Dieselová Honda CR-V s automatem v redakčním testu

Když jsme auto dostali, měli jsme trochu problém. Už je to pár let, co půjčovalo zastoupení značky tento model a my jej testovali. Když se podíváte do naší historie, psali jsme o něm v květnu roku 2007. A co jsme o tomhle autě říkali? Perfektně tehdy sedlo do ruky a bylo králem silnic. V terénu trochu slabší, ale neztratilo se tam. Jenže ty tři roky jsou v našich pamětech už dost znát, tak jsme oslovili našeho kamaráda, který staré CR-V vlastní, jestli bychom se v něm nemohli projet a oživit si, co tohle auto znamená. Pak jsme teprve usedli do testovacího vozu a vyrazili cestou – necestou.

Podle nosa…
Honda faceliftem myslela to, že pořádně na všechny protáhne nos. Doslova. Čelní maska je nově vystouplá vpřed, má mohutná horizontální žebra a zmizely z nich velká stříbrná křídla po stranách loga. Zato tu máme sportovněji střižený nárazník. Zmizely kulaté mlhovky a nahradily je elipsoidy. Chladicí průduchy pod maskou pak nejsou vodorovné, ale mají tvar včelí plástve.
Ale proč se pořád točíme kolem masky? Protože tolik změn tu zase není. Ještě najdeme nová kola, ale to je vše. Podle nás tohle auto ani víc nepotřebovalo. Je nestárnoucí. Má univerzální vzhled, který nezevšední a přitom nijak nevybočuje z řady.

Rádio a plast
Ani interiér se nevyhnul mírným (opravdu velmi mírným) změnám. Rádio konečně nevypadá jako dodané z druhovýroby, nově jsou obšitá sedadla, části tvrdých plastů jsou pogumované a změnily se barvy. Co k takové změně říct? Asi to samé, co v předešlém odstavci – dobré není třeba měnit.

+ Nestárnoucí design
+ Povedený lehoučký facelift

Zajímavější část
A teď se pojďme podívat společně na to, co je na autě změněno k opravdu lepšímu. Pojďme k tomu, co stojí za zmínku, co je třeba dvakrát podtrhnout. Tak především odhlučnění. Kdo někdy jel s turbodieselem od Hondy, jistě nám dá zapravdu, že tohle není nijak tichý společník. Zvlášť, když po ránu studeně chrchlá jako starý nikotinový závislák. Jenže nové obložení přepážky mezi motorovou jednotkou a prostorem pro cestující snížila hlučnost o značnou porci decibelů.
Pak tu máme změnu na podvozku. Není tak patrná a je třeba jí hledat skutečně v dvojici s předchozí verzí. Zdá se, že auto si plavněji poradí s nerovnostmi a nepřenáší tolik rázů k cestujícím.
Třetí novinkou je nový turbodiesel 2.2 i-DTEC se 110 kW při 4000 ot./min. a 350 N.m. Ty nabízí auto v rozmezí 2000 až 2750 ot./min. Nám se to zdálo dost vysoko, ale jak se později ukázalo, není to nijak problematický bod. Poslední novinkou je pětistupňový automat. Ten má klasickou kulisu, s blokací dvojky a jedničky. Takže to není žádná dvouspojková novinka nebo pádly ovládaná elektronická mašina. Tohle je klasik mezi klasiky.

Zkusme to spolu
Přesednutí ze staršího auta do novějšího je fantastické. Najednou má člověk pocit, že sedí v nové a ne jen faceliftované generaci. Může za to především ten hluk v kabině. Tedy spíš jeho absence. Zdá se, že odhlučnění se dotklo i podběhů, takže je i slyšet méně valivého dunění.
Motor táhne, a to tak že fantasticky. Lehce, plynule, bez děr, skoků a nějakých výraznějších nárůstů či propadů. To, že maximum točivého momentu je ve dvou tisících otáčkách není vůbec poznat. Auto stejně tak dobře táhne v patnácti stech, osmnácti stech i ve dvou a půl tisících. Motor polykal svou porci kilometrů v klidu a spořádaně a neměl ani nijak zvýšený apetit. V tabulce je průměrná hodnota 7,4 l na 100 km. Tu jsme, pravda, nedosáhli, ale 7,8 l, to je hodně velký úspěch.
Když jsme vynulovali počítač a zkusili auto jen v kolonách, řeklo si o skoro deset litrů, v nejkritičtějších místech i o jedenáct. Dálnice je také kolem desíti, takže nejsilněji a nejméně žíznivěji je motoru kolem sedmdesátky. Tahle rychlost až do devadesátky mu vyhovuje a jede svůj „automatický economyrun“.

+ Dostatečný výkon
+ Plynulý zátah
- Vyšší spotřeba ve městě

Automatická radost
Víte, když máme dnes automat, už musíme rozlišovat na ty, které cukají hodně, málo nebo vůbec. Postupně se to přesouvá od té první k poslední, a zatímco ještě před třemi lety většina automatů při každém přeřazení s autem zhoupla.
I Honda patří do té hladké sekce. A podle nás má jeden z nejlepších automatů na trhu. Sice by mu možná slušela šestka na dálnici, ale ta rychlost přeřazení a jistota s jakou svou práci dělá, nás udivuje. Automaty lze jednoduše vyzkoušet. Když přijíždíte na křižovatku, sundejte nohu z plynu a dívejte se, jak automat řadí dolů. Ve chvíli, kdy poznáte, že je na čase, aby sundal další stupeň, šlápněte prudce na plyn. Tady bývá pro většinu takových převodovek chvíle pravdy. Jen málokterá z nich se nezblázní a nezačne přeřazovat mohutně dolů a pak nahoru a pak si konečně uvědomí, kde že to jsou otáčky, plynový pedál, rychlost kol a jak je otevřená klapka. Je jen málo těch, které pracují i v tomhle sice dost simulovaném, ale prokazatelném testu. A Honda CR-V má jednu z nich.
Hladký chod, který jsme ji ani jednou podobnými legráckami nevyvedli z míry je perfektně naprogramovaný. Má příjemné odstupňování a řidič prakticky neví, že má něco jako převodovku v autě.

+ Skvělá automatická převodovka
- Na dálnici bychom ocenili šestku

Všechno dohromady
A teď dejte motor a převodovku dohromady. Dostanete auto, které jede příjemně, plynule, bez cukání, bez nějakých prostojů, záludností. Nedotáčivost u auta prakticky neexistuje, brzdy jsou dostatečně naddimenzované a spotřebu není třeba řešit. V terénu sice auto mírně ztrácí na některé konkurenty, ale polní bahnitou cestu zvládne pohodlně a bez problémů.
Co tedy auto vytknout? Asi jen to, že bychom ho označili za model pro rodiny, důchodce a klidné lidi. Sportovat s ním nejde. Na to prostě není. Chce to klid, příjemnou muziku do CD přehrávače a dost času na cestu.
Honda CR-V, i když má stále jeden z nejlepších podvozků v segmentu, není nijak sportovní. Je to SUV s vysokou karoserií, hodně tělnatými plechy, a to je prostě na celém autě znát. Houpavý krok netouží po ostrých zatáčkách, prudkých prošlápnutích pojistky pod plynovým pedálem. Dokáže zrychlit a v mžiku předjet kamion, to ano, ale není třeba u toho dělat žádná okázalá gesta a rychle se pak vrátit do klidu.

+ Klidný a pohodlný vůz
- Není to sportovec

Kam s ním?
Podívejme se společně do ceníků. Budeme porovnávat CR-V s konkurencí s diesely s podobným výkonem (i když ne objemem) a s automatem. Honda nabízí tohle auto za cenu od 809 000 korun. Konkurenci můžeme najít třeba u Nissanu Qashqai, nejlépe ve verzi +2, protože pak se více přiblíží CR-V. Nissan nabízí své auto s dvoulitrovým automatem (110 kW) a automatem nejméně za 658 000 korun. To je o dost méně a ani nejvybavenější model se k základu CR-V nepodívá.
Ani Volkswagen Tiguan nemá cenu tak vysoko. Se sedmistupňovým DSG a starým známým svoulitrem TDI (103 kW) je v nabídce za 712 400 korun. Stejně tak na tom je i Hyundai ix35 2.0 CRDi VGT Aut. (od 724 900 korun)…. Honda tak míří na cenovou špičku tohoto segmentu. Před ní už je jen Audi s modelem Q5 nebo BMW, Volvo… Ale to už je taková politika této značky. Podbízet se cenou nemá smysl. Tady jde o kvalitu.