Peugeot 207 CC 1.6 THP: O čem ženy sní

Bezmála před padesáti lety spatřilo světlo světa Karmannovo kabrio na bázi legendárního Brouka a založilo tak velkou evropskou oblibu malých otevřených automobilů vycházejících z masově rozšířených modelů, přirozeně především v teplejších krajích. Do pozice jednoho z lídrů této bezstarostné kategorie se v osmdesátých letech veleoblíbenou dvěstěpětkou CTI obsadil i Peugeot. S vyšším stupněm rafinovanosti později přispěchal typ 206 CC, ve kterém Francouzi oprášili svoji dávnou zkušenost s konstrukcí umně kombinující kupé a kabriolet. Na jeho filozofii i velký úspěch zdatně navazuje evoluce v podobě typu 207 CC, jehož nejsilnější dováženou variantu jsme měli možnost vyzkoušet.

Karoserie: Sladká Francie
Karoserie Cé-céčka skýtá duši krasomilce dva rozdílné zážitky podle toho, je-li střešní skelet zrovna spojen s rámem čelního okna nebo diskrétně skryt v úložišti za zadními sedadly. Samotná přeměna kupátka v svůdnici nahoře bez probíhá promyšleně s chladnokrevností kreatur transformers. Malý Peugeot prošel před nedávnem decentním omlazením vzhledu, které se kromě luxusnějšího interiéru podepsalo i na některých partiích zevnějšku. Zpředu se zubí chromovím zvýrazněná mříž nápadně připomínající staré klasiky z Maranella, celkovou kompozici do boků a vzhůru vytahují excentrické trojúhelníkové světlomety s bixenonovými výbojkami. Kapota následující velkého lva mezi světly je kraťoučká, aby plynule navázala na výrazně zakloněné a zatraceně dlouhé čelní sklo. V případě úpravy kabrio vynikne, že končí bezmála v nadhlavníku řidiče resp.nad polovinou bočních dveří. Pokud není interiér momentálně zakryt elegantní stříškou, vyniknou výrazné bezpečnostní oblouky za zadními sedačkami. Pozadí obojživelné dvěstěsedmičky je v porovnání s výchozím typem o hodně svébytnější, než u její předchůdkyně. Zadní čelo následuje téměř bezprostředně za podběhy, do vzácného portfolia originálních prvků pak náleží svislé svítilny nově s brzdovými LED diodami, roztažené třetí brzdové světlo v nenásilné hraně na kufru nebo vkusná oválná koncovka výfuku.

Interiér: Útulný přístřešek
Kombinace lidového základu běžného Peugeotu 207 s několika stylovými luxusními prvky v čele s koženým čalouněním vytváří z interiéru cécéčka příjemně intimní salonek. Samotný proces nastupování se z několika důvodů může stát trochu krkolomnou operací. Jen co překonáte vysoký dveřní práh, musíte se bez ohledu na to, zda je pevná střecha natažena či nikoliv, významně přikrčit, aby počet vrásek na vašem čele nedostal jeden přídavek od rámu předního okna. Kapitolou samou pro sebe je nastupování do miniprostoru za předními sedadly. Při natažené střeše to v podstatě není možné vůbec a při alternativě kabrio je výhodnější sednout si na víko kufru a dovnitř vsunout jen nohy – jde samozřejmě o životu nebezpečnou variantu. Zkráceně řečeno, konfigurace 2+2 je s ohledem na to, že se dozadu vejde tak možná jeden jezevčík a to ještě na šířku, dost špatný vtip. K příjemnému pocitu uvnitř nemalou měrou přispívají zdařile tvarovaná sedadla, která nesnesou větších připomínek. Že nemají elektrické seřizování nějak zvlášť nevadí, naopak u kabrioletu dvakrát oceníte jejich vyhřívání. Původ auta v malé 207 nejbolestněji pocítíte při pohledu na proporce přístrojové desky, která je nepřirozeně vysoká a vůbec nenavazuje na nízkou linii bočních oken. Z toho rezultuje určitá utopenost za příjemným volantem, který je i ve své nejnižší poloze příliš vysoko nad koleny řidiče, s čímž souvisí horší výhled vpřed. S nalezením pozice, která by sladila pohodlí a dobrý pocit z kontroly nad vozem s orientací o dění okolo vás to tedy vůbec není jednoduché, aspoň že vnější zpětná zrcátka umně kombinují dravý vzhled s velkou plochou. Přístrojovka je na druhou stranu velmi kvalitně zpracovaná a funkční, jak ji známe z klasické dvěstěsedmy. Nejzajímavějším prvkem výbavy je samozřejmě sklápěcí pevná střecha resp.mechanismus, který tento přerod kupé v kabriolet a zpět umožňuje. Při přidržení příslušného tlačítka mezi sedadly se tak na 25 vteřin můžete stát diváky dobře secvičené efektní podívané, která je zakončena zaklapnutím víka kufru, pod které se do složitých kozelců vtěsná celý pevný přístřešek. Oku lahodí i pohled na zajíždění decentního B sloupku, které je součástí celé procedury, je to ale možné i samostatně. Velikost kufru je plně odvislá od zvolené konfigurace karoserie. Kupé nabídne nadprůměrných 449 litrů, otevřený automobil ale pojme jen úsměvných 187 litrů objemu. Velmi důležitou disciplínou u vozů jakým je CC, je ochrana posádky v případě kolize. Pět hvězd z nezávislého testu NCAP napovídá, že se u Peugeotu s touto problematikou vypořádali velmi dobře. Celkově bytelná konstrukce je aktivně podpořena čtyřmi airbagy a pyrotechnicky vystřelovanými oblouky za sedadly, které spolu s masivním rámem předního okna ochrání posádku před slisováním při převrácení auta.

(+) velmi dobré zpracování
(+) špičková přední sedadla
(+) sofistikovaný systém skládání střechy
(-) minimální prostor na zadních sedačkách
(-) příliš vysoká palubní deska

Motor a převodovka: Rozlet brzdí těžká karoserie
Pohonná jednotka dřímající pod kapotou cécéčka potvrzuje známou pravdu, že charakter turboagregátu je do značné míry determinován základní variantou daného ústrojí. Tou je v tomto případě na výsost zdařilé dítko spolupráce koncernu PSA s automobilkou BMW alias atmosferická jedna šestka s výkonem 88 kW a výtečným točivým momentem 160 N.m., kterou najdete v levnějším CC, ale třeba taky v novém Mini. Existuje i brutální modifikace se stopětasedmdesáti koňmi, ale my se budeme věnovat zlaté střední cestě disponující 110 kW. Vedle solidního výkonu umožnilo vysokotlaké přeplňování doplněné o přímé vstřikování benzinu další nárůst točivého momentu až k hodnotě 240 N.m., který je plně k dispozici už od 1.400 ot./min (!). Co víc, průběh výkonové křivky je takřka lineární, po turboefektu ani památky. Ocenil bych asi jen citelnější projev výkonového vyvrcholení, které na otáčkové spektrum papírově shlíží z kóty 5.800. Na pohled se tedy zdá, že motor má všechny předpoklady pro to, aby zažehl oheň v srdcích milovníků adrenalinu při divokých vyjížďkách za město. Má to bohužel jedno velké ale, kterým je žalostně velká hmotnost rozměrově malého auta. Bezmála jeden a půl tuny mrtvé váhy je prostě moc na to, aby se automobil mohl honosit přívlastky jako sportovní, ostrý nebo nekompromisní. Mnohem pravdivější bude označení hravý, dynamický a přátelský. Je to velká škoda, protože v přiměřeně hmotném autě by povedený turbobenzín dokázal nabídnout o hodně víc sportovního potěšení. Přes všechnu tu nadváhu si motor zachovává dostatečnou porci dynamiky pro nadprůměrně rychlý a hbitý pohyb po kvalitních silnicích, kdy se nemusíte obávat nedostatku síly pro předjíždění nebo rychlou akceleraci ze zatáčky. Ostatně hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,6 s není vůbec špatná. Nebýt tvrdého podvozku a hodně nízkoprofilových pneumatik, doporučil bych cécéčko i do města, kam se výborně hodí kultivovaný chod benzínového agregátu a velký točivý moment s minimální potřebou řazení. Musím se zmínit i o znamenitém zvukovém projevu sofistikovaného motorku, který je v nízkých otáčkách takřka neslyšný, blízko červeného pole otáčkoměru umí naopak zahrát zvučnou symfonii s decentním svistem turba a efektním odfouknutím při každém řazení. Převodovky francouzské provenience nemají obecně až na výjimky nejlepší pověst a úplně bez chybiček nebyl ani manuální pětikvalt v kupé-kabrioletu. Jednotlivé rychlosti sice zapadají celkem přesně, ale pohyb šaltpáky v jejích drahách by mohl být hladší i kratší. V extrémních otáčkách nad 5.000 se mi při přeřazování navíc několikrát podařilo „spočítat zuby“. Apetit přeplňované malorážky se do značné míry odvíjí od citlivosti zacházení s akcelerátorem. Pokud udržíte vášně na uzdě není problém město za 9, dálnice za 8,5 a venkov pod 7 litrů na 100 km. I když ale pod kotlem zatopíte o dost více, málokdy dostanete průměr přes dvanáct, což je při vědomí výkonu, hmotnosti i charakteru auta stále slušná hodnota.

(+) velká pružnost a výkon
(+)pěkný zvuk
(+) přijatelná spotřeba
(-) slabší řazení

Jízda: Těžká Barbora
Na prahu druhé dekády nového tisíciletí jsou již na světelná léta vzdálené kabriolety, jejichž rychlejší průjezd zatáčkou zpravidla připomínal vlnivý pohyb žížaly rolující do svého příbytku v kompostu. Ruku v ruce s bezpečnostními inovacemi karoserií otevřených aut jde bohužel i jejich rostoucí hmotnost, ostatně stejně jako u většiny běžné automobilové produkce. Pravda cécéčko sice není ryzí kabriolet, ale i tak je čtyři metry dlouhé kupé-kabrio o půl tuny hmotnější něž její děd 205 CTI. Peugeot v tom rozhodně není sám, co třeba takové BMW Z4 a jeho šestnáctimetrákový břich? Oproti dvěstěšetce CC bylo u aktuálního typu v otázce jízdních vlastností každopádně dosaženo slušného progresu. Originální hybridní konstrukce cécéčka se pochopitelně odráží i ve dvou rozdílných způsobech chování na silnici. Pod příkrovem fortelné střešní konstrukce je jízda i díky tuhému podvozku vyloženě sebejistá, přičemž krajní meze vykazuje tendence ne tak úplně charakteristické pro předokolku. Když už totiž v extrému dojde ke ztrátě adheze, stane se tak obvykle současně u předních i zadních kol a vůz si razí cestu ze zatáčky bočním směrem. Při jízdě s větrem ve vlasech je to s torzními vlastnostmi skeletu přeci jen o chlup horší, ale nervozita chování se i tak udržuje ve velmi přijatelných a čitelných mantinelech. Nezanedbatelnou roli při působení odstředivých sil samozřejmě sehrává propíraná hmota vozu a ESP tak mívá poměrně napilno. Stabilizační systém je naštěstí dostatečně empatický a nekrotí vášně více, než je nezbytně nutné. Jak se bohužel stává zvykem, nelze jej trvale deaktivovat a v rychlostech nad 50 km/h už tlačítko manuálního vypínání nereaguje vůbec. Na míru křehkým bytostem je šito řízení, jehož lehkost velmi potěší ve městě, ve vyšších rychlostech by ale více zpětné vazby neuškodilo. Značný vliv na komfort jízdy měla sedmnáctková kola, která sice hezky vypadají, ale na tuzemských vozovkách jinak mnoho plusových bodů nenasbírají, ráfky navíc přesahují profil pneumatik a není tak problém odrat něco lehkých slitin o obrubník. Protikladné pocity jsem měl při rychlé jízdě po dálnici s nataženou střechou. Bytelný automobil má na jednu stranu výtečnou směrovou stabilitu a díky turbu i zábavné pružné zrychlení, pohodu na druhou stranu notně ruší neodbytný hluk vzduchu obtékajícího zadní sloupky a na horším povrchu (doporučuji D1 nebo D11) i tupé rány od podvozku, kterých nebudete ušetřeni ani ve městě, kde se 207 jinak pohybuje jako ryba ve vodě. Bez připomínek jsem shledal bohatě dimenzované brzdy včetně taktního ABS.

(+) dobrá směrová i příčná stabilita
(+) velmi dobrá tuhost karoserie
(-) méně komunikativní řízení
(-) velká hmotnost

Závěr: Miláček žen a zlaté mládeže
V modelu 207 CC Peugeot dále rozvinul originální pojetí atraktivního kupé-kabria, jehož prvním novodobým nositelem byla stejně značená dvěstěšestka. Dvěstě sedma oproti ní působí dospělejším, vyváženějším dojmem a potěší i jistějšími jízdními vlastnostmi nebo v našem případě perfektním turbomotorem. Ten má bohužel dost práce s příliš těžkou karoserii, jejíž konstrukce je plně podřízena požadavku maximální bezpečnosti posádky a na pravou radost ze sportovní jízdy tedy zbývá méně prostoru, než by si duše sportsmana přála. Podle tváří, které běžně za volantem těchto vozů běžně vídáme je ale zřejmé, že koupěschopní občané správně pochopili, komu že je cécéčko určeno. Ano, jsou to právě naše něžné polovičky, sotva plnoletí flamendři či zastydlí exhibicionisté, kteří jsou přirozenými a vděčnými uživateli fešného polokabria. Právě oni ocení atraktivní vzhled, útulný kožený interiér, efektní sklápění střechy nebo výkonný soundsystém. Současně je dost pravděpodobné, že většina zájemkyň a zájemců pravděpodobně sáhne po méně exkluzivní, zato citelně levnější jedna šestce bez přeplňování.