Fiat Sedici 2.0 Multijet v redakčním testu

Ladislav Los - 29. 06. 2010
+ 13
V nabídce působí Fiat Sedici jako stařík, ošklivé káčátko a třetí housle v orchestru. Řekněte někomu jeho jméno a nebude ani vědět, že něco takového existuje v nabídce. Jenže je to škoda. Tohle auto rozhodně zasluhuje větší pozornost.

Proč jsme testovali automobil, který už má nejlepší léta za sebou? Proč jsme vůbec usedali do vozu, který si u nás kupuje jen málo lidí? Možná proto, že s těmito povrchními soudy nesouhlasíme. Zvláště ne po faceliftu.

Dospívání ošklivého káčátka
Sedici není nijak krásné auto. Je jak vajíčko. Kulaté, vpředu špičaté a vzadu zaoblené… Velké plocha oken je někomu k smíchu, ale to jen do té doby, než si uvnitř uvědomí, jak skvělý je z auta výhled. Jednoduché tvary auta pak zpříjemňují manévrování, protože je lehce odhadnutelné, kde zrovna končí roh nárazníku. Jenže Sedici s faceliftem dospělo. Alespoň o kousek. Nárazníky i boky karoserie jsou najednou pokryty příjemným šedým plastem, který je ještě v oblasti mlhovek pěkně probarven stříbrnými proužky. Mřížka chladiče je jiná a další drobnosti není třeba vyjmenovávat. Jsou nepatrné a nepostřehnutelné.
I v interiéru nejsou zrovna velké změny. Nový je jen ovladač klimatizace, rádia, výdechy ventilace a přístrojový štít. Ten je čitelnější, přehlednější a dostal doprostřed standardní digitální palubní počítač. U tohoto typu vozu se nám velmi často nelíbí kvalita zpracování, která bývá poplatná ceně vozu. Jenže u sedícího jsme nenašli jediný vrzající plast a vše bylo slícováno přesně a s minimálními spárami. Takže snad jen upravit anachronické výplně dveří a konečně nasadit i podélné seřizování volantu a bylo by vše v pořádku.
Příjemným překvapením jsou sedadla. Na Fiat jsou fantasticky rozměrná, tuhá a velmi dobře vedou tělo. Navíc jsou usazená nezvykle vysoko, takže cestující sedí skoro jako na židli. Mají lepší rozhled, není zapotřebí tolik místa pro nohy, a to se projevuje ve vnímání prostornosti. Především v podélném a svislém směru nemáme co autu vyčíst a příčný směr je na svou třídu také nadstandardní. Na tři chlapy v jedné řadě to sice není, ale vzhledem ke konkurenci to tak špatné není.
Zavazadelník má objem průměrných a podprůměrných 270 litrů. Když se sklopí zadní sedadla, zvětší se až na 1045 litrů. Nemnoho aut už dnes má zcela rovnou podlahu po složení opěradel. Fiat to dokáže vyklopením sedáků a na jejich místo zaklopením opěradel. Velkou nevýhodou kufru je vysoký práh. To je však daň za pohon všech čtyř kol.

+ Přehledná a kvalitní přístrojová deska
+ Výhled z vozu
- Seřizování volantu jen v jedné ose
- Menší kufr a vysokým prahem

O deci víc
Ale to hlavní, proč doporučujeme auto vaší pozornosti, je jeho motor. Původně zde byl turbodiesel 1.9 JTD, který byl vyloženě nepovedený. V moderní konkurenci byl příliš hlučný, tvrdý, škubavý,… Jenže najednou se sem nastěhoval o decilitr větší motor. Je zcela nový a na všechny neduhy svého předchůdce zapomněl. Pomohlo především zvýšení točivého momentu a zlepšení jeho průběhu. Auto si s radostí hrábne kdykoli – v 1500, 2000 či 3000 ot./min. Nic výrazného, nic dramatického – prostě má najednou tenhle motor radost ze života. Navíc není skoro slyšet a až otáčky kolem 3000/min trochu rozdrnčí tlumící pěnu. Převodovka je šestistupňová a její chod je vcelku příjemný. Na to, jak dlouhá řadicí páka je, tak tam padají jednotlivé stupně velmi dobře.
Zvláštní kapitolou je spotřeba. Předchozí motor i přes své špatné vlastnosti byl velmi úsporný. Jak na tom je větší agregát? Auto jsme nijak nešetřili. Měli jsme radost z jeho charakteristiky, takže jsme velmi často dávali pod kotel víc, než bylo potřeba. Jaké bylo ale naše překvapení, když i po týdnu ježdění v Praze jsme vraceli auto s průměrnou spotřebou 5,7 l na 100 km. A to je na auto, se kterým jsme se nemazali ve velkoměstě a ještě s celkem častou zkouškou pohonu všech kol celkem slušný výsledek.

+ Silný zátah motoru
+ Solidní spotřeba

Slabší stránka
Také podvozek zaslouží pozornost. Je totiž nastavený spíš komfortně. I když je auto živé jak včelka Mája, tak někdy s tím nekorespondují pružiny. Hopsnout do vymleté díry znamená, že se auto rozkomíhá dost nepříjemným způsobem. A pohon 4x4 nepomůže. Naopak. Zde totiž pracuje jeden z nejstarších takových systémů, který připojuje zadní nápravu až s křížkem po funuse. Takže celkem dlouho prokluzují přední kola, než se trochu divoce připojí zadní poloosy. Pak se náhle a skokově změní tok síly a auto to rozhodí. Není to však nic dramatického, a pokud to očekáváte, není problém to ukočírovat.

- Až příliš měkké odpružení
- Zastaralý a pomalý pohon všech kol

Levná čtyřkolka
Fiat Sedici jsme po týdnu neradi vraceli. Tohle auto nás bavilo. Jezdilo se nám s ním skvěle. Nikdo se za námi neohlédl, nebudili jsme pozornost, zloději se o tenhle vůz nezajímají. Ale my se o něj zajímali dost. Facelift, který je vlastně spíš technickou obměnou, autu prospěl. Kdo touží po levnější čtyřkolce, může se zamyslet i nad tímhle vozem. Vždyť jeho cena začíná na 340 tisících korunách. Náš diesel pak stojí nejméně 448 900 korun.

Tagy