Mercedes-Benz CLS 350 BlueTec 4Matic: Stará láska nerezaví

Už je tomu více než jedno desetiletí, kdy se na silnicích začaly objevovat první mercedesy s označením CLS. Ve své době průlomovou koncepci kupé-limuzíny začaly záhy napodobovat mnozí němečtí výrobci v čele s Audi a BMW, kteří stejný styl úspěšně naklonovali hned do několika výrobních řad. Originál od mercedesu se omezil na nedávné rozšíření do předokolního typu CLA, aura průkopníka však zůstává původnímu CLS, které za celá léta prodělalo jen jedno zásadnější omlazení. Další z těch dílčích přišlo na řadu vloni, takže jsme uvítali svezení s nejsilnějším vznětovým motorem v kombinaci se čtyřkolkou 4Matic.

Zvenku pořád štramák
Všechno podstatné se u "céelesa" točí okolo jeho nestárnoucího vzhledu. Původní ztvárnění přední a zadní partie z roku 2004 nám sice přišlo stylově čistší, ani současný agresivnější a hranatější výraz unifikovaný s jinými mercedesy ale není vůbec od věci. Nejnovější inovace přivály na příď diamantovou přední masku, čočky diodových světlometů a zářivé šlahouny denního svícení. Zadní partie si zachovává více klasického stylu. Celkový tvar je natolik povedený, že by si jej u mercedesu mohli nechat patentovat, v našem případě byl navíc podpořen vkusným AMG paketem.

Interiér stárne rychleji
Stáří je o něco patrnější při pohledu do interiéru. Zejména přístrojová deska většinou podstatného odpovídá pomalu končící řadě E, což obnáší k zevnějšku nepříliš ladící hrany nebo množství tlačítek na středovém panelu. V tomto kontextu je poněkud cizorodým prvkem nově přidaná obrazovka infotainmentu nad výdechy topení, známá z nového céčka nebo S-Klasse. Rámeček se zobrazením informací je totiž podstatně menší než vnější obrys celého tabletu. Ovládání přitom není dotykové, na druhou stranu otočný ovladač mezi sedadly je mnohem praktičtější než touchpad z řad C a S, který je někdy k uvztekání. Interiér CLS patří k těm, které vás takřka dokonale obtečou a navodí útulný pocit bezpečí. Stinnou stránkou této danosti je, že z auta není moc dobře vidět ven, což do jisté míry řešila parkovací kamera. Přední sedadla jsou navzdory konzervativnímu vzhledu prvotřídní a místa je zde dostatek, vzadu je to se vzdušností o poznání slabší, nicméně převoz manažerů vzadu vpravo není smyslem řady CLS. Zavazadelník je překvapivě objemný, horší je to však s přístupem i vnitřním tvarem.
(+) útulná atmosféra uvnitř
(+) pohodlné sedačky
(-) méně místa vzadu
(-) trčící informační displej

Naftový úderník nezná únavu

Pro model CLS je dostupná značně široká škála motorů, typickému zákazníkovi však musí být zřejmé, že méně než šest válců by pod kapotou rozhodně vozit neměl, ať už jde o benzín, nebo o naftu. V případě vznětových motorizací se tak výběr zužuje na provedení 350 BlueTec, se kterým jsme jezdili my. Třílitrový naftový šestiválec patří do stuttgartské motorové klenotnice. Má vybrané chování a drtivý točivý moment, vlivem delších převodů se ale nejúderněji projevuje zejména v rozmezí 2 300 - 3 500 otáček. Typ 350 se prozatím spokojuje se sedmistupňovým automatem, zatímco levnější čtyřválce 220 a 250 BlueTec jsou už dodávány s novým devítikvaltem. Mercedes toto mnohastupňové ústrojí umí přidat i ke stejnému motoru (350), neplatí to však pro testovanou čtyřkolku. Handicap dvou stupňů oproti modernějšímu ústrojí každopádně není skoro znát. Reakce i rychlost řazení jsou sice vlažnější a zájem o sportování spíše okrajový, k důstojnému kupé ale tato transmise padne skvěle. Spotřeba se přitom běžně vměstná do 8,5 litru, stotřicítkou lze upalovat i o litr úsporněji.
(+) výkon a kultivovanost motoru
(+) hladké řazení
(+) rozumná spotřeba
(-) menší rychlost řazení

Za volantem velká pohoda
Jízda s CLS patří mezi nejpříjemnější zážitky, jaké vám dnešní automobilová produkce může nabídnout. Za jeho volantem má člověk pocit, že mu patří všechen čas světa. Zásluhu na tom má skvělé odhlučnění motoru, podvozku i obtékajícího vzduchu, které vás při jízdě dalece vzdálí pozemským starostem. Svou zásluhu na tom má i vzduchové odpružení Airmatic, které je platné zejména pro stabilitu a jistotu rychlé jízdy, pro komfort jízdy na špatných silnicích už tolik ne. I s relativně střídmými osmnáctipalcovými koly dovnitř na příčných nerovnostech pronikají nepříjemné rázy – v tomto směru se kultivovaněji projevuje klasický ocelový podvozek. Při ostřejší jízdě je znát hmota stroje, se kterým mají brzdy plné čelisti práce, i menší ochota dvoutunového macka skládat se do zatáček. Trakce je naproti tomu výborná díky permanentní čtyřkolce, která pracuje v základním poměru 55:45 ve prospěch zadní nápravy.
(+) směrová stabilita ve vysokých rychlostech
(+) vynikající trakce
(-) těžkopádnější do zatáček
(-) místy tvrdé pérování


Čtyřdveřové kupé od mercedesu je jedním u těch nemnoha aut, k nimž si získáte tak silný citový vztah, že jim snadno odpustíte i nějaký ten drobný prohřešek. Zde by se snad dalo polemizovat o reálné výhodnosti Airmaticu, zbytečně velkém displeji nebo pomalejším řazení. Ale to je asi tak vše. Vyšší cena zde patří k bontonu, nehledě na příplatky.