Renault Mégane RS v redakčním testu

Ladislav Los - 10. 06. 2010
+ 15
Je to sadistický kus kovu, plastů a gumy. Je rychlejší a ostřejší, než cokoliv, v čem jste dosud jeli. Je to Renault Mégane RS.

Tak jsme si trošku zapřeháněli. Úvodní věty s tímhle autem nemají moc společného. Ano, Mégane RS je rychlé a celkem rychlé auto, ale samozřejmě, že jsou i rychlejší, silnější, ostřejší, živelnější, drsnější, vyřvanější, násilnější a naštvanější auta, než je tohle. Jenže za ty peníze…

Pěkně od konce
Tentokrát všechno vezmeme od konce. Bude to tak přehlednější a souvislosti budou dávat větší smysl. Auto stojí 749 900 korun (v akční slevě dokonce ještě o dvacet méně). Touto veličinou je zapotřebí všechno pořádně vydělit, abyste dostali ten pravý výsledek.
Za tuhle částku totiž dostanete sice Renault (už slyšíme ty posměšky na „rendlíky“, spolehlivost, „frantíky“, hesla Renaultem tam a vlakem zpátky…), ale s výkonem 184 kW, který vyždíme turbodmychadlo ze zážehového čtyřválce. Usedněte k internetu a najděte nám podobně velké a divoké auto za tuhle cenu. Nic nenajdete. Nic tu není. Mégane RS je totiž ojedinělý. A to mu možná dává trochu větší punc, než ve skutečnosti má.

Dole
Začneme podvozkem. V minulé generaci bylo Mégane RS pěkně tvrdé kladivo. Naklepal ve svých skořepinových sedadlech zadky jak řízky v závodní jídelně, ale skvěle seděl. Pak přišla verze R26 resp. R26.R. Tady zbyly ze zadků jen průhledné plátky. A auto sedělo na silnici jako přilepené Patexem Superfix. Nový Mégane RS to má trochu jinak. Nabízí hned od začátku dvě verze podvozku. První je standardní. Tvrdá, ale komfortní. Ostrá, ale umírněná. Na příčných prazích vyrazí dech z plic, ale posadí se do něj a opět vystoupí i vaše přítelkyně se slovy „no, celkem pěkný“ .
Pak je tu verze Cup. Tvrdá a ještě tvrdší. Ostrá a přímá. Do zatáček nekompromisně neutrální, přilepená, direktivní. Slečna si sem taky sedne, ale vystoupí s plným „blicím pytlíčkem“ a se zadkem podobným tomu z R26.R. Navíc je tu vpředu upravený diferenciál na zvýšenou svornost. To znamená, že auto může akcelerovat v zatáčce mnohem dřív a přitom neztratí žádnou sílu, která by měla být přenesena na zem. Podvozek se povedl. Záleží na vkusu a touhách zákazníka. A není třeba se ani rozhodovat podle peněz. Oba stojí stejně. Super.

Uprostřed
Teď se podíváme na motor. Jde o čtyřválec s přeplňováním. Základní charakteristiku jsme už řekli, ale zbývá spousta detailů, které jsou také důležité. Maximální výkon vrcholí v 5500 ot./min, omezovač zasahuje asi o tisíc výš. Točivý moment 340 N.m je k dispozici ve 3000 ot./min.
Co tohle dohromady znamená? Že pokud pojedete do 2000 ot./min, budete mít Mégane kupé standardního typu. Když se přehoupnete do prostoru 2000-3000 ot./min, nabídne vám auto výborné zrychlení a lehkou porci sonorního zvuku od výfuku. Jeďte výš a turbo se zběsile roztočí a vy poletíte.

Nahoře
Karoserie vychází k modelu Mégane Coupé. Třidveřový hatchback je velký a hlavně vzadu je tak trochu příliš mohutný. Něco, jako když koukáte na Tour de France a zezadu vidíte ta gigantická makající stehna na uzoulinkém kole, vpředu pak těsně zaklesnuté cyklisty do beranů pro co nejmenší odpor vzduchu. Přední část v nás nevzbuzuje zrovna moc emocí. Střední má už něco do sebe. Zadní je pak výborná, ale právě s výtkou k překynulosti tvarů.
Uvnitř jde o Mégane se vším všudy. Přístrojovka je jiná jen díky žlutému budíku otáčkoměru. Ve verzi Cup pak má auto skořepinové sedačky. Standardní verze si vystačí s také dobrými, ale ne tak tvarovanými sportovními sedadly. Volant je obšitý kůží a do prstů řezající barevnou nití. Vzadu je místa jen velmi málo. Je to kupé. Tady jezdí jen dva a všechno statní je jen přítěž.

Za volantem
Auto jsme dobře popsali, ale jak je na tom skutečně? Motor je zpočátku poněkud tupý. Nijak se neprojevuje, zvukově je trapný a vůbec bychom ho vyměnili za tříválec HTP (děláme si samozřejmě legraci). Pak se sebere, začne si bručet do roury a táhne auto o něco lépe. Když se rozohní a vy mu sešlápnete plynový pedál až k podlaze, odmění se rychlým vytočením a zakuckáním v omezovači. Zvuk celkem dobrý, ale známe lepší. Hudební projev by se podle nás mohl ještě dotáhnout. Stejně tak ale napojení všech tří fází. Ta první by měla být kratší, ta druhá by měla být agresivnější a ta třetí by na sebe neměla dát tak dlouho čekat. Asi bychom teď zasloužili facku, co? Jenže prostě známe motory, které za plynem jdou ochotněji a nemají tolik koní. Stačí se podívat na malé Twingo RS a jeho radostné skotačení. Nebo Clio RS a jeho fantastickou ochotu splnit všechna přání řidiče. Mégane je v tomhle ohledu prostě trochu méně živočišný.
Zato podvozek je fantastický. Ten musíme jen chválit. Tohle je opravdu krásné svezení. Drží stopu, svěle s autem komunikuje, řidič má neustále v rukou přes tunu kovu a plastu a hlavně - cítí všechno! Zatáčky jsou kvůli diferáku v Cup verzi radostným skotačením, které předčí i to večerní postelové s přítelkyní.
Jenže tu máme jedno velké ALE. Škoda řazení. To má nechutně dlouhatánské dráhy s gumovými dorazy. Řidič s tím kvrdláním za chvíli francouzskou značku proklíná a za další okamžik ho omrzí celé auto. Neúměrně se totiž prodlužují časy řazení a než se najde správný kvalt, tak se na vás dotáhne i „fábka HTP“.

Verdikt
Mégane RS nemá konkurenci. Za tyhle peníze určitě ne. Nikde nenajdete auto s podobným výkonem a s podobně výborným podvozkem (ať si vyberete, jaký chcete) za tuhle cenu. Budete ovšem muset překousnout, že řadicí páku po nějakém čase vzteky ohnete, až do ní budete nohou kopat. Teké motor je sice silný, ale chybí mu ten vzrušující direkt na solar plexus. Náš verdikt je, že pokud na to máte, kupte si ho. Pokud váháte, kupte si radši Renault Clio RS. Pro nás mělo prostě větší „koule“.

Tagy