Redakční test Škody Fabia 1.6 TDI

Ale abychom neměli v　popisu automobilu manko, přece jen sem něco přidáme.

Úzká, vysoká
Každý zná Škodu Fabia. Kdo ne, ten asi chodí po ulicích s　klapkami na očích a čte si jen knihy bez obrázků. Škoda Fabia je u nás takový fenomén, jako v　jiných státech třeba Fiat Uno (Itálie), Maluch (Polsko) nebo Fiat Palio (Brazílie). Náš výčet je najednou nějaký dost úzce zaměřený, že? Samé Fiaty nebo jejich odnože. To asi bude proto, že Fiat se vždy snažil na jednotlivých trzích vytvořit zdání, že tohle je domácí model a z　lavičky domácích pak diktoval podmínky utkání. Stejně tak diktuje i Škoda Auto svoje podmínky v　České republice. Léta se jí dařilo nabízet auta o kousíček dražší a méně vybavená, než měla západní i východní konkurence. Jenže časy se mění a i Škoda se musela přizpůsobit.
Začalo to vlastně faceliftem tohoto modelu. Fabia, které vždy všichni vytýkali, že vypadá vyšší, než širší najednou dostala novou masku chladiče – zdola zploštělou, užší. Také se objevily protáhlé mlhovky a jiná světla. Všechno to přineslo autu víc horizontálních křivek než vertikál, což autu jen a jen prospělo. Zadní partie sice tolik změn nepobraly, ale i tady najdeme jednu horizontálu na nárazníku navíc.
Ale obejdeme si auto kolem dokola. Klasický hatchback s　efektní plochou střechou jako má Mini, ale stále s　trochu neuměřenými proporcemi. Možná už příští generace bude širší. Doufejme, že ano, pak by mohla i víc konkurovat ve vnitřním prostoru.

+ Klasická designérská koncepce bez výraznějších excesů
+ Facelift se podle nás povedl a povýšil auto o půl třídy
- Stále nepřesvědčivý poměr výška/šířka

Oj, koncerne milovaný
Posaďte se s　námi do interiéru. Ano, přesně tak. Koncernová přístrojová deska. Žádná velká extravagance. Všechno přímé, hladké, bez ozdob. Funkční a jaksi statické. Ulpělá představa na „Die Pünktlich Funktionen“ až někdy zaráží. Především třeba pro to, že ostrá hrana vystouplého ostrůvku přístrojovky nad řadicí pákou už léta drásá kolena statisíců řidičů. Ale náprava nikde. Alespoň, že změny poslaly do věčných lovišť hranatou a ostrou řadicí páku a nahradili jí mnohem příjemnější verzí.
V　autě je dost místa především v　podélném směru na předních sedadlech. I nad hlavou je tu vzdušno. Škoda, že auto je tak úzké konkurence mu v　tomhle trochu utíká. O kousek víc místa na lokty a ramena by znamenalo, že do druhé řady sedadel by se také mnohem pohodlněji vešli tři lidé. A nemusí jít zrovna o metrový nárůst. Stačí čtyři centimetry. Takhle je střední sedadlo spíš jen pro okrasu.
V　zavazadelníku najdeme místo pro spousty zavazadel. Vážně. Rodině se dvěma dětmi se to možná nebude zdát, ale pokud pojedete na nákup nebo jen ve dvou na výlet, je to pohoda. Moc se nám líbí jednoduchý systém rozdělení prostoru na menší místo pro tašku a drobnosti. Vylisovaný kus plastu, který se jednoduše zasune do děr v　podběhu, tomu se říká český „fištrón“. Žádné složité srandičky s　posuvnými přepážkami, odklápěcími podlážkami a podobné nesmysly. Jednoduše a levně to jde také.
Ale srovnejme kufr s　konkurencí. Takže předně musíme pomluvit škodovku za odstranění rezervního kola. Takovou radost si mohli odpustit. My jsme prostě z　té party řidičů, kteří si myslí, že nad plnohodnotné kolo prostě není. Ať si zkusí v　zahraničí na dovolené se sadou na opravu pneumatik píchnout někdo ze Škodovky. Pak uvidí, jaké je to peklo najít v　Chorvatsku opravnu, kde budou mít zrovna tu správnou velikost a dezén pneumatiky. Pokud to totiž nenajdete, celé se vám to prodraží o druhou gumu i na protilehlé kolo. K　čertu s　takovou změnou.
Jedinou příjemnou věcí je zvětšení zavazadelníku na 315 l. To 280 l u Volkswagenu Polo už vypadá dost nuzně a 267 l u Peugeotu 207 pak už posílá francouzskou konkurenci do kytek a škodovku na výsluní. A i Renault Clio, Hyundai i20 nebo Ford Fiesta se dívají škodovácké tabulkové hodnotě na záda. Jenže někteří z　nich (jako třeba fiesta) se dívají, ale pod podlahou mají plnohodnotnou rezervu.

+ Přehledný a funkční design
- Více invence by neškodilo
- Také pár centimetrů na šířku bychom brali všema deseti
- Škoda chybějící rezervy

To hlavní – 1.6 TDI
Ale pojďme se podívat na hlavní oblast našeho zájmu. Jde o motor. Poprvé se v　škodováckých dějinách objevuje turbodiesel se vstřikováním common-rail. Volkswagen se dlouho držel své technologie čerpadlo-tryska a cpal jí kam mohl. Pak přišla Audi s　vlastním motorem (common-rail) a ve VW viděli, že to jde. Začal tak mohutný vývoj motorů vonících naftou. Výsledkem je třeba tenhle čtyřválec o objemu 1,6 litru, se vstřikovacím tlakem 1600 barů, šestnácti ventily, piezoelektrickými vstřikovači a filtrem pevných částic. S　takovouhle může celý koncern hrdě hlásit, že Euro 5 má splněno.
Náš vůz měl výkon 77 kW. Není to málo. Samotný výkon toho ale moc neřekne. Točivý moment má hodnotu 230 N.m v　rozsahu otáček 1500 až 2500 ot./min. To je hodně dobrá hodnota, která značně posunula špičku točivého momentu dolů. Vlastně co to tu plácáme. Žádná špička. Tohle auto má plynulý zátah v　celém spektru otáček. Už ve 1300 ot./min táhne velmi pěkně, v　patnáctistovce je cítit jen lehoučký nárůst síly a ta pokračuje plynule hodně… hodně…hodně vysoko. Už to není ten kopanec pumpe-düse, kdy najednou došel dech a motor se skoro zastavil. Tady ve čtyřech tisících je cítit pokles síly, ale dá se ještě klidně pokračovat až k　5000 ot./min! To je neskutečně využitelné pole otáček.
A co na to spotřeba? Tak ta se samozřejmě pohybuje podle toho, jak těžkou máte nohu. V　průměru asi tak kolem 5,5 l na 100 km. Je tedy o kousíček vyšší, než u starého agregátu. Když se jezdí dlouhé trasy po okreskách, klesne spotřeba pod pět litrů, v　opravdu úsporném režimu jsme si dali i 4,5 l na 100 km a krátkodobě ještě o deci snížili. Jenže to je už jízda-nejízda. Možná vás bude zajímat i dálniční režim. Při dodržování limitů a s　klidnou muzikou v　rádiu jsme si dali dálnici Praha – Hradec Králové – Praha za 6,5 l na 100 km.
A jak se nám motor jevil subjektivně? Především se nám nejdřív zdálo, že chrochtá jako stará devatenáctistovka. Jenže to je jen v　té chvíli, kdy je studený. Pak se zahřeje a umlkne. Motor jinak příjemně táhne a jedinou vadu na síle spřežení vidíme v　namapování řídící jednotky. Aby motor splňoval emisní normy, občas se mu do otáček nechce a raději se spoléhá na svoje nuly a jedničky. I oznámení o potřebě změně převodů jsou leckdy trochu předčasná, ale těch si všímat nemusíte.
Když už jsme u převodovky – škoda, že sem nedali konstruktéři šestistupňovou skříň. To by se na dálnici jinak jelo a i spotřeba by dost spadla. Tohle je ale zase daň ceně.

+ Příjemný plynulý zátah
+ Tichý chod po zahřátí
- Vyšší spotřeba než u starého motoru

Škoda lásky … vlastně ceny
Kdo chce šetřit, asi si tenhle motor nepořídí. Proč? No protože je drahý. Pekelně drahý. Ne ani tak proti konkurenci z　ostatních značek, ale proti vlastnímu sourozenci. No vezměte si motor 1.2 TSI. Ten dnes jen chválíme a i on může jezdit celkem úsporně. A to mu nepřekáží FAP, který by musel po sto tisících vyměnit. Tenhle motor je v　krátké fabii ve stejné výbavě za 284 900 korun. To nafťák s　tímhle výkonem vyjde na 365　900 Kč! A za ten rozdíl zaplatíte tolik benzínu, že s　ním budete moci jezdit na dovolenou do Chorvatska a zpátky třeba každý měsíc.