Ford Fusion Calero 1.6 16V: Bestseller, který má stále co nabídnout

Urbanistické dílko z Fordovy dílny – model Fusion začíná letos bez zásadnějších změn kroutit svoji osmou sezónu na automobilovém trhu, což je v dnešní době překotných inovací vskutku husarský kousek. Dlouhověkost Fusionu je podložena velmi prozíravou a přitom prostou myšlenkou mateřské továrny postavit praktický, odolný a snadno ovladatelný vůz vhodný především pro provoz v městských aglomeracích a přilehlém okolí. Jako takový se tento automobil poprvé představený v roce 2002 stal průkopníkem Fordem samozvané kategorie označované jako UAV (Urban Activity Vehicles). O jeho nadčasových kvalitách svědčí neutuchající oblíbenost mezi zákazníky, vždyť kromě trojlístku v pořadí Fabia, Octavia (I i II) a Roomster byste v loňském roce (a nejen v něm) na českém trhu nenašli prodávanější auto. Fusion sice prodávají především jeho praktické vlastnosti, příjemným estetickým zpestřením nabídky je ale bezesporu i plasty obrněné provedení Calero ve stylu SUV, které jsme v kombinaci s letitou šestnáctistovkou ozkoušeli v tradičním testu.

Karoserie: Letitý design osvěžilo plastové brnění
Krabicoidní karoserie Fusionu už něco pamatuje. Její jednoduché tvary a prvky designu stylově sjednocené s předchozí generací Fiesty ale právě díky oné jednoduchosti a účelnosti nijak zvlášť nezestárly. Lehce přes čtyři metry dlouhý a více než půldruhého metru vysoký skelet nezastírá užitkové zaměření auta zjevně kladoucí důraz na maximální využití obestavěného prostoru. I bez jakýchkoliv dodatečných úprav působí Fusion navenek dojmem velmi solidního a trvanlivého auta, což teprve s crossoverovými doplňky verze Calero. Tato varianta velmi úspornými a přitom efektními prostředky stylizuje hranáče do role auta pro volný čas ve stylu někdejší Matry Rancho, k čemuž dopomáhá i nadprůměrná světlá výška. Hranatá tvář je dále zdrsněna především aplikací šedých plastů v dolních partiích karoserie, jakož i šedého nástřiku či folie na bočních dveřích, který jako plast vypadá. Vynikají také fortelné, ve městě navýsost praktické nárazníky stejně jako odbarvené lemy blatníků nebo rozměrné boční lišty. Zdánlivá příslušnost k esúvéčkům je ilustrována vcelku pohlednými imitacemi terénních ochranných prvků. Nechybí frajerské pětipaprskové ráfky z lehkých slitin a zatmavená zadní okna, vyzývavou image dotváří nápadná bleděmodrá metalíza Vision. I přes tuto zdařilou outdoorovou mystifikaci však zůstává přirozený rajon Fusionu zřetelně vymezen.

Interiér: Omšelou přístrojovou desku zastiňují praktická pozitiva
#foto17779Interiér Fordova univerzálního dělníka si podobně jako zevnějšek na nic nehraje a jeho uspořádání i vzhled jsou zcela podřízeny požadavku na co největší účelnost a variabilitu. Nastupování je díky rozměrným dveřím i výšce auta neobvykle snadné a jen co se usadíte, oceníte vzdušnost kabiny i velmi dobrý výhled všemi směry, který byl vzadu pro jistotu podpořen parkovacími „pípáky“. To, že jde o provedení Calero není uvnitř vůbec patrné, takže zde najdete všecičko na vlas stejné, jako v běžném Fusionu. Linie přístrojové desky i ostatních vnitřních partií jsou natolik jednoduché a na první pohled účelné, že máte tendenci se k nim mimoděk chovat trochu macešsky. Možná k tomu přispívá i nevábný vršek přístrojové desky, který tvoří vrstva zrohovatělého plastu připomínající pokožku ropuchy. Vysoko nainstalovaná sedadla mají praktický hrubý povrch dekorovaný modrými retro proužky, předurčení Fusionu pro městský a příměstský provoz je pak v souladu s nevýrazným bočním vedením i omezenou délkou předních sedáků. Řidič kupodivu nepostrádal střední loketní opěrku, bonusem je možnost sklopení spolujezdcova opěradla zcela do rovna, což může usnadnit transport dlouhých předmětů, případně posloužit jako improvizovaný stolek. Volant, v našem případě potažený příjemnou kůží se dobře drží, k lepší kontrole nad vozidlem navíc přispívají dvě vydutí odpovídající klasické pozici úchopu za 10 minut dvě. Vpravo pod volantem se prsty shledají s dálkovým ovládáním rádia a pěkně na očích je taktéž tlačítko odjišťování pátých dveří. Přístrojový štít se čtyřmi základními ciferníky je jednoduchý a dobře čitelný, i když musíte akceptovat cejchování rychloměru v liché stupnici. Podsvícení včetně informačního displeje je klasicky zelené se zářivě červenými rafičkami. Velice praktickou věcí se ukázala být kontrolka ve tvaru sněhové vločky upozorňující v teplotách nižších než 4 stupně na nebezpečí námrazy. Nadstandardem je i vyhřívání předního okna, pod kterým najdete ve středu přístrojovky příhodnou úschovu dokumentů do formátu A4. Radiopřijímač Sony situovaný pod kulatými výdechy topení nepůsobí vyjma svého loga právě hodnotným dojmem a rozum se trochu pozastavuje nad jeho ostře oranžovým osvětlením kontrastujícím s umírněnou zelenou září jiných přístrojů. Zajímavé uživatelské dispozice nabízí prostor druhé řady sedadel. Ta sice postrádají jakékoliv náznaky výztuh, lavice je ale velmi prostorná s neobvykle dlouhou sedací částí, která bezvadně podpírá nohy pasažérů sedících vysoko nad podlahou. Ti si mohou nerušeně užívat nadprůměrného dostatku prostoru ve všech směrech. Díky kolmo zkosené zádi i rozměrnému vstupnímu otvoru s nízkou nakládací hranou nabízí Fusion takřka bezbariérový přístup do kufru. Snad jen odemykání zvenku klasickým otočením klíčku už by výrobce mohl nahradit něčím modernějším. Jeho základních 337 litrů nezklame ani neoslní, využitelnost logicky omezuje výšková dispozice tohoto prostoru daná tvary auta. Asymetricky rozdělená zadní sedadla lze samozřejmě sklopit, výsledných 1175 litrů je ale dosaženo za cenu velkého schodu (+- 10 cm) mezi dnem zavazadlového prostoru a složenými opěradly.

(+) odolnost a dobré zpracování

(+) velmi dobrá prostornost vpředu i v zadu

(+) rozmrazování předního okna

(-) rozdílné podsvícení rádia a zbytku přístrojů

Motor: Spořivý maratonec
Pod kapotou Calera jsme se (pokolikáté už?) shledali se starou známou stokoňovou šestnáctistovkou Duratec, která se ani po více jak dvanácti letech výroby nechystá do motorového důchodu. Že je to jen dobře jsem se přesvědčil i tentokrát, tenhle motor se navíc k rovněž dlouhověkému Fusionu už jen z principu velmi dobře hodí. Jako taková představuje jedna šestka nejvýkonnější motorizaci, s jakou se ve Fusionu můžete setkat, když za sebou nechává společnost benziňáků 1,25 a 1,4 litru a dvou turbodieselů TDCi v kubaturách 1,4 a 1,6. Úspěch ústrojí, kterému se hned od počátku dostalo masového rozšíření v prvních Focusech, tkví nepochybně v jeho všestrannosti a uživatelsky vlídném charakteru. Znamenitá je pružnost, na základě které byste jej snadno zařadili do rodiny dvouventilů. 147 N.m. točivého momentu dostupného ve čtyřech tisících otáčkách sice nevypadá kdovíjak světoborně, ale s autem vážícím necelých jedenáct metráků umí pohybovat velice hbitě. Flexibilita letitého šestnáctiventilu je opravdu jedinečná. Bez náznaků jakýchkoliv tendencí k dušení se můžete plížit na pětku ani ne padesátkou stejně dobře, jako přidržet plyn u podlahy a užívat dosyta vitálního zátahu vadnoucího až s pětitisícovou hranicí. Také akustický projev je docela vydařený, i když zemitý obhroublý zvuk se při dlouhodobé jízdě ve vyšších otáčkách začne posádce poněkud zajídat. Ve zdatném pronikání městskou džunglí motoru výrazně napomáhá hladce řazená pětirychlostní převodovka. Na to, jak je kvedlačka trčící ze středového tunelu dlouhá, zapadají jednotlivé „kvalty“ s obdivuhodnou přesností a rychlé střídání převodových stupňů je nečekaně zábavné. Při všech zmíněných pozitivech nepřekvapí, že silnou disciplínou motorového Metuzaléma je i spotřeba pohonných hmot, čili Naturalu 95. Pozoruhodné je, že na apetit čtyřválce má relativně malý vliv zvolený jízdní styl nebo hustota provozu. I hodnoty dosahované za podmínek ekonomice jízdy rozhodně nenakloněných totiž vykázali překvapivě příznivé cifry. To se týká zejména denního provozu permanentně ucpanými ulicemi, kde číslice na displeji palubního počítače nepřekročily stokilometrový litrový průměr osm a půl. Stačilo ale jen nechat hustou aglomeraci za zády a konzumace rázem poklesla až k šesti litrům. Na dálnici se výrazněji projeví aerodynamický handicap vysoké stavby karoserie, kdy se při běžné stotřicítce dostanete zpět na 8,5 litru, otáčky se přitom ale drží na příjemných 3.700.

(+) výtečná pružnost

(+) velmi snadné a přesné řazení

(+) příznivá spotřeba

Jízda: Neochvějná jistota jako vždy
V dnešní neklidné době často plné stresu z věcí nadcházejících existuje jen málo věcí, na které se můžete spolehnout. Asi to bude znít jako nevkusná PR fráze, ale jednou z takových jistot je i to, že ať usednete do kteréhokoliv nového osobního Fordu, můžete se spolehnout na vysokou úroveň naladění podvozku. Výjimkou nebyl ani zkoušený subkompakt sdílející podvozkové skupiny (podobně jako většinu mechaniky) s předchozí Fiestou. Odpružení je sice tvrdší, nicméně stále dost komfortní na to, abyste nemuseli trpět po přejezdu kolejí či výtluků, které se na našich silnicích zvláště v zimním období stále hojně objevují. Ještě pozitivnější náhled na věc získáte v okamžiku, kdy se vám z nějakého dobrodružného pohnutí řidiče-spotřebitele zachce svého Fusiona trochu prohnat. Nejprve musíte překonat ostych plynoucí z vyvýšené pozice za volantem a mizerného bočního vedení sedadel, abyste záhy seznali, že pojízdná škatule na cestující a jiný náklad se podivuhodně málo naklání a zvolenou stopu až na výjimky drží s velkým přehledem. Ba co víc, nezazanamenal jsem kupodivu ani zvýšené tendence k žertovným tancům v bočním nárazovém větru. Snad jediné slabé místo souvisí s jednoduchou konstrukcí zadní nápravy a obecně menší váhou nenaložené zádě, která má v rychlých zatáčkách s méně kvalitním povrchem tendenci si tu a tam odskočit do strany. Jinak ale vše funguje bezvadně k čemuž přispívá i vcelku přesné řízení s ne moc přehnaně účinným elektrohydraulickým posilovačem a výtečným rejdem. Přirozeně podařenému podvozku s nekonfliktním motorem pranic nevadila absence elektronických patronů bezpečné jízdy vyjma taktního ABS spolupracujícího s brzdovou výstrojí o dvou kotoučích a dvou bubnech – nástup účinku byl pozvolný, v závěrečném efektu však nadmíru efektivní i předvídatelný. Bez ohledu na to, zda si potenciální zákazník vybere provedení Calero nebo některou běžnou variantu, může počítat s tím, že světlá výška tohohle auta je vyšší než bývá dnes zvykem. Malý velký Ford tak bez problémů zdolá nejednu rozbahněnou polňačku lépe a méně okázale, než nejmenované o řády dražší vozy s haldex spojkou... Pro české chataře a chalupáře tedy rozhodně dobrá zpráva. Přirozenost auta si samo sebou nejlépe rozumí s terénem měst a jejich zákoutí, kde dokáže naplno uplatnit všechny svoje přednosti. Pražané nechť se však raději nepouští dále než na nedělní výlet na Konopiště, neboť delší cestování ve Fusionu není určitě tím nejlepším nápadem. Vyniknou především neduhy spjaté s hranatou siluetou karoserie, horším odhlučněním motoru nebo nepříliš pohodlnými sedačkami.

(+) velmi dobrá směrová stabilita

(+) živé řízení bez elektronických pomocníků

(+) dobrá průchodnost lehkým terénem

(-) občasné odskakování nezatížené zadní nápravy

Závěr: Kvalita se neomrzí
A jsme u konce. Že to byla nuda? Inu asi trochu ano, jenže Fordova Plechová Lízinka alias Ford „T“ dnešních dnů si prostě ani ve svém požehnaném věku příliš kritiky nezaslouží. Nepočetnou konkurenci drtí prostorným a praktickým uspořádáním kabiny, sebejistým podvozkem sportsmana a v našem případě též velmi všestrannou i úspornou pohonnou jednotkou. Ani to by však nebylo hlavním trumfovým esem, kterému Fusion vděčí za svou neskonalou popularitu. Tím je totiž cena, která v době testu činila pro základní provedení bezkonkurenčních 239.900,- Kč. Kdo by se chtěl v masách prodávaných soukmenovců přeci jen trochu odlišit, může si dopřát trochu extravagnace v podobě varianty Calero s několika jednoduchými estetickými vylepšeními v outdoorovém stylu. Ani koupě exempláře s tímto označením vás k vyhlášení osobního bankrotu nedožene – 289.900,- Kč není při vědomí kvalit auta ani trochu přehnané číslo.