Subaru Outback 2.0D: Svižně a úsporně

Existuje-li nějaký model, který u nás značku Subaru usadil v podvědomí širšího portfolia zákazníků, než jsou rallye nadšenci nebo majitelé horských chat, pak jím je rozhodně Outback. Zakladatel kategorie allroadů se coby lehce oplastovaný derivát klasického kombíku řady Legacy poprvé zjevil v polovině devadesátých let a od té doby vzniká úspěšně již ve čtvrté generaci. Až později jej následovali dnešní klasici jako Volvo XC70 nebo Audi Allroad. Outback se postupem času jako model zcela osamostatnil a zejména svými jízdními charakteristikami vytvořil jednoznačný etalon svojí třídy. Generace představená v roce 2009 prodělala pro letošní rok menší facelift, pročež jsme neváhali její otestování v kombinaci s motorem, který se už delší čas dere do popředí – dvoulitrovým naftovým boxerem.

Design jakéhokoliv Subaru byl vždycky jiný než všechno ostatní a až poslední roky lze pozorovat plíživý příklon k mainstreamu. Platí to i o Outbacku resp. Legacy, který v posledním vydání zaznamenal citelný odklon od mimořádně povedeného sportovního švihu svého předchůdce a vyrukoval s robustní rodinnou vizáží. O to, že Outback na silnici hned tak nepřehlédnete, se stará i dvaceticentimetrová výška (o 2 cm méně než u XV). Zajít chuť už si naopak musíte nechat na klasická bezrámová okna, která byla donedávna ozdobou většiny Subaru. Samotná karoserie proporcí kombi je pak koneckonců pro Subaru snad tou nejklasičtější – stačí vzpomenout legendární modely 1800, Leone a samozřejmě i Legacy. Facelift se soustředil víceméně jen na příď křižníku, kam přinesl novou masku chladiče, modifikovaný nárazník a jiné světlomety.

V interiéru se decentní omlazení projevuje hlavně na funkční stránce věci. Na první pohled si všimnete nových optitronových ukazatelů, které jsou bezvadně čitelné stejně, jako české menu přehledného multimediálního systému s navigací. Logičtější je nyní také umístění a ovládání elektronické parkovací brzdy. Jinak zde zůstávají všechny osvědčené konstanty čtvrté generace subaráckého vícebojaře. Oproti „trojce“ karoserie přinesla cestujícím více místa a dotáhla se na konkurenci, která stačila během let pořádně vyrůst. Zlepšila se prostornost, která byla u minulého modelu pouze průměrná. Přední sedadla zaslouží pochvalu za dlouhé a široké sedáky, které dostatečně drží tělo v jejich útrobách. Stejně na tom jsou i zadní sedadla, která poskytují dostatek prostoru třem osobám (například v podélném směru poskytují oproti předchůdci o 62 mm více místa a v oblasti hlavy o 40 mm více). Opěra lze navíc polohovat, což přináší nadstandardní komfort při dlouhých cestách. Celkově interiér vyniká solidními materiály a bytelným provedením. Tradičně výborný je volant, v dnešních časech bohužel už i u Subaru posetý tlačítky ovládání rádia, počítače a tempomatu. Velmi kvalitní je hutný zvuk audiosystému linoucí se z reproduktorů. Nepotěšilo mě však ovládání archaického palubního počítače kolíčkem za volantem. Stále mírně „za dobou“ zůstává palubní počítač. Umí sice už ukázat alespoň dojezd k nejbližší pumpě, ovládání čnělkou v tachometru kombinovaného s tlačítkem „i“ na volantu ale moc soudobé není. To, že je dnešní Outback opravdu praktické auto, názorně předvádí zavazadelník, který nyní pojme 526 litrů. Kufr dosahuje šířky 1 090 mm, hloubky 1 070 mm a díky úspornějšímu zavěšení zadních kol i solidní využitelné výšky 815 mm. Potěšující je vstupní práh v úrovni podlahy a rovina vzniklá sklopením zadních opěradel, což velmi usnadňuje manipulaci s většími předměty. Páté dveře se vyklápějí dostatečně vysoko, bohužel jejich zavření vyžaduje větší porci síly a ne vždy se napoprvé zavřou.

(+) robustní zpracování

(+) spousta prostoru pro cestující i zavazadla

(+) šikovná navigace

(-) méně praktické ovládání palubního počítače

Outback modelového roku 2013 je pro tuzemce k mání buďto s inovovanou benzínovou klasikou 2.5 l SOHC (řada FB) s protiběžnými písty (127 kW), nebo s testovaným naftovým „rohovníkem“ (rozuměj boxer) o půl deci menšího objemu se 110 kW. Jen a pouze s tímto motorem můžete mít nyní Outback s klasickým manuálním řazením – vzhledem k neúprosné antiemisní politice je „dvaapůle“ k mání pouze s bezestupňovým automatem, donedávna vrcholný šestiválec o objemu 3,6 litru zmizel ze stejného důvodu z evropských ceníků už v dubnu 2012. Dvoulitrového vznětového Boxera montují u Fuji Heavy Industries rovněž do menší Imprezy (na našem trhu už se neprodává), Forestera a od loňska též XV. Mezi konkurenčními čtyřválci si tento, svojí koncepcí jedinečný agregát, stojí stále velmi vysoko a je až s podivem, jak snadno dokáže jeho 350 Nm pohnout s nemalou hmotou (1 646 kg) subaráckého „allroadu“. Po nastartování se neortodoxní čtyřválec projevuje poněkud rušnější „nýtovačkou“, velmi rychle se ale uklidní a s přibývajícími otáčkami jeho zvuk připomíná spíše cvakot dobře promazaného šicího stroje – víte o něm, ale vzdor jemným vibracím vůbec neruší. Nízké otáčky dvoulitru voní pramálo, nicméně oproti dřívějšku není vůbec jednoduché jej zadusit. Už okolo 1 600 otáček se ovšem začíná dostavovat přísun svěží síly a dá se říci, že do nějakých 4 000 otáček/min je zátah nesmírně vitální – pak už přeci jen trochu polevuje. Dynamickému výslednému efektu v tomto případě výrazně napomáhá optimálně ovladatelná šestistupňová převodovka, která umí potenciál motoru dobře využít a v běžném provozu auta zabezpečit nadprůměrnou dynamiku. Za loudu nebudete ani ve vysokých dálničních rychlostech, kde 2.0D překvapivě energicky akceleruje i na šestku. Na tu přitom ve 130 km/h točíte jen 2 300 otáček, s čímž souvisí i nadprůměrná hospodárnost provozu. Když mi u Subaru předávali klíčky od auta, bral jsem s velkou rezervou poznámku o tom, že Outbacka jistě nebudu vracet s prázdnou nádrží. Jenže co čert nechtěl, během 800 perných testovacích kilometrů jsem všechnu naftu opravdu ani zdaleka nestihl vypálit. Ve městě si bytelný kočár v průměru vzal jen okolo 7,2. Při průměrné „stošedesátce“ na dálnici pak pouhých 7,7l/100km. Rozvážná, ale nikoliv pomalá jízda umí celkový průměr stlačit k 5,5 litrům na sto.

(+) nečekaně dynamický projev

(+) velký akční radius na jedno natankování

(+) vhodné odstupňování převodovky

(-) hrubší chod za studena

Verze s naftovou motorizací je v případě Outbacku jedinou, kterou si můžete dopřát s klasickou subaráckou variantou pohonu všech kol (Symmetrical AWD), tj. s centrálním diferenciálem s omezenou svorností a viskózní spojkou. Ne, že by to byl oproti provedení s aktivním rozdělováním točivého momentu mezi nápravy (u převodovek Lineartronic) zas takový rozdíl, ale minimálně za dobrý pocit to určitě stojí. Outback se podobně jako jeho předchůdci a stájoví kolegové chlubí výjimečně vyváženým jízdním chováním, které padne jako ulité k jeho roli univerzálního auta pro každou příležitost. V denním provozu nakonec asi zdaleka nejvíc oceníte bravuru, s jakou se tenhle macek přenáší i přes exemplární zvěrstva českých vozovek. Velkou výhodou je zde nízko položené těžiště motoru s protilehlými válci, které spolu s tuhou karoserií dovoluje využití mnohem měkčeji naladěných tlumičů, aniž by tím nějak utrpěla stabilita stroje v extrémních situacích. Outback se v zatáčkách skutečně naklání jen decentně, na rozbitém povrchu přitom oceníte nebývalý komfort – pro rychlý přesun z Prahy do Brna optimální řešení. V zatáčkách sice není tolik mrštný jako Impreza nebo XV, to však neznamená, že by za sebou nenechal drtivou většinu konkurenční produkce s jednou poháněnou nápravou. Co víc, jízdu si patřičně užijete také díky tradičně komunikativnímu řízení, které sice již s elektrickým posilovačem nevládne přirozeností hydraulického řešení serva, i zde však platí, že ve srovnání s mainstreamem máte k dispozici prvotřídní „materiál“. Oceníte i tradičně vynikající rejd. Pro auto s karoserií typu „stejšn“ a hvězdami v erbu by bylo velkou ostudou, pokud by nezvládlo zdolat pár kilometrů zryté polňačky. Outback se světlou výškou dvacet centimetrů (o 50 mm větší než výchozí Legacy Kombi) tuhle profilovou disciplínu zvládá s přehledem, zejména pokud jde o trakční schopnosti, které jsou navzdory absenci redukčních převodů díky tradičnímu „pevnému“ řešení pohonu stále velmi dobré. Podvozek nějaký ten výmol také snadno nerozhází a mezí průchodnosti terénem jsou tak logicky hlavně horší nájezdové a přechodové úhly dané proporcemi zavalité karoserie.

(+) vyvážené chování na silnici

(+) výborný komfort odpružení

(+) průchodnost lehkým terénem

Pokud se vám podařilo „rozdýchat“ morálně náročný skok z předchozího „echtovního“ Outbacka na toho více „konzumního“ současného, nemůže pro vás být jeho koupě krokem vedle. Stále (a spíš víc než kdy předtím), je to bytelně postavené auto disponující odolnou mechanikou a uživatelskou vstřícností jako málokteré druhé. Jde především o to, že navzdory neoddiskutovatelným úlitbám nesmyslným předpisům u Subaru tohle všechno ještě stále přichází tak nějak přirozeně a bez pocitu, že by se u toho vůz nějak zvlášť namáhal. Mluvím o vyváženém chování za jakýchkoliv jízdních podmínek a pocitu, že většinu té celé plechové věci máte stále ještě pod kontrolou vy, nikoliv elektronika. Ideální volbu představuje pro Outback naftový dvoulitrový boxer, který možná neohromí výkonem, jeho reálná dynamika je však obdivuhodná, nehledě na ekonomický provoz. Tohle všechno u milovníka poctivých aut vyváží drobné ergonomické prohřešky v interiéru nebo robustní vzhled, který nemusí najít pochopení u každého.