Peugeot Partner 4x4 Tepee Outdoor 4x4: Ojedinělý druh

Málokdo už si dnes vzpomene, že první SUV vůbec, lze-li jej tak zváti, pocházelo z Francie a mělo velmi podobnou koncepci jako auto, které si blíže představíme dnes. Průkopnická Matra/Talbot Rancho z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nabízela podobné proporce i outdoorové využití, chyběl jí však pohon všech kol. Tuhle historickou nedostatečnost se rozhodl Peugeot nahradit kooperací se známým specialistou na pohon 4x4, firmou Dangel.
Koncernová dvojčata partner a berlingo si i v druhé generaci, vyráběné od roku 2008, zachovávají osvědčené proporce známé od otců zakladatelů. Bachratým liniím robustní karoserie dávaly v našem případě vyniknout prvky vyhrazené pro provedení Outdoor umocněné v případě verze 4x4 o 60 mm větší světlou výškou. V praxi je efekt asi takový, jako když se korpulentní dáma převleče z decentního tmavého šatu v pestrobarevnou halenu z Burdy. I za normálních okolností výrazná lví tlama před chladičem je u Outdooru orámována lesklým stříbrným plastem kontrastujícím s okolní prostou černí rozložitého nárazníku. Postříbřenou umělou hmotu pak najdete ještě kupříkladu na bočních klikách, střešních ližinách či ve formě lišty v dolní části zadního nárazníku, kde je evidentně jeho úkolem polidštění jinak přísně užitkově střiženého zadního plata. Velice praktickým doplňkem je kryt pod motorem, který ochrání olejovou vanu i převodovku před nečekaným únikem kapaliny způsobeným jejich proražením.
Vnější proporce i vzhled partnera dávají tušit, že interiér bude jakýmsi křížencem dodávky, velkoprostorového osobáku a teréňáku. I tak jsem ale byl po elegantním nástupu ohromen nekonečnou vzdušností celého prostoru, jakož i jeho důmyslnou variabilitou. Přední sedačky nabízejí na můj vkus až moc velké pohodlí, ze kterého mě po 150 km začalo povážlivě pobolívat v kříži. Povedl se naproti tomu příjemný a přitom odolný šrafovaný potah, méně už umístění loketních opěrek, které jsou i pro velkého člověka nepřirozeně vysoko. Izotermické přední okno je (stejně jako všechna ostatní okna) opravdu velkolepé, část „vizíru“ bohužel zbytečně zastiňuje vysoký střed přístrojové desky a zejména pak vysoko nad okolní reliéf trčící robustní kvádr s displejem navigace. Nepříjemné, až nebezpečné bylo hlavně záření displeje při jízdě potmě, protože i ztlumený noční režim stále svítí natolik, že evidentně snižuje schopnost stoprocentně vnímat dění přinejmenším šikmo vpravo před autem. Když jsem mluvil o bohatém prosklení, nelze nezmínit čtyři segmentovaná střešní okénka, i přes jejich solidní ztmavení jsem se ale podivoval absenci jakýchkoliv roletek. Stropní konzole je jinak opravdu vydařená a svým designem připomíná podobnou partii z některého dopravního letadla. Dálkové ovládání rádia pod volantem je po francouzsku vpravo pod ním a musím říci, že mnoho společné řeči jsem s ním ani po delším používání nenašel. Ovládání ostatních palubních systémů už se dozajista také nemůže dočkat inovace. Co mi pilo krev, bylo elektrické spouštění bočních okének. Přeborníkem je partner bezesporu v množství nejrůznějších odkládacích prostor. Vedle běžných schránek a držáků v přístrojové desce příchozího zaujme velký vyjímatelný box mezi předními sedadly nebo objemná výklopná skříň ze stropu nad zavazadlovým prostorem. Nechybí samozřejmě velkorysé kapsy ve dveřích, odkládací stolky na zadní straně předních sedadel, síťky u stropu, police nad předním oknem i stropní konzole nad zadními sedadly. Nástup na zadní sedadla je díky rozměrným šoupačkám s vyklápěcími okénky vcelku snadný, limitem je jen výška vstupního otvoru, který je navíc mírně omezen mechanismem otevírání dveří. Standardem jsou tři samostatné polohovatelné sedačky, přičemž zejména obě postranní nabízejí přebytek prostoru ve všech směrech. Do zavazadelníku se snadno dostanete velkoplošnými vraty zabírajícími celé zadní čelo. Jejich teleskopy mají takovou sílu, že by se na ně dalo zavěsit několik hovězích kýt a dobře slouží také jako stříška chránící před deštěm. Beze zbytku využitelný kufr má v základu 675 l, při využití až ke stropu dokonce 1 350 l. Verzi 4x4 pak rozpoznáte pouze dle evidentně cizorodého tlačítka ovládání pohonu všech kol na přístrojové desce.
(+) vzdušnost vnitřního prostoru
(+) dobrý výhled
(-) displej clonící výhled
(-) některé archaismy v přístrojovém vybavení

Pro pohon verze 4x4 jsou k mání dvě modifikace osvědčeného turbodieselu 1.6 HDi s 66 nebo 84 kW, přičemž o přenos síly se v každém případě stará pětistupňová manuální převodovka. Prozřetelně jsme sáhli po silnějším provedení, jehož výkon přijde vhod při zejména náročných terénních eskapádách, ale i při snaze o svižnější dálniční přesun. Motor je sice hůře utlumen než v běžných osobních peugeotech, jeho chod je však v dieselových intencích hladký a hlavně poskytuje dostatek síly ve většině jízdních režimů. Příkladná je především naprostá linearita gradace výkonu a možnost efektivně využívat celé povolené otáčkové spektrum. Velikým pozitivem je i skutečnost, že motor ani v nejnižších sférách pod 1 000 otáček hned tak nezadusíte, což při průjezdu rozvodněným brodem rozhodně přijde vhod. Méně výkonu se začíná negativně projevovat až ve vysokých rychlostech, kde partner i vlivem většího aerodynamického odporu rychle ztrácí pružnost a schopnost živě zrychlovat. Svou vinu na tom bezesporu má jen pětistupňová převodovka, jejíž řazení je nepříjemně živoucí připomínkou automobilového pravěku. Řidič se musí smiřovat především s dlouhatánskými drahami řazení, i ne zrovna přesně zapadajícími kvalty, a při občasném přesunu po dálnici k nejbližšímu tankodromu by v každém případě přišla vhod „šestka“. Spotřeba kupodivu ani tak nedosahuje nadoblačných výšin – po čas testu jsme v průměru nepřekročili 7,5 litru nafty na sto, pouze extrémní terénní využití dokáže odběr vyhnat do dvouciferných hodnot.
(+) rozumná spotřeba
(+) dostatek výkonu od nízkých otáček
(-) jen 5 rychlostí
(-) řazení

Zástavba pohonu 4x4 nepředstavuje v případě partnera žádný extra sofistikovaný systém, je však jednoduchá a v drtivé většině provozních situací plně funkční. Pohon zadních kol je realizován přes viskózní spojku, připojující zadní trakci vždy, když přední kola nezvládají přenést točivý moment na podklad – jde tedy o stejný princip, jako známe z velké většiny běžně dostupných SUV nebo běžných aut s automaticky připojovaným pohonem druhé nápravy. Kromě viskózní spojky jsou dalšími klíčovými prvky pohonu Dangel pohon napojený na původní převodovku, spojovací hřídel a mezinápravová převodovka. Za dobrých adhezních podmínek je tedy jízda s „pežoťáckou“ čtyřkolkou víceméně srovnatelná s běžným provedením, jediným rušivým momentem je patrné hučení od zadního pohonu po překročení šedesátikilometrové rychlosti, a to i v běžném režimu 4x2 – čtyřkolku volíme na poněkud nešikovně zabudovaném velkém ovladači na přístrojové desce. Jízda po silnici je vcelku pohodlná, i když ne tak hezky měkká jako v klasickém „rámovém“ offroadu. Na pozoru se je třeba mít v zatáčkách, kde vysoká karoserie hrozí dramatickými náklony, nepříjemný umí být i poryv bočního větru. Zajímavé věci se ale začnou dít až po opuštění kvalitního povrchu. Offroadový partner zde nezůstává zhola nic dlužen svému označení a vypořádává se díky své světlé výšce, dobré trakci a kolům v rozích karoserie i s těmi nejnáročnějšími terénními úlohami. Ocenil jsem výbornou křižitelnost náprav, jakož i velmi dobré nájezdové úhly, tradičně jsem trochu trnul jen v prudkých bočních náklonech. Při pomalém pohybu bahnitým svahem jsem také soucítil s těžce zkoušenou spojkou a zažehral nad absencí redukce.
(+) velmi dobrá trakce
(+) terénní schopnosti
(-) absence redukce
(-) méně jistoty na silnici

Partner Outdoor 4x4 je sympatickým exotem, který si při výtečných terénních schopnostech zachovává většinu kladů dobře promyšleného a nesmírně praktického rodinného auta s dobrou výbavou a vyspělým pohonem. Kamenem úrazu je bohužel vysoká cena, která model dopředu vyřazuje z důstojných míst prodejních statistik až kamsi na úplný chvost.