Volkswagen Fox 1,2 HTP – solidní základ

Nástupcem nepříliš úspěšného modelu Lupo se stala řada Fox a opět představuje nejlevnější Volkswagen na evropském trhu. Vůz byl vyvinut v brazilské továrně značky Volkswagen a teprve později bylo rozhodnuto o jeho importu do Evropy. Stylisticky se od evropských Volkswagenů poněkud liší a u nás je k dostání v jediném provedení.

Volkswagen Fox se našim motoristům představil na letošním brněnském Autosalonu. Jak se v našem testu potvrdilo, Fox představuje solidní základ evropské modelové nabídky značky Volkswagen, ačkoli se dováží z její brazilské továrny. K nám se dodává v jediné verzi motoru (1,2 HTP) a výbavy a s výhradně třídveřovou karosérií. K dispozici je však široká škála příplatkové výbavy. Připlatit si tak lze například za klimatizaci, boční airbagy, ESP, litá kola či vyhřívání předních sedadel a trysek ostřikovačů. Už ve standardu však nalezneme dvojici čelních airbagů či ABS.
Čtyřmístný Volkswagen Fox sdílí svůj technický základ s koncernovými příbuznými Volkswagenem Polo, Seatem Ibizou a Škodou Fabií. Z toho plyne dlouhý rozvor náprav a s ním spojené směrová stabilita a prostornost interiéru.

Přídi dominují světlomety s čirou optikou a na rozdíl od Pola jednoduchými parabolami, hostícími i blinkry. Nárazníky jsou lakovány v barvě karosérie, jejich spodní části jsou z matného plastu a měly by odolávat drobnějším kolizím. Příslušnost ke značce poznáte na první pohled snad jen díky vějířovité masce chladiče, na níž opticky navazuje kapota s výraznými prolisy.

Ve srovnání s běžnými kompaktními vozy překvapí vyšší stavba karosérie, která usnadňuje nastupování a posádce zajišťuje dobrý výhled vpřed a do stran. Zadní okno je však poměrně malé a má vysokou spodní hranu, takže výhled vzad a šikmo vzad je poněkud omezen. Zpětná zrcátka mají nadprůměrně rozměrnou odrazovou plochu.

Zadní část nemá takřka žádný převis. Výhodou je snadnější parkování, nevýhodou omezený objem zavazadlového prostoru. Přístup k němu je navíc jen poměrně malými výklopnými dveřmi. Překonávat je také třeba vysoký nakládací práh.

Žlutý lak testovanému vozu dodával na sebevědomí a stylovosti.

+ netradiční vzhled

+ vysoká silueta

+ velká zpětná zrcátka

- omezený přístup k malému zavazadlovému prostoru

Přístrojová deska se od jiných Volkswagenů liší. Její dominantou je kruhový rychloměr s velkým monochromatickým displejem uprostřed. Zde se zobrazuje čas a počítadlo celkové a denní ujeté vzdálenosti. Vpravo na něj navazuje palivoměr, vlevo symetricky otáčkoměr. Teploměr chladicí kapaliny bohužel chybí a řidič není informován o tom, jak je motor v dané chvíli zahřátý. Zajímavým konstrukčním prvkem jsou rafičky bočních přístrojů, které se po vypnutí zapalování schovají pod tachometr.

Pro odkládání drobností jsou zde k dispozici malé kapsy ve dveřích, poličky nad středovým panelem, pod rádiem a před držáky nápojů na středovém tunelu, ale také rozměrná police na horní části celé palubní desky, která částečně nahrazuje jen velmi malou schránku před spolujezdcem.

Nutno dodat, že na manuální ovládání okenních skel a zrcátek si lze zvyknout, ale nepřítomnost centrálního zamykání působí jako pomsta výrobce uživateli. Elektronické systémy jsou však samozřejmě k dispozici za příplatek a doporučuji si je každopádně objednat.

+ jednoduché a praktické rozmístění ovladačů

+ kvalitní dílenské zpracování

+ pohodlná a tuhá přední sedadla

- absence teploměru chladicí kapaliny

- malá schránka před spolujezdcem

Pod kapotou zkoušeného vozu byl známý, technicky vyspělý tříválec s technikou dvou ventilů na válec a vyvažovací hřídelí v klikové skříni. Ačkoli hodnoty nejvyššího výkonu a točivého momentu (viz přiložená tabulka) nejsou nijak oslnivé a zlí jazykové by je přirovnali k motoru vozu Škoda 120, stojí za pozornost zejména otáčky, při nichž je těchto hodnot dosahováno. Například nejvyššího výkonu tento motor dosahuje již při 4 750 ot./min., což je alespoň o 1 000 ot./min. níže, než „bývá v kraji zvykem“. Točivý moment pak vrcholí slušnou hodnotou 108 N.m, a to při pouhých 3 000 ot./min. To v praxi znamená, že motor není třeba nikterak vytáčet, ideální je udržovat jeho otáčky v rozmezí 3 000 a 4 500 ot./min. Zde je motor enormně pružný, což je dáno ve srovnání se čtyřválcovou jednotkou také o čtvrtinu nižšími setrvačnými silami.

Jeho chod je provázený příjemně hlubokým mručením. Zátah je celkem vydatný, ale ve vyšších otáčkách do interiéru proniká jeho hluk. Na motor navazuje pětistupňová převodovka, která svojí přesností a krátkými drahami v dané třídě jen ztěží hledá konkurenci.

+ pružnost

+ velmi přesné řazení

- vyšší hlučnost

Za příplatek osazovaný elektrohydraulický posilovač s účinkem závislým na rychlosti jízdy zaručuje minimální síly potřebné pro manipulaci, ale zároveň umožňuje řidiči neztrácet kontakt s vozovkou. Volant působí skromně, ale má dostatečně tlustý věnec, který má navíc po obvodu proměnlivý profil. Brzdy jsou výkonné a lze se na ně kdykoli spolehnout. Potěšila přítomnost standardně dodávaného protiblokovacího systému ABS

Kvalitní podvozek je sice poměrně měkce naladěn, ale přesto vozu zaručuje bezpečné jízdní vlastnosti a pohodlné cestování i na delší vzdálenosti. Pravdou je, že se karosérie díky své vyšší stavbě v zatáčkách naklání více než třeba Fabie nebo Polo, nicméně kvalitní podvozek zaručuje přesné vedení stopy.

+ přesné a lehké řízení

+ dobrý výhled vpřed a do stran

- naklánění karosérie v zatáčkách

Vůz měl na začátku testu na svém tachometru jen asi 4 100 km. Během testu ujel dalších téměř 400 km, a to s průměrnou spotřebou pod výrobcem deklarovanými 6 litry na 100 km.

Volkswagen Fox zanechal dojem jednoduchého, ale technicky vyspělého malého vozu. Výbava je na danou kategorii poměrně slušná, cena však nikoli nízká. Větší Polo je ve svém standardním provedení dražší jen o nějakých 25 000 Kč. Fox osloví zejména vyznavače značky Volkswagen, kteří se v něm budou cítit jako doma.