Citroën C-Elysée 1,6 VTi - jiný, přesto stejný

Na přelomu roku představil Citroen facelift svého kompaktního sedanu s názvem C-Elysée. Tohle auto je konkurentem koncernového modelu Peugeot 301, Dacie Logan, nebo Renaultu Thalia, případně také Škody Rapid. Co se tedy na voze prodávaném od roku 2013 změnilo? Úpravy se dotkly hlavně přední části vozu, kde chromové linky vedou až k novým předním světlometům. Otvor pro nasávání vzduchu v předním nárazníku se nyní roztáhl více do stran a na obou jeho koncích najdeme jak mlhová světla, tak LEDky pro denní svícení. C-Elysée také dostal nová 16“ kola, jiné jsou i barvy karoserie. V zadní části pak najdeme nově navržené zadní svítilny, jejichž tvar zůstává beze změny, jiná je zde pouze optika.

Potěší rozšířená výbava

Uvnitř zůstala většina prvků zachována. Ve výbavě nově přibyla i zadní parkovací kamera. Nová jsou madla dveří, za příplatek si nyní můžete objednat 7“ multimediální dotykový displej spojený i s hlasovým ovládáním. Na obrazovce si můžete díky Android Auto a Apple CarPlay zobrazovat i funkce svého telefonu. Displej je ale umístěn hodně nízko, mimo zorné pole řidiče.

Prostorný interiér je hlavní devizou

Usedám do vozu a hledám ideální polohu. Rád bych si výškově seřídil volant, ale nejde to. Tento neduh nebyl s faceliftem vyřešen. Netradiční je také ovládání stahování bočních oken – tlačítka jsou umístěna vedle řadící páky. Levný původ nezapřou plechově doléhající dveře. Přímo fantastická je však prostornost interiéru. Vpředu bych s tím ještě vcelku počítal, ale už dlouho jsem neseděl v autě, kam se pohodlně vměstnají tři dospěláci. Pravda s tím třetím už to není na šířku tak úplně ono, on sám však rozhodně netrpí nedostatkem pohodlí trojmístné lavice (v základní verzi nedělená). V každém případě je zde k dispozici velké množství místa na nohy i nad hlavou, takže se svými 190 cm jsem si v pohodě sedl za stejně velkého řidiče. Z jeho místa je rovněž neobvykle dobrý výhled po okolí, aniž byste k tomu potřebovali armádu parkovacích asistentů. U spíše měkčích sedaček se musíte smířit s absencí reálně patrnějšího bočního vedení v zatáčkách. Kapitolou samou pro sebe je zavazadlový prostor. Hodně se toho napsalo o naprosto očesaném plechovém víku s primitivními vzpěrami, která při zavření nemilosrdně drtí choulostivý náklad, samotný základní objem 506 litrů je však naprosto dostačující. Horší už je to se snadností přístupu do zadních partií kufru - i vinou vyšší nakládací hrany.

Motor zůstává, nový je automat

Atmosférická šestnáctistovka s označením VTi a výkonem 85 kW je po modernizaci spojena i s automatickou šestistupňovou převodovkou Aisin, která má nyní šest stupňů a pracuje na bázi měniče. Právě tento automat jsme měli i v testovaném voze. Tak jako všechny automatické převodovky se i tento snaží držet při jízdě otáčky motoru co nejníže. Při klidné jízdě odvádí automat svou práci na výbornou, pokud rádi spěcháte, nebude se vám líbit jeho pomalé řazení. Výkony téhle převodovky jsou ale i tak mnohem lepší, než tomu bylo u její robotizované předchůdkyně. V praxi počítejte s reálnou kombinovanou spotřebou kolem sedmi litrů na 100 kilometrů, což je asi o litr více než u pětistupňové manuální převodovky. Podvozek je naladěn na komfortní jízdu a přesně to i skvěle zvládá. Nevrhejte se s ním tedy bezhlavě do zatáček a nečekejte precizní stabilitu. Ani odhlučnění od podvozku není nejlepší. Potěší ale fakt, že jednoduchá konstrukce podvozkových dílů toho vydrží opravdu mnoho a případné opravy budou levné. A to byl přesně i cíl automobilky. Stvořila cenově dostupné auto, které bude dobře sloužit hlavně méně náročným řidičům.