Renault Captur 1.3 TCe - druhá generace se povedla

Na první pohled není mezigenerační posun v designu karoserie příliš viditelný. Hlavně z přední části, kde jsou hlavním rozlišovacím prvkem nového modelu kly denního svícení. Tím méně výrazným jsou pak průduchy ve spodních rozích nárazníku, které pomáhají lepší aerodynamice při jízdě. Když ale přicházíme k autu, je znát, že si designéři pohráli hlavně s detaily. Povedená je záď Capturu, podle našeho názoru se hodně povedl tvar i celkové uspořádání zadních svítilen s prostorovým efektem a navazující prolis na víku kufru. Ve vyšší výbavě Intens sympatickému vzezření přidávají body i dvoubarevné provedení karoserie, větší 18“ kola i příplatkový lak. Celkově ale Captur II také mezigeneračně narostl ve všech směrech. Je delší o celých 105 mm, vyrostl o 10 mm a je také širší o 19 mm.


Usedáme za volant. Už během prvního seznámení s novinkou jsme chválili příjemně tuhá sedadla s dostatečnou podporou na bocích, fajn pozici za volantem. Jsou umístěna výše, takže nastupování je pohodlné. Během podrobnějšího týdenního testu ale oceňujeme i další vychytávky, které vyšší stupeň výbavy obsahuje. Příjemná je třeba podélně nastavitelná loketní opěrka. Spolujezdcova levá noha je sice díky mohutnějšímu středovému tunelu malinko utiskována, avšak body navíc získává Captur obrovským vysouvacím šuplíkem namísto obvyklé otevírací schránky před spolujezdcem. Jdeme dozadu. Tady je mezigenerační nárůst rozměrů vidět nejvíce. Místa je dost ve všech směrech, velkou výhodou je opět posouvací zadní lavice, stejně jako v první generaci. Cestující vzadu budou hýčkat 12V zásuvky i USB vstupy. Tak to mají mladí rádi. Skvělé. Také mezigenerační srovnání interiéru hraje do karet novinky. Kvalita materiálu je nesrovnatelně lepší, ostatně část dílů pochází z aktuální generace Clia, které patří v této oblasti na špičku v segmentu. Ať se snažíme sebevíc, nenacházíme chyby ani v kvalitě zpracování. Volant, středový tunel, přístrojová deska, vše je bez námitek. Ergonomie ovládání je také velmi podobná Cliu. Ovládací tlačítka a pod nimi umístěná kolečka klimatizace v kombinaci s dotykovým displejem jsou mixem, který funguje. Zavazadelník má základní objem 404 litrů, můžete ho ale navýšit posunutím zadní lavice a vyjmutím podlážky dvojitého dna až na ve třídě úctyhodných 536 litrů.


Námi testovaná přeplňovaná třináctistovka má výkon 113 kW a je spojena s dvouspojkovým automatem EDC. Je to jediná možná kombinace motoru a převodovky u nejsilnější benzínové verze. Dvouspojka řadí intuitivně, rychle a přesně. Jen při rozjezdu cuká víc, než by bylo zdrávo. Také volič v plovoucí konzole není dvakrát citlivý, zvlášť při parkování je třeba volit stupně pomalu a důkladně. To je věc, kterou by u Renaultu mohli doladit. Po rozjedu už ale na nedostatky voliče rychle zapomínáme. Nová podvozková platforma CMF-B je lehčí i tužší. Základ je tedy dobrý. A co naladění podvozku? To je komfortnější než u první generace. Ve spojení s dostatkem výkonu a skvělým odhlučněním je jízda v capturu navýsost příjemnou záležitostí. Jenže co spotřeba, říkáte si? Pokud budete spěchat, připravte se na apetit kolem 10 l/100 km. Pokud ale budete pedál plynu používat s rozmyslem, vlezete se do šesti litrů na sto.


Takže jak nový Captur zhodnotit závěrem? Rozhodně jde o povedený crossover, už dlouho jsme neměli k testu auto s tak vyváženým mixem líbivého vzhledu, prostornosti, pohodlí, příjemného motoru a povedených jízdních vlastností. Kupodivu ani cena není nijak přehnaná, vždyť základní provedení koupíte už od 380 tisíc korun.