Peugeot 508 GT – taktický ústup

Design: Návrat k eleganci
Při prvním pohledu na „pětsetosmičku“ cítím především velkou úlevu. Modely 405 a 406 z pera mistra karosáře Pininfariny byly vždy navýsost elegantní a ve své době udávali tón automobilové módy. To model 407 z vlastního designového studia Peugeotu byl šlápnutím vedle. Sázka na agresi v podobě roztlemené přední masky jednoduše nevyšla. Auto působilo dojmem rozzuřeného vysavače.
508 soutěž krásy asi nevyhraje, stále jí chybí jistá lehkost, ale návrat zpět ke střízlivé eleganci je patrný. Nový model již nepočítá s šestiválci a tak se zkrátil na 407 poněkud přerostlý přední převis a celkově delší auto působí mnohem vyváženějším dojmem. Především záď vozu je stylisticky čistá a ve verzi GT ji zdobí dvě hranaté koncovky výfuku. Vkusně působí chromované doplňky jako rámečky kolem oken či lišta na víku kufru. Vzhled podtrhují osmnáctipalcová litá kola, která zde nejsou jen na efekt, protože masivní brzdy si žádají svůj prostor.

Interiér: Luxus a kvalita
Ke vstupu do vozu vám stačí klíč v kapse a auto se samo odemkne, jakmile vezmete za kliku. Ihned po usednutí na některé ze sedadel na vás dýchne ona přidaná hodnota z vozu o třídu výše. Ve všech směrech má řidič i spolujezdec dostatek prostoru a díky dlouhému rozvoru přes 2,8m je velice komfortní i sezení na zadních sedadlech s nadbytkem místa pro nohy. Skvělým překvapením jsou sedadla, která opustila typicky Francouzskou gaučovitost ve prospěch Německé tuhosti. Kožená sedadla, vpředu elektricky seřiditelná, poskytují pohodlí pro dlouhé cesty i dostatečnou oporu pro rychlou jízdu. Snad jen sedadlo řidiče bych ve verzi GT čekal o něco níže. Kůží obšitý volant padne skvěle do ruky a najdete na něm i ovládání tempomatu, rádia a rolovací kolečko pro menu hlavní obrazovky na středovém panelu. Přístrojová deska je vkusná a elegantní. Před volantem najdete klasicky uspořádanou kapličku s přístroji a displejem palubního počítače, který potěší propracovanou grafikou. Pozitivně též hodnotím teploměr oleje v motoru, olej se totiž zahřívá podstatně pomaleji než voda a proto doporučuji sledovat především tento údaj, než motoru pořádně „naložíte“. Ve středu přístrojové desky najdete velký barevný displej, který slouží především k navigaci. Pod ním je ovládání klimatizace a rádia s přehrávačem. Středová konzole mezi předními sedadly je vyhrazena voliči automatické převodovky a sdruženému ovladači ovládání navigace a telefonu. Plně vybavený moderní automobil je samozřejmě plný ovladačů, ze kterých jde hlava kolem a nejinak je tomu i u tohoto Peugeotu. Naštěstí, i když je tlačítek moře, jsou uspořádány logicky a vše potřebné jsem našel i bez manuálu.

Třešničkou na dortu měl být head-up displej, který mě však dosti zklamal. Rychlost vozidla a navigační údaje jsou promítány na destičku, která se vysune z přístrojové desky. Tato destička je však poměrně nízko a displej rozhodně není průhledový, takže zapomeňte na představu head-up displeje ze stíhačky. Oči musíte stejně spustit z vozovky, i když nemusíte přeostřovat o tolik jako při pohledu na přístrojový štít, což snad ocení starší motoristé. Pozice údajů na destičce je stavitelná, já jsem však nenašel nastavení takové, aby mi pohled na ně částečně nezakrýval volant, který mám rád v horní poloze. Navíc se šachta head-up displeje leskne v předním okně, což není příjemné.
Víko kufru se otvírá v širokém úhlu a přístup do jeho útrob o objemu 473 litrů je snadný. Stinnou stránkou je ovšem potůček dešťové vody, který vám začne stékat z víka přímo na zavazadla, pokud jste absolvovali jízdu v dešti. Pod podlahou kufru je nouzové rezervní kolo a nářadí. Opěradla zadních sedadel obsahují průvlak na lyže a v případě potřeby je možno je sklopit takřka do roviny a přepravovat objemnější zavazadla.
O větrání interiéru se vzorně stará čtyřzónová klimatizace, takže každý cestující si užívá tepelného komfortu podle svých představ. Větrání je účinné a bez zbytečného průvanu.
Příjemným překvapením byla vynikající úroveň zpracování celého interiéru a také použité materiály, které nasvědčují, že na nejvyšší verzi se rozhodně nešetřilo. Všechny ovladače mají jasně definovaný chod a za jízdy se neozve jediný nepatřičný zvuk. Tento Peugeot kvalitou interiéru sebevědomě šlape na paty německé konkurenci.

(+) hodnotný vzhled a zpracování	(-) head-up displej umístěný příliš nízko
(+) pohodlná sedadla	(-) stékání vody do kufru
(+) prostor na zadních sedadlech

Motor: Síla bez námahy
O pohon vozu se stará starý známý turbodiesel 2,2Hdi, ovšem patřičně omlazen a vylepšen tak, aby mohl přebrat žezlo nevýkonnějšího motoru v nabídce od většího šestiválce z modelu 407. Nový spalovací prostor, vstřikování Common Rail pracující s tlakem 1800 barů nebo turbodmychadlo s turbínou vyrobenou z titanové slitiny. To vše přispělo ke zvýšení maximálního výkonu na 204 koně (150kW) při 3500 otáčkách. Maximálního krouticího momentu 450Nm dosahuje motor od 2000 do 2750 otáček. Překvapující je brzký vrchol maximálního výkonu, který od 3500 do 5000 otáček (kdy zasahuje omezovač) již jen klesá. To by nebylo pro jízdu ničím příjemným a proto je rozumným rozhodnutím spojení nevýkonnějšího dieselu výhradně s šestistupňovým automatem, který Peugeotu dodává japonský Aisin. Ten v základním automatickém režimu řadí velice plavně a komfortně. Přepnutí do sportovního režimu nechává motor více vytáčet, ale řazení je stále plynulé. Jen mi nevyhovovala jistá liknavost při podřazování, kdy poměrně vysoký stupeň zůstává zařazen téměř do zastavení a například při potřebě akcelerovat při vjezdu na kruhový objezd vzniká nepříjemná prodleva. Můžete ji řešit sešlápnutím akcelerátoru k podlaze, což aktivuje „kick-down“ funkci a následným masívním zátahem, který však nemusí být vždy příjemný (jízda v hustém městském provozu). Proto je lepší využít pádla pod volantem a podřadit si v takové situaci manuálně. Pádla jsou totiž aktivní nejen v manuálním režimu, ale převodovce můžete vnutit svou vůli i v režimu automatickém, což poněkud vrací řidiče do hry.
Dva vyvažovací hřídele se starají o klidný chod motoru a v interiéru tak nepocítíte žádné rušivé vibrace. Také akustický komfort je na vysoké úrovni, a pokud si chcete „užít“ dieselový klapot, musíte být z vozu venku. Absence rušivých projevů pak působí dojmem, že motor hýbe s vozem jaksi nenuceně a nenásilně.

Samozřejmostí je plnění emisní normy Euro V. Stinnou stránkou provozu byla na diesel poněkud vysoká spotřeba paliva. Test jsme končili s průměrem 8,5, ovšem při dráždění výkonné pohonné jednotky není problém se přehoupnout s průměrem přes 9 litrů. A poněkud znepokojivé jsou i údaje okamžité spotřeby v ustálených jízdních režimech. Například při dálniční stotřicítce ukazoval na rovince počítač 6,5 až 7 litrů. V městském provozu pak hodnoty spotřeby dosahovaly až hodnot obvyklým u benzínových motorů. Tady zřejmě hraje neblahou roli právě ono zmiňované Euro V. Filtr pevných částic zvyšující protitlak ve výfuku nebo vysoké hodnoty EGR (recirkulace výfukových plynů) ve spojení s klasickým automatem nedělají z verze GT auto pro šetřílky i když je potřeba přihlédnout také k nadprůměrným výkonům.

(+) tichý chod	(-) spotřeba
(+) točivý moment	(-) rychlost podřazování v automatickém režimu
(+) hladké řazení

Jízda: Rychle a komfortně
Jestliže jsem byl příjemně překvapen úrovní zpracování interiéru, podvozek "Gé Téčka" mě připravil doslova pozitivní šok, protože Peugeoty mě obvykle svými podvozky nenadchly. Tady to vzali francouzští konstruktéři pěkně z gruntu. Nevýhodou výkonných předokolek je přenos hnacích sil do řízení. Ford nebo Renault se tomu u svých vozů brání modifikací systému McPherson. Tlumičová vzpěra nerejduje spolu s kolem, protože nosič kola je vůči ní otočně uložen. To Peugeot pro verzi GT opustil systém McPherson úplně a sáhl po osvědčené lichoběžníkové nápravě. Ta kromě zmenšení sil do řízení umožňuje lépe ovládat odklon kola při průjezdu zatáčkou a autu s převahou hmotnosti nad přední nápravou to rozhodně svědčí.
Vzadu je použita víceprvková náprava stejné konstrukce pro všechny modely 508. Pro verzi GT je samozřejmostí použití tužších stabilizátorů, pružin a jinak naladěných tlumičů. Výsledkem jsou nadstandardní jízdní vlastnosti, které bych očekával spíše od vozu s adaptabilními tlumiči. Vůz reaguje na rychlé pohyby volantem velice agilně a bez přehnaných náklonů a na druhou stranu se velice dobře vypořádá s rozbitými cestami.
Jízda po točité okresce je radostí a málokterá předokolka je zároveň tak agilní a komfortní. Všechno zdobí dostatečně dimenzované brzdy s předními kotouči o průměru 340mm! Na dálnici se musíte hlídat, protože jízda stotřicítkou je vyloženě nudná. Podvozek s dlouhým rozvorem je naprosto stabilní a s jistotou zvládá mnohem vyšší rychlosti. Při pohotovostní hmotnosti přes 1500kg nečekejte mrštnost Focusu RS, ale zatáček se tenhle poměrně velký sedan rozhodně nebojí.
Nad vším samozřejmě drží kontrolu ABS, ASR a ESP, ale také systém podpory kritického brzděni nebo Hill Assistant pomáhající při rozjezdu do svahu. Ke komfortu a bezpečnosti přispívají také výkonné bi- xenonové světlomety. Při parkování naopak využijete systém parkovacích senzorů, který vám kromě klasického upozornění na překážku, změří mezeru vhodnou pro podélné parkování.

(+) stabilita ve vysokých rychlostech	(-) na GT model nekomunikativní řízení
(+) agilita
(+) filtrování nerovností
(+) výkonné brzdy
(+) odhlučnění
(+) necitlivost řízení na hnací síly

Závěr
Peugeot 508 je bez debat velice podařeným automobilem, který má všechny předpoklady zavířit trhem v segmentu střední třídy. Verze GT má ovšem přehnaně sebevědomé označení, kterým by se podle mě nemělo plýtvat. Pod těmito písmeny si představujeme vysoce výkonné kupé sportovní značky, které je stavěno na delší vyjížďky. Zde však jde o čtyřdveřový sedan s dieselem pod kapotou a toto označení si nezaslouží byť by byl sebe lepší. Mám za to, že největším problémem nejvyšší verze 508 je právě toto označení, podobně praštěné jako cizokrajná jména potomků přehnaně ambiciózních rodičů. Nezatracujme však toto dítko jen kvůli afektovanému marketingovému oddělení firmy Peugeot. Na rozdíl od oddělení marketingu si technické oddělení uznání určitě zaslouží. Nejvyšší model s označením 508 je totiž dostatečně talentovaný na to, aby dokázal potrápit určité modely z Mnichova, Stuttgartu či Ingolstadtu i když si to jejich snobská klientela nebude chtít připustit. A podvozek má určitě dostatek potenciálu i na vyšší výkony a sportovněji laděný benzínový agregát by jistě snesl. Rozhodně je tu šance navázat na legendární lvíče Mi16, což je naopak označení, na kterém by Peugeot stavět měl, pokud chce potěšit automobilové nadšence.