Ford Fiesta ST: ostrý jako břitva

Michal Borský - 06. 01. 2014
+ 25
Loňský rok byl mimořádně bohatý na sklizeň malých rychlých hatchbacků. Se svými ohnivými želízky se vytasili Peugeot i Renault a pozadu nemohla zůstat ani evropská odnož Fordu.

U vyspělých automobilek je od pradávna dobrým zvykem, že nabídku svých malých modelů přikoření nějakým tím ostřejším provedením sloužícím především k potěše méně movitých zájemců o sportovní svezení. Na hradeckém závodním okruhu jsem letos postupně vyzkoušel Renault Clio R.S. a Peugeot 208 GTi, testovali jsme i Suzuki Swift Sport, které mi navzdory svému nejmenšímu výkonovému potenciálu nakonec přišlo nejzábavnější. Byl jsem proto navýsost zvědav, jak se s požadavkem na kompromis sportovního vyžití a denní použitelnosti popasovali u tradiční Fordovy Fiesty ST.

Ostrá fiesta zvenku vypadá přesně tak, jak by podobné auto vypadat mělo. Dynamická silueta, tři dveře, výrazné, ale ne afektované plastové doplňky, vyzývavá maska a puritánské zadní křídlo nad dvojitou koncovkou výfuku. Když si k tomu přidáte ještě oranžový perleťový lak a fešné sedmnáctky, designový premiant mezi „hot-hatchi“ je na světě.

Už tak vcelku povedený interiér běžné fiesty se v případě „estéčka“ podařilo úspornými výrazovými prostředky proměnit v pracoviště sportovně zapáleného řidiče. Na rozdíl od roztodivných barevných kreací standardních verzí naleznete uvnitř sportovce vkusnou černou, důmyslně prokládanou závodní červení na mimořádně povedených sedačkách Recaro – lepší u konkurence opravdu nenajdete. Palubní deska není u fiesty tak přebujelá tlačítky jako v případě focusu, co je ale podstatné, je skutečnost, že bezvadně funguje řidičský trojúhelník sedačka – volant – pedály. Žádá-li si to řidičova libost, je možné sedět i pěkně blízko u podlahy, mírně omezující je jen A sloupek clonící v určitých momentech ve výhledu šikmo vpřed. Třídveřová konstrukce pochopitelně znesnadňuje přístup k zadním sedadlům, která se tak trochu neprávem stávají vyloženě nouzovým útočištěm méně vzrostlých. To neplatí o zavazadelníku, který nabídne solidní a dobře přístupnou litráž.

(+) pozice za volantem

(+) přední sedačky

(-) přístup dozadu

Ty tam jsou doby, kdy k pohonu ostrého hatchbacku postačovala obyčejná šestnáctistovka – téhle mantry se dnes zuby nehty drží už jen Swift Sport. Konfekce naopak hojně využívá přeplňované agregáty dobře odzkoušené ve větších modelech jednotlivých značek. Je to i případ šestnáctistovky EcoBoost naladěné v případě fiesty ST na 134 kW. Stejný motor pohání u Forda kdeco od focusu po galaxy, najdete jej však třeba taky ve Volvu S80. Příjemnou a přitom vcelku přirozenou libůstkou je sound symposer neboli zvukovod přivádějící k uším posádky libozvučné mechanické projevy čtyřválce, podstatnou roli v tomto případě hraje i funkce overboost přifoukávající ke standardním 240 Nm dalších 50 Nm. Šlapat akcelerátor do podlahy tedy má své opodstatnění a vězte, že u fiesty tak budete činit často a s rozkoší. Motor na plyn reaguje s takřka neelektronickou pohotovostí a počínaje nějakými 1 500 otáčkami se směle dere vpřed, když s nezmenšenou intenzitou vydrží táhnout až do 6 500 otáček. Jedinou, a ne úplně nepodstatnou vadou na kráse je z našeho pohledu chybějící výkonová špička, k dobru je motoru naopak spravedlivé přičíst pocitově mnohem více síly, než je psáno na papíře. Subjektivně vzato jsem proto nezaznamenal rozdíl oproti o 15 kW silnějším agregátům v Peugeotu resp. Renaultu. Skvělou záležitostí je ladné a mechanicky čisté řazení manuálního šestikvaltu – nic lepšího si do auta podobného ražení nemůžete přát. Sympatická je uživatelská vstřícnost pohonného konglomerátu, kdy se na jednu stranu můžete těšit z akčního řazení ve vysokých otáčkách, když ale nechcete, stačí se jen nechat unášet na vlně točivého momentu se zařazenou čtyřkou. Pokud se totiž jen trochu snažíte, dá se s „estéčkem“ jezdit i překvapivě úsporně – hodně pod sedm litrů.

(+) více síly než na papíře

(+) precizní řazení

(-) absence výraznější výkonové špičky

"Gró" zábavy s dravou fiestou dlí v precizním naladění podvozku a řízení. U malého Forda to vzali opravdu z gruntu – na míru navržených bridgestonech sedí auto o 15 mm níže než obvykle, v pohotovosti jsou větší stabilizátory i brzdové kotouče. Jakmile se vydáte pilovat svoji oblíbenou sérii zákrut a serpentýn, znamená to pro vás jediné, tedy vypnout stabilizaci a užívat si. Jestliže si to zrovna pálíte po suchém asfaltu, můžete naplno vychutnávat lehkost, hravost a nezáludnost celého nestavení. Dravý motor dodává „hatchi“ vysokou rychlost, jako by se ani nechumelilo, takže do zatáčky často „přiletíte“ až moc sebevědomě. Chce to ale zachovat chladnou hlavu, ve všem ostatním vám fiesta pomůže. Řízení je sice elektromechanické, leč příhodně krátké, přesné a hlavně nebývale komunikativní. Nejen ve svém pozadí, ale i ve volantu proto můžete dobře rozeznávat fyzikální děje, které ovlivňují váš útok na traťový rekord nebo prostě jen hru s přenášením váhy – hranice mezi nedotáčivou a přetáčivou tendencí se přechyluje nebývale snadno a vy toho můžete být aktivně účastni. Pomocníkem, který určitě má co říct, je eTVC neboli elektronická náhražka uzávěrky diferenciálu, který přijde vhod nejen při prudkém výjezdu na dvojku z pomalejší zákruty. Nizoučké sedmnáctky sice výborně „lepí“, je ale pravda, že nejen díky nim umí volant pěkně tahat za ruce. Jízda po rozbitém povrchu je naproti tomu ještě docela únosná – samozřejmě ve sportovním kontextu. Univerzální charakter auta se dobře projevuje i na dálnici, jejíž dlouhé úseky zvládnete absolvovat vysokou rychlostí bez pocitu nějaké nepohody, velmi jsem ocenil i takřka nevadnoucí brzdy.

(+) pocit kontroly nad vozem

(+) precizní řízení

(+) univerzální použitelnost

Tentokráte nebudeme na závěr pořádat žádné velké chození okolo horké kaše. Fiesta ST se se svými schopnostmi i vyváženým charakterem směle hlásí o zlatý stupínek mezi konkurenčními sporťáčky – u každého z nich totiž vždycky najdete aspoň jedno „ale“. U fiesty ne. Nekompromisně tvrdý podvozek ve spolupráci s precizním řízením dokáže v zatáčkách vykouzlit úsměv na rtech každého, kdo rád řídí a ovládá stroj, jakoby zázrakem z vás ale nevytluče duši ani v běžném provozu. Příjemným překvapením byl i na první pohled obyčejný EcoBoost pod kapotou, který ale v praxi jede, jako by měl o 30 koníků víc.

Tagy