Ford Ranger 2.2 TDCi: Zcivilizovaný drsňák

Michal Borský - 17. 09. 2012
+ 52
Nová generace klasického offroadového pick-upu se v duchu nejnovějších módních trendů snaží zaujmout širší publikum než doposud. Není to však na úkor tradičně vynikajících užitných vlastností?

Ford Ranger, to je především známé jméno z rodu tradičních motorizovaných pomocníků všech lesáků, stavebníků či polnohospodářů, jakými jsou Toyota HiLux, Nissan Navarra nebo Mitsubishi L200. V několika generacích více či méně podobný dvojník Mazdy BT 50 užíval dlouhá léta osvědčenou techniku v čele s odolným páteřovým rámem, tuhou zadní nápravou s listovými pery a manuálně řaditelné varianty pohonu všech kol. Jeho z gruntu nové vydání se po vzoru VW Amarok profiluje mnohem všestranněji a obvyklá offroadová image tak začíná být pod drsnou slupkou protkána komplexem složité elektroniky a inovativních řešení. Výhodou bude bezesporu komfortnější jízda po silnici i snazší ovládání, obstojí však i nadále v těch nejdrsnějších podmínkách? Důsledně jsme potrápili univerzální provedení dlouhé kabiny v kombinaci se středně silným turbodieselem 2,2 litru a druhou nejlepší výbavou Limited.


Jestliže jsem říkal, že Ranger je zbrusu nové auto a nejen zevrubnější facelift typu posledního Passatu, znamená to změny skutečně pronikavé. Vše začíná už velkolepě pojatou vnější vizáží, která novinku nejen zdánlivě přibližuje k tradiční F-series amerických Fordů. Ale pěkně popořádku. Nový Fordův pick-up je vyráběn ve třech variantách karoserie (Double, Super a Single cab), které patří k nejprostornějším ve své třídě (a také k největším). Kratší a základní varianta s jednoduchou kabinou je dlouhá 5274 mm, ta delší pak 5359 mm. Celková šířka je 1850 mm a výška nenaloženého automobilu se pohybuje od 1703 mm po 1815 mm v závislosti na typu karoserie. Přestavbu exteriéru nového Rangera vzali konstruktéři opravdu do důsledků, takže vedle zmiňovaného nárůstu rozměrů přináší zcela novou aerodynamickou kvalitu, na které se podíleli i konstruktéři z F1. Na pick-up neobvykle výrazný sklon předního skla se spolu s důkladně zakrytovaným podvozkem podílí na výtečném součiniteli odporu vzduchu dosahující hodnoty cx 0,40. Otevřená korba může být za příplatek kryta fešnou roletkou.


Kompletní modernizace se dotkla rovněž salónu Rangera. Úvodní vstupní dojem z nutnosti překonání vyšší světlé výšky (třeba i pomocí bytelné stupačky) je sice stejný jako dřív podobně jako rozhled z kabiny, tím ale podobnosti končí. Přístrojová deska je sice stále vyrobena z bytelného plastového materiálu, fešným designem a logickým rozmístěním ovládacích prvků však ponejvíce připomíná osobní Fordy. I když – třeba takové ovládání topení nebo okének stejně jako pár dalších detailů má evidentně původ v sesterské Mazdě, která je ovšem momentálně k mání jen na opačné polokouli. Z pověstné klasiky zmizelo například pravěké táhlo ruční brzdy vpravo pod volantem nebo (a to mě mrzí mnohem vice) pomocná šaltpáka přiřazování pohonu a redukce, která se převtělila v nenápadný kruhový ovladač. Výbava Limited naproti tomu nabízí komfortní sedačky s vyhříváním, jednoduchý palubní počítač, dále je k mání i praktické vyhřívání předního skla, skvělý „silniční“ volant s ovládáním tempomatu a hutného rádia, dvouzónová klimatizace a mnoho dalších více či méně užitečných pomůcek známých z osobní přepravy. Nechybí ani řada praktických přihrádek na drobnosti. Všestranný dostatek místa vpředu asi nikoho nepřekvapí, stejně jako brilantní výhled vpřed a do stran, který kupodivu neomezují ani silně skloněné A sloupky. Vítaným doplňkem jsou u pětimetrového auta každopádně zadní parkovací senzory. Že by se ale v pětimístném pick-upu dobře sedělo i vzadu nebývalo (a často pořád ještě není) donedávna samozřejmostí. Cestující zde byli zpravidla „trestáni“ takřka kolmým úhlem sklonu opěradel, což věru není konfigurace vhodná pro delší přesuny. Nový Ranger dává v tomto významném cestovatelském měřítku na minulost zapomenout a nabídne prostorný a pohodlný posez srovnatelný s rodinným kombíkem. Pod zadní lavicí navíc naleznete další odkládací prostory. Samotná korba náklaďáčku je praktická a vedle elektrické zásuvky potěší i stavitelnými oky na zajištění nákladu. Její výklopné dveře jsou velmi bytelné konstrukce, aby se snadno nepoškodili při manipulaci s nákladem, kterého Ranger uveze až 1340 kg.

(+) přístrojová deska ztvárněná po vzoru osobních vozů

(+) znamenitý výhled

(+) pohodlné sezení i vzadu

(+) praktická korba


Na rozdíl od vnější vizáže, je motorová paleta Rangera plně poplatná evropskému vkusu, což v praxi znamená použití výhradně vznětový motorů. I v naftové rovině platí, že pětiválec TDCi o objemu 3,2 si dopřeje spíše fajnšmekr, o čemž svědčí jeho výhradní spojení se dvěma nejvyššími výbavami (Limited a Wildtrak). Drtivá většina kupujících ovšem rozhodně neprohloupí, když sáhne po některé z variant (92 a 110 kW) odolné „dvadvojky“ spolehlivě sloužící v Transitech. Silnější z těchto modifikací byla i naším osudem ve spojení s manuálním šestikvaltem. Po studeném startu, ale i po zahřátí, je užitkový původ agregátu velmi dobře patrný z typického „nýtování“, jeho chod však není hrubý a neprovázejí ho takřka žádné vibrace přenášené do interiéru. Je nasnadě, že motor z dodávky nebude příznivcem rychlých odpichů z křižovatky (i když to se skřípěním zubů taky umí), odvděčí se však výtečnou pružností od nejnižších otáček, při které dlouho nehraje roli rostoucí zatížení korby. Také udržování vyšších rychlostních průměrů není s tímto motorem žádným problémem, takže pokud udržíte otáčky nad 2.000 (je zbytečné chodit přes 3.500), odvděčí se vám Ranger nebývale suverénní dynamikou a to i v dálničním provozu. Řazení nepostrádá typické vlastnosti offroadového speciálu, takže i přes veškerou snahu proces zkulturnit, stále dobře vnímáte poctivou strojařinu kdesi pod podlahou. Samotný pohyb šalptáky v kulise je nicméně nad očekávání přesný a neklade nepřiměřený odpor. Málokdy se stává, že by se výrobcem udávaná tabulková spotřeba blížila realitě, v případě mírně zatíženého Rangera, tomu tak ale skutečně bylo. Celkový průměr 9,5 litru považuji u více než dvoutunové obludy za velmi slušné číslo, podobného čísla dosáhnete ve městě a na dálnici, hodně pod osm litrů lze naopak apetit srazit při klidné jízdě venkovem. S osmdesátilitrovou nádrží tak máte šanci na velmi slušný dojezd, což v méně civilizovaných podmínkách, kam je Ranger rovněž určen přijde rozhodně vhod.

(+) chování motoru bez ohledu na zátež

(+) civilizované řazení

(+) rozumná spotřeba

(-) menší pružnost motoru při dálničním tempu

Ranger si jako správný offroad zachovává klasickou koncepci podvozku s žebřinovým rámem a tuhou zadní nápravou s listovými pery. Jedním dechem je nutno dodat, že pro úspěch v náročném terénu nebo vozbu a tahání těžkých nákladů je taková konstrukce jedinou možnou volbou, má-li stroj něco vydržet. K poctivému základu přidal Ford v nové generaci celý arzenál elektronických pomocníků a velkou měrou se soustředil rovněž na kultivaci jízdních vlastností v podmínkách běžného provozu. Na silnici Ranger sice stále poněkud poskakuje i se závažím, které importér zlotřilým novinářům na korbu upevňuje, ve srovnání s předchůdcem se ale chová velice civilně a nebýt na středoevropské poměry gigantických rozměrů, nevybočuje jeho ovládání z běžných zvyklostí. Samozřejmě jsou tu masivní náklony v zatáčkách nebo časté a oblíbené pohupování, stejně tak se ale můžete spolehnout, že před jakýmkoliv silniční výmolem včetně vyšších obrubníků není nutné sundávat nohu z plynu – Ranger si jen tak měkounce žuchne a možná malinko poskočí, ani v nejmenším se ale nemusíte bát, že byste tomuto modernímu trakaři způsobili jakoukoliv újmu, neboť o většině přejížděných nerovností vůbec nevíte. Velký podíl na komfortních dojmech z pick-upu má výborná aerodynamika a dobrá izolace kabiny, takže například na dálnici do nějakých 150 km/h neproniká dovnitř žádný zaznamenáníhodnější zvuk, což je u vysokého terénního pick-upu věc vskutku nevídaná. Volič řazení variant pohonu pozbyl mechanickou formu klasické řadící páky a převtělil se do nenápadného otočného voliče, kterým je možné volit mezi pohonem jen zadních kol, všech kol nebo všech kol s redukcí. Odpadla klasická mechanická uzávěrka zadního diferenciálu, kterou Ford nahradil elektronickým pomocníkem, jenž v případě potřeby přibrzdí prokluzující kolo a dodá energii druhému. Jak jsem se přesvědčil, i v těžkých podmínkách tato náhražka funguje víceméně dobře, i když ne bez výjimky. Achilovu patu, se kterou si systémy neporadí, představuje extrémní zkřížení náprav s alespoň jedním kolem ve vzduchu - při snaze o pohyb vpřed se volná kola jen bezmocně protáčí a asistenti nešťastně chrčí a pískají. Jediný stisk tlačítka stačí rovněž k bezpečnému sjezdu prudkého svahu – kromě korigování směru nemusíte dělat vůbec nic. I tento systém ale směle nahradí zařazená redukční jednička a trocha duchapřítomnosti. Pomocník, který má něco do sebe, se jmenuje asistent rozjezdu do kopce – zkouška v 45stupňovém svahu proběhla velmi efektně i efektivně. Rovněž brodivost je vynikající - u verze s pohonem 4x4 plných 80 cm (4x2 jen 50 cm). V těžkém terénu Ranger tedy zůstává skutečně schopným náčiním, když jeho schopnosti jsou limitovány v podstatě jen horším přechodovým úhlem. Minimálně stejně užitečné vlastnosti jako mimo vozovku poskytne velká Fordka svým majitelům rovněž při vozbě nákladu a tahání těžkých břemen, když za "koulí" oficiálně odveze až 3.350 kg těžký náklad, neoficiálně ještě mnohem těžší. V případě, že se vám přívěs s loďkou za vozem nebezpečně rozkymácí, přispěchá na pomoc elektronický systém stabilizace přívěsu.

(+) jízdní vlastnosti v terénu i na silnici

(+) akustická izolace kabiny

(+) bohatě dimenzované užitkové vlastnosti

(-) trakce při extrémním křížení náprav

(-) velké množství potenciálně problematické elektroniky

Nová generace velkého Fordova pick-upu pro evrospký trh dokázala rukavici vhozenou do ringu Volkswagenem Amarok nejen zvednout, ale v nejednom kriteriu svého soka i bezprecedentě předčít. Týká se to jak rozměrů a potažmo užitných vlastností, tak některých specifik z oblasti komfortu a dynamiky. Menší otazník se z čistě praktického hlediska vznáší nad nadměrným spoléháním se na elekroniku v otáčkách trakce a jízdy v terénu, kde by klasická mechanika dle mého soudu posloužila spolehlivěji. Chválím naopak výrazné "zcivilizování" interiéru a pro většinu zákazníků důležité zlepšení jízdních vlastností na silnici.

Tagy