Opel Zafira Tourer – solidní rodinné náčiní

Adam Špaček - 02. 07. 2012
+ 96
Zlaté časy Zafiry jsou minulostí a třídě MPV vévodí konkurence. Opel má však s novou generací vysoké ambice a rád by se vrátil na špičku třídy.

První Zafira sjela z výrobní linky v roce 1999 a sklidila tehdy zaslouženou chválu. Sedmimístný vůz kategorie MPV vynikal především šikovně řešenou třetí řadou sedadel. Ta se dala na rozdíl od konkurenčních řešení složit do podlahy kufru a nebylo tak nutné jí z auta vyjímat. Konkurence však nelenila a druhé generaci z roku 2004 už se úspěšně postavili zdatní soupeři od Volkswagenu a Fordu. Reakcí na nepříliš úspěšné prodeje bylo v roce 2011 představení nové a větší Zafiry Tourer. Původní Zafira v nabídce zůstává jako zástupce MPV střední velikosti a Zafira Tourer cílí na kategorii větších a luxusnějších MPV. Podařilo se Opelu znovu prosadit v populárním segmentu víceúčelových vozů? To jsem se snažil zjistit s modelem s nejsilnější motorizací.

Ve znamení originality

Vzhled Zafiry byl vždy podobný aktuálnímu modelu Astry a odlišně tomu není ani v případě Zafiry Tourer. Na rozdíl od předchozích generací ovšem tentokrát návrháři dostali více prostoru při tvarování přídě. Ta je oblá, odkazuje se na styl Astry a je obohacena o černě lakované prolisy šipkovitého tvaru zahrnující čelní a mlhová světla. Tento designový prvek tak vynikne zejména v kombinaci se světlým lakem vozu a přidává autu na puncu originality. I přes nárůst celkové délky o slušných 193 mm nepůsobí Tourer nijak zavalitým dojmem. Svůj podíl na tom má prolis ve spodní části dveří, decentní linie stoupající od předního blatníku k zadním světlům a chromová lišta ohraničující spodní hranu oken. Tyto prvky opticky rozbíjí velikou boční plochu vozu a zároveň působí líbivě. Fádně nepůsobí ani záď vozu, která při pohledu z boku díky tvarování světel koresponduje se zakončením bočních oken. Zajímavosti jí přidává také decentní střešní spoiler a mračící se zadní světla. Jako celek se mi tak Zafira líbí. Zvolil bych však asi tmavší metalízu, na které by přední šipky nebyly tak výrazné.

Možnost volby

Při pohledu do interiéru je na první pohled zřejmá snaha o luxusnější dojem. Architektura palubní desky je podobná ostatním současným modelům GM, materiály jsou většinou měkčené a jsou vkusně doplněny chromovanými a hliníkovými prvky. Slícování jednotlivých dílů by sice na některých místech mohlo být lepší, za celou dobu však nikde nic nevrzalo. Prémiově působí také povedené ambientní osvětlení kabiny v oranžové barvě. Přístrojová kaplička skrývá stejně jako u Astry čtyři hlavní tubusy ukazatelů, mezi nimiž je umístěn displej palubního počítače. Bíle cejchované ukazatele rychlosti a otáček jsou podrobněji popsány na vnitřním stříbrném kroužku, v praxi je ovšem drobné písmo nečitelné. Středová konzola zahrnuje kapličku s displejem, ovládání příplatkového podvozku FlexRide a navigační systém shodný s ostatními koncernovými modely. Nepotěšilo mě tak jeho ovládání, se kterým jsem zápasil už v Astře a Chevroletu Orlando. Na ovládacím panelu je zbytečně mnoho tlačítek a manipulace s nimi není intuitivní. Na druhou stranu nelze tlačítkům vytknout příjemný chod a vkusné zpracování. Pod ovladači dvouzónové klimatizace se nachází praktická přihrádka na peněženku nebo mobil s gumovou výstelkou. Na spodní straně konzoly klimatizace se také nachází šikovně schovaný výklopný panel s konektory pro externí audio zařízení a SD kartu navigace.

Praktičnost a úložné prostory všeobecně patří k silným stránkám Tourera. Před 7“ displejem navigace je schránka na brýle, na straně spolujezdce jsou hned dvě skříňky a úložné prostory se skrývají také pod předními sedadly. Samostatnou kapitolou je však středový tunel sestávající z důmyslných hliníkových kolejnic. Lze na nich libovolně posouvat loketní opěrku se dvěma schránkami a držák na dva kelímky, přičemž loketní opěrku lze dokonce kompletně vyjmout. Pod oběma moduly je navíc umístěna rozměrná skříňka s roletkou. Poněkud ochuzenější jsou cestující vzadu, kteří disponují „jen“ schránkami ve dveřích, kapsami na zadní straně sedadel, již zmiňovanou skříňkou v loketní opěrce a pod ní schovaným šuplíkem.

A jak se v nové Zafiře cestuje? Obě přední sedadla byla v našem případě nastavitelná v šesti směrech a disponovala elektricky ovládanou bederní opěrkou (příplatek 6 100,- Kč). Vzhledem k mé výšce 190 cm mě také potěšila možnost nastavení délky sedáku. Sedadlům tak lze jen stěží něco vytknout. I tak jsem ale hledal pozici za volantem déle a musel jsem se nakonec opírat pravým kolenem o středový tunel. Při řízení jsem pak ocenil dvojité A sloupky, které pomáhají ve výhledu dopředu, varování o přítomnosti auta ve slepém úhlu na zpětném zrcátku a kameru s parkovacím asistentem, který mi pomocí vodících čar pomohl umístit vůz k chodníku. Líbilo se mi také panoramatické čelní sklo a prosklená střecha s elektricky ovládanou clonou, které interiér příjemně prosvětlily (31 900,- Kč).

Druhá řada sedadel disponuje dostatkem prostoru a nemají zde problém nalézt pohodlí ani tři dospělí cestující. Třetí řada je pak určena spíše pro děti a dospělým už schází místo na hlavu. Silnou stránkou Zafiry Tourer je ale variabilita uspořádání sedadel a snadnost manipulace s nimi. Druhá řada sedadel je dělená v poměru 35/30/35, přičemž jednotlivé části lze samostatně sklopit do roviny nebo posunovat v podélném směru. Prostřední sedadlo lze po sklopení navíc šikovně přeměnit na polstrovanou středovou opěrku. Po této úpravě se dále nabízí možnost posunout boční sedadla i směrem do středu, čímž se zvětší prostor pro ramena a lokty. Sedadla třetí řady jsou pak dělena v poměru 50/50 a jejich vyklopení/sklopení vyžaduje jen zatáhnutí za příslušný popruh.

Velikost zavazadlového prostoru je závislá na uspořádání sedadel. Při čtyř nebo pěti místném uspořádání disponuje kapacitou 710 l, při využití všech sedmi míst pak alespoň 152 l na menší zavazadla. Po sklopení druhé a třetí řady lze pak využít 1860 l s rovnou ložnou plochou. Pod dnem zavazadlového prostoru se nachází pouze sada na lepení pneumatik, což je ovšem vykoupeno přítomností integrovaného nosiče dvou kol FlexFix (19 400,- Kč). Pro jeho vysunutí stačí zatáhnout za páku v nakládací hraně zavazadlového prostoru a vysunout uvolněný držák.

(+) variabilita uspořádání sedadel
(+) úložné prostory
(+) panoramatické čelní sklo a střecha
(-) pozice za volantem
(-) ovládání navigačního systému

Hrubý výkon

Pod kapotou mnou testovaného vozu se nacházela nejvýkonnější motorizace 2.0 CDTI Ecotec. Jedná se o vznětový přeplňovaný čtyřválec o výkonu 165 koní a točivém momentu 350 Nm. O převod výkonu na přední kola se starala šestistupňová automatická převodovka. Motor svým projevem nepatří mezi nejkultivovanější agregáty na trhu a i po zahřátí se projevuje zřetelným klapáním. Díky dobrému odhlučnění interiéru se ovšem nejedná o zásadní problém. Šestistupňový automat klasické konstrukce si s motorem rozumí a zajišťuje tak Toureru slušnou dynamiku. Daří se mu svižně reagovat na změnu charakteru jízdy a pokud není aktivovaný režim „sport“, tak se snaží motor držet pod hranicí 2000 ot./min.. Odměnou za klidnou jízdu je kombinovaná spotřeba 6,5 l/100 km. Při aktivnějším využívání schopností motoru se pak pohybuje v rozmezí 7,5-8,5 l.

(+) dostatečná dynamika
(+) spotřeba
(-) nekultivovaný chod motoru

Nadaná, ale s chybami

Zafira Tourer je postavena na platformě Delta II. Vepředu tak nalezneme zavěšení McPherson původem z Insignie a vzadu Wattovo zavěšení podobné tomu u Astry. Jízdní vlastnosti jsou tak na vůz vážící 1733 kg překvapivě dobré. Auto šikovně maskuje svou váhu a karoserie se příliš nekroutí, agility Fordu S-Max ale stále nedosahuje. Jízdním vlastnostem pomáhají i pneumatiky o rozměru 235/45 R18. Velikost kol se však projevuje i na komfortu posádky. Sice se neozývají žádné velké rány, ale menší nerovnosti se podvozku nedaří úplně vyžehlit, což pocítí především cestující vzadu. Pohodlí lze do jisté míry zlepšit aktivací režimu „Comfort“ nastavitelného podvozku FlexRide, ovšem za cenu houpavějšího chování vozu. Naopak při sportovní náladě lze podvozek přitvrdit režimem sport. Ten jsem však využíval jen výjimečně a raději jsem střídal normální a komfortní nastavení na horších cestách. Řízení je dobře vyvážené a občas jen v něm cítit náznak odezvy, plnou komunikaci však nenabídne.

(+) jízdní vlastnosti
(+) nastavitelný podvozek FlexRide
(-) neschopnost pohltit malé nerovnosti

Není dokonalá, ale…

Povedlo se tedy Opelu vrátit na trůn třídy MPV? Pouze částečně. Interiér působí luxusním dojmem, ale nedosahuje preciznosti Volkswagenu. Podvozkově se Zafira Tourer vcelku povedla, ale určitě bych doporučil pořízení nastavitelného podvozku FlexRide. V čem ovšem Tourer vyniká je variabilita a praktičnost interiéru. Hodnocení vzhledu je sice individuální záležitostí, novému Opelu však nelze odepřít originalitu. Důležitou roli zde hraje i cena. Námi testovaný vůz v provedení Cosmo lze pořídit s příplatky za 878 300,- Kč. Konkurence v podobě Fordu S-Max a VW Sharan v podobném provedení svou cenou překračuje hranici jednoho milionu. Zafira Tourer tak sice není ve všech ohledech nejlepší, jako celek ale nabídne solidní kombinaci vlastností za atraktivní cenu.

Tagy