Dacia Sandero - mistr levných řešení

Sandero je dalším projektem, které automobilky s oblibou nazývají "světovým autem". Tedy modelem s poněkud obstarožní technikou, který si musí poradit se špatnými cestami rozvojových zemí hned několika kontinentů a také s poloprázdnou peněženkou potenciálních kupců. Jen málokdy se takovému autu podaří prosadit i na trzích, jejichž obyvatelům se daří nadmíru dobře.
Dacii se to ale povedlo. Její logany jdou skvěle na odbyt nejen v Německu, ale třeba i v malém Švýcarsku. V Česku se vloni prodalo 1658 dacií.
Pětidveřové sandero je o čtvrt metru kratší než hranatý sedan Logan a s délkou těsně nad čtyři metry spadá do kategorie malých aut, jakými jsou třeba Škoda Fabia, Peugeot 207 nebo Fiat Punto. Dacia ale většinu svých konkurentů překoná velkorysým vnitřním prostorem a rozměrným kufrem s objemem 320 litrů. Za jejími přednostmi stojí nezvykle dlouhý rozvor náprav, který má ve srovnání s fabií 11 centimetrů navíc. O stejnou míru je dacia ve srovnání se škodovkou také širší.

Vše je (trochu) jinak
Už při otevírání dveří nelze přehlédnout dlouhý chod táhla kliky, stejný pocit má řidič i při řazení pětistupňové převodovky. Volant je nastavitelný pouze na výšku a ještě jen v omezeném rozsahu, hydraulický posilovač řízení je při parkování účinný tak, že šofér může pochybovat o jeho přítomnosti.
Podrobnější zkoumání pak odhalí detaily, nad kterými by se majitelé aut renomovaných značek nejspíš jen ušklíbli. Například madla dveří převzatá z renaultů mají záslepky tlačítek elektrického otevírání oken, ačkoliv dacia touto vymožeností disponuje. Tlačítka je však nutné hledat jinde, na středovém panelu přístrojové desky.
S ohledem na cenu je řešeno i sporadické podsvícení "budíků", rezervní kolo není umístěno pod podlahou kufru, ale zvenku připevněné k podvozku, třetí brzdové světlo má falešné LED-diody, které ve skutečnosti tvoří klasická žárovka. Netradičně je řešeno i ovládání klaksonu (místo na volant je nutné zatlačit na páčku směrovek) a po ostříknutí skla se automaticky nespustí stěrače.
V laciné dacii lze podobných archaismů nalézt slušnou řádku, o to více však vyniknou její přednosti. Sandero má například bytelná a docela pohodlná sedadla, u kterých lze (u testované verze Lauréate) nastavit i bederní podpěru. Překvapivě účinné jsou přední reflektory se sytým a rovnoměrným světlem, slušné je i odhlučnění interiéru.

Podvozek ve stylu SUV
Patrně největší předností vozu je bytelný podvozek. Výmoly, propadlé kanály a vystouplé koleje sandero zvládá s nonšalancí velké limuzíny, k posádce tvrdá realita vůbec nedolehne. Podvozek je nad silnicí navíc posazen o něco výš, než bývá zvykem, vůz se tak může bez obav vydat i na polní cesty s vyjetými kolejemi.
Stinnou stránkou podvozku jsou jeho houpavé projevy, které mohou u cestujících, zejména na zadních sedadlech, přivodit snadněji žaludeční nevolnost. Sandero se také do zatáček hodně naklání a je výrazně nedotáčivé.
Testovaná šestnáctistovka s výkonem 87 koní je silnější ze dvou nabízených benzinových agregátů, které jsou pro sandero k dispozici. Motoru starší renaultovské konstrukce by slušela větší pružnost: po přeřazení na nižší převodový stupeň a sešlápnutí akcelerátoru je sice čtyřválec hodně slyšet, ale následné zrychlení jeho zvukovému projevu zcela neodpovídá. Naměřená spotřeba však byla překvapivě o málo lepší, než udává výrobce. Sandero si v průměru řeklo o 7,1 litru benzinu na sto kilometrů.

Auto pro nostalgiky
Lze si tipnout, že zaoblené sandero bude v Česku ještě populárnější než hranatý logan. Za jeho komerčním úspěchem bude i nadále stát především nízká cena v kombinaci s velkým vnitřním prostorem. Sandero však může být atraktivní třeba i pro oblasti s rozbitými silnicemi nebo nostalgiky, kteří vzpomínají na zašlou slávu licenčních renaultů 12.
Dacii se však zcela jistě vyhnou ti, kteří nade vše milují technické novinky a nejsou ochotni slevit z vysokých nároků na jízdní vlastnosti a vytříbený styl. Pro všechny ostatní může být sandero zajímavým, i když trochu exotickým řešením jejich mobility.

Dacia Sandero 1.6 MPI Lauréate