Toyota Avensis 2,2 D-CAT – dálniční křižník

Adam Špaček - 11. 06. 2012
+ 48
Velký rodinný sedan prošel faceliftem, stačí to ale v boji s širokou konkurencí?

Avensis patří do třídy velkých rodinných vozů. První generace spatřila světlo světa v roce 1997 jako nástupce dosluhujícího modelu Carina E. Od té doby byly představeny již tři generace a ta poslední prošla pro letošní rok faceliftem. Úspěch Avensisu na evropském trhu byl dán spolehlivostí a praktičností. Automobilový trh však prošel dramatickým vývojem a segment velikých rodinných vozů tak soupeří s oblíbenými SUV, MPV a manažerskými vozy. Má toyota šanci v tomto boji uspět? To jsem se snažil zjistit při testu sedanu s motorizací 2.2 D-CAT.

Změna k lepšímu

Vzhled současné generace Avensisu byl reakcí na kritiku vzhledu předchozího modelu. Tomu byl vyčítán příliš neevropský vzhled, byť byl vůz ve velké míře na starém kontinentu navržen i vyroben. Toyota si kritiku vzala k srdci a tak se vedoucí vývoje, Takashi Yamamoto, vydal na cestu napříč Evropou s cílem inspirovat se zdejší kulturou. Výsledek jeho snažení sklidil vesměs kladné ohlasy a pro rok 2012 se pak Avensis dočkal omlazení. Změn se dočkala především příď vozu. Přední světla byla zúžena, mají členitější strukturu a integrované LED denní svícení. Zejména zúžení světel přispělo k jistému oživení výrazu vozu. Tomu napomáhají také úpravy na čelním nárazníku, kde se v žebrech připomínajících sání na chlazení brzd vyjímají mlhové světlomety. Profil vozu zůstal stejný a není mu co vytknout. Chromová lišta siluety oken a prolis na spodní hraně opticky rozbíjejí plochu. Stejně tak funguje i linka karoserie stoupající od předních blatníků k zadním světlům. Zadních světel se facelift dotkl také a mají nyní členitější tvar a jinou grafiku. Exteriérové úpravy pak završuje chromovaná lišta nad poznávací značkou a spodní hrana nárazníku imitující difuzor. I přes relativně decentní změny mi přijde faceliftovaný Avensis podstatně charakternější. Stále se však jedná o spíše konzervativně zaměřený sedan.

Konzervativní za každou cenu

Pojem konzervativní pro mě nabyl po nastoupení zcela nové úrovně. Interiérová extravagance odehrávající se v posledních letech se Avensisu vyhnula. Nejvýraznějším prvkem je tak středová konzola, která je vyrobena z kartáčovaného niklu, a zaujme i struktura povrchu palubní desky připomínající dřevěné uhlí. Jinak je však všechno standardní. K dobru Toyotě musím přičíst kvalitní slícování, které je precizní a nikde tak nic nevrže. Většina materiálů také jako obyčejně působí odolným dojmem. Nepříjemně tak ale vyniknou například barevně sladěné panely v madlech dveří, které na dotek nepůsobí tak robustně.
Drobných změn se dočkal přístrojový štít, kde jsou ukazatele otáček a rychlosti nově podsvíceny bíle. Poněkud rozpačitý jsem ale z displejů palubních počítačů. Ne že bych vyžadoval nějaké omalovánky, ale při porovnání s Hyundai i40 působí displeje jako z 90. let. Podstatně lépe je na tom naštěstí dotyková obrazovka navigace, která disponuje rychlou odezvou a příjemným uživatelským prostředím. Pochvalu si pak zaslouží i kvalitní audiosystém, který lze ovládat u volantu. O komfort posádky se stará dvouzónová automatická klimatizace a především pohodlná kožená křesla. Ta jsou vepředu elektricky ovládaná, vyhřívaná a disponují pamětí nastavení. Praktičnost interiéru je vzhledem k rodinnému zaměření na průměrné úrovni. Žádné překvapivé schránky se tu nenacházejí, ale potěší např. přítomnost stropní schránky na brýle.
A jak se v Avensisu sedí? Volant je podélně i výškově nastavitelný, ale i tak jsem se při svých 190 cm musel přisunout více, než by mi bylo milé. Sedadla jsou pohodlná a v rámci běžného ježdění mají dostatečné boční vedení. Volant padne dobře do rukou a jsou za ním intuitivně umístěná pádla automatické převodovky. Již méně přirozená je však poloha ovladače elektronické ruční brzdy. Ten je pod startovacím tlačítkem a schovává se tak za kolenem řidiče. Další výtku mám k páce automatické převodovky. Ta má dnes již zastaralou kulisu chodu, která postrádá intuitivnost konkurenčních řešení. Mnohdy jsem tak nevěděl, zdali jsem zařadil zpátečku nebo neutrál.
Po nasednutí „za sebe“ jsem byl nemile překvapen. Prostoru na nohy je vzadu sice dostatek, hlavou jsem se ale nepříjemně dotýkal stropu. Pohodlně se tam tedy svezou spíše nižší cestující. Komfort na zadních sedačkách za slunečních dnů je pak v Avensisu zajištěn stínícími roletkami ve dveřích a u zadního okna. Zavazadlový prostor nabízí slušných 509 l a lze dále zvětšit sklopením dělených sedadel, která po sklopení dokonce vytvoří rovnou plochu. Omezením však zůstává poměrně úzký nakládací otvor. Při prozkoumávání zavazadlového prostoru mě zaskočilo víko kufru lehkostí a rychlostí svého otevření. Víko je uchyceno na robustních ramenech a při bližším ohledání jsem nalezl příčinu jeho chování. O zvedání se totiž nestarají plynové vzpěry, ale zkrutné tyče. Okamžitě se mi vybavil žigulík disponující stejným řešením, přesto nelze tomuto systému upřít nižší výrobní náklady a spolehlivost. Pánové z toyoty si ale mohli dát větší práci a mechanizmus zkrutné tyče zakrýt čalouněním.

(+) kvalitní zpracování a slícování
(+) povedená navigace
(+) pohodlná sedadla
(-) neosobní design
(-) místo na hlavu na zadních sedadlech
(-) úzký nakládací otvor zavazadelníku

Dálniční tahoun

Pod kapotou mnou testovaného vozu se nacházela dieselová motorizace 2.2 D-CAT. Tento vznětový čtyřválec o objemu 2.2 litru disponuje výkonem 150 koní a zejména pak točivým momentem 340 Nm. Spárován byl v tomto případě se šestirychlostní automatickou převodovkou. S tímto agregátem jsem již měl tu čest v Lexusu IS200d a tak jsem byl zvědavý na jeho chování v Toyotě. Po stisknutí startovacího tlačítka mě oproti všem očekáváním mile překvapil. Jeho kultivovanost sice rozhodně nepatří mezi špičku na trhu, projevuje se ovšem pouze nepříjemnou zvukovou kulisou. Oproti IS200d jsou v Avensisu nepřítomné interiérové vibrace od motoru a za to si v Toyotě zaslouží pochvalu. Po úvodním překvapení řadím D a vyrážím. Automatická převodovka má klasickou konstrukci, ale pocitově patří k těm lepším na trhu. Motor udržuje při běžné jízdě v rozmezí 2 000 – 2 800 ot./min., což odpovídá dostupnosti největšího točivému momentu. Větší objem motoru je pak znát při pružném zrychlení a ve vyšších rychlostech. Avensis tak ochotně zrychluje i za hranicí 130 km/h. Pro agresivnější styl jízdy je pak určený sportovní mód, který se aktivuje tlačítkem u volící páky. Při něm převodovka nechá motor točit do vyšších otáček. Charakter auta ovšem k využívání sportovního módu příliš nevybízí a tak jsem ho používal jen minimálně. Vyšší objem motoru a automatická převodovka se kromě dynamiky projevují i na spotřebě. Při běžném zatížení se mi tak nepodařilo dostat pod 8,4 l/100 km kombinované spotřeby.

(+) pružnost motoru
(-) nekultivovaný zvukový projev
(-) vyšší spotřeba

Ani ryba, ani rak

Při řešení podvozku Toyota vsadila na osvědčenou koncepci McPherson vepředu a dvojité lichoběžníky vzadu. Výsledek ale není tak skvostný, jak bych si přál. V zatáčkách se Avensis chová jistě, čemuž dopomáhají i 18“ kola s pneumatikami 225/45. Chybí mu ale inspirativnost a živost, kterou má třeba Ford Mondeo. Může za to možná i řízení, které není příliš komunikativní. Na druhou stranu se toyotě podařilo posilovač vyladit tak, aby bylo auto dobře ovladatelné ve vysokých rychlostech. Na dálnici se tak snadno udržuje směr a zatáčení je intuitivní. Největší slabinou podvozku je ovšem komfort jízdy. Toyota se prý snažila vytvořit nejpohodlnější podvozek v dané třídě při zachování sportovních schopností vozu. Myšlenka hezká, ale realizace pokulhává. Podvozek totiž snoubí houpavost s poskakováním na nerovnostech. V nižších rychlostech jsou také cítit rány při přejíždění příčných nerovností. Výsledkem je auto, které stále působí nervózně a uklidní se jen při vyšších rychlostech. Zajímavostí byl u testovaného vozu systém pro udržení vozidla v pruhu, který je součástí paketu safety (50 000,- Kč). Ten po aktivaci tempomatu udržuje vozidlo v daném pruhu bez zásahu řidiče. Spolehnout se na něj ovšem nelze, jelikož detekce čar pruhů není stoprocentně spolehlivá a při větším vybočení vozidla se systém sám deaktivuje.

(+) dobrá ovladatelnost ve vyšších rychlostech
(-) nervozita podvozku
(-) neosobní projev podvozku

Docela dobré ale…

Avensis nabízí balíček slušných schopností a letošní facelift mu sluší. Testovaná motorizace s nejvyšší výbavou pak z auta dělá dobrého společníka na dlouhé cesty. Chybí mi ale prvek, kterým by řidiče zaujal. To by nevadilo, kdyby měl Avensis výhodu v ceně. Námi testovaný vůz s výbavou premium stojí 829 000,-Kč. Za stejnou cenu lze ale pořídit s obdobnou výbavou a motorizací třeba Hondu Accord, Hyundai i40 nebo Mazdu 6. Seznámení s Avensisem tak u mě sice proběhlo v pořádku, další schůzku už ale zatím zapotřebí nemám.

Tagy