Opel Adam: Stylovka po německu

Navzdory stále ne úplně optimálním ekonomickým výsledkům Opel zarputile rozšiřuje svůj výrobní program, přičemž by se dalo říci, že jde o stavbu domu ve směru od střechy do základů. Na počátku byla reprezentativní Insignia a přes mainstreamovou Astru, Merivu a Zafiru se dostává řada, řekněme na „doplňkový sortiment“. Experimentální hudbě budoucnosti bylo učiněno zadost s Amperou, rozverná Mokka zamířila do jediného rostoucího segmentu, pohodu v letních dnech obstará Cascada a imageovou libůstkou je rovněž letošní novinka s více než symbolickým názvem – Adam.

Automobilka nikterak nezastírá, že nejde o typického praktického prcka do města, nýbrž o stylovku ražení MINI, Fiatu 500 či Citroënu DS3. Opel Adam opravdu nepostrádá řadu atributů typických pro tuto městskou kategorii a snaží se být skutečně hodně „cool“. Základem pro úspěch podobných metrosexuálních přibližovadel je vedle fešného vzhledu (Adam opravdu nevypadá vůbec špatně) rovněž možnost bohaté individualizace. V této položce Adam skutečně perlí, když dle tvrzení marketingových mágů umí nabídnout stěží uvěřitelných 61 000 variací exteriéru a 82 000 možností pro interiér. Nevěříte? No, já si to také neumím moc představit… Krátký a široký ADAM má na délku necelých 3,70 metru a do šířky 1,72 metru (bez vnějších zpětných zrcátek), což předurčuje jeho městský potenciál. Jak už bylo možné vidět na loňském pařížském autosalonu, design se nebývale vydařil a mezi konkurenty nebude Opel v žádném případě Popelkou.

Pokud do manželčina Adama přesednete kupříkladu z Astry, budete si zpočátku připadat jako v Jiříkově vidění – pohlédnu na středový panel a hle, kam se poděla všechna ta nepřehledná tlačítka? Jsou prostě pryč a to je hodně příjemné zjištění, které souvisí s implantací vyspělého infotainmentu IntelliLink, který mimo jiné intuitivně integruje řidičův smartphone. My jsme však tentokrát jezdili s obyčejnějším provedením s běžným rádiem a jednoduchým computerem. K dalším prvkům výbavy patří asistenční systém Park Assist nové generace, schopný samočinně zaparkovat vůz nejen do řady, ale i kolmo k chodníku, systém monitorování mrtvého úhlu vnějších zpětných zrcátek nebo elektrický posilovač řízení se speciálním městským režimem CITY, který ještě víc minimalizuje síly pro ovládání vozu. Opeláckou klasikou, která se vměstnala i do Adama, je příplatkový nosič dvou jízdních kol FlexFix plně integrovaný do zadního nárazníku. Prvkem, který v podobně malém autě jinde neuvidíte, je strop osvětlený 64 LED diodami – efektní vychytávka, která se ale poměrně rychle omrzí. Rozměry kabiny odpovídají vnějším proporcím, takže vpředu je místa dostatek, vzadu je to ale vyložená nouzovka, což platí i o miniaturním kufru na pár tašek s nákupem. Zpracování se naopak tváří velmi hodnotně a vítaným osvěžením jsou zmiňované nesčetné varianty barevných odstínů jednotlivých partií.

(+) pohledný design interiéru

(+) kvalitní materiály a zpracování

(+) méně tlačítek

(-) málo místa vzadu a v kufru

Nic revolučního se prozatím neukrývá pod krátkou kapotou, kde najdete vedle základní benzínové dvanáctistovky (51 kW) dvě specifikace zážehového motoru o dvě deci vyššího objemu (64 a 74 kW), vše v kombinaci s ne úplně ideálním pětistupňovým manuálem. Výkonnější přeplňované motorizace (že by tříválec?) by na sebe neměly nechat dlouho čekat, klasická „čtrnáctistovka“ ale rozhodně není krokem vedle a její jednoduchost nepredikuje žádné servisní starosti do budoucna. Testované auto jezdilo se silnější z jedna-čtyřek a dojem nebyl vůbec špatný. Když vynechám mdlou odezvu na plyn, malá atmosféra se vydává poměrně srdnatě do otáček a její zvukový projev nemá šanci urazit. Na závodění to není, na svižný pohyb po městě i po točité venkovské silničce ale bohatě postačuje – osobně od podobného auta nečekám víc. Na dálnici se samozřejmě suverenita rychle vytrácí a musíte přivyknout i vyšším konstantním otáčkám, než na jaké jste možná zvyklí ze svého turbobenzínu. Svůj zenit už má za sebou pětistupňový manuál (tedy pokud nějaký vrchol kdy prožíval), když mi jeho řazení svou „gumovostí“ až příliš připomínalo nechvalně známé ústrojí od PSA se stejným počtem kvaltů. Spotřeba při dynamickém jezdění nepřesáhla 7,3 litru, což mi přijde přiměřené, pokud jezdíte plynule a moc nepřekračujete „stovku“, lze to zvládnout i o dva litry výhodněji.

(+) přirozený projev motoru

(+) solidní dynamika

(-) řazení

(-) prodleva na plynu

Zajímavou zkušenost jsme udělali s podvozkem, který byl i s obutými „sedmnáctkami“ nad očekávání příjemný, „motokárové“ výkony v zatáčkách ale zas tak úplně nečekejte. V zákrutách je sice prcek příjemně hbitý, elektro-přeposilované řízení (i bez zapnutého režimu City) však nedává zhola žádnou informaci o tom, co se zrovna děje s předními koly a zejména v okolí středové polohy volantu cítíte jedno velké nic – v táhlých obloucích žádná sláva. Měl jsem rovněž pocit, že malý Adam se nám v zatáčkách trochu vyklání a také účinek brzd nevládne zrovna vytrvalostí maratonského běžce. Zběžný pohled na zadní kola osazená klasickými černými bubny nás vrátil zpátky na zem. Adam je opravdu především voňavka do města a sportovní ambice (alespoň v sériovém provedení) si prozatím nechává ad acta.

(+) příjemné odpružení i na horším povrchu

(+) hbité manévrování ve městě

(-) nepřesvědčivé brzdy

Opel Adam je bezesporu příjemným osvěžením nabídky tradičního německého výrobce. Povedený design karoserie si nehraje na žádné retro, i tak je ale dostatečně stylový, aby se mohl směle měřit se svými úhlavními konkurenty. Nečekejte však malý sporťák nebo praktickou nákupní tašku, ale spíše plnokrevníka městských bulvárů. Zajímavostí predikující kvalitní provedení je skutečnost, že kompletní vývoj proběhl v mateřské centrále v Rüsselsheimu, výroba se pak bude odehrávat výhradně v továrně v Eisenachu (ano, správně, ve stejném městě kdysi vznikaly wartburgy).