Hyundai i40 kombi 2.0 GDI: vyzyvatel střední třídy

Prohlásit před deseti lety o autě, že je korejské, zařadilo by se mi do škatulky těch nepříliš vzhledných vozů bojujících s konkurencí především cenou. Doba ovšem pokročila a automobilky jako je Hyundai či Kia prožily díky promyšleným investicím doslova raketový vývoj. Hyundai se stal v roce 2011 čtvrtým největším výrobcem automobilů světa a úspěšně ukrajuje tržní podíl zavedeným evropským značkám. Po úspěchu modelu i30 v segmentu vozů nižší třídy přišel v roce 2011 útok na třídu střední a model i40, představený loni v Ženevě, vzbudil svým atraktivním vzhledem oprávněnou pozornost. Konkurence je ovšem ostrá a pozice soupeřů typu Fordu Mondeo nebo Škody Superb je zdánlivě nedotknutelná. Mně se do rukou dostala i40 v provedení kombi s nejsilnější benzínovou motorizací. Nechť tedy bitva začne a zvítězí ten silnější.

Design na jedničku

Karoserie modelu i40 je stejně jako ostatní Hyundaie vytvořena v rámci designového jazyku „fluidního sochařství“. Vzhled je tak definován řadou rafinovaně se prolínajících linií, které působí dynamicky. Čelní maska zahrnuje pro současnou generaci Hyundaií typický šestiúhelníkový otvor chladiče. Ten je dále horizontálně rozdělen a vytváří tak ideální pozici na umístění registrační značky, aniž by působila nějak rušivě. Dominantím prvkem přídě jsou ale rozměrné vystupující světlomety, které jsou lehce přimračené a obsahují efektní linku LED diod pro denní svícení. Detailem, který se mi líbil, je pak decentní přední spoiler na nárazníku. Kapota motoru je jakoby zapuštěná a její vystupující kraje vytváří plynulý přechod na A-sloupky. To také pomáhá vystoupnout blatníkům předních kol, které tak působí sympaticky svalnatým dojmem. Fluidní design je výborně využitý na bočním profilu, který je definován zanikající linkou od předního blatníku a dozadu stoupající linií s klikami dveří. V kombinaci s prolisem na spodní hraně dveří, pozvolna klesající střechou a dozadu se zužujícími okny auto působí přikrčeným dojmem a šikovně tak rozbíjí velkou plochu dveří. Záď vozu navazuje na boční linku a vévodí ji dvojice mračících se světel propojených chromovou lištou. Za zmínku stojí také zešikmené okno pátých dveří, které sice v kombinaci se střešním spoilerem autu sluší, ale omezuje výhled dozadu. Testovaný vůz byl pak doplněn 17“ disky (paket Style za 70 000,-), které zbytku auta slušely. Shrnuto a podtrženo se jedná dle mého názoru o nejhezčí Hyundai, ne-li nejhezčí kombík na trhu. Designérům v Rüsselsheimu se povedlo využít efektní fluidní linie a zároveň zachovat jakousi konzervativní přitažlivost. Vytknout by se jim dala snad jen z některých úhlů těžkopádně působící záď.

(+) atraktivní a dynamický vzhled
(+) decentní střešní ližiny

Příkladné zpracování

Okolí se tedy i40 líbit bude, ale co posádce? Interiér je tvarovaný podobně jako karoserie prolínajícími se liniemi a odkazuje na ostatní modely automobilky. Co mě ale překvapilo hned po usednutí za volant, byla kvalita jednotlivých materiálů a jejich slícování. Za celou dobu testování nikde nic nepovrzávalo a výběr plastů se návrhářům povedl na jedničku. Zejména oživení tmavého interiéru pomocí stříbrné lišty pod palubní deskou a hliníkovými rámečky výdechů klimatizace působí vkusně. Kaplička přístrojů nijak nepřekvapí a obsahuje otáčkoměr a rychloměr s uprostřed umístěnými kruhovými ukazateli paliva, teploty motoru a zařazeného rychlostního stupně. Mezi budíky je pak standardní palubní počítač s příjemně barevnou grafikou. Zajímavé je využití klasického ovladače světlometů nalevo od volantu, který je u vozů Hyundai novinkou a ukazuje zacílení na evropský trh. Dominantou palubní desky je lehce vystupující středová konzola s rozměrnou dotykovou obrazovkou navigace (v rámci paketu Style za 70 000,-), pod kterou se nachází tlačítka na ovládání dvouzónové klimatizace a audiosystému. Ta působí hodnotným dojmem a jsou i dobře rozvržená, měl jsem jen tendenci ovládat rádio pomocí velkého otočného ovladače pro klimatizaci. Pochvalu si zaslouží integrace zadní kamery pro couvání (v rámci paketu Style), která kompenzuje mizerný výhled dozadu a díky parkovacímu asistentu pomáhá správně umístit jinak poměrně rozměrný vůz. Spodní část středové konzoly ukrývá šikovnou skříňku, která skrývá efektně podsvícené audio konktory (USB/AUX). Jako vždy si ale neodpustím kritiku k využití lesklého černého plastu, který funguje jako magnet na otisky prstů a prach. Po stranách skříňky se pak nachází ovládání vytápění předních sedadel, stabilizačního systému a sportovního režimu převodovky. V Rüsselsheimu se rozhodli nepodcenit ani praktičnost kabiny. Kromě skryté skříňky je tak k dispozici schránka u spolujezdce se zapuštěným tlačítkem otevírání, kapsy ve dveřích schopné pojmout PET láhev, stropní přihrádka na brýle a především dvě schránky ve středové opěrce. Ty navíc nabízí systém jednoduchých vyjímatelných doplňků, které jejich praktičnost dále rozšiřují.
Aby byla schopná i40ka zabodovat ve střední třídě, musí nabídnout i solidní svezení posádce. A ani tady neselhává. Přední sedadla poskytují ideální kompromis mezi bočním vedením a pohodlím. Obě jsou navíc výškově nastavitelná, v případě toho u řidiče elektronicky a s bederní opěrkou (výbava Experience). Potěšil mě také fakt, že se mi podařilo nalézt za podélně i výškově nastavitelným volantem téměř ideální pozici. Překvapení mě pak čekalo i na zadních sedadlech, kde jsem si „za sebe“ sedl s rezervou pro kolena a dostatečným prostorem na hlavu (i při výšce 190 cm). Prostoru je vzadu dostatek také na ramena a tak si dovedu představit i cestování s plně obsazeným vozem. Další kladný bod si i40ka může připsat za zavazadlový prostor o objemu 553 litrů, kterým se strefuje mezi Ford Mondeo (489 l) a Škodu Superb (633 l). Pod dnem kufru navíc schovává plnohodnotnou rezervu (součást paketu Style) a praktický fixační posuvný systém (v rámci výbavy Experience). Výtku bych si neodpustil jen k síti oddělující kabinu od zavazadlového prostoru. Ta se sice instaluje snadno, ale odmítá se po demontáži zpětně navinout.

(+) kvalitní zpracování
(+) praktický interiér
(+) prostor pro cestující
(-) síťka oddělující kufr od interiéru
(-) průměrný audiosystém

Výkonný ale točivý

Pod kapotou našeho Hyundaie se nacházela nejsilnější dostupná motorizace v podobě zážehového atmosférického čtyřválce o objemu 1999 cm3. Ten podává výkon slušných 130 kW (177 koní) v 6500 otáčkách a vrcholného točivého momentu 213 Nm dosáhne až při 4700 otáčkách. Z uvedených charakteristik vyplývá, že je pro dosažení slušné dynamiky nutné motor točit. Toho jsem se obával vzhledem ke kombinaci s automatickou šestistupňovou převodovkou. Ale popořadě, klíček odkládám do přihrádky a startuji pomocí stříbrného tlačítka. Motor naskakuje bez rušivých vibrací a dává o sobě vědět jen lehce sportovním zvukem. Volím D jako dopředu a vyrážím. Moje obavy z automatické převodovky se naštěstí ukazují z větší části zbytečné. Jedná se sice o automat klasické konstrukce a tak řadí pomaleji než dvouspojka, inženýrům se ho ale podařilo dobře naladit ke spolupráci s točivým motorem. Stačí tak přidat více plynu a převodovka i v normálním režimu okamžitě podřadí o stupeň, v některých případech i o dva. Podle způsobu jízdy pak nechává motor točit až k omezovači v 6750 ot./min.. Projev motoru je typický pro atmosférické zážehové motory, jeho chod je tedy sametový a výkon příjemně lineárně roste. V případě rychlejšího tempa lze aktivovat sportovní režim, který udržuje otáčky na vyšší úrovni a reaguje na pokyny řidiče ostřeji. Žádné zázraky se ovšem nedějí a tak jsem ho nepoužíval ani při svižnějším tempu. Oprávněná menší část mých obav směřovala ke sportovnější jízdě. Automatická převodovka si při ní příliš neví rady a ani po aktivaci sekvenčního režimu s využitím povedených pádel pod volantem to není ono. Doba přeřazení je zkrátka vždycky o trochu delší, než by se mi líbilo. Sportovní charakter motoru je přitom doplněný příjemným zvukovým projevem a sám bych tak upřednostnil spíše manuální šestikvalt. Na dálnici se ale i40ka cítí jako doma a při tempu 130 km/h motor točí příjemných 3000 ot. / min.. A jak je to se spotřebou? Inu, nelze očekávat žádné zázraky, protože točivý charakter motoru si vybere svou daň. Ve městě se tak spotřeba pohybuje v rozmezí 9-10 l/100 km a kombinovaně jsem dosáhl celkové spotřeby 9 l.

(+) sportovní charakter motoru
(-) funkce automatu při ostřejší jízdě
(-) spotřeba

Příjemný společník pro všechny situace

Podvozkově je i40ka založena na nápravě McPherson vepředu a víceprvkovém zavěšení vzadu. Díky tomu je podvozek schopný vytlumit i nástrahy českých silnic bez nepříjemných ran nebo otřesů. V poddajnosti podvozek sice nedosahuje kvalit Mondea, i tak ale nabídne slušný kompromis mezi ovladatelností a pohodlím. Díky 17“ kolům s pneumatikami o rozměru 215/50 R17 nabídne také dostatek přilnavosti a i přes hmotnost 1516 kg se vůz chová při ostré jízdě neutrálně s minimálními náklony. Zklamaný jsem nebyl ani z řízení, které sice komunikuje málo, ale je dobře vyvážené. Pochvalu si pak zaslouží výborné odhlučnění vozu, díky kterému ruší jen aerodynamický hluk od velkých zpětných zrcátek, a vynikající brzdy. Ty pro mě byly největším překvapením a pomyslnou třešničkou na dortu. Nejen že jsou dostatečně účinné, ale především nejsou přeposilované a výborně se dávkují v celém chodu brzdového pedálu. Co se mi naopak nelíbí, je elektronická ruční brzda, která se po zaparkování neaktivuje automaticky.

(+) minimální náklony a chování v zatáčce
(+) schopnost tlumit nerovnosti
(+) vynikající brzdy
(-) elektronická ruční brzda

Závěr

i40 pro mě byla opravdovým překvapením. Hyundaii se povedlo téměř nemyslitelné a představil zdatného soupeře pro takové suverény jako je Ford Mondeo, nebo Škoda Superb. Na závěr je také na místě posoudit poslední a mnohdy rozhodující faktor-cenu. Námi testovaný vůz v provedení Experience zahrnoval kromě tradičně bohaté standardní výbavy pouze příplatkovou metalízu, paket Style a automatickou převodovku. V tomto provedení stojí zákazníka 740 990,- Kč. Pakliže jsem obdobně nakonfiguroval modely konkurence, vyšel mi Ford Mondeo na 848 690,- Kč a Škoda Superb na 937 300,- Kč. Hyundai sice není v některých ohledech tak dobrý jako konkurence, ale nabízí minimálně 90% jejích schopností při podstatně nižší ceně. Připočtu-li k tomu atraktivní vzhled, je pro mě i40 jasným vítězem.