Volkswagen CrossTouran 2.0 TDI CR: Vítané osvěžení

Volkswagen Touran současné generace si už podle všeho pomalu balí kufry do automobilového důchodu. Není divu, prodejní výsledky nejsou (a nikdy nebyly) zrovna valné a zasloužený odchod ze scény asi špalíry plačících zákazníků lemovat nebudou. Ze suché řeči statistik tuzemských prodejů MPV v　minulém roce vyplývá, že z　porovnatelné konkurence Touran nechává za sebou jen Opela Zafiru či Toyotu Verso, přeborníci jako C-MAX nebo Picasso však na malé wolfsburské „empévéčko“ posměšně shlíží z　nadoblačných výšin. Když už jsme u této kategorie, nedá mi nezmínit vůbec největšího nestora nabídky VW – prehstorický typ Sharan, který však vedle Touranu paradoxně o moc starší nevypadá. Volkswagenu slouží ke cti, že na vývoj hranatého rodinného dostavníku ještě úplně nerezignoval a už po dva roky nabízí zákazníkům možnost koupě outdoorového provedení značeného po vzory CrossPola a CrossGolfu CrossTouran. K　dispozici jsme měli vrcholné provedení s dvoulitrem TDI CR a progresivním automatem DSG.

Exteriér: Plastové brnění jaro nedělá
Možná nebudete souhlasit, ale osobně shledávám konzervativní vizáž Touranu pravým ztělesněním německé strohosti, uniformity, ale i praktičnosti. Jeho karoserie je natolik poznamenaná touto genetickou výbavou, že výrobce prozřetelně neztrácí čas marnými snahami o nějaký rozsáhlejší facelift a raději v　tichosti připravuje nový model. Tahle malá osobní dodávečka je podle vzhledu mnohem větší kamarád s　užitkovým Caddym než třeba s　Golfem Plus. Do očí bijící je zvláště estetické srovnání s　takovými seladony jako Citroen C4 Picasso nebo Mazda 5. Vůz v　provedení CrossTouran, kterým jsme jezdili my, se chvályhodně snažil odlišit od svých šedých bratrů svými volnočasovými doplňky. Ty čítaly vedle nepatrně zvednutého podvozku černé plastové nástavce blatníků, přecházející do zesílených prahů a mírně také do přídě a zádě vozu, zatmavená okna v　zadní části a fešná sedmnáctipalcová kola. To vše ve sněhobílém hávu se stylizovanými nápisy CrossTouran na zadním páru dveří nad boční lištou.

Interiér: Praktičnost nade vše
V　obdobném duchu jako zevnějšek Touranu se nese i jeho interiér. Na nějaké estetické pohlazení můžete zapomenout, zato průzkum všemožných důmyslných prohlubní, přihrádek a šuplíků vám zabere příjemné nedělní odpoledne. Design přístrojové desky představuje tradiční wolfsburský slepenec z　jiných modelových řad VW, v　našem případě stopa mířila ke staršímu Passatu a Polu. Na druhou stranu se můžete spolehnout na vzornou ergonomii jakož i tradiční uspořádání všech přístrojů a ovladačů. Aktualizována byla pouze grafika budíků a menu palubního počítače. K　provedení CrossTouran se váže jedna velmi příjemná věc, jakou je dvoubarevné kožené černo-béžové čalounění sedaček. Ty přední nabízejí přirozeně dobrý výhled a pohodlné i když tradičně tvrdší posezení. Vyloženě silnou stránkou je variabilita uspořádání sedaček v　zadním oddílu. Testovaný kousek sice nebyl vybaven za příplatek dodávanou třetí řadou (lze ji zasunovat pod podlahu podobně jako v　Zaifře), o to více tvůrčího prostoru ale nabídla standardní trojice samostatných křesel. Každé z　nich lze z　vozu snadno vyjmout a pomocí praktického ucha odnést do garáže. Nechybí možnost sklápění opěradel, stejně jako posunu v　podélné a u postranních sedadel i v příčné ose. Cestují-li vzadu jen dva cestující, je možné střední sesli sklopit do podoby konferenčního stolku, případně ji zcela demontovat, boční dvojici zmíněným příčným posunem přiblížit ke středu a vytvořit tak zadním pasažérům více životního prostoru. Žádné prostorové orgie se ovšem nekonají v　prostoru před koleny – rozvor podvozku Golfu se zde nepříjemně připomene, zvláště pokud vpředu sedí člověk s　více jak 180 cm výšky. Dobré skladové dispozice nabízí zavazadelník, který v　pětisedadlovém uspořádání snadno pojme velmi pěkných 695 litrů, vyjmutím všech zadních sedadel se dostanete až na 1989 litrů, prostě malý stěhováček. Bez zajímavosti není také nadprůměrně velká nosnost Touranu činící plných 660 kg.

Motor: Velký výkon, horší kultura
V přídi našeho CrossTouranu klokotal dvoulitrový agregát TDI, vybavený už chválabohu vstřikováním common rail, který se svými 125 kW představuje i nejsilnější vznětovou motorizaci, jakou si do Tourana můžete pořídit. Kdo preferuje benzín, má k　dispozici výkonově rovnocennou alternativu v　podobě módní jedna čtyřky TSI, k robustnímu Touranu mi ale nafta seděla více. O nepopiratelném faktu, že commonrailová konstrukce představuje oproti koncernem dosud tvrdošijně aplikovanému systému Pumpe-Düse znatelný skok kupředu už byly popsány tisíce řádků. Výkonný dvoulitr okouzloval lineárním zátahem v　celém spektru otáček, mohutných 350 N.m. točivého momentu bylo naplno cítit mezi 1.750 – 2.500 otáčkami. Po nějakém zásadnějším turbokopanci ani památky. Úplně plynulá však jízda přesto nebyla. Na vině byl sofistikovaný automat DSG se　šesti stupni, jehož chování vykazovalo zejména při rozjezdech jistou nervozitu v nakládání s　velkým točivým momentem spojenou tu a tam s　nežádoucím poskočením celého auta. Dvouspojkové samočinné ústrojí totiž myslí natolik rychle, že není při rozjezdech připraveno na nenadálé změny řidičových choutek k　větší či menší akceleraci. Pro ilustraci si představte, že chcete z　křižovatky odstartovat rychleji než namachrovaný frajer ve starém　BMW 320 vedle vás. Kvůli opozdilému chodci však ve zlomku vteřiny svůj úmysl přehodnotíte a slevíte z　tlaku na akcelerátor. Elektronika ovšem mezitím nechala bleskurychle vyletět otáčky a už už by řadila dvojku, jenže právě v　tom okamžiku nastává ono milimetrové ubrání a místo další akcelerace nepříjemný ráz do hnacích kol. DSG je tedy jako stvořené pro dravé sportovní rozjezdy, na náhlé změny polohy plynového pedálu však reaguje s　menším citem a to, jestli je či není aktivován sportovní nebo dokonce manuální mód řazení na tuhle charakteristiku přirozeně nemá vliv. Plusem je možnost volby přeci jen citlivějšího Winter režimu. Docela nemile překvapen jsem byl rovněž z　akustického projevu přímovstřikového dieselu a to zdaleka nejen za studena. Zatímco v　dříve testovaném Superbu bylo odhlučnění na velmi dobré úrovni, v　případě Touranu si Volkswagen s　izolací velkou hlavu nedělal a typické rachtání a dunění TDI bylo stále nepříjemně patrné. Marná sláva, v　této disciplíně dvoulitrová tédéíčka dohlédnou třeba motorům HDI sotva na záda. Podle očekávání byla velmi příjemná spotřeba paliva, která ani při svižném ježdění nepřekročila průměr 7,2 litru na sto.

Jízda: Na silnici s přehledem, terén jen symbolicky
Obchodní označení CrossTouran by snad mohlo některé naivky přivést na myšlenku, že mají co do činění s　off roadovým odborníkem, opak je však pravdou. Při letmém pohledu na fyzické parametry oplastovaného hranáče musí být všem jasné, že outdoorová stylizace zevnějšku je opravdu jen marketingovou vábničkou. Světlá výška narostla oproti běžnému Touranu o neznatelných 1,5 cm a také vyloženě asfaltové rozměry sedmnáctiplacových pneumatik (215/50 vpředu a 235/40 vzadu) dávají jasně na srozuměnou, kde je CrossTouran doma. Ani na běžných silnicích se ale velkého komfortu nedočkáte neboť podvozek původem z　Golfu páté generace nemá pro rozmazlování posádky zrovna velké vlohy. Na horších vozovkách se tak tu a tam musíte smířit s tupými rázy do karoserie, ze zadní části interiéru navíc překvapivě vycházely nepěkné plastové pazvuky. Na hladkém asfaltu už je to o poznání lepší a i přes svých téměř 1700 kg a větší výšku se Touran v　zatáčkách choval velmi dlouho neutrálně. Vrozená nedotáčivá tendence přicházela ke slovu až při vyloženě extrémních průjezdech, jaké budete v　běžném provozu praktikovat asi jen při návratu z　chalupy domů za zapomenutou zaplou žehličkou. V　tomto bodě Touran stále představuje špičku svojí kategorie. Řízení je sice volkswageňácky méně komunikativní, u velkoprostorového auta bych z　toho ale vědu nedělal. Bezvýhradně jsme se naproti tomu mohli spolehnout na tradiční brzdy „jedovky“ a ve stísněných　podzemních garážích potěšil také malý poloměr otáčení.

Závěr: Labutí píseň stárnoucího praktika
Menší i mladší z　obou přesluhujících „empévéček“, která Volkswagen dnes produkuje bezesporu není špatné auto. Možná trochu neprávem však doplácí na to, že jeho kabát i na poměry VW nikdy nepatřil k　módním výstřelkům a verze CrossTouran není ničím jiným něž symbolickou (ač sympatickou) snahou výrobce okoukanou hranatou karoserii aspoň trochu osvěžit. Žeň kladných bodů sbírá Touran především za variabilitu a propracovanost interiéru i charakter vyspělého turbodieslového pohonu. Horší už je to s　jeho kultivovaností a spoluprací s　dvouspojkovým automatem DSG. Osobně bych klidně raději volil klasický manuál, jehož ovládání je jen na vás.

Vůz pro test byl zapůjčen z programu "auto-plus".