Subaru Forester 2.0 XS: Stále na špici

Michal Borský - 20. 08. 2012
+ 40
Konkurence přichází a odchází, outdoorový univerzál od Fuji heavy industries se však stále drží všemi čtyřmi na zemi a pomalu, ale jistě se začíná začleňovat do kategorie legend, jakými jsou ve svých třídách Toyota Hilux nebo Renault Espace.

Jeden z prvních crossoverů (ne-li vůbec první) je na trhu od roku 1997, nezdá se však, že by ho mezitím narostlí pronásledovatelé vzrušovali víc, než kulisy města rychle mizející ve zpětném zrcátku. Forester je i přes své dvě zásadní přestavby (2002, 2008) stále tím originálním mezkem, který si svojí jedinečností nezadá se samorostem, jakým byla svého času Matra Rancho. Loňský rok přivál pro třetí generaci tohoto všeuměla několik dílčích vylepšení a ve stejném duchu pokračuje Subaru i letos. Při testech různých „esúvéček“ na tomto místě zpravidla polemizuji o tom, zda a jaký má tato kategorie vůbec smysl. Forester je však z jiného těsta, protože neodiskutovatelně smysl má, minimálně proto, že jde o Subaru. A Subaru rozhodně není značkou, na kterou by veřejnost neměla vyhraněný názor – buď jej bezmezně obdivuje nebo namítá, že do dnešní doby se tyto starosvětské ingoty už pramálo hodí. Je to zkrátka ten stejný kultovní raneček, jaký s sebou s jiným obsahem nosí třeba Honda nebo Alfa Romeo, jakkoliv u Subaru převládají spíše slova uznání, než kontroverze. V dnešním testu nebudeme ztrácet čas s naftovými novotvary a zůstaneme u benzínové klasiky, tedy alespoň koncepčně. Loni se totiž boxer tradiční kubatury dočkal po letech nové generace, k jejímuž ozkoušení jsme se rádi dostali.

Subaru nikdy nebyla z aut, která by široké publikum omračovala atraktivními vzhledovými kreacemi. S řídkými výjimkami některých designerských pokusů (kupé SVX) si automobilka naopak zakládala na přísné účelnosti svých produktů a reprezentuje-li některý model tuto filozofii i dnes, pak je to rozhodně Forester. Jiný pohled na věc sdílí především obdivovatelé značky neboť je skutečně pravda, že některá minulá i současná Subaru jsou natolik ošklivá, až jsou hezká. Forester, který se svými 4,5 metry délky není žádný drobeček, od loňska nosí inovovanou přední masku, která vcelku umně harmonizuje jeho ústřední vizáž. Svalnaté proporce, které dává pracant na odiv z boku, dávají jasně na srozuměnou, že tady půjde především o tvrdou práci a praktičnost, a až po tom o nějaké ty kudrlinky jako jsou třeba blinkry ve zpětných zrcátkách z LED diod. Vyloženě praktická je pak kolmá záď, kde je vše uzpůsobeno maximálně snadnému přístupu do zavazadelníku.

Ještě ortodoxnější než zvenku je Forester (a nejen on) uvnitř. Tohle opravdu není žádný metrosexuální pokojíček se spoustou zbytečných hejblátek a displejíčků. Opak je pravdou a interiér vypadá spíš jako jednoduchá dílna soustružníkova, kterou s trochou nadsázky stačí jednou za čas vzít „wapkou“ a je uklizeno. Teď vážně, nástup na velitelské stanoviště doširoka otevíranými dveřmi (bohužel už opět s okenním rámem) potěší snadností i decentním „dožuchnutím“ při zavírání. Z místa řidiče má Forester ze všech SUV asi nejlepší výhled zejména proto, že směrem šikmo vpřed „vizíru“ nebrání tlusté A sloupky, navíc je vidět i potěšitelný kus rovné kapoty. Testovaná výbava comfort má pro lepší orientaci o dění za strojem barevnou parkovací kameru, která supluje chybějící senzory. Architektura přístrojovky je vpravdě strohá a mezi konkurencí v tomto směru snad s výjimkou Dacie Duster nemá sobě rovného. Neznamená to však, že by nebyla kvalitní, navíc se mí líbí i její plynulé navázání na dveřní výplně. Zpracování je navzdory tvrdším plastům (nepatřím však do klanu úchylných ohmatávačů a je mi to jedno) na dobré úrovni a když se tak rozhlédnete kol a kolem, zjistíte, že vám tu v zásadě nic podstatného nechybí. K dispozici je dvouzónová klimatizace, výhřev předních sedaček nebo triviální palubní počítač. U něj bych však ocenil praktičtější způsob ovládání, než-li čnělkou z přístrojového štítu a od věci by nebyla ani schopnost ukázat aktuální dojezd na zbývající množství paliva v nádrži – kompjůtr totiž umí jen aktuální a průměrnou spotřebu, navíc se nezobrazuje před řidičem, ale v minikapličce nad středovým panelem. Naproti tomu optitronové přístroje jsou čitelné velmi dobře, nechybí ani klasický analogový ekonoměr. Mnohem víc než navigaci nebo automatické stěrače a světla typický řidič Subaru ocení do ruky perfektně padnoucí trojramenný volant, výhřev předního skla pod stěrači, jakož i dostatek odkládacích prostor. Přední sedačky se tváří nenápadně, jsou však docela pohodlné i při delších cestách, jen v zatáčkách tělo tolik nepodrží. Špatně se nesedí ani vzadu, kde se plnohodnotně usadí i dva urostlí cestující – s tím třetím už by se trochu mačkali v úrovni loktů. Také snadno přístupný zavazadelník potěší svými proporcemi, když nabídne 460 litrů v základu, po sklopení opěradel do roviny s podlahou až 1610 litrů využitelného objemu.

(+) robustní přístrojová deska

(+) znamenitý výhled

(+) jednoduché ovládání

(+) dostatek prostoru na všech místech i v kufru

(-) primitivní palubní počítač

Svět automobilů nezná mnoho pevnějších spojení než značku Subaru a motory s protiběžnými písty. Takový boxer je věru podmanivá záležitost, která si svým jemně vibrujícím, leč důrazným vrněním omotala okolo prstů od šmíru zákazníky Porsche, Tatry a samozřejmě taky Subaru. Právě dvoulitrový benzínový klasik pod kapotou Forestera se loni po více než dvaceti (!) letech dočkal radikálního omlazení, které si za cíl kladlo především celkové zefektivnění jeho provozu. Inovací je oproti předchozí řadě FJ skutečně celá řada, takže jejich aspoň trochu konkrétnější popis by vydal na samostatnou publikaci. Zastavme se tak alespoň u těch nejpodstatnějších. Z mého pohledu nejrevolučnější i nejvíc citelnou změnou je přechod z podčtvercové koncepce motoru na nadčtvercovou, takže agregát má nyní o poznání více chuti do života v nízkých otáčkách. Další podstatnou změnou je zejména z hlediska servisu použití rozvodového řetězu namísto dřívějšího řemenu. Zásadní novinkou je i chladicí okruh pro hlavu válců zcela oddělený od části ochlazující blok motoru, díky čemuž mohou být vložky válců ohřívány na vyšší teplotu a je tak eliminováno tření (prý až o 28%). Dále jsou to třeba ventily umístěné pod jiným úhlem blíže u sebe, plastové sací potrubí nebo časování AVCS schopné pracovat v Atkinsonově cyklu. Jízdní praxe je nicméně stále velmi podobná klasice značky Subaru. Je pravda, že v nízkých otáčkách tiše bojující boxer skutečně přidal na důrazu a pružněji akceleruje, pocity a zvukové vjemy, které přijdou se středními a zejména vysokými otáčkovými hodnotami však milovníci Subaru důvěrně znají. Atmosférický čtyřválec se 110 kW výkonu a 198 N.m. točivého momentu není ze své podstaty, ani z podstaty toho, co tahá s sebou, žádný sprinter, na vyrovnanou svižnou jízdu však stačí bez problémů. K tomu je tu jako přidaná hodnota nezaměnitelný úderný hukot boxeru ve vysokých otáčkách, které budete díky této libozvučné danosti velmi rádi navštěvovat. Tím samozřejmě neuděláte velkou radost ekologům ani vaší peněžence. Já jsem se svižným stylem rozloženým z 50% na město, 30% na okresky a 20% na dálnici dosáhl průměru 9,3 litru s tím, že pokud chcete jet vyloženě na spotřebu, zvládne to benzínový Forester na venkově s trochou sebezapření za šest a půl. Menšímu apetitu na dálnici, kde si lesácký ingot při zákonném tempu vezme přes devět litrů, brání jen pětistupňová převodovka. Když jedete 130 km/h, je to ještě v pohodě, protože motor točí přiměřených 3.600 ot./min., výrazný nárůst ale nastává, pokud chcete držet vyšší, než vyhláškovou rychlost. Samotný pětikvalt je použitý zejména z důvodu možnosti zachování redukce, převodových stupňů, což přijde vhod hlavně při různých vyprošťovacích akcích. Samotný pocit z řazení evokuje užití bohatě dimenzované strojařiny, takže ovládání šaltpáky připomíná svou mechanickou tuhostí klasické offroady – ne každému se to musí líbit, já jsem s tím ale problém neměl.

(+) nezaměnitelný zvuk motoru

(+) oproti dřívějšku živější chování v nízkých otáčkách

(+) rozumná spotřeba při klidné jízdě

(-) spotřeba při svižné jízdě

(-) jen pět rychlostí

Jízdní vlastnosti Forestera jsou bezesporu tím nejlepším, s čím se můžete mezi „esúvéčky“ setkat. Týden před rendez-vous se Subaru jsem trápil novou Mazdu CX-5 a byť se její jízdní projev jevil jako nesmírně vyvážený i hravý, Forester je prostě jednička. Permanentní čtyřkolka se drží silnice sveřepě jako komunista poslaneckého mandátu a libovolné zatáčky zvládá s jistotou sportovního hatchbacku. Přivyknout musíte jen vyššímu posezu, jinak se ovšem není čeho bát, přičemž o jistotě podvozku něco vypovídá i v podstatě nezasahující stabilizace (nejde úplně vypnout). Na poměry v dané kategorii je tu také špičkové řízení, které si pro sebe nenechává důvěrné informace o kontaktu předních kol s vozovkou a aktivně je prostřednictvím volantu distribuuje do řidičových dlaní. V těžké denní službě ale ze všeho nejvíc oceníte bezkonkurenční způsob, jakým Forester zvládá české silnice s jejich krátery, propadlými víky od kanálů nebo „kočičími hlavami“. Utlumení je skutečně famózní a matně si vzpomínám, že s podobným klidem nerovnosti v poslední době absorbovali asi jen Dacia Duster nebo třeba Lancia Delta. U Forestera na tom má nezanedbatelný podíl přepracované zavěšení předních kol nebo zvětšený rozchod. Stejně pohodlně jako na silnici se umí „zálesák“ pohybovat v lehčím terénu, kde se nemusíte bát žádných tvrdých rázů do karoserie, jak je tomu zvykem u jiných SUV, snad vyjma Vitary a Dusteru. Forester sice vypadá spíš jako vyšší kombík, ale díky příznivým nájezdovým úhlům a sofistikovanému pohonu všech kol s mezinápravovým diferenciálem a viskózní spojkou toho svede překvapivě hodně. Komu by se i tak podařilo někde zahrabat, nabídne často rozhodující pomoc již zmiňovaná redukční převodovka. Velkým plusem pro snadnou manévrovatelnost je také tradičně velký rejd předních kol nebo taky rozjezdový asistent. Jistou nežádoucí rozevlátost jsem naopak pozoroval při vysokých rychlostech na dálnici.

(+) precizní chování v zatáčkách

(+) komunikativní řízení

(+) absorbce nerovností

Premiéra zcela nové, již čtvrté generace Forestera se pomalu ale jistě blíží a v předtuše, že už nebude tolik „subaroidní“, jako ta stávající, jsem si jezdění se současníkem patřičně užíval. I přes tu špetku nostalgie nezbývá než konstatovat, že tahle klasická čtyřkolka je v několika ohledech stále jedinečným zbožím. Předně jsou tu bezprecendentně vyvážené jízdní vlastnosti, které ze Subaru dělají odolný a přitom zábavný nástroj na zdolávání nejen silničních úseků. Motor vám ruce z volantu neutrhne a v peněžence umí udělat pěkný vítr, jízda s boxerem už je ale zážitkem sama o sobě. Moc elegance nepobral interiér, je však prostorný a z výbavy zde nic zásadního nechybí. S předzvěstí blížícího se ukončení produkce a současně příchodem řady XV nyní Forester láká rovněž na nebývale sympatickou cenovku, která v případě testovaného vozu startuje na 689.000,- Kč.

Tagy