Opel Insignia Sports Tourer 1.6 Turbo: Pálení mostů

Michal Borský - 14. 09. 2009
+ 36
Opel Insignia od počátku naznačil svoje estetické a dynamické kvality, jejichž potvrzením se stal uznávaný titul evropského auta roku pro ten letošní. Jak se zmiňované přednosti podařilo skloubit s hlediskem praktickým jsme zkoumali u kombi Sports Tourer.

Úvod: Bájný Fénix?
Když začaly z bran Rüsselsheimského závodu Opelu vyjíždět první vozy nové řady Insignia, rovnalo se to bezmála malému zázraku přicházejícímu pro těžce zkoušenou automoblku a potažmu celý GM v hodině přinejmenším dvanácté. V době pro automobilový průmysl tolik neutěšené se Insignia stala bezesporu jedním z nejpříjemnějších překvapení, navíc od firmy, od které byste podobně atraktivní velké auto dříve asi nečekali. Z trosek druhdy oblíbené Omegy a rodinné konfekce řady Vectra vstanulo pozoruhodné vozidlo spojující nápaditý dravý zevnějšek s rafinovaným interiérem a vyspělou technikou pod kapotou. Při tvorbě varianty kombi vsadili inženýři na stejnou kartu jako konkurenti v podobě Mazdy 6 Wagon, Ford Mondeo kombi či Alfa 159 Sport Wagon a připojili se k módní vlně vozů kombi snažících se střídavými úspěchy spojit hodnoty praktické s esteticky-sportovními. Reálný podklad sportovnímu vzezření měl v našem případě dodat šestnáctistovkový přeplňovaný turbobenzín v provedení Sport Family.

Karoserie: Nekompromisní originál
Vyzývavá karoserie novinky s řadou dramatických křivek a oblin má se svými zavalitými předchůdci jen pramálo společného. S někdejší Omegou Caravan je porovnatelná snad jen délka kočáru, která od nárazníku k nárazníku činí plných 4908 mm. Celková nabobtnalost proporcí nicméně tuto skutečnost celkem úspěšně maskuje. Jak již se v dnešní době stává standardem, vzduch před pětimetrovým mastodontem rozráží dominantní příď vytažená do výšky z důvodu lepší ochrany chodců, z boku zaujme podélný prolis připomínající svým profilem špičaté lyže ze staré školy. Extrémně oblé člunovité zádi vévodí rozměrná koncová světla s módní vodorovnou orientací a vytažením do zadních blatníků. Po otevření zadních vrat (ano, tlusté dveře od zavazadlového prostoru nelze skutečně nazvat jinak) kryjících neobyčejně hluboký zadní nárazník shledáme jednu z vychytávek tohoto kombíku v podobě „duplikátů“ zadních blinkrů a koncových světel, které mají zajistit bezpečné vnější osvětlení vozidla vždy, když jsou zadní dveře zvednuty se všemi „normálními“ světly k nebi. Sportovní vizáž testovaného auta zdařile doplňovaly pěkné, zato krajně nepraktické obří devatenáctipalcové ráfky z lehkých slitin.

Interiér: V zajetí hmoty
Po usednutí do za volant vás Insignia doslova zavalí různorodou masou obestavěného vnitřního prostoru, která na cestující útočí doslova ze všech stran. Pro někoho snad trochu klaustrofobický dojem ještě umocňuje poměrně vysoká line bočních oken. Špičkové pohodlí poskytují posádce přední sedačky, zejména ta řidičova je jednoduše vynikající.Vedle elektrického polohování sesle v obvyklých směrech nabízí Sports Tourer nástavec s možností ručního prodloužení sedáku o 6 cm, možnost nastavení sklonu sedáku, či bederní opěrkou nastavitelnou ve čtyřech směrech. O bezbolestné cestování i na velmi dlouhé vzdálenosti se tak vaše pozadí nemusí obávat. K nalezení dobré pilotní pozice přispívá i ideálně tvarovaný multifunkční volant s obligátní možností nastavení ve dvou osách. Tak trochu v jeho stínu se vyloupnou kruhové analogové přístroje a kontrolní displej umístěný mezi nimi. Přepínače směrovek se již opět ovládají klasickými páčkami s aretací, krokem zpět, který jsem uvítal již méně, je instalace historických „kolíků“ vnitřního zamykání dveří. Popřemýšlet by u Opelu pro změnu mohli o výměně klasické spínací skříňky za u konkurence již celkem běžné startování bezklíčové. Středu přístrojovky dominuje mezi výdechy ventilace situovaný rozměrný displej audio soustavy, ventilace a při patřičném příplatku i CD navigace. Přehledné grafice by jistě lépe slušelo i dotykové ovládání. Níže následuje rozlehlé pole s možná až nadměrným množstvím ovládacích tlačítek velmi dobré audiosoustavy a ještě níže ovladače dvouzónové klimatizace. Vzhledem k popisovaným mohutným proporcím nepřekvapí, že orientace v prostoru okolo auta není právě silnou stránkou Sports Toureru. Hlavním problémem se jeví existence většího množství mrtvých úhlů, pro jejichž vznik poskytuje živnou půdu nepřehledná karoserie. Situaci nevylepšují ani nevelká vnější zpětná zrcátka. Žádným utrpením rozhodně není sezení v zadním oddílu pro cestující, jehož rozměry v důležitých parametrech nikterak nezaostávají za jinými kombi střední třídy. Vyšší by mohlo být snad jen umístění sedáků nad podlahou, které nemusí stehnům vyšších cestujících poskytovat dostatečnou spodní podporu. Naproti tomu se vzadu není třeba bát o místo nad hlavou, kterého je v kombi více než-li v liftbacku. Pominu-li drobné odkldací prostory, kterými Insignia právě nehýří (viz miniaturní schrána pod střední loketní opěrkou vpředu) bude nápadníka nejpraktičtější verze Insignie nejvíce zajímat prostor za zadními sedadly. Přístup do něj je bezproblémový vzpomínanými „vraty“, po jejichž otevření připomíná záď Insignie vjezd do námořního trajektu. Hlavně vinou bachraté vzad se zužující karoserie a rozměrné zadní nápravy včetně širokých podběhů dává základní objem kufru s ohledem na vnější rozměry jen průměrných 540 litrů., Krok vzad oproti Vectře představuje i hodnota 1530 litrů reprezentující objem skladiště po sklopení zadních asymetricky (60:40) dělených sedadel. Manipulaci s velkými břemeny bohužel neulehčuje vydutí v podlaze, které po sklopení opěradel vznikne. Plusovým bodem je naopak průvlak na lyže a jiné dlouhé předměty v prostoru střední loketní opěrky na zadních sedadlech. Pod velmi bytelným dvojitým dnem kufru spočívá servisní sada pro případ defektu pneumatiky.

(+) znamenité sedačky
(+) prostor vpředu i vzadu
(-) drobné pazvuky ze středu přístrojové desky a od zadní nápravy
(-) jen průměrně velký zavazadelník

Motor: Agresor v rouše beránčím
Sports Tourer není se svými 1600 kg živé váhy rozhodně žádný střízlík a šestnáctistovkový objem motoru by se v této kombinaci za normálních okolností jevil jako dost špatný vtip. Pyšný nápis TURBO na zádi kombíku dává naštěstí na srozumněnou, že by to s tou dynamikou nemuselo být až tak zlé. Hned po otočení klíčkem v zapalování zaujme téměř neslyšné brumlání šestnáctistovky. Potěšující přitom je, že akustická pohoda interiér neopustí ani při rychlostech vysoko přesahující české rychlostní limity. Nástup maximální hodnoty točivého momentu přichází až ve 2.200 otáčkách a při rozjezdu je tak počítat s nutností většího přišlápnutí plynového pedálu. V opačném případě byste se mohli dostat do trapné situace spojené se stáním se zhaslým motorem uprostřed rušné křižovatky. Marná sláva, s těžkým kombíkem má motor odspodu daleko více práce než s menší Astrou nebo dokonce Corsou. Popustíte-li však uzdu akcelerátoru hned od začátku, můžete si dosyta užívat pohledu na rafičku otáčkoměru přibližující se velmi rychle k červenému poli, zejména na 1. a 2. rychlostní stupeň. Subtilní čtyřválec předvádí plynulý gradující zátah ve velkorysém rozmezí točivého momentu mezi 2.200 až 5.500 otáčkami, kde leží i velmi solidních 132 kW jako hodnota nejvyššího výkonu motoru Abyste nemuseli využít služeb omezovače otáček, přijde velmi vhod snadné řazení manuálního šestikvaltu, jak co týče přesnosti tak i hladkého chodu řadící páky a krátkých drah řazení. Sportovní dojem podtrhuje potřeba vynaložení větší síly na ovládání spojkového pedálu, což se ale velmi rychle omrzí při popojíždění v dopravních zácpách. Odvrácenou stranou adrenalinových kratochvílí je spotřeba benzínu, která úzce souvisí s mírou citlivého zacházením s pedálem plynu. Se hodně lehkou nohou se zuby nehty dostanete na 7-8 litrů průměru, v případě, že budete potenciál stroje využívat naplno počítejte s průměrem okolo třinácti. Přeplňovaná jedna šestka je zkrátka motorem dvou tváří, buďto můžete praktikovat lenivou jízdu krajinou s vytáčením maximálně do 3.000 otáček nebo šlápnete pořádně do pedálů a vedle vzrušujících adrenalinových zážitků si můžete být jisti, že Insignia zkonzumuje i menší keře okolo silnice. Kompromisní způsob jízdy se nehledá snadno a většina pokusů o něj většinou stejně skončí agresivním vybíráním zatáček, ke kterému tlumeně dunící jednotka přímo vybízí.

(+) velká pružnost ve středních a vyšších otáčkách
(+) příjemně tichý kultivovaný chod
(+) výborné řazení
(-) spotřeba
(-) tuhá spojka v městském provozu
(-) letargický projev při rozjezdu z nízkých otáček

Jízdní vlastnosti: Sedí jako přišitý
Rozhodne-li se už člověk jednou pro koupi sportovně laděného kombi, očekává od něj patřičné chování na silnici. Velkou devízou zkoušeného exempláře byl systém regulace tuhosti podvozku FlexRide dodávaný za rozumný příplatek 25.000,- Kč. Pokud ručně příslušným tlačítkem na přístrojové desce nezvolíte ani jeden z režimů to jest „Tour“ nebo „Sport“, otypuje si vás systém sám a nastavení přizpůsobí vašemu chování za volantem. Jestliže zvolíte „Sport“ podsvícení přístrojů se zabarví do ruda, řízení příjemně ztuhne a stane se strmějším, pedál plynu reaguje ostřeji a zpevňovací kůrou přirozeně projde i podvozek. Naopak zvolíte-li „Tour“, stane se vaše jízda příjemně houpavou, i když vše má svém meze, které v našem případě představovali zmiňované devánctkové ráfky. Ty byly obuty do vynikajících pneumatik GoodYear Eagle F1 o brutálním rozměru 245/40 R19. Charakteristiku podvozku lze tedy hodnotit spíše jako tvrdší, což rozhodně není na obtíž při jízdě na limitu, na horších površích se ale časté rázy přenášené do interiéru stanou rychle poněkud otravnými. Přivést Sports Tourera ve sportovním režimu a s popsaným obutím do úzkých je vskutku náročný úkol pro starší a pokročilé. Když se to třeba i vinou nečistot na vozovce přece jenom podaří, ESP bez problémů včas zažehná náznak nedotáčivého smyku. Častěji se lze setkat se zásahy protiprokluzu, který musí při prudkých výjezdech ze zatáček pod plynem čas od času umravnit silný nástup turbodmychadla. Na stabilitu vozu v mezních situacích se v každém případě můžete maximálně spolehnout. Dobře pracují i účinné brzdy, jejichž citlivému dávkování napomáhá relativně dlouhý chod příslušného pedálu. Druhá část názvu vozu Tourer napovídá, že nový kombík bude i výborným hltačem dálničních kilometrů a je tomu skutečně tak. O výborných sedačkách a prostoru již byla řeč, i tak dobře tlumený motor potěší pouhými 3.600 otáčkami dosahovanými při 160 km/h při zařazené šestce. Ve městě se už rozměrný dostavník tak dobře necítí, ať už vinou tuhé spojky, horšího výhledu či tvrdého pérování. Parkování alespoň trochu usnadní přičinlivý asistent, nebezpečné přiblížení širokých vyčnívajích ráfků k obrubníku si ale musíte ohlídat sami.

(+) možnost adaptibilního nastavení podvozku
(+) ve spojení s velkými koly špičková přilnavost
(-) horší komfort na nekvalitních površích, z části vinou nízkoprofilových kol
(-) trochu neohrabané manévrování ve městě

Závěr: Sázka na design
Uvedením Insignie Sports Tourer se Opel definitivně odstřihl od dříve uplatňovaného důrazu na zejména praktické vlastnosti svých kombíků a vsadil i s ohledem na konkurenci na kartu právě opačnou. Téměř pětimetrová karoserie, velikost jejíchž útrob lze ale srovnat s kombíkem o třídu nižším, je toho jasným důkazem. Přesto si myslím, že se Opelu v tomto případě sázka na efekt vyplatí a vzhledem k existnčním problémům automobilky se přímo vyplatit musí. Výkonná přeplňovaná jednotka skromného objemu ale asi nebude první volbou českých zákazníků, ti sáhnou raději po dvoulitrovém turbodieselu obdobné ceny. Za testované provedení Sport Family Opel požaduje 795.000,- Kč. Uvážíme-li, že jde o nejdelší kombi ve střední třídě a největší auto od Opela, není to vůbec špatná nabídka.

Tagy