Opel Mokka 1.2 Turbo – originální kousek, který jen tak nezevšední

První generace Mokky ještě spadala pod koncern General Motors, zatímco ta druhá je součástí nadnárodní skupiny Stellantis. Je tedy jasné, že muselo dojít ke změnám technickým i designerským. Nová Mokka má tedy jiný základ a také zcela odlišnou image. Od chvíle, kdy Opel přešel pod gigant PSA, musí dokazovat, že není jen převlečeným Peugeotem. Možná právě proto probíhal vývoj i konečné dolaďování přímo v Německu a hlavním tématem nejen tohoto modelu bude čelní maska Vizor, odkazující na legendární vůz Opel Manta (OM byl sportovním modelem Opelu, který se vyráběl ve dvou generacích od roku 1970-1988).

V široké konkurenci malých městských SUV či chcete-li crossoverů je nutné zaujmout. Nejjednodušeji to jde vzhledem a tak není divu, že na novém Opelu Mokka se designéři opravdu „vyřádili“. Druhá generace Mokky vychází z konceptu, jenž se inspiroval 70. lety. A právě Mocce tento lehký retro styl velmi sluší. Maska připomíná integrální motocyklové hledí a bude určující i pro další modely Opelu, takže se konečně máme na co těšit.

První generace Mokky se prodalo přes milion kusů, uvidíme tedy, zda tohoto úspěchu dosáhne i tento designově povedený kousek.

Přestože námi testovaný vůz dorazil ve fádní bílé barvě, doplněné černou kapotou a červenou linkou kolem střechy (rozeznávací znak varianty GS Line), nutno podotknout že i tato kombinace není úplně špatná. Nicméně poohlédnete-li se po barevných variantách, které jsou dostupné, zjistíte, že nejvíce vozu sluší pestřejší barvy.

Exteriér

Opel Mokka, stejně jako například Kia Stonic sdílí podobný design přídě se zaslepenou maskou a nádechy pro přívod vzduchu v dolní části nárazníku, které usměrňují proudění vzduchu okolo předních kol.

Adaptivní přední světlomety (IntelliLux LED Matrix) nezasahují do boku vozu, celá příď je hranatější a kapota navazuje na přední masku zcela rovnou linií. Možná právě proto, že je záď až překvapivě jednoduchá a minimalistická (nejvýrazněji zde působí zadní svítilny ve tvaru „hokejek“), v kombinaci s originální přední maskou a zajímavou boční siluetou, je Mokka opravdu zajímavým a osobitým exemplářem. Navíc působí robustně a sebevědomě, což ještě více podtrhují krátké převisy karoserie.

Nepřehlédnutelné jsou i povedené ráfky /z lehkých slitin/, dostupné v 16“, 17“ i 18“. Stejně jako u konkurence, i u Mokky si můžete exteriér vč. interiéru široce individualizovat /nechybí výběr barvy střechy, kapoty, potahů atd.).

Mokka je oproti svému předchůdci o poznání kompaktnější a elegantnější a kdykoli se na ni podívám, musím uznat, že se tvarově opravdu povedla.

Zatímco rozvor zůstal stejný (2557 mm), na délku se Mokka zmenšila o 124 mm, na rovných 4 151 mm a odhodila celých 120 kg. Zavazadlový prostor nabízí 350-1105 litrů v závislosti na uspořádání sedadel, což je v daném segmentu spíše průměrná hodnota. V zavazadelníku pak nechybí háčky na zavěšení tašek a dvojitá podlaha. Pod ní zůstalo i místo pro rezervní kolo, nicméně po sklopení zadních sedadel vznikne v ne zrovna rovné ložné ploše téměř 10 cm schod. Pokud však necháte podlahu v horní poloze, vznikne po sklopení opěradel téměř rovina. Ne zrovna vhodně je ale umístěno tlačítko pro otevírání zavazadelníku. To Opel umístil až k SPZ, takže je povětšinu času znečištěno.

Interiér

Stejně, jako jsem chválil tvary Mokky zvenčí, musím pochválit i celkové pojetí interiéru. Mokka je opravdu stylovým vozem, který si však za svou originalitu nechá zaplatit. Námi testovaná varianta s 1.2 Turbo o výkonu 96 kW a 8st. automatickou převodovkou začíná na 499 990 Kč, zatímco konkurence se pohybuje o něco níže /viz níže – výbava/.

Interiér působí čistě, jednoduše, hravě a neokoukaně. Jak jsem se již zmínil výše, červená linka zvenčí vozu, poukazuje na verzi GS Line. Na tuto linku narazíte i uvnitř vozu (opět ve verzi GS Line), zatímco „žralok“ ve středovém tunelu je k vidění i u dalších variant, jako odkaz na Mantu, která se stala múzou nejen nové Mokky, ale i dalších modelů, které budou postupně následovat. Mokka je sice vzhledově originální, nicméně v interiéru narazíte na prvky, které již byly použity u dalších značek koncernu Stellantis. Volant včetně páček naleznete i u jiných Opelů a tlačítka použitá ve dveřích nebo třeba startovací tlačítko je pak shodné s vozy Peugeot.

V horní části palubní desky, naleznete dva velké displeje (opticky propojené), které jsou schovány pod černým lesklým plastem. Displej, který nahrazuje přístrojový panel, disponuje jednoduchou grafikou a ovládá se pomocí levé páčky za volantem. Možná právě proto, že již nemám orlí zrak, ocenil bych o kousek větší či alespoň výraznější zobrazení otáčkoměru/rychloměru. Za příplatek je pak možné dostat Pure Panel, který je složen z 10“ dotykové obrazovky infotainmentu s 12“ digitálním přístrojovým štítem.

Infotainment působí trochu zastarale /je stejný jako u ostatních vozů PSA/, nicméně je funkční a celkem rychlý a umožňuje i zrcadlení mobilních telefonů. Nechybí ani možnost bezdrátového nabíjení, USB porty atp. Pod obrazovkou palubního systému pak nechybí opravdová tlačítka pro přístup do jednotlivých sekcí.

Palec nahoru za zachování samostatného panelu klimatizace včetně ovládání tlačítky (v dolní části středového panelu). Přestože se jedná o jednozónovou klimatizaci, je k dispozici dvojí ovládání – pro řidiče i spolujezdce. Potěší i snadná možnost deaktivace stop-startu, hlídání slepých úhlů a hlídání jízdních pruhů (jedním stlačením tlačítek na středovém tunelu). Umně minimalisticky řešený je i volič automatické převodovky, zatímco tlačítka pro parkování či sportovní mód mohla být méně titěrná.

Sportovně laděný volant padne dobře do rukou a charakterově skvěle zapadá do celého konceptu minimalistického interiéru. Přehledné je i ovládání na volantu, kdy vlevo ovládáte tempomat a omezovač rychlosti, zatímco vpravo audio funkce.

Interiér poskytuje dostatek prostoru, ačkoli pocitově je poněkud stísněný, a to díky vyššímu a celkově i širšímu středovému tunelu a palubce, která vystupuje do prostoru. Přestože se mi interiér líbí, přimlouval bych se za jiné, než lesklé řešení středového panelu, který sice působí „prémiově“, zato je velmi nepraktický.

Posed vzadu je pak výrazně ovlivněn tvarem karoserie. Svažující se střecha omezuje prostor nad hlavami posádky a i celkový přístup na zadní sedadla je dosti ztížen úzkým a zároveň nízkým otvorem dveří. Tvar karoserie pak ovlivňuje i možnost vysunutí hlavových opěrek. Pro dospělé cestující vzadu je tak místa pramálo, a to zejména nad hlavou. Uskromnit se musíte i s místem před koleny a pohodlně nebude ani nártům, které pod přední sedadla prostě nezasunete. Tak nějak se pozapomnělo i na loketní opěrku v druhé řadě sedadel, což je opravdu škoda.

Bohužel ani Mokka se nevyhnula použití tvrdých plastů v interiéru, zadní výplně dveří jsou toho důkazem.

Přední sedadla jsou sice příjemně tvarovaná a dostatečně široká, bohužel jsou také relativně měkká, takže neposkytují tělu potřebnou oporu, zejména pak bočnice.

Motor

Nabídka agregátů stojí na zážehových motorech 1.2 Turbo s výkony 74 či 96 kW a jedním vznětovým turbodieselem 1.5 CDTI o výkonu 81 kW, jež doplňuje jak jinak, než elektrické provedení o výkonu 100 kW. Námi testovaný kousek o výkonu 96 kW byl spojen s příplatkovým automatem s hydrodynamickým měničem.

Motor má kultivovaný projev a solidní dynamiku, bavíme-li se tedy o hodnotách mezi 2 000 a 5 000 otáčkami. V těch nižších pak začíná vibrovat a přidává se dunivý zvuk, zatímco v těch vyšších ztrácí dech. Při klidné, vyrovnané jízdě se motor zbytečně nepodtáčí a ani nedusí.

Jízdní vlastnosti – spotřeba

Podvozek Mokky je naladěn přesně tak, jak jsme na to u německých vozů zvyklí. Zatímco při jízdě po okreskách či dálnicích je podvozek akorát tak tuhý, při jízdě po městských kostkách se jeví už příliš tvrdý a zvýrazňuje i příčné nerovnosti. S rostoucí rychlostí však podvozek zvládá nerovnosti o něco lépe a do kabiny se již hluk tolik nepřenáší a to i díky dobrému odhlučnění od kol. Aerodynamickému šumu z přední části vozu se však ve vyšších rychlostech nevyhnete. Naladění je zde trochu podobné jako u Peugeotu 2008, který má tužší předek a o něco měkčí záď, ale u Opelu není tento přechod tak znatelný.

Při jízdě dává Mokka řidiči dostatečnou jistotu, dobře drží stopu a nechybí tu ani zpětná vazba. Poměrně vysoká světlá výška v kombinaci s nízko posazenými sedačkami přispívá k ideálnímu rozložení hmotnosti, což je znát zejména při projíždění zatáčkami. Jízda s Mokkou je plynulá a vyrovnaná. Živější jízdu sice Mokka umožňuje, ale výrazně se podepíše na spotřebě. Představujete-li si však zatlačení do sedaček a zvýšení adrenalinu v krvi, tak toho se přeci jen nedočkáte.

Sladění s 8st. automatickou převodovkou je bezproblémové a zaslouží si pochvalu. Řazení probíhá hladce, rychle a to i při změně jízdního režimu.

Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 5,9 l/100 km. Nám se podařilo jezdit po městě za cca 6,2 l/100 km, po dálnici si Mokka vzala i 8 litrů a na okreskách se pak hodnota ustálila zhruba mezi 8 a 10 l/100 km. Při svižnější jízdě si Mokka dokáže vzít i něco málo přes 10 litrů, ale při pohodové jízdě se spotřeba pohybuje spíše kolem těch 8 litrů.

Když se to pokusím shrnout, tak toto SUV s krátkými převisy karoserie se výtečně hodí do města, kde je středem pozornosti a všeobecně se s ním dobře manévruje (i parkuje). Spotřeba ve městě sice není úplně ideální, ale ani katastrofická. Námi obutá 17“ kola na kočičích hlavách přenášela do kabiny hluk a tvrději naladěný podvozek pak i nerovnosti. Nicméně na klasickém asfaltu tyto neduhy mizí, a zatímco tvrdost podvozku neovlivníte, můžete si alespoň pomoci 16“ koly.

Výbava

Nejlevnější Mokka (1.2 Turbo/74 kW/100k) začíná na 409 990 Kč a nabízí celkem rozsáhlou výbavu (např. kožený volant, manuální klimatizaci, 7“ displej infotainmentu i přístrojového štítu, LED přední světlomety i LED zadní svítilny, systém ESP, asistent pro rozjezd do kopce, varování před vybočením z jízdního pruhu, varování před čelní kolizí, protikolizní brzdění, detekce chodců, čtení dopravních značek, systém kontroly tlaku v pneu, čelní, boční a hlavové airbagy, inteligentní tempomat s omezovačem rychlosti atd.).

O něco silnější motorizace (1.2 Turbo/96 kW/130k) pak vyjde na 459 990 Kč, dále pak (1.5 CDTI/81 KW/110k) se dá pořídit od 469 990 Kč a Elektromotor/100 kW za 859 990 Kč, což rozhodně není nízká částka.

Podíváme-li se na konkurenci, zjistíme, že například Peugeot 2008 1.2 PureTech EAT8/96 kW lze sehnat za 520 000 Kč, Seat Arona 1.5 TSI DSG/110 kW za 587 900 Kč a třeba Opel Crossland 1.2 Turo AT6/96 kW či Citroen C3 Aircross 1.2 PureTech EAT6/96 kW pak za téměř shodnou cenu 449 990 Kč/449 900 Kč.

Nová Mokka je k dispozici v 6 výbavových stupních: základní Mokka, Edition, Elegance, GS Line, GS Line Plus a Ultimate.

Závěr

Mokka druhé generace je výrazně odlišná. Stala se stylovým vozem, jehož design je nezaměnitelný, jízdní vlastnosti vyrovnané a síla motoru dostačující pro každodenní využití. Sladění s převodovkou je výborné, podvozek trochu tužší, ale celkově se jedná o povedený vůz, za který se rozhodně nebudete stydět, ba naopak. Pokud zrovna nepotřebujete naložit pětičlennou rodinu včetně hromady zavazadel, budete s Mokkou spokojeni. Toto SUV je jako dělané do města, ale poslouží dobře i nenáročnému (na prostor) páru či menší rodině, která nepotřebuje objemný zavazadelník a silný motor.

Klady
Zajímavý interiér/exteriér
Zachování tlačítek a otočných ovladačů
Vyrovnané jízdní vlastnosti
Bohatá základní výbava
Skvělé sladění převodovky a motoru
Možnost individualizace


Zápory
Zhoršený přístup na zadní sedadla
Prostor nad hlavami, před koleny – u zadních sedadel a velikost zavazadelníku
Nesmyslně umístěné tlačítko pro otevírání zavazadelníku
Použití tvrdých plastů v interiéru, lesklý středový panel
Vyšší pořizovací cena