Lexus RX 450h AWD: Pohodlí především

Lexus RX sice do našeho testu dorazil v ekologickém full-hybridním balení, na světových trzích ale toto monstrózní „esúvéčko“ už dávno žádným zelenáčem není. První auto tohoto jména spatřilo světlo světa již v roce 1998 a je tak generačním souputníkem Mercedesu ML či X5 od Bavorských motorových závodů. Se současným provedením se na silnicích setkáváme od roku 2009 a letošní ženevský autosalon byl svědkem prezentace jeho decentního faceliftu, my jsme však v době konání věhlasné autoshow po našich silnicích proháněli ještě původní neomlazené provedení. Zajímaly nás především praktické jízdní vlastnosti hybridního uspořádání pohonu, kterému dal výrobce zcela přednost před případnou zástavbou dieselových agregátů.

Na první pohled je RX pořádný „kus chlapa“ a jak se v průběhu testu ukázalo, hmota mohutné karoserie je u tohoto SUV všeprostupující veličinou. Provedení představené v roce 2009 ještě více než předtím zvýraznilo majestátní vzezření více než dvoutunového kolosu, což je patrné zejména na přední partii s mocně chromovaným mřížovím. Celkově na mě čtyřkolka od Lexusu vždy dělala dojem mnohem svěžejšího a sportovněji vyhlížejícího auta než v případě konkurence, současné provedení však už impozantní rozměry karoserie dost možná záměrně maskuje mnohem méně a jakýs takýs sportovní esprit si zachovává jen zadní partie s dynamicky skloněným nízkým oknem pátých dveří. Sněhobílý lak testovaného exempláře je již tradičním poznávacím znamením nejen ekologicky zaměřených Lexusů resp. Toyot.

Kdo by se snad trochu vyděsil majestátem rozměrného skeletu, snadno najde útočiště v neméně velkolepě pojatém interiéru velkého Lexe. I vnitřní prostor této pevnosti na kolech totiž snese nános zvučných superlativů, přinejmenším co se týká nabídky prostoru a pohodlí cestujících. Přední kožené sedačky neoplývají výraznějším bočním vedením, zato nabízejí rozměry křesla k televizi a kromě všestranného elektrického seřizování nebo vyhřívání třeba také odvětrávání, což hřmotná manažerská pozadí ocení zejména v letních měsících. Přístrojová deska zaujme originálním designovým i funkčním pojetím zcela odlišným od německé konkurence. „Lexusní“ hybridní klasikou je jednoduchý přístrojový štít, kde je otáčkoměr nahrazen ukazatelem s jednotlivými výsečemi signalizujícími míru ekologie a ekonomiky jízdy. Esteticky čisté provedení středového panelu, zastřešuje obří osmipalcový barevný displej zobrazující velké penzum informací od navigace, přes toky energie v hybridním systému až po obraz parkovacích kamer. Celé multimediální zařízení řidič ovládá prostřednictvím rozhraní Remote Touch, které jako jedno z mála nekopíruje kruhový Idrive známý z BMW. Princip ovládání malým plochým joystickem odpovídá pohybu klasické počítačové myši po obrazovce včetně kliků na příslušné ikony. Tohle hravé řešení vyžaduje něco málo cviku – nejen já jsem se při prvním seznámení pohyboval mezi ikonami jako myš v rukou důchodce na monitoru staré 386, což zrovna není věc, která by pomáhala s koncentrací na jízdu. Když už se bavíme o té výpočetní technice, Lexus by napříč svými modelovými řadami mohl zapracovat na grafice menu, která ve svém aktuálním provedení až příliš připomíná některý ze starších operačních systémů. Vedle tradičně brilantního audiosystému Mark Levinson zvyšovala hi-tech potenciál stroje i přítomnost head-up displeje. Jeho štelování stejně jako několik dalších funkčních tlačítek by však zasloužilo intuitivnější umístění. Prémiová úroveň RX je na palubě patrná na mnoha detailech. Elekrická okénka se hýbou a dojíždějí takřka neslyšně a měkce, stejně jako se dovírají dveře s objemnými polstrovanými přihrádkami. Místo pro pohodlné nastupování vám zas uvolní poodjedivší sedačka i volant. Pro Lexus typickou reminiscencí na doby dávno minulé jsou zelené digitální hodiny, které měly Toyoty už v osmdesátých letech. Neméně komfortu jako předním pasažérům se dostává i cestujícím ve druhé řadě, kteří jsou hýčkání polohovatelnými opěradly a možností podélného posunu sedáku. Prostor pro zadní pasažéry je natolik vzdušný, že se zde bez většího útisku usadí hned tři konfekční dospěláci. Je sice pravda, že zavazadelník je do jisté míry omezen přítomností „akumulátorovny“ pod jeho podlahou, vzhledem k celkové velikosti japonského mastodonta se ale i tak základní objem 496 litrů jevil v praxi jako dostačující. Víko lze otevírat a zavírat jak plně elektricky, tak i ručně.

(+) všestranná nabídka prostoru

(+) design přístrojové desky

(+) sedačky

(-) grafika menu

Ponechme nyní stranou diskusi o tom, zda sázka na plně hybridní motorizace je to pravé ořechové – u Lexusu si jednoznačně myslí, že ano a i crossover RX je toho jasným důkazem, když v ceníku nenajdete žádného naftového čmudila, nýbrž pouze benzínový šestiválec dle libosti též s příponou „h“, což byl i náš případ. Chování velkého full-hybridu má vůči menším kolegům odvozeným od Toyoty Prius (Auris HSD, Lexus Ct 200h) jednu neocenitelnou výhodu spočívající v masivní podpoře „třiapůllitru“, který sám o sobě disponuje výkonem 183 kW. Výkon celé hybridní soustavy (tj. spalovacího motoru a dvou elektromotrů) pak dává pěkných 220 kW a mocnou porci točivého momentu. Kolos vážící přes 2,2 tuny se díky těmto parametrům pohybuje s nečekanou nenuceností a zejména elektřinou podpořené svižné ( a naprosto tiché) rozjezdy patří k velmi efektním kouskům. Na rozdíl od menších sourozenců je velký „Lex“ schopen jet na elektřinu o něco větší rychlostí (po rovině cca 50 km/h, z kopce o hodně rychleji), víc než čtyři kilometry však tímto zcela neslyšným způsobem nepřekonáte. Vždy když je zapotřebí patřičné „forsáže“ vznítí se palivo v sametovém šestiválci, který ušlechtile zavije a s tlumeným libozvučným doprovodem vystřelí těžkotonážníka vpřed. Četnost nebo spíš míra využívání konvenčního pohonu se pochopitelně citelně odráží v hodnotách spotřeby benzínu. Jako správný hybrid je RX450h nejúspornější v hustém městském provozu, kde se elektrická sekce pohonu vyřádí především při popojíždění v nekonečných zácpách – předpokladem je samozřejmě co největší provozní nabytí akumulátorů. Tímto způsobem jsem při pokusném měření docílil výborné spotřeby 6,4 litru. S rostoucí rychlostí nebo požadavky na dynamiku je samozřejmě čím dál více cítit težký batoh naditý vlastní elektrovýzbrojí, čemuž odpovídá lineární nárůst spotřeby. Ve stovce ještě jedete za sedm, na zákonném dálničním limitu však už za 8,5 litru a běda, když v kopci trochu přišlápnete. Se stejnou hodnotou jsem ukončil i týdenní jezdění, ve kterém se výhodnější městské přesuny střídaly s požadavky na rychlé dálniční přesuny a energické zdolávání okresek. Pro „toyoťácké“ hybridy je charakteristická bezstupňová automatická převodovka, jejíž nanejvýš vláčné chování se k pohodovému charakteru vozu báječně hodí. Její volič ční pěkně postaru vysoko ze středové konzole a obligátně nabízí i manuální volbu virtuálních rychlostních stupňů. Většina uživatelů brzy správně pochopí, že tato varianta řazení je smysluplná tak leda pro podporu brzdění motorem. Odlišně od Ct200h u RX chybí energický jízdní PWR mód, nechybí naopak volba ECO, která maximálně využívá výhody Atkinsonova spalovacího cyklu šestiválce a podle potřeby upravuje i odezvu škrtící klapky. Výsledkem je jízda s maximálně šetrným využíváním pohonných skupin. Tlačítko EV (Electric Vehicle) jak správně tušíte aktivuje výhradně elektrický pohon. Abyste si jej mohli užívat, co možná nejdéle, musíte za vámi jedoucí řidiče vybavit brněním na ochranu nervů proti vašim nekonečně táhlým rozjezdům z křižovatky – jakékoliv razantnější přišlápnutí je okamžitě „trestáno“ startem benzíňáku.

(+) tichý chod

(+) sametové řazení

(+) hospodárnost

(-) omezené možnosti jízdy na elektřinu

Na tom, že má kultura cestování s RX 450h patřičné společenské parametry má vedle tichounkého hnacího konglomerátu svojí nehynoucí zásluhu citlivě naladěný podvozek s precizním vyvážením požadavků na komfort a jistotu jízdy. Testovaný vůz sice nebyl vybaven sofistikovaným vzduchovým odpružením, i v případě konvenčního podvozku však konstruktéři zvládli svoji práci na výbornou. Při proplétání městskými ulicemi sice působí RX podobně jako jeho konkurenti trochu jako slon v porcelánu, s nerovnostmi se však vyjma těch největších výtluků a příčných schodů vypořádává velmi důstojně. Při manévrování je v každém případě hodně znát všudypřítomná hmota stroje jak po stránce váhy, tak rozměrů karoserie. Jako stvořený je „Lex“ naopak pro komfortní zdolávání nekonečných vzdáleností. Pokud oželíte nějaký ten litr benzínu, můžete si být jisti, že do 180 km/h bude vaše přeprava absolutně nerušena jakýmikoliv hlukovým doprovodem a až po překročení této hranice začne být patrnější aerodynamický hluk. Na dálnici jsem ocenil rovněž inteligentně fungující adaptivní tempomat, který nejančí kilometr dopředu kvůli nepatrnému vybočení vpředu jedoucího kamionu. Vyřezávání vlásenek určitě není kratochvílí, pro kterou by si řidič pořizoval kolos formátu RX, který přesto tuto disciplínu zvládal se ctí. Vítaným pomocníkem pro jsou aktivní stabilizátory, které téměř eliminují náklony zavalité karoserie. Řízení s elektrickým posilovačem sice postrádá jakoukoliv zpětnou vazbu od předních kol, je však relativně přesné, takže není zapotřebí neustálých korekcí s volantem. Lexus RX se vzhledem ke své vyloženě „silniční“ konstrukci rozhodně nehodí pro provoz mimo zpevněný povrch a stálý pohon všech kol tak přijde vhod zejména za ztížených trakčních podmínek nebo jako důležitá součást systémů aktivní bezpečnosti. Fyzikální zákony totiž v žádném případě neošálíte ani s „eriksem“ a jakmile nájezd do zatáčky trochu „přepísknete“, má nevypínatelná stabilizace plné tištěné obvody práce. To, že je auto opravdu těžké, poznáte zřetelně na činnosti dobře dávkovatelných brzd, které mají s japonským cvalíkem evidentně hodně práce.

(+) vyvážené naladění podvozku

(+) podélná směrová stabilita ve vysokých rychlostech

(+) odhlučnění

(-) neohrabanost daná hmotou auta

Poklidně jsme dopluli do finále dnešního testu. Lexus RX prokázal, že na poli velkých „esúvéček“ je stále významným hráčem, kterého není radno podceňovat tím spíš, že aktuálně výrobce připravil jeho lehký facelift. Hybridní alternativa není v tomto případě v reálném efektu ani tak vyjádřením ekologického cítění, jako spíš snahy o maximálně plavnou a kultivovanou jízdu ve spojení s velmi rozumnou spotřebou naturalu. Silnou zbraní v boji s německou konkurencí je rovněž naditá základní výbava, které v podstatě nežádá dalších příplatků, na nichž tak často bolestně „vykrvácí“ zákazníci Audi či BMW. Pokud tedy nehodláte splynout s davem, je RX rozhodně víc než zajímavou volbou.