Opel Astra 1.6 CDTI: Jízda hodná krále

Antonín Imlauf - 02. 05. 2016
Ne u všech udělených titulů Auto roku má člověk pocit, že si jej oceněný skutečně zaslouží. U nás Astra prohrála se superbem, v evropském měřítku však neměla konkurenci. Podle nás oprávněně.

Pokud bych si měl kupovat nový kompaktní hatchback, chtěl bych auto, které jezdí jako Mazda 3, vypadá jako Alfa Romeo Giulietta a spotřebuje málo jako naftová Dacia Sandero. Že to nejde? No, při pohledu na starou astru bych také nevěřil, že to její nástupce může splnit. Obézní, těžkopádná, stísněná… Ale novinka? To je jiná káva! Hlavním kouzlem je důsledná odtučňovací kúra, díky které je celé auto pocitově svěžejší a tak nějak životaschopné, uvěřitelné. Výbornou zkušenost jsem udělal už s litrovým motorem, tentokrát jsem byl zvědav na středně silný diesel. Ale pěkně popořádku.

Opel naštěstí pro něj neudělal tu chybu jako mnozí před ním a nerozvíjel zbytečně koncept, ze kterého zákazníci nebyli přehnaně nadšení. Zbrusu nová astra nemá totiž s tou starou od pohledu společného skoro nic, a jedině proto může být tak dobrým autem. Její vnější linie jsou mnohem lehčí, celé auto je nižší a dynamický styling přední partie jej opticky rozšiřuje. Zajímavé je i ztvárnění zadního bočního okénka nebo vyloženě sportovně stylizované zádě s nízkým oknem pátých dveří a vodorovným řešením koncových světel.

Vůně lehkosti a jednoduchosti je patrná také po nástupu na palubu. Kam se poděly skrumáže všech těch jednofunkčních tlačítek? Teď zde totiž nenajdete zhola nic navíc, ovládání všech podstatných funkcí je rozděleno mezi několik málo klasických ovladačů a dotykový displej v horní části středového panelu, který je dost vysoko, abyste na něj viděli, ale současně tak nízko, aby nepřekážel ve výhledu. Znamanité! Nové jsou třeba také subtilní páčky pod volantem, lehčím dojmem působí nekomplikované hladké plochy. U střední výbavové verze se nám velmi dobře sedělo v ergonomicky dokonalých předních sedadlech, zadní oddíl pro cestující nabídne místa podobně jako drtivá většina relevantních konkurentů – tedy přiměřeně před koleny a poněkud méně v nadhlavníku. Zavazadlový prostor je snadno přístupný, vyniká i svojí skladností, ne tak už samotným objemem. Jediným podivným detailem, který jsme úplně nepochopili je nástavec pro uchycení telefonu na středovém panelu, který se však tváří jako madlo od malé schránky, ta však v onom místě chybí. O něco lepší by mohlo být také celkové odhlučnění kabiny.

(+) vzdušná atmosféra
(+) jednoduchá a funkční přístrojová deska
(-) slabší odhlučnění

Kromě základní atmosferické čtrnáctistovky jsou všechny motory tepající pod kapotou nové astry přeplňované. Řeč už byla o velmi dobrém benzinovém tříválci, náročnější zákazníci zvolí jednu ze dvou výkonových verzí jednačtyřky (125 nebo 150 k). Zájemci o naftu mohou u astry vybírat hned ze čtveřice modifikací šestnáctistovky s výkonovým rozpětím 95–160 k. My jsme jezdili s nejsilnější jednoturbovou variantou (136 k) a svezení to bylo parádní. Když si odmyslím jadrnější projev motoru několik málo minut po studeném startu, je příkladně kultivovaný a především krásně pružný už zhruba od 1200 otáček. Na dálnici ztrácí dech až v hodně nezákonných rychlostech, ve městě zase oceníte rozumné odstupňování šestistupňové převodovky – její dráhy by mohly být ještě o chlup kratší. Výsledek týdenního svižného jezdění činí 5,7 litru nafty v průměru, když se trochu zklidníte, jde to i pod pět. Není třeba zastírat, že vedle špičkového motoru i-DTEC není v dané kubatuře na trhu lepší pohonné jednotky.

(+) úderný zátah už od nízkých otáček
(+) nízká spotřeba
(+) kultivovaný běh

Pakliže z bezprostředního jízdního projevu nejlehčí litrové verze jsem byl zcela nadšen, u o něco těžší (stále jen 1270 kg) jsem byl stále spokojen. Jde především o přímo toužebné vrhání se do zatáček při pocitu lehkosti, jistoty a nezákeřnosti. Takhle totiž dnešní hatchbacky až na řídké výjimky už dávno nejezdí a už vůbec tak nejezdila stará astra. Velmi dobré hodnocení náleží také čitelnému a živě reagujícímu řízení, které však nezpůsobuje při jízdě rovně zbytečnou nervozitu svým strmým převodem. Známkou vyspělosti je harmonické naladění podvozku a také v této disciplíně astra boduje. Jisté, až vyzývavé jízdní vlastnosti totiž nejsou vykoupeny prkenným poskakováním na nerovnostech v zatáčkách a tvrdými rázy při přejezdu příčných nerovností. Komfort odpružení je naopak velmi dobrý a místo ran do karoserie se tu a tam ozve jen měkké žuchnutí. Snesli bychom asi jen trvanlivější účinek brzd, které po opakovaném intenzivním použití poněkud vadnou.

(+) ideální kompromis mezi komfortem a jistotou jízdy
(+) nebývalá ochota zatáčet
(-) časem trochu vadnoucí brzdy

Marketingové pověsti tentokrát nelžou, astra je opravdu hodně povedené auto, a to i v naftové verzi. Již z dřívějška známý motor v povedeném autě ještě víc vynikne a spolu s 1.6 i-DTEC v civicu patří k tomu nejlepšímu na trhu.

Tagy