Opel Meriva 1.7 CDTI

Michal Borský - 28. 10. 2011
+ 22
Na první pohled tradičně pojaté MPV se snaží odlišit praktičností, kterou reprezentují dveře otevírané proti směru jízdy. Co ještě nás na Merivě zaujalo?

Merivu jsme na našem trhu uvítali už v roce 2003. Začátkem loňského roku pak přišla doba na razantní obměnu a právě tehdy jsme se mohli seznámit také s inovativním prvkem ve formě zadních dveří otevíraných jinak, než jsme byli do té doby zvyklí. Pro dnešní test jsme zvolili dieselovou motorizaci 1,7CDTI v nejsilnější verzi s 95 kW.

Opel Meriva svým designem odkazuje na sourozence, dominuje tak chromovaná maska chladiče a kolemjdoucí upoutají hlavně kliky dveří posazené uprostřed auta. Jak již bylo zmíněno, zadní pár dveří lze otevírat proti směru jízdy. Aby mohl Opel tuto libůstku zavést do výroby, musel se zasadit o povolení tohoto řešení v Německu, kde s ním neměli dobré zkušenosti z historie. Nyní vše funguje jak má a o bezpečnost se stará automatická zámková pojistka, která se zajistí vždy při rychlosti nad km/hod. B sloupek ale zůstal na svém místě a s ním i dobrá torzní tuhost karoserie, ke které se vrátíme v kapitole o jízdních vlastnostech.

Podobně jako exteriér, je u vnitřek Merivy téměř shodný s Astrou či Insignií. Líbí se mi kvalitně pojatá přístrojovka, na často kritizované množství ovladačů si lze časem zvyknout, jejich rozmístění je logické a palubní počítač umí česky. Kladně hodnotím i přední sedadla s nastavitelnou délkou sedáku (za příplatek), stejně tak výborný je výhled z auta všemi směry. Škoda jen polohy za volantem, kterou jsem hledal déle, že by bylo zdrávo. Na vině je omezený rozsah dvouose nastavitelného volantu, kdy i v nejnižší poloze je stále vysoko. Zajímavé jsou dvě kovové lišty umístěné v rovině středového tunelu, po nichž můžete posouvat box s loketní opěrkou až k zadním sedadlům. Tyto se dají libovolně sklápět, posouvat v podélném i příčném směru a pokud cestujete vzadu jen ve dvou, můžete prostřední opěradlo použít jako luxusní loketní opěrku. Čtyřsetlitrový zavazadelník představuje solidní základ, po sklopení sedadel do něj naložíte až 1500 litrů. Zajímavou vychytávkou je integrovaný nosič v zadní části auta, který bez problémů uveze dvě kola.

Oblíbeným prvkem příplatkové výbavy bude jistě i prosklená střecha spolu s velkou paletou barev interiéru.

Převážnou většinu nabízených motorizací koupíte s turbem (kromě zážehové jedna čtyřky). My jsme dostali k dispozici naftový motor s objemem 1,7 CDTI s 95 kW výkonu. K mání jsou samozřejmě i slabší výkonové varianty (74 kW, 81 kW) stejného motoru. První dojem nebyl zrovna nejlepší, překvapila mne hlučnost, která nepomine ani po zahřátí agregátu. Dokonce při poslechu z venku se mi zdá motor tišší, než uvnitř. Naproti tomu vibrace nepocítíte žádné. Nepotěšila mne ani výrazná turbodíra do 2000 ot./min. i když za touto hranicí motor ožívá a následuje mohutný kopanec, kde už je výkon znát v míře naprosto dostačující. Naštěstí je toto „živé“ pásmo dostatečně dlouhé a bez známek výraznějšího vadnutí můžete v případě potřeby motor vytočit až do červeného pole. Manuální převodovka představuje průměr – dlouhé a méně přesné dráhy řadící páky vyrovnává její lehký chod. To už neplatilo o spojce, která tuhostí pedálu dokáže potrápit hlavně v dopravních zácpách. Překvapila mne ale spotřeba, která se na dálnici pohybovala kolem 5,7 litru, ve městě pak 7,5 l/100km. Kombinace ve svižném podání znamenala výsledných 6,8 l.

Meriva se řídí navýsost příjemně. Na sedmnácti palcových kolech se velmi dobře vyrovnávala i s většími nerovnostmi a ani do kabiny nepronikaly žádné větší hlukové rázy. Také v zatáčkách nejsou navzdory vyššímu těžišti znát náklony tak jak bych čekal. Překvapilo i řízení, které je na MPV příkladně strmé a informuje řidiče v rámci možností o dění pod předními koly. S Merivou se zkrátka pohodlně cestuje i na delší vzdálenosti, ať už jedete po okresce, nebo po dálnici. Dobré odhlučnění příjemně překvapí a navozuje dojem mnohem menší rychlosti, než té, kterou opravdu jedete. Jen škoda zmíněného hluku od motoru. Také brzdy se mi dost špatně dávkovaly, reagovaly totiž nebývale zprudka.

Opel Meriva nabízí uživateli nemálo přidané hodnoty ve formě líbivé karoserie, hezky zpracovaného interiéru a vyvážených jízdních vlastností. Snaží se odlišit zadním párem dveří, které se otevírají jinak než u konkurence (i když klasické šoupačky hodnotím praktičtěji). Otázkou je pak volba dieselu, který mi přišel hlučnější, než bych si představoval. Pocitově bych do Merivy volil spíše benzínové turbomotory se základní cenou od 329 900 Kč. Testovaný kousek vyšel na 449 900 Kč.

Tagy