíval jsem se na rychloměr cejchovaný do 330 km/h a zhrozil jsem se. Ano, zasáhl omezovač. Tohle auto neuvěřitelně zrychluje, jenže ne splašeně a divoce jako třeba BMW M3, ale kultivovaně, uhlazeně a přesto hrozivě rychle. Stovku pokoří za 3,7 s. Předjíždět je sním tak snadné. A pokud k tomu chcete mít i pořádnou zvukovou kulisu, stačí si přepnout hnací řetězec do režimu Sport. Nejen že motor trochu přiostří reakce na plyn a automatu zrychlí už tak rychlé řazení, ve výfuku se přepne klapka a zvuk vycházející z výfuku je ještě sytější a ostřejší. Dvanáct válců toho samozřejmě dost spolyká. V ideálním případě 12,6 l vysokooktanového benzinu na každých 100 km. Tušíte ale správně, že ve skutečnosti je to víc. Mnohem, mnohem víc. Tedy když se silou motoru opájíte až příliš často. To pak 78litrovou nádrž vyjedete i za 250 km. Pokud nechcete strávit víc času u pump než na silnici a zacházíte s potenciálem motoru rozumně, dá se jezdit kolem 14,5 l/100 km. Palubní počítač ukazoval dlouhodobý průměr 16,7 l. Ve městě se ale při poskakování v koloně nerozpakoval vzít si i 20 litrů.
Snesitelná lehkost bytí
Už když jsem se vymotával z garáží, překvapilo mě, že jsem ve volantu necítil očekávanou hmotu dvanácti válců. Jako by se pod dlouhou kapotou ukrýval šestiválec. Tenhle pocit jsem měl ale i v zatáčkách v mnohem vyšších rychlostech. Vím, že to zní možná bláznivě, ale i auto dlouhé 5,2 m a vážící 2,1 tuny umí být sportovní. Pravda, odolnost proti fyzikálním zákonům zvyšovaly aktivní stabilizátory a systém natáčení zadních kol. Ale i tak mě lehkost a obratnost tohoto 12válcového monstra překvapila. Totéž platí i o komfortu, protože i na našich šílených silnicích si připadáte jako na létajícím koberci. Tohle auto umí odizolovat nejen od vozovky, ale i od veškerého hluku světa. Když za sebou zavřete dveře, může vás po chvíli začít bolet hlava. Z ticha.
A není to moc?
Hlava se mi ale zatočila i z cenovky, protože v základu tohle auto stojí 4 738 500 korun. Importér k tomu přidal pár prvků výbavy za necelý milion, jenom stříbrná metalíza přijde na 211 511 Kč a kožené čalounění za 200 000 Kč, a výsledná cenovka se vyšplhala na 5 688 595 korun. BMW 760iL s dvanáctiválcem je pompézní, nafoukané, sebevědomé a neskutečně drahé. Ale má něco, co málokdo. A kdo ví, zda nebude 30letá tradice výroby 12válcových motorů brzo přerušená. Takže pokud jste ochotni utratit 6 milionů za luxusní limuzínu, tak neotálejte.
+ ďábelsky rychlé auto
+ výkon a pružnost motoru
+ špičkové jízdní vlastnosti
+ vynikající automatická převodovka
+ komfort na zadních sedadlech
+ špičková konektivita
- vysoká cena
- drahé příplatky