Mini Cooper S Cabrio - Neodolatelný kompromis

Konstruktéři automobilů nemají rádi kabriolety - na rozdíl od lidí z marketingového oddělení. Verze se stahovací střechou dokáže vtisknout nádech požitkářství a stylu celé modelové řadě, ze které se zrodila, o přínosu pro povědomí o značce ani nemluvě.
Z technického hlediska je ale takový automobil nešťastným kompromisem. Když odstraníte natolik klíčovou součást samonosné struktury karoserie, jakou střecha je, auto by se vám v první zatáčce zkroutilo do vrtule jako mokrá překližková deska, kterou zapomenete týden na slunci.
Proto musíte přidat výztuhy, spoustu výztuh. To znamená nárůst hmotnosti. A ten s sebou nese zhoršení dynamiky, ovladatelnosti, brzdného účinku, spotřeby, zkrátka všeho, na čem automobilovým konstruktérům záleží.
Jeden takový kompromis právě uvedlo na český trh Mini, respektive mateřská skupina BMW. Jmenuje se Mini Cabrio a značka jím splácí dluh, který zůstal v modelové řadě po ukončení výroby první generace "nového" Mini. Předchozí kabriolet přitom nebyl žádný marginální počin: BMW jich v letech 2004 až 2008 prodala na 160 tisíc, což je na tak programově nepraktické auto úctyhodný výkon.
Nabídka motorů obsahuje stejné tři variace benzinového čtyřválce o oběmu 1,6 l jako v případě Mini s plechovou střechou: Cooper (atmosférické plnění, 88 kW), Cooper S (turbo, 128 kW) a John Cooper Works (šílených 155 kW, šílená rychlost, šílená cena).
Výrobce má díkybohu dost soudnosti na to, aby odolal pokušení přidat také turbodiesel. V hatchbacku je ještě jakž takž snesitelný, když jeho akustiku tlumí izolace, ale s otevřenou střechou by před hlasitým klepáním nebylo úniku.

Bez střechy a dieselu
Ve srovnání s předchozím kabrioletem má tohle nové Mini několik důležitých zlepšení. Textilní střecha se nadále skládá do tradiční "retro" harmoniky za zadní sedadla, ale lze s ní manipulovat i za jízdy, pokud nepřekročíte rychlost 30 km/h.
Ptáte-li se, k čemu je to dobré, nikdy jste nezažili frustraci z čekání v koloně za kabrioletem, jehož řidič se rozhodl složit či natáhnout střechu těsně předtím, než padla zelená.
Vše samozřejmě probíhá zcela automaticky, stačí držet jeden z těch rozkošných kolébkových přepínačů v konzole na rámu čelního okna, jejichž vzhled záměrně připomíná palubní desky starých letadel. K dokončení celé operace stačí přiměřených patnáct sekund. Je to dost krátká doba na to, aby řidiči za vámi nepřestali být fascinováni mechanickým divadlem, jež jim soustava textilu a kovu předvede, a nezačali na vás troubit, že se ploužíte třicítkou.

Neúprosná matematika
A kdyby přece jen zatroubili, motor s jiskrnou odezvou a mohutnou silou jim ochotně předvede, že když zrovna nevystavuje na odiv svůj střešní mechanismus, je tohle Mini pěkně divoké.
Pružné zrychlení 80 až 120 km/h na čtvrtý rychlostní stupeň za 6,2 sekundy je dostatečně vypovídající údaj. Oproti svému předchůdci má navíc o 23 procent nižší spotřebu.
A kde jsou ty kompromisy, ptáte se? Inu, v relativních číslech. Mini Cooper S s plechovou střechou, který váží o rovných sto kilogramů méně, zvládne zmíněnou disciplínu za 5,6 sekundy, tedy o nezanedbatelných šest desetin rychleji.
Z klidu na 100 km/h se rozjede o 0,3 sekundy dříve. Jeho maximální rychlost je o tři kilometry v hodině vyšší, kombinovaná spotřeba o 0,2 l/100 km nižší a emise CO2 o čtyři gramy na kilometr menší. Podružné rozdíly? Ano, pokud nejste automobilový konstruktér.
I nekonstruktéři nicméně postřehnou negativní vliv absentující střechy na jízdních vlastnostech, zejména na notoricky zanedbaných českých silnicích. Vnitřní zpětné zrcátko vibruje jako na motocyklu, volant se vám hýbe v rukou ze strany na stranu a karoserií občas projde taková rána, že by jeden zastavil a šel hledat domněle upadlé kolo.
Tyto jevy jsou s vlastnictvím automobilu bez střechy neoddělitelně spjaty, a pokud jste dosud jezdili jen uzavřenými vozy, mohou vás někdy doslova šokovat.
Na kvalitním asfaltu ovšem kabriolet Mini předvádí stejně nespoutaný charakter jako standardní Cooper S a zachovává to podstatné z jeho preciznosti a ovladatelnosti.

Budík, ale pro koho vlastně?
Jízda bez střechy sama o sobě přináší mnohem intenzivnější zážitek: K vašim smyslům doléhají zvuky a vůně, ať už produkované samotným autem nebo okolním prostředím, které zůstávají posádkám běžných aut skryty. A kdybyste náhodou cítili potřebu vyjádřit velikost svého prožívání také numericky, je tu zvláštní přístroj zvaný "openometr". Má podobu velkého analogového budíku vedle otáčkoměru a měří, jak dlouho jedete se staženou střechou.
Absurdní? Ne tolik jako fakt, že "openometr" je dodáván jako výbava za příplatek. To znamená, že marketing BMW očekává, že na světě bude dost lidí ochotných dát peníze navíc za takovou pitomost. A nepochybně má pravdu.

Mini Cooper S Cabrio