Volvo S80 3.2 V6 - test spotřeby

Už i ve vyšší střední třídě začíná být nabito. Volvo přispěchalo s modelem S80, který nedoznal razantních kosmetických změn. Totálně byl přepracován interiér a technika prodělala velkou porci změn. Do redakčního týdenního testu nám byla zapůjčena S80 s šestiválcovým benzínovým motorem o objemu 3.2 litru s výkonem 175 kW a slušnou hodnotou točivého momentu (320 Nm) vrcholícího při 3200 otáčkách. Výrobce neuvádí průměrnou spotřebu pro jednotlivé jízdní režimy, ale jen kombinovaný údaj. V tomto případě v technických specifikacích naleznete spotřebu 9,8 litru. Neváhali jsme a tento vůz podrobili testu spotřeby, která nás velice zajímala.

Základní technické údaje:

Podmínky testu: Ve voze cestoval pouze řidič. Teplota vzduchu se pohybovala v rozmezí 9-10 °C a doprava v hlavním městě byla celkem plynulá. Mimo obec provoz ještě více řídl. Na posledních kilometrech dálnice test ovlivnila uzavírka s přejezdem do protisměru, kde se tvořila menší kolona. Vůz měl v době testu najeto necelé čtyři tisíce kilometrů a tankovaným palivem se stal Natural 95. Tankování probíhalo u stejného stojanu na stejné čerpací stanice, vždy až po samé hrdlo nádrže. Naměřené údaje porovnám s údaji palubního počítače závěrem testu.

Popis trasy: stále stejný okruh je již každému pravidelnému čtenáři notoricky znám, přesto trasu pro nové čtenáře popíši: trasa začíná u čerpací stanice na Plzeňské ulici směrem do centra. Po úplném dotankování palivové nádrže trasa pokračuje cca 500 metrů dále směrem do centra, kde na světelné křižovatce zahybáme doprava do Jinonické ulice. Následuje Klikatá, Karlštejnská, Řeporyjská. To se již dostáváme na Jeremiášovou ulici, ze které zanedlouho odbočujeme ulicí Smíchovská do městské části Řeporyje. Odtud jedeme Dalejskou pod železniční viadukt směrem na obec Zadní Kopanina před kterou se dáváme prudce doprava a směřujeme na obec Ořech. Následuje Chýnice, Kuchař, Vysoký Újezd, Lužce a konečně v Loděnicích najíždíme na dálnici D5 po které pokračujeme až na samý konec, kde sjíždíme Bucharovou ulicí zpět do Motola na Plzeňskou a posléze končíme na místě výjezdu.

Celý okruh měří 47,4-47,8 km (rozdíl naměřené vzdálenosti je dán nepřesností počítadel kilometrů v jednotlivých vozech). Podíl dálnice, obce a komunikace mimo obec je vždy zastoupen přibližně třetinovým podílem tudíž můžeme mluvit o kombinované spotřebě.

Okruh I. aneb klidná jízda na spotřebu - po dotankování nádrže po samé hrdlo vyrážím od čerpací stanice s velmi lehkou nohou na plynovém pedálu. A to se šestiválci líbí. V kabině o něm vůbec nevíte, automat řadí plynule a já si užívám maximálního komfortu. Poklidnou a zároveň svižnou jízdou se dostávám na okraj Prahy, kde je provoz řídký a obce projíždím s velkou opatrností díky nastupujícímu šeru. Mimo obec zrychluji na povolenou devadesátku a místy jedu dokonce mnohem pomaleji, jelikož viditelnost není zrovna ideální. Po nájezdu na dálnici zrychluji na stodeset až stodvacet a nerušeně poslouchám decibely linoucí se z audiosoustavy. Trasu zvládám naprosto klidným tempem za naprosté pohody za 51 minut průměrnou rychlostí 59 km/h (dle PP).

Okruh II. - po dotankování usedám opět za volant a vyrážím na druhé kolečko. Tentokrát s maximálním využíváním veškerého výkonu, který je motor schopen vyprodukovat. Směrem do centra provoz houstne, a tak není mnoho prostoru jet ostřeji. Mezitím se šero proměnilo v čistou tmu a viditelnost je mnohem lepší. Po opuštění hlavního města provoz řídne a konečně mohu výrazně přišlápnout plynový pedál k podlaze. Chvilinku se neděje nic. Najednou malé cuknutí, převodovka řadí o dva rychlostní stupně níže a S80 vystřeluje kupředu. Ručička tachometru letí zběsile nahoru a já s maximální opatrností proplouvám komunikací mezi polemi. Za pár kilometrů přicházejí zatáčky následované obydlenou zónou a jdu zprudka na brzdy. Asfalt je pokrytý souvislou vrstou bláta z polí a Volvo se klouže jako gumová podrážka po šlupce banánu. V zatáčce zasahuje stabilizace. Zpomaluji. Až za další vesnicí opět zkouším zrychlovat a jet trochu rychleji. Bohužel Volvu se to vůbec nelíbí a dává to náležitě najevo. V zatáčkách doslova pluje, zrychlování je doprovázeno kopanci od řazení a brzdy mají s hmotností auta co dělat (zejména přenost brzdné síly na vozovku je díky vlhkému porvchu nedostačující). Na komunikaci mezi vesnicemi, které oblkopují jen pole a lesíky dávám pozor na srnky. O pár kilometrů dále mě nepřekvapuje vysoká zvěř, ale pes. Vyběhl z polní cesty. V tu chvíli jedu naštěstí po středu komunikace. Za plného brždění se nešťastnému zvířeti úspěšně vyhýbám. Po zásahu stabilizace a všech bezpečnostních systému máte pocit, že za Vás vůz všechno vyžehlil, ale spoléhat se jen na elektroniku nejde.

U Volva S80 je vše podmaněno pohodlnému svezení a tak ani stabilizaci nelze vypnout úplně. Díky výkonu a měkkému nastavení by to bylo nebezpečné. Po nájezdu na dálnici se S80 cítí jako doma. Vysoké rychlosti ji nedělají problémy a dokonce pohled na aktuální spotřebu mile překvapí. Trasu dokončuji s průměrnou spotřebou rovných patnáct litrů naturalu průměrnou rychlostí 65 km/h za 43 minut.

A v další tabulce se podíváme na odchylku průměrné spotřeby naměřené palubním počítačem ve srovnání s námi naměřenou spotřebou pomocí dotankování do úplně plné nádrže.

Z tabulky je jasně patrná souhra naměřených výsledných hodnot. Zejména po zajetí druhého okruhu panovala naprostá shoda v naměřené průměrné spotřebě. V prvním případě palubní počítač vykázal spotřebu 9,3 na 100 ujetých kilometrů, což je o 0,35 litru více než jsem naměřil formou dotankování. Po delší době mohu konečně palubní počítač pochválit a označit za velice přesný.

V předposlední tabulce porovnáme jednotlivé údaje průměrné spotřeby prezentované výrobcem s námi naměřenými hodnotami průměrné spotřeby dle palubního počítače.

Závěr: Majitelé Volva S80 s benzínovým motorem nejspíše nebudou příliš hledět na spotřebu. Přesto tento model Volva dokáže být při rozumné a komfortní jízdě celkem úsporný. Celková hmotnost více než dvě tuny a šestiválcový motor vyššího obsahu dělají své. S tímto Volvem můžete jezdit těsně pod hranicí 20 litrů při rychlé jízdě, která Vás však nebude díky zaměření vozu vůbec bavit a tak stejně budete vůz používat pro dlouhé pohodlné přesuvy, při kterých lze dosáhnout velmi dobrých hodnot pod deset litrů. Ve městě bude situace horší, po Praze jsem jezdil v průměru za patnáct litrů. Pokud řazení převezmete, což Vás stejně jako mě bude bavit jen chvilku, lze srazit spotřebu o další litr níže.