Citroën C4 Cactus 1,2 PureTech – z crossoveru hatchback

Po čtyřech letech od začátku výroby tu je faceliftovaný model, který ve firemní hierarchii nahrazuje Citroen C4. Cactus tak nyní spadá do nižší střední třídy. A nezůstalo jen u toho, v rámci modernizace došlo na úpravy podvozku (stále v rámci platformy PF1 pro malé vozy), nová jsou i sedadla a středový tunel. A došlo i na nové díly karoserie. Vzduchové panely Airbumbs zabraňující odřeným dveřím se u novinky přesunuly na spodní část dveří, opticky tak auto snižují. Přitom vůz malinko narostl do délky, konkrétně o 13 mm na 4170 mm, což je v nižší střední třídě podprůměrná hodnota. To poznáte hlavně v interiéru, konkrétně máme na mysli zadní sedadla, kam se dlouháni vejdou jen s obtížemi – hlavně díky skromným podélným rozměrům. Když si připlatíte za panoramatickou střechu, bude pro cestující vzadu limitní i místo nad hlavou. Vpředu je ale místa dostatek, potěší možnost podélného nastavení volantu, která předchůdci chyběla. Palubní deska zaujme svou členitostí, na pohled levnější tvrdé plasty bohužel zůstaly nezměněny. Na palubní desce najdeme na ní dva displeje, ten první před řidičem zobrazuje pouze základní jízdní data (bez otáčkoměru), naopak hlavní středový pak zobrazuje všechny údaje. Jak jsem již zmínil, inovovaná sedadla (za příplatek 11 tis. Kč) mají nyní novou dvoucentimetrovou vrstvu paměťové pěny, takže se hezky přizpůsobí tělu každého z pasažérů a odfiltrují řadu vibrací. Ačkoli se to může zdát jako detail, v praxi funguje a přispívá k výraznějšímu vnímání komfortu při jízdě. Jen škoda, že sedadla nemají větší boční vedení.

Objem 348 litrů zavazadelníku je hezky využitelný, líbí se nám, že si Citroen dal práci a boky kufru jsou čalouněné. Jeho největší nevýhodu však spatřujeme v příliš vysoké nakládací hraně. A málem bychom zapomněli zmínit zadní okna, která jsou pouze výklopná a nelze je stahovat. C4 Picasso má ale netradičních řešení více. Vše s jediným cílem – uspořit na váze. Třeba stěrače s integrovanými ostřikovači znamenají úsporu kapaliny a tím menší nádržku na ni.

Pojďme se podívat pod kapotu. Testovaný vůz poháněla přeplňovaná dvanáctistovka. Jde o tříválec s výkonem 81 kW, což je zároveň základní motorizace. S faceliftem totiž z tuzemské nabídky zmizela atmosférická dvanáctistovka o výkonu 60 kW. 81 kW stačí na poklidné cestování. Pokud budete spěchat a tlačit plynový pedál k podlaze, zareaguje na vaše snažení i spotřeba, která může atakovat i hranici osmi litrů. V praxi však počítejte spíše se sedmi, i když i tato hodnota zaostává za daty od výrobce. Pětistupňová převodovka se nám na začátku zdála limitující, vždyť konkurence se už dnes snaží přeplňované motory kombinovat se šestistupňovými skříněmi, avšak během testu se ukázalo, že i pět stupňů slouží dobře. Nebýt příliš dlouhých drah v kulise, neměli bychom převodovce co vytknout.

A co jízdní vlastnosti? Limitní je podvozek s menším rozchodem (viz. zmíněná platforma), který například neumožňuje instalaci zadních kotoučových brzd. Na podvozku najdeme vzadu vlečená ramena, vpředu vzpěry McPherson a nově i hydraulické tlumiče. Celkové nastavení je tak hlavně s důrazem na komfort, což znamená vyšší náklony v zatáčkách. Ve srovnání s konkurencí nepřesvědčí ani necitlivé řízení. Vůz ale naopak boduje velmi dobrým odhlučněním a nízkou hmotností, kterou se konstruktérům podařilo stlačit na 1135 kg. Zajímavý je i poměr ceny a výbavy v kombinaci se schopným přeplňovaným motorem.