Mazda 6 Wagon 2.2 MZR-CD: juubun

Ladislav Los - 10. 08. 2009
+ 24
Víte co znamená japonsky juubun? Pokud ne, začněte se učit japonsky. Možná to budete potřebovat. Tohle slovo totiž znamená výborný. A my ho v testu použili vícekrát.

Japonská auta jsou pověstná svou spolehlivostí, méně tak už svým designem. Nová Mazda 6 však v oblasti designu poskočila ne o jeden, ale alespoň o tři příčky nahoru. Vzhled auta je velmi povedený. I když jsme měli na test kombi, auto vypadalo značně dynamicky a sportovně. Může za to inspirace ze sporťáku RX-8. Svalnatá ramena blatníků, dlouhý rozvor a chromované doplňky jsou nejlepším receptem na lék proti designérské nudě. Mazdě se šestka prostě povedla. Je jen málo lidí, kterým se nelíbí. Sympatická jsou přední i zadní světla, zužující se profil skel i dynamicky tvarovaná maska chladiče. Takže nezbývá než říct – juubun.
V interiéru už tak nadšení designem nejsme. Přístrojová deska je sice přehledná a perfektně zpracovaná, ale možná by to chtělo nějaký ten zajímavější prvek. Třeba palubní počítač v horním patře přístrojovky se zastaralou grafikou známou ještě z původní Mazdy 3 by chtěl přece jen trochu inovace. Také se nám nelíbil výběr plastů. Jsou sice kvalitní, ale málo příjemné na omak a příliš tvrdé.
A ještě jeden malý detail k designu. Výplň dveří u řidičova kolene je poněkud měkčí. Takže stačí nohu lehce vytočit a opřít se o madlo, a to se vyboulí směrem do dveří. Malá prkotina, ale překvapí a nepotěší.

Kvalita a chytrost
Mazdě 6 jsou už dva roky. Za tu dobu tak můžeme říct, že ji lze řadit mezi japonské kvalitní trvalky. Stále vypadá mladě a technicky si na ní nikdo nestěžuje. Auto je to totiž co do kvality velmi povedené. Na karoserii nenajdete jedinou spáru nerovnoměrnou a všechno do sebe zapadá tak jak má. Naše auto mělo najeto už přes šestnáct tisíc kilometrů, a to je doba, kdy se začínají ukazovat první nedostatky. Tak kde jsme je našli? Zatím nikde. Všechno šlapalo jako hodinky a s autem jsme neměli jediný problém.
Ale nebylo by to japonské auto, aby nemělo spousty chytrých vymožeností. Tou asi nejlepší je speciální roletka v zavazadelníku. Jde vlastně o několikadílnou vysouvací roletku, která se nemusí vůbec sundávat nebo s ní nějak operovat, když chce člověk naložit nákup. Vysouvá se společně s vyklopením pátých dveří. A když už jsme jednou v zavazadelníku, podívejme se, jak vypadá. Je velký. Ten nejmenší objem je 510 litrů. Nákladová hrana je přitom příjemně nízko. Sklápění sedadel se děje pákami na bocích, takže je to rychlé a pohodlné. Máme co vytknout? Snad jen malý úhel otevření pátých dveří.
Mezi další vychytávky patří speciální informační systém, ovládaný křížovými tlačítky v levé části volantu. Je to velmi zajímavý systém, ale… No dobrá. Nám se zase tak moc nelíbí. Na to, abychom si vyměnili na počítači údaj o spotřebě na hodiny, museli jsme intenzivně pozorovat displej alespoň deset sekund a osmkrát zmáčknout různá tlačítka. S klasickým systémem jsme lépe sžití. I přesto opět říkáme juubun.

Největší
Testovací vůz byl v nejvyšší výbavě a s největším a nejsilnějším motorem. Řadový čtyřválec o objemu 2,2 litru s výkonem 136 kW je dokonalým společníkem na dlouhé cesty. Na dálnici se chová jako beránek a když se zahřeje, v prostoru pro cestující není vůbec slyšet. Má velmi příjemný chod, ale popravdě řečeno, čekali jsme od něj výbušnější charakter. I s manuální šestistupňovou převodovkou je to spíš klidný rodinný vůz, který však dokáže plynule zrychlovat a zrychlovat a zrychlovat… Motor stále táhne neztenčenou silou, i když jsme jeli na německé dálnici 150 km/h.
Spotřeba auta se nám přitom ve výsledku ustálila na 6,9 l na 100 km. Tuto spotřebu ale neberte jako nezaměnitelný fakt. My jeli s autem až ke švýcarským hranicím a zase zpátky. Po německých dálnicích s plně naloženým autem tedy asi 1200 kilometrů. Ve městě jsme se pohybovali na hranici 7,5 l na 100 km, při devadesátce jsme se snadno dostávali k 6,2 l na 100 km. Ale opět to bylo plně naložené auto (čtyři lidé, plný kufr věcí).
Hledejme na motoru nedostatky. Třeba už zmíněný až přílišný chlad na reakci plynu nebo až příliš dlouhý stálý převod. Také jsme si déle zvykali na tužší pedálovou skupinu. Především spojka, jinak perfektně fungující, měla tužší chod, takže v městském provozu začalo rychle tuhnout lýtko. Ale ani jedna z těchto horších vlastností nemůže naše juubun vyškrtnout.

Ovace
Na Mazdě 6 máme ale nejraději její podvozek. To, co dokáže tohle auto je fantazie. V zatáčkách sedí jako přilepené, má jen celkem malý zvyk k nedotáčivosti (hlavně je to díky těžšímu motoru, menší benzínové motorizace jsou na tom lépe) a nerovnosti nechává jen lehce odeznít do interiéru.
Ohromné juubun si zaslouží řízení. Přesné, tuhé a na rodinný vůz i celkem komunikativní. Samozřejmě, že to není Subaru Impreza STI. Tady se v posilovači řízení povedlo skloubit jak citlivost, tak i pohodlí. Navíc akorát tlustý věnec volantu se ideálně drží (je to i možností nastavení ve dvou osách) a nebolí z něj ruce, ramena nebo zápěstí.
Když už jsme u těch juubun věcí, ještě musíme zmínit prostornost. V sedanu a liftbacku je trochu méně místa na hlavu na zadních sedadlech. My ale otestovali kombík, a tady je to pohoda. Sedadla mají ideální délku, výšku, pro hlavy i kolena cestujících je místa dost a neváhali bychom do druhé řady sedadel umístit i tři dospělé osoby. Není to sice Superb, ale za 188 cm vysokého člověka si stejně vysoký spolujezdec sedne velmi pohodlně.

Pískot
Každá mince má dvě strany. I ta naše. Několik drobností, které jsme zrovna kladně neocenili, jsme už prozradili. Možná bychom ještě dodali pár výtek ke klimatizaci, která byla občas zmatená. Také nám chyběly její výdechy na zadní sedadla. Ocenili bychom více malých přihrádek na drobnosti (třeba na brýle), malé kontrolní zrcátko na zadní sedadla nebo lepší rozhled z auta při couvání.
Nejslabším článkem auta je však cena. Ta začíná s touto motorizací a karoserií na 853 700 korunách. Je tak vysoká proto, že vlastně není možnost si motor 2.2 MZR-CD objednat s nižší výbavou. My měli ještě o kousíček lepší verzi GT s koženými sedadly a bezklíčovým zapalováním. Cena tak povyskočila o 30 000 korun.
Srovnejme auto s konkurencí. Ford Mondeo 2.2 TDCI kombi ve srovnatelné výbavě Titanium X stojí od 829 990 korun. Citroën C5 2.2 HDI Tourer Exclusive je od 934 900 korun. Volkswagen Passat Variant 2.0 TDI (125 kW) Highline od 830 100 Kč. A nakonec francouzský Renault Laguna Grandtour 2.0 dCi (131 kW) Initiale stojí od 739 900 korun. Tak který byste si vybrali Vy?

Tagy