Peugeot 308 SW 1.6 e-HDi: Spořivý stěhovák

Michal Borský - 26. 03. 2012
+ 23
Třistaosmička prodělala v loňském roce nenápadný facelift a k tomu dostala i jednu zajímavou novinku pod kapotu. Jak si vedlo kombi SW v našem redakčním testu?

Peugeot 308 a potažmo jeho rodinné provedení SW je na našich stránkách starým dobrým známým. V průběhu loňského roku absolvoval jeden předfacelifový kombík z programu Peugeot vyzkoušené vozy dlouhodobý test, při kterém s kolegy z redakce najezdil více než 18.000 km bez sebemenšího problému. Také dnes jsme do testu přizvali dědice tradičního názvu pro francouzské kombíky – break, čili provedení SW v kombinaci se vznětovou jedna šestkou. Potud bychom neměli o čem psát, nebýt toho, že „třistaosmička“ prodělala v loňském roce rozsáhlou omlazovací kůru a pod kapotu se nastěhovala velmi zajímavá motorizace v podobě „mikrohybridu“ jehož kouzlo spočívá v odpojitelném alternátoru, který zároveň slouží jako startér v rámci úsporného systému samočinného vypínaní motoru. Jak si s rodinným macíkem poradil v praxi?

Omlazovací kůra se nejvíc podepsala na vnější vizáži „třistaosmičky“. Základní proporce karoserie rodinného auta lavírujícího na pomezí klasického kombíku a MPV zůstaly pochopitelně zachovány, avšak hned při prvním pohledu na předek, že je tu lecos jinak. Kapota si sice zachovává klasické „véčkové“ prolisování, jsou tu však nová menší světla a především nárazník s pocitově subtilnějším sacím otvorem, v jehož středu se nově shledáte s platem pro registrační značku – jistě praktičtější umístění než původní na spodku nárazníku. Novým trendy prvkem jsou také obligátní LED diody pro denní svícení, které nyní obtékají svisle situované mlhovky. Ostatních změn už je na karoserii jako šafránu, to však nic nemění na jejím nadčasovém vzhledu, jakkoli se mi styling nově ražený řadou 508 zamlouvá o něco víc.


Interiér „eswéčka“ patří bezesporu k tomu nejpříjemnějšímu i nejpraktičtějšímu, s čím se můžete v nižší střední třídě potkat. Testovaná verze Sportium lákala na sedačky v exkluzivní světlé kůži a plný arzenál elektrické výbavy. Usednutí za volant je spojeno s příjemným dojmem, že v autě (jako v jednom z mála) nejste „utopeni“ a i bez přítomných asistentů máte solidní přehled o dění ve vnějším světě včetně výhledu vzad. Slabinou je tradičně jen výhled šikmo vpřed, který nebezpečně omezují obézní A sloupky. K celkové vzdušnosti kabiny a pocitu podobnému jízdy s MPV výrazně přispívá prosklená střecha s elektricky posuvnou roletkou, která je standardem od střední výbavy. Kromě čistého tvarování přístrojovky i ergonomického rozmístění většiny ovládacích prvků jsem ocenil také dvojici budíků tachometru s otáčkoměru se stylovou grafikou nebo trojramenný volant ideálních tvarů nerušený jakýmikoliv tlačítky – ovládání rádia, počítače a tempomatu je tradičně situováno na páčky pod ním. Prvkem, se kterým se známe z odvozeného kupé RCZ je výsuvný displej multimediálního systému uprostřed přístrojové desky. Grafika i ovládání jsou vstřícné stejně jako to, že navigace funguje bez zapnutého rádia. Méně praktický už je fakt, že pokud se nechcete nechat rušit zářícím displejem, nedozvíte se kolik je hodin a zda venku už opravdu mrzne – oranžový displejík v přístrojovém štítu vám tyto informace neposkytne. 308 SW je třídním přeborníkem v otázce místa napříč a zejména přední cestující uvelebení v optimálně tvarovaných sedačkách si proto nemohou na nic stěžovat. Od druhé nejlevnější výbavy je pežotácký kombík vybaven třemi oddělenými křesílky ve druhé řadě a za příplatek nemusí zůstat jen u nich, když je v nabídce i možnost rozšířit přepravu o dvě nouzové židličky v zavazadelníku. Navzdory tomu, že „třistaosmička“ patří ke kombíkům s kratším rozvorem si za sebe vcelku bez problémů sednou dva pasažéři se 180 cm výšky a hlavně se jich do auta opravdu vejde pět. Vedle oblohy nad hlavou mají ti zadní k dispozici sluneční clony v bočních oknech nebo jídelní stolky. Zadní křesílka jsou podélně posuvná, mají polohovatelná opěradla a jdou dokonce i zcela vyjmout, což ocení zejména zájemci o masovou přepravu všemožného nákladu. Limitujícím faktorem je bezmála dvacetikilová hmotnost každé sedačky, demontážní mechanismus ale funguje snadno. Samotný kufr patří se svými 573 litry základního objemu k tomu největšímu, s čím se lze ve třídě setkat a zcela bezkonkurenční jsou pak nízká nákladová hrana nebo možnost samostatně otevírat okno pátých dveří.

(+) vzdušnost a prostornost interiéru
(+) úhledná a funkční přístrojová deska
(+) vyjímatelná sedadla ve druhé řadě
(+) nízká nakládací hrana
(-) tlusté "A" sloupky

Zásadní novinkou u testovaného kombíku byla jeho pohonná jednotka, resp. její modifikace. Základem je konvenční šestnáctistovka HDi o výkonu 82 kW, tady se jí však říká e-HDi. Proč to? Motor sám o sobě není žádnou novinkou, nýbrž osvědčenou klasikou, nové je však jeho příslušenství. Zásadním prvkem je odpojitelný alternátor (2,2 kW), který slouží zároveň jako startér. To je odlišná variace systému start-stop, který většina ostatních výrobců podporuje silnějším startérem. Výhodou motoru e-HDi je fakt, že restart spalování je významně rychlejší (u Peugeota trvá 0,4 sekundy) a v praxi je tak v podstatě nemožné nachytat systém na švestkách, nebo-li zůstat stát se zhasnutým motorem. „Neprůstřelná“ by měla být také životnost systému, když výrobce uvádí, že alternátor by měl zvládnout 600.000 nastartování. Menší zákeřnost spočívá v tom, že při zájmu o start motoru je nutné sešlápnout spojku až zcela k podlaze a ne o ní jen brnknout, jako u některých konkurentů. O času stráveném při jízdě bez motoru vás informuje počítadlo na displeji mezi budíky. Specifikem e-HDi je skutečnost, že elektronika vypíná motor v případě naplnění ostatních podmínek (mj. teplota vzduchu -5 až +30 stupňů) už při poklesu rychlosti pod 20 km/h, což je mnohem dříve než u podobně vybavených konkurentů. Stačí jen vyřadit a pustit spojku. Nemusíte se přitom bát ztráty účinků posilovačů brzd a řízení, které si vždy udrží dostatečný provozní tlak. Dieselový motor si při tom zachovává svoje typické charakteristiky, které vyznívají převážně pozitivně. 82 kW se sice nejeví bůhvíjak, ve skutečnosti ale umí s jedenapůltunovým stejšnem docela svižně a hlavně nanejvýš kultivovaně hýbat. Motor není jen tichounký, příkladná je především naprostá linearita gradace výkonu a možnost efektivně využívat celé povolené otáčkové spektrum. Velikým pozitivem je i skutečnost, že motor ani v nejnižších sférách pod 1.000 otáček hned tak nezadusíte. Menší výkon a objem agregátu se začíná negativně projevovat ve vyšších rychlostech, kde rychle ztrácí pružnost a schopnost živě zrychlovat. e-HDi je k mání jak s poněkud neakční pilotovanou převodovkou, tak naštěstí i s klasickým manuálním šestikvaltem, se kterým jsme jezdili my. Šestistupňové ústrojí MCD patří k tomu nejlepšímu, co kdy u Peugeotu či PSA vyrobili a po lavině křupajících převodových skříní s nejasnými dráhami letu šaltpáky jde o velmi milé osvěžení. Se stejným ústrojím už jsem jezdil v kupé RCZ a navzdory o poznání méně sportovního pojetí na mě i u 308 udělalo velmi dobrý dojem. Dráhy řazení by sice mohly být kratší, jednotlivé rychlosti však konečně zapadají snadno a přesně, bez různých nežádoucích vůlí. Úsporně zaměřený motor nepřekvapí nízkou spotřebou, která v reálu dosahovala skutečně minimalistických hodnot. Pět a půl litru v zákonném dálničním tempu nebo necelých pět při konstantní stovce jsou skvělá čísla, ani velmi dynamické jezdění s převahou dálnice a města nepřesáhlo průměr 6,4 litru. Z šedesátilitrové zásobárny nafty proto bez větší námahy vypotíte 1000 km ujetých bez jediné návštěvy čerpací stanice.

(+) kultivovaný chod
(+) solidní zátah v celém spektru otáček vyjma nejnižších
(+) nízká spotřeba
(+) nadprůměrné řazení
(-) nutnost sešlapovat spojku až k podlaze při potřebě restartu


Vozy Peugeot už nějaký čas nejsou synonymem pro houpavou přepravu v duchu nejlepších francouzských tradic a nejinak je tomu u kombíku 308. V tomto případě jsem se dokonce dočkal extrému ne úplně příjemných rozměrů. Testované „eswéčko“ totiž jednoznačně patří k nejméně pohodlným rodinným kombíkům, jakkoliv se tváří jako přívětivý a jemný panský dostavník. Nechci spekulovat, jaký vliv měly na nevalný jízdní komfort obuté „sedmnáctky“, neodbytné kodrcání po nekvalitních českých vozovkách se ale začne brzy zajídat i odkojencům značek německé provenience. V kombíku nepříjemně patrně pocítíte i menší nerovnosti, ty větší a zejména příčné se hlásí nekompromisními rázy do interiéru. Do města, na venkov i na věhlasné české dálnice tedy žádná sláva, což se v domácích podmínkách může jevit jako citelný kámen úrazu. Na kvalitních silnicích se třistaosmička naopak odvděčí jistým vedením stopy a bezpečnými průjezdy zatáček danými dlouho neutrálním chováním a minimálními náklony bytelné karoserie. ESP je po francouzsku vypínatelné jen do 50 km/h a u rodinného auta je to tak asi správně. Horší už je to s řízením, které to i s přihlédnutím k charakteru vozu se servilitou posilovače trochu přehání. Výsledkem je nulová zpětná vazba od hnaných kol a necitlivost kolem středové polohy volantu. Proti citlivosti na boční vítr nebo manévrování na parkovišti prima věc, pro kontrolu nad autem ve vysokých rychlostech nic moc. Zcela bez připomínek je naproti tomu fungování brzdné soustavy bez ohledu na zatížení auta.

(+) jisté a předvídatelné chování v zatáčkách a na kvalitních silnicích
(-) nepřiměřeně tvrdé odpružení
(-) necitlivé řízení

Peugeot 308 SW představuje velmi lákavou alternativu pro zákazníky, kteří docení jeho jedinečné postavení auta, které spojuje výhody klasického kombíku a malého empévéčka. Nadčasová karoserie skrývá vyzrálý a prostorný interiér s příkladnou variabilitou. Sázkou na jistotu je i osvědčený motor 1.6 HDi, který si s těžkým autem nečekaně snadno poradí a jezdí za hubičku. Otázkou je využití systému samočinného vypínání motoru, který jakkoliv funguje asi nejlépe ze všech konkurentů, uspoří minimálně a nepřirozený pocit ze zhasínání motoru a hlavně vyšší cena jsou diskutabilní. Příliš nadšen jsem nebyl ani z enormně tuhého podvozku, na který budou žehrat nejen někdejší majitelé „čtyřistapětky“.

Tagy