Peugeot 208 GTi: Návrat ke kořenům

Antonín Imlauf - 22. 02. 2016
+ 16
Rychlá dvěstěosmička je na trhu už přes dva roky a přesto, že jich u nás na silnici moc nepotkáte, je to v dnešní době jedinečné auto. Nedávný facelift celé řady na tom nic nezměnil.

Sladká Francie dala světu občanský zákoník, Cognac, Bridget Bardot a pak také pár zatraceně rychlých malých aut. Jejich zlatá éra se začala odvíjet od počátku osmdesátých let s příchodem brutálního Renaultu 5 Turbo první generace, který toho ale měl se sériovou pětkou společného jen pramálo. Tím pravým ostrým kompaktem, který se vedle o něco většího a staršího Golfa GTi nejvíce zasloužil o masovou popularitu této kategorie, byl bezesporu až nadupaný Peugeot 205 GTi dodávaný s atmosférickými benzínovými motory 1,6 a 1,9 litru. Rychlost těchto ďábelských motokár přesto bledla vedle málo vídaného přemotorovaného speciálu s označením 205 Turbo 16, přímo odkazujícího na vynikající rallyový speciál skupiny B. Po ukončení produkce dvěstěpětky GTi v roce 1993 se o pokračování tradice o poznání méně úspěšně snažily typy 306 S16 a 206RC. Tolik krátký historický exkurs, teď už ale hurá na dvěstěosmičku.

První dojem při osobním setkání sice není tak křiklavý jako v případě Clia R.S., zato jde skutečně jen o třídveřový vůz, jehož ladné proporce se nápadně podobají legendární 205. U malého dravce mi byl sympatický neokázalý důraz na detaily, jakož i nadčasové zakomponování celých nových partií. Jiné než ve standardu jsou oba nárazníky, dvojitá koncovka výfuku nebo nápadné křídlo nad zadním oknem. „Gétéíčko“ je pochopitelně také o něco nižší a širší.

Vnitřek řady 208 byl díky jeho proporcím a zejména netypickému umístění přístrojového štítu přijímán poněkud nejednoznačně a nutno říci, že rozpaky přetrvávají i u ostré verze, jsou naopak ještě výraznější. Problém i u GTi spočívá v tom, že volant i přes své miniaturní rozměry částečně zakrývá výhled na přístrojovou kapličku, a to ve většině nastavení řidičova sedadla. Vůbec snaha zdrsnit vizáž značně nesourodé přístrojové desky vyznívá spíš tragikomicky nehledě na zastaralý infotainment z archivu koncernu PSA. Atmosféru uvnitř trochu zachraňují spíše komfortní polokožené sedačky, kterým neschází nějaké to boční vedení, vzadu usadíte ale leda tak malé děti. Líbily se mi hliníkové pedály nalepené blízko u sebe. Příplatková výbava se jeví celkem rozumně, když kupříkladu za navigaci přihodíte rozumných 12 000 Kč.

(+) tvar sedadel
(+) místo vpředu
(-) zcela nevhodná architektura přístrojové desky

Samotný motor je jistě nesmírně uživatelsky příjemnou jednotkou, pro aplikaci v 208 GTi jsem ale postrádal větší charizma a třeba i patrnou výkonovou špičku. S THP jde zkrátka všechno až moc snadno, je tichounké a jede stejně v podstatě kdykoliv šlápnete na plyn. Ze svého objemu doluje rovných 200 koní, 265 N.m. točivého momentu je pak dostupných už od 1.750 otáček. Pro 1160 kg vážící„hatch“ to jsou velmi slušná čísla. Přes jeho nezpochybnitelnou rychlost se mi líbila absence některých trendy vábniček na efekt, jako jsou launch control nebo přepínání sportovních módů. Peugeot je v tomto směru vcelku prostým sportovním náčiním, když nabízí pouze jednu variantu podvozku, jeden setup motoru, jednoduché vypínání stabilizace ve stylu on/off a samozřejmě manuální šestikvalt. S tím se dá na poměry peugeotu velmi příjemně pracovat, i když do mazdy mx-5 tomu stálě něco chybí. Motor GTi je každopádně příjemným společníkem i na běžné jezdění, otravný je jen hukot výfuku, spotřeba se ale vejde do sedmi litrů – samozřejmě jen když nespěcháte.

(+) dostatek výkonu, kdykoliv si vzpomenete
(+) nízká spotřeba
(-) příliš snadná rychlost

Dvěstěpětka GTi mívala pověst motokáry a 208 na tom není o moc hůř. Před první vracečkou mírně znejisťuji, protože na plných brzdách ze stopadesátikilometrové rychlosti se celé GTi poněkud rozvlní. Utažený oblouk však zdolá s obdivuhodnou samozřejmostí a velikou rezervou, kompromisně naladěný podvozek navíc bez problémů snese i nějakou tu kočičí hlavu. Způsob, jakým GTi doslova lační po další zatáčce, je každopádně mimořádný. Dalším charakteristickým rysem je vrozená hravost, takže pokud se chcete sklouznout dveřmi napřed, stačí v zatáčce jen v patřičnou chvíli brnknout o brzdu nebo dokonce jen odstavit plyn a tradá! Řízení je velmi strmé a dá se říct, že i docela přesné, na můj vkus ale i příliš lehké a bez větší vůle informovat o dění pod předními koly. Vypnutý protiprokluz nejvíce pocítíte na výjezdech z ostrých pomalých zatáček, kde si vnitřní kolečko rádo hrábne. U sporťáku je vždy kardinální otázkou výdrž brzd a v případě zvětšených kotoučů ostré 208 jsem byl velmi mile překvapen trvanlivostí jejich účinku.

(+) nesmírná hbitost a ochota zatáčet
(+) zcela vypínatelná stabilizace
(+) řízení by sneslo více citu

Jestliže se současné Clio R.S. na hony vzdálilo puritánství svého předchůdce, dvěstěosmička se vydala opačným směrem a je v rámci možností dnešní sešněrované doby zábavným autíčkem, které snese plné srovnání se swiftem sport nebo fiestou ST.

Tagy