Mitsubishi Outlander 2.2 DI-D v redakčním testu

Je to už let, co se na trhu objevila tahle trojice. A přiznejme si to otevřeně, Mitsubishi vždy byl určený spíš pro ty, kteří měli zájem o nenápadnější vzezření. Peugeot vždy vypadal, jako by chtěl spolknout náklaďák, Citroën zase má linek pod očima jak kankánová tanečnice. Ale roky běží a konkurence je na poli SUV stále víc. Mitsubishi se proto odhodlalo k větší úpravě, aby pořádně své protivníky pozdravilo a zase zvedlo korouhev pěkně vysoko. Jak se to povedlo? Čtěte dál.

Globalizace v modelové řadě
Mitsubishi mění tvář už poněkolikáté za posledních deset let. Nejdřív to byly klasické tvary, pak něco ve stylu podmračeného Jamese Bonda v upnutém obleku a nyní ohromná maska Darth Vadera. Ale co naplat. Na Lanceru je to to hlavní, co se lidem líbí. Ten dost naštvaný kukuč, který všem okolo řekne, že v tomhle autě nesedí jen tak někdo. V černém provedení verze EVO pak lidé chrochtají blahem a touží se dostat do japonské Jakuzy, jen aby se s tím ďábelským strojem mohli projet. Takže když je to tak úspěšné, proč to nenasadit do dalších aut. Colt už ho má, na řadě byl Outlander. A i jemu tenhle kukuč japonského bodyguarda mafiánského bosse sluší. Z uhlazeného a nudného klučiny se najednou vyloupul někdo jiný. Auto jako by zestárlo a zmužnělo. Už jsou ty tam pubertální pohledy slečinek. Teď se ohlíží drsní chlapi a ženské na deseticentimetrových podpatcích.
A co dál? V podstatě nic. Auto nedoznalo žádných výraznějších vizuálních změn, které by stály za zmínku. Takže se pojďme podívat do interiéru.

+ Zajímavá maska
- Minimum viditelných úprav na dalších částech karoserie

Smysl pro detail
Přístrojová deska je v podstatě nezměněná. Až na detaily. Najdeme tu třeba konečně měkčené plasty, za což japonským inženýrům děkujeme. Snad konečně pochopili, že kožené křeslo s nechutnými tvrdými opěrkami by si do bytu taky nedali. Na přístrojovce tak najdeme koženku, za kterou by se nemusel stydět ani německý vůz. Je to příjemná změna zvlášť, když se přidají další nuance, jako je velká navigace uprostřed přístrojové desky s dotykovým ovládáním. Škoda jen, že se ovládá poněkud těžkopádně. Když už ho osedláte, odmění se vám docela solidným výkonem audiosoupravy Rockford Fosgate.
Sedadla jsou vpředu celkem pohodlná, ale mohla by trochu víc podepírat žebra do zatáček. Ve druhé řadě objevujeme velmi příjemná křesla s mnoha centimetry k dobru na všech stranách. To se už nedá říct o třetí řadě sedadel. Ta je složena pod podlahou zavazadelníku. A než se do nich posadí desetiletý mladík (nikdo starší se sem nevejde), tak je zapotřebí nastudovat manuál a pak se metodou pokus-omyl snažit sedáky vyndat. Dobrá, přeháníme. Ale proti konkurenci je to složité až hrůza.
Je to ovšem daň za to, že jsou zasunutá opravdu umně a z nákladového prostoru ubírají jen málo. Víko zavazadelníku tak má sice vysoký práh (i když je spodní díl stále sklopný dolů), ale pak se za ním objeví solidních 771 l (po střechu).
Co ještě vyzdvihnout? Třeba to, že sedadla druhé řady mají zezadu také obšití kůží. Takže když se sklopí, někdo je rád, že je chic, jiný nadává, že si bicyklem zamaže takový pěkný povrch.

+ Hodně prostorný interiér
+ Velký zavazadelník
- Neintuitivní ovládání rádia s navigací
- Horší vyklápění třetí řady sedadel

Dva a dva a dva
Náš vůz měl pod kapotou turbodieselový motor o objemu 2,2 litru. Co k němu říct, když už jej nabízí značka tak dlouho? Asi jen to, že jde o velmi zajímavou, ale celkem drahou motorizaci. Navíc má příjemnou spotřebu a je trochu hlučnější. Výkon 115 kW při 4000 ot./min a točivý moment 380 N.m při 2000 ot./min naprosto stačí a není třeba od vozu očekávat víc.
Jenže to hlavní, co nás na autě zaujalo je instalace dvouspojkové šestistupňové převodovky TC-SST. Tahle šestihřídelová kráska je výsledkem ztráty exkluzivity koncernu VW u výrobce, který tak celou technologii dvouspojkových mechanismů nabídl i dalším firmám. Mitsubishi jí nyní nabízí v Lanceru a Outlander je dalším želízkem v ohni. Jak pracuje? Výborně. Jedna spojka je vždy sepnutá a ta druhá rozeplá a řadí už další stupeň. Rychlé, přesné, precizní. Navíc bez výrazných ztrát v hydrodynamických měničích. Auto nasazení takové převodovky prospělo. Je to příjemná změna proti manuálu, když je možné se spolehnout na automat a jen občas si prsty pod volantem brnknout nějaký ten stupeň jinak, než by D-mód chtěl sám. Přitom s naftovým motorem za celý test ukazoval počítač průměrnou spotřebu 7,3 l na 100 km, a to jsme se nejvíc prodírali pražským provozem.
Stupně se řadí rychle, neslyšně, bez cukání, ale auto nedávají žádný velký sportovní charakter. Na to je vůz příliš těžký a motor nejde do otáček tak svižně. Lehce převodovka váhá při řazení ze zpátečky na dopředný převod, ale to je spíš o zvyku.
Jako obvykle si ale na všem najdeme nějaký ten nedostatek. Tady je v řadicí páce. Je nevzhledná, dlouhá a má pojistný kroužek. Vážně nevíme, proč vzali páku zrovna z manuálu a dali jí sem? Vždyť pojistky u automatů se dnes dělají mnohem elegantněji, účelněji…

+ Silný a spořivý motor
+ Příjemný chod převodovky
- Nevhodný tvar řadicí páky s kroužkovou pojistkou

Na silnici, v terénu
Jelikož je Mitsubishi Outlander SUV (nebo crossover… záleží na výkladu pojmů), může se vytahovat jízdními vlastnostmi jak na silnici, tak v terénu. Co se nás týče, na silnici jsme se s autem cítili o dost příjemněji, než mimo ni. Auto má sice super podvozek s multilinkem na zadní nápravě, skvělým rozdělením sil na všechna čtyři kola s možností jejich aretace v poměru 50:50, ale co autu chybí, je světlá výška. Jen 175 mm je dost málo a především nízký a dlouhatánský nos výrazně snižuje nájezdový úhel. Očichat si zem tak může auto kdykoli, a to i ve vyjetých kolejích, když se pružiny zhoupnou. Takže náš verdikt: do terénu ano, ale hodně opatrně a ne na žádné tankodromy.
Na silnici je ale cítit síla podvozku. Ten je pevný jak želený nosník. Nerozhází ho nic. Je příjemné cítit, že ani velké zpomalovací prahy s ní nic neudělají a drží si svou stopu. Bohužel je to pak cítit v interiéru, když do něj přenese ránu bez jakéhokoli utlumení. V zatáčkách se trochu naklání, auto má celkem solidní sklon k nedotáčivosti a řízení je příliš přeposilované. Škoda. Stačilo by ho ještě trochu upravit a pocit z jízdy by byl o dva stupně lepší. Takhle se volant hodí spíš k supermarketu než na dálnici.
A co na závěr? Přece cenu. Pohled do ceníků nepotěší. Cenovka u nejlevnějšího modelu hlásá do světa, že je třeba si připravit nejméně 584 900 korun. Za naše auto bychom dali 1 019 900 korun (výbava Intense, ale jde i levnější výbava Intense+ za 939 900 Kč. Mitsubishi nyní nabízí na skladové vozy některých vybraných verzí výrazné slevy, ale bohužel se dieselu 2.2 natož dvouspojkové převodovky takové slevy nevyskytují. A to je ta největší nevýhoda vozu.

+ Pevný podvozek
+ Dobrý pohon všech kol
- Horší průchodnost terénem
- Příliš vysoká cena