Volvo C30 1.6D DRIVe - zelená pro život

Švédská automobilka Volvo představila svůj nejmenší model C30 již v roce 2006 a od té doby prošel již několikrát redakčním testem v různých verzích. Proč tedy testujeme C3 znovu? Volvo s novým modelovým rokem připravilo úspornou verzi DRIVe, která v řadě zemí vede k finančnímu zvýhodnění či úlevě na daních (nízké emise CO2). K nízké spotřebě paliva a emisím přispívá hospodárný turbodiesel o objemu 1,6 litru od koncernu PSA, dlouhé převodové stupně, nižší hmotnost, lepší aerodynamika a také úsporné pneumatiky.

Exteriér: lepší aerodynamika
Přestože již bylo představeno faceliftovaná podoba C30, námi testovaný kousek se zásahům plastických chirurgů nepodrobil. Přesto na něm nalezneme řadu odlišností, kterých si všimne jen bystré oko. Zaslepené jsou otvory masky chladiče a deflektorů před předními koly, světlá výška se snížila o 10 mm atd. Všechny tyto úpravy vedou ke snížení aerodynamického odporu k čemuž přispívají i ploché panely na podvozku. Přesto stále platí, že tvary karoserie jsou na první pohled mírně kontroverzní. Uhlazená a usedlejší příď se nevyvolává žádné rozporuplné reakce a řadí se svým pojetím mezi ostatní modely automobilky Volvo. Krásná boční linie zakončená stylovou zádí se však nelíbí úplně každému.

(+) tuhost karoserie

Interiér: stále premiant
Ve vrcholovém modelu T5 na vás ze všech stran dýchá prémiový duch. To samé však platí i o verzi s dieselovou šestnáctistovkou pod kapotou. Tenký středový panel známý z vyšších modelů v provedení leštěného kovu dodává vozu nádech luxusu. Volvo se snaží i v tomto segmentu navodit pocit komfortu, což se mu daří na jedničku. Kvalita provedení a výběr kvalitních materiálů navozují pocit vozu vyšší třídy. Většina ovládacích prvků je na svém místě a v dobrém dosahu řidiče. To však neplatí o volantem zastíněných tlačítkách ovládání mlhovek a otevírání víčka palivové nádrže.

Prostoru zejména v podélném směru nabízí C30 dostatek díky sdílené podvozkové platformě s modelem S40/V50. Obě přední sedadla poskytují dostatek prostoru a solidní rozsah nastavení. Volant padne skvěle do rukou a k rozmístění ovládacích prvků nemám žádnou závažnější připomínku. Zadní sedadla poskytují dostatek pohodlí a cestující se v nich cítí velmi bezpečně díky samotné tloušťce karoserie. Jen nastupování je tradičně u třídveřové karoserie horší i přes elektricky posuvná sedadla.

(+) kvalita použitých materiálů a jejich přesné slícování
(+) špičková ergonomie
(+) dostatek místa na všech 4 sedadlech
(+) čeština
(-) absence krytu zavazadlového prostoru
(-) menší úložné schránky

Motor: spořílek od PSA
O pohon ekonomicky a ekologicky pojaté verze DRIVe se stará řadová čtyřválcová vznětová šestnáctistovka s turbodmychadlem. Dokáže vyprodukovat 80 kW při 4.000 ot./min. a poskytuje řidiči slušný točivý moment 240 Nm dostupný již v 1.750 otáčkách. Tyto hodnoty stačí k dosažení maximálky ležící na hodnotě 190 km/h. Stovku známý diesel zvládá za 11,3 s. Výrobce slibuje nízkou spotřebu paliva. V městském provozu by mělo stačit dieselové šestnáctistovce 4,9 litru nafty na 100 km, mimo město 3,4 l/100 km a v kombinovaném provozu dokonce jen 3,9 litru nafty na každých sto kilometrů. Překvapivě lze těchto hodnot v reálném provozu podle palubního počítače dosahovat. V praxi je však nutné počítat s nějakou tou desetinkou paliva navíc (v našem případě +0,2 l/100 km). Pokud Vás zajímá spotřeba podrobněji, určitě si přečtěte klasický redakční .

(+) spotřeba
(-) absence šestého rychlostního stupně

Jízdní vlastnosti:
První "Cé-Třicítkou", která přistála v naší redakční garáži, byla vrcholná verze s pěti-válcovým benzínovým motorem T5. Vůz byl tehdy obut do 18-ti palcových kol a v interiéru byla posádka doslova hýčkána kombinací cihlově-černého interiéru s výklopnou navigací a dalšími luxusními prvky výbavy. Při přebírání klíčků od slabších verzí se mě zmocnily obavy, zda přesednutí ze špičkově vybavené T5 nebude znamenat šok. V zápětí se však tyto obavy ukázaly jako liché. Rozdíl tu samozřejmě je, ale nikterak drastický. To samé platí o jízdních vlastnostech. U "Té-Pětky" podvozek sekunduje výkonnému motoru spolu s dostatečně dimenzovanou brzdovou soustavou. I přesto, že vrcholná verze obsahovala příplatkový sportovní podvozek, nebylo přesednutí do dieselové jedna-šestky žádnou velkou tragédií. Volvo neztratilo nic ze svých tradičních jízdních vlastností. Podvozek opět plně odpovídal výkonu motoru a brzdy jej dokonce hravě převyšovaly.

Řízení není při běžných cestách příliš komunikativní, což se výrazně lepší až při ostřejším stylu jízdy. Volant příjemně ztěžkne a při překonání mírné neochoty vrhnout se do zatáčky, jede přesně tam, kam chcete. Jediným omezením se zdá být výkon motoru. Ten na dálnici při vyšších rychlostech ztrácí dech a spotřeba začíná růst. Již zmíněná absence šestého rychlostního stupně se zdá být největší slabinou jinak povedeného automobilu. Přesto řazení zaslouží pochvalu za relativně přesný chod. Špatný není ani výhled z vozu všemi směry. Bezpečnost je u Volva na prvním místě a tak C30 obstála v nárazových testech EURO NCAP s pěti hvězdičkami. Součástí výbavy je u všech motorizací stabilizační systém DSTC, který dokáže napravit chyby řidiče.

(+) solidní jízdní vlastnosti

Závěr: nejúspornější Volvo všech dob
Prémiový hatchback nižší střední třídy švédské automobilky trpí vrozeným odporem k naftě. Tu totiž přijímá jen v malých dávkách a dělá radost zejména řidičově peněžence, přičemž C30 1.6 DRIVe neztrácí nic ze své atraktivity ani solidních jízdních vlastností. C30 dokáže přepravit pohodlně čtyři dospělé osoby nejen do zaměstnání, ale i na delší vzdálenosti. U takto stavěných hatchbacků nehraje roli malá velikost zavazadlového prostoru. Jde především o styl a v tomto případě u úsporu provozních nákladů.