Volvo S80 T6: Něžný ledoborec

Michal Borský - 20. 02. 2012
+ 54
Stálice mezi manažerskými křižníky sice přišla o majestátní benzínový osmiválec, my si však myslíme, že přeplňovaná „té-šestka“ je velmi adekvátní náhradou.

Švédská auta v sobě vždy slučovala osvědčené, léta neměnné základní konstanty vzhledu, funkčnosti i chování, stejně jako byla nositeli řady inovativních technologií, které časem došly masového rozšíření. Volvo však s novým vlastníkem prochází dynamickými proměnami, které reprezentuje přerod hranatých vozů z rodu typu 240 do neméně typického výrazu současných modelových řad. Dnes se zaměříme na vlajkovou loď Volva – v nedávné době mírně inovovaný model S80. Aktuální styling představený v roce 2006 působí subtilnějším, nikoliv však méně důstojným dojmem než předchůdci a průběžně inovovaný model nabízí každým rokem o něco větší porci technologických výdobytků. S80 nenásilně míří do revíru, který si zpravidla propachtovávají prestižní světoví výrobci. Nakolik zajímavou alternativu Audi, Mercedesu, BMW či Lexusu může velké Volvo nabídnout? Vyzkoušeli jsme špičkovou variantu Summum ve spojení s vrcholnou benzínovou motorizací.

Pod Aktuální provedení majestátní "es osmdesátky" prodělalo v loňském roce zcela nepatrný facelift spočívající, co se zevnějšku týče, všehovšudy v decentně pozměněném vzhledu masky a hlavních světel, které se nyní více podobají těm z „šedesátky“. Jiná jsou taky zpětná zrcátka s integrovanými diodami. Jinak se tento bezmála pětimetrový macek od roku 2006 až na pár maličkostí příliš nezměnil a ve společnosti konkurenčních sedanů vyšší střední působí i nadále velice sebevědomým dojmem nepostrádajícím oproti ultrakonzervativním velkým Volvům z nedávné doby i něco sportovního švihu, samozřejmě ve vší důstojnosti. Od nepaměti je ústředním výrazovým prostředkem Volva masivní grilovací rošt před chladičem, přeťatý úhlopříčně lištou se znakem výrobce. Tuto tradiční estetiku bohužel trochu narušovala nevzhledná škatule adaptivního tempomatu vystavená bez okolků hned za mřížovím.

Mobilní pevnost zvaná Volvo S80 si své pasažéry hýčká měrou vrchovatou. Nastupování předními ani zadními dveřmi nečiní průměrně urostlým manažerům žádné obtíže a jen co elegantně doklapnou mohutná vrata, rázem se ocitnete v téměř bezstresovém prostředí, které se zdá být od shonu za okny na hony vzdálené. Základní esencí luxusu našeho prostorného Volvo - obýváku byla kožená sedací souprava o dvou předních křeslech a zadním gauči kombinující černý a světle hnědý odstín. Především vzadu je tak měkoučko, že se to člověku uvyklému na dnešní tvrdou konfekci může zdát až neskutečné. Přední sedadla mi přišla subjektivně o něco tužší, nikoliv však méně pohodlná, zkrátka tak akorát. Přehršel možností elektrického nastavení s pamětí (i u spolujezdce) včetně chlazení nebo vyhřívání se pak postará o to, abyste se ani při namáhavé cestě z Göteborgu do Kiruny necítili unaveni. Vítaných změn doznal středový panel resp. vrchní část přístrojové desky. Zachována samozřejmě zůstala již klasická „mostovka“ s jednotlivými ovládacími prvky komfortní výbavy, ta však nyní působí uhlazenějším i praktičtějším dojmem reprezentovaný logičtějším rozmístěním tlačítkem. Zásadním krokem vpřed je ale především sjednocení dřívějších dvou informačních displejů do jediného velkého nad výdechy topení. Palubní systém Sensus známý z šedesátkové řady nabízí přehledné menu a v neposlední řadě také českou jazykovou výbavu, parkovací kameru a chytrou navigaci. Samotný přístrojový štít čítá klasicky velké budíky tachometru a otáčkoměru, které pojmuly po jednom modrém displeji s údaji o spotřebě a ujetých vzdálenostech a o setupu auta či vnější teplotě. Dálkový ovladač systému bezklíčového startování a odemykání můžete zasunout podobně jakou u Audi nebo VW do zdířky napravo od volantu, pro nastartování tlačítkem umístěným tamtéž ale tento úkon není nutný a šém můžete klidně nechat v kapse. Zadní oddíl pro cestující je dimenzován po všech stránkách velkoryse, vhod by přišlo přeci jen trochu víc místa pro kolena. Klasikou je rovněž dětská sedačka integrovaná ve střední loketní opěře. Kufr patrně nebude hlavním středobodem zájmu nápadníků S80, přesto pro pořádek uvádím, že základních 480 litrů je průměrně přístupných i využitelných, zadní sedačky lze ale složit do úplné roviny.

(+) přehledný informační systém

(+) pohodlné sedačky

(+) vzdušná atmosféra

(-) méně místa pro kolena vzadu

Testovaná „té-šestka“ je spolu s rovněž vynikajícím dieselem D5, vrcholnou volbou pro náročné zájemce o švédskou limuzínu. Přeplňovaný třílitrový šestiválec s výkonem přes 300 koní, si nezadá s německou konkurencí a třeba točivým momentem (440 N.m) takové BMW 535i dokonce předčí. Velice funkční nezbytností je pohon všech kol (AWD) realizovaný prostřednictvím Haldexu čtvrté generace. Základním rysem šestiválce je maximální kultivovanost jeho chodu a rovněž hřejivý pocit, že kdykoliv můžete, ale nemusíte. Mluvím o potřebě využívání jeho nekonečného výkonu, neboť nenásilnost s jakou se decentní sedan vrhá vpřed, je skutečně noblesní. Můžete si to v poklidu šněrovat stovkou, abyste po řízném přišlápnutí akcelerátoru vzápětí upalovali rychlostí dvojnásobnou. To vše aniž by se švédský tank snižoval k nějakým adrenalinovým brutalitám. Doménou tohohle auta je totiž v první řadě všeobecná pohoda posádky, a až někde vzadu jsou možná zastrčené nějaké sportovní emoce, jejichž výkvětem je váš pravidelný euforický údiv z pružného zrychlování. Do tohoto obrázku dobře zapadá sametově řadící automatický šestikvalt Geartronic, který při klidné jízdě zpravidla přeřazuje už okolo 1.500 otáček – stačí to. Z jeho chování je zřejmé, že prioritou není rychlost změny převodového stupně nýbrž maximální plynulost, jak je u Volva dobrým zvykem. K dispozici je samozřejmě i sportovní mód, ale pohybovat pákou manuálně u S80 asi moc lidí bavit nebude už jen proto, že motor není ve většině případů takřka vůbec slyšet a efektivní „manuální“ řazení vyžaduje přišpendlit oči k otáčkoměru. Třílitrový benzínový turbomotor si nikdo nebude kupovat kvůli nějakým „econommy runům“, i tak ale mile překvapí vcelku rozumnou spotřebou. Kdo jezdí důstojně a s rozmyslem po okreskách, vejde se při troše štěstí do průměru 9 litrů na sto, ustálené dálniční tempo znamená jedenáctilitrový odběr. Turbomotor se začne „vybarvovat“ ve městě, kde apetit stěží udržíte pod patnáct, sportovnější pojetí jízdy pak nemilosrdně přiblíží dvacítku.

(+) mocný zátah motoru ve většině jízdních situací

(+) hladké řazení

(+) odhlučnění

(-) pomalejší změny převodových stupňů

Řízení velkého korábu, jakým je S 80, je nebývale povznášejícím zážitkem z komfortní jízdy. Mluvím teď o skutečném pohodlí, kdy se k vnitřnímu obložení těla měkkými polštáři sedadel přidá podvozek, který ochotně spolkne každý výmol, úslužně utlumí klapot pneumatik po dlažbě hradního nádvoří, či po betonu brněnské dálnice a přitom s grácií sobě vlastní drží stopu v zatáčce. Obrazným příslušenstvím vozu tady samozřejmě není pila, která by sváděla k nějakému velkému „řezání“ serpentýn a šikan a pohodový charakter pohonných skupin podvědomě podsouvá řidiči méně okázalý jízdní styl. Přesto, přířítíte-li se do zákruty rychlostí vyšší, než by bylo jeho majestátu příjemné, nemusíte se bát, že by švédský seladon ztratil svou elegantní tvář. Náklon karoserie bude sice celkem citelný a přední kola naznačí vůli k opuštění zatáčky přímo po tečně, klasický McPherson vpředu stejně jako víceprvkové zadní zavěšení však nepřipustí nějakou nepředvídatelnou lumpárnu. Kdo by snad přesto zatoužil po větší jistotě, může si k S80 objednat sportovní podvozek. Když už se zdá, že se ucho (kolo) přeci jenom utrhne, zapracuje decentně stabilizace v součinnosti s citlivě fungujícím Haldexem. Díky náhonu na všechna čtyři je maximálně eliminována také vrozená nedotáčivost a S80 ani v nejmenším nebudí dojem, že by vážila 1737 kg. Pohodová leč svižná jízda nebo spíš plavba otevřenou krajinou je zkrátka balzámem na duši každého staromilce. Velké Volvo bez známek námahy ukrajuje libovolné porce kilometrů a odkazuje čas do říše relativních veličin. Prostě jen šimráte plyn a ono to houpe a houpe a houpe... Charakteru auta přesně odpovídá i řízení, které není nějak zvlášť strmé a přesné a ani zpětná vazba není jeho doménou, na druhou stranu není zbytečně přeposilované. Kotoučové brzdy vybavené komplexem asistenčních systémů (ABS, EBA, EBL) nejsou žádné jedovky, jejich neslábnoucí účinek lze zato citlivě a taktně dávkovat. Jako správná vlajková loď s sebou i S80 vozí hutnou porci bezpečnostní výbavy. Hlavní slovo má systém City Safety předcházející čelní srážce se statickými i pohybujícími se objekty včetně chodců. Dokud nejdete víc než 35 km/h, dokáže elektronika po vyčerpání všech audiovizuálních výstrah úplně zastavit, po překročení téhle kóty zpomalí alespoň natolik, aby následky hrozící srážky byly co možná nejmenší. Předjezdcem City Safety je systém Colission warning, který vás umí na nebezpečí srážky velmi důsledně upozornit. Samozřejmostí už je systém BLIS hlídající dravé „Babetáře“ v mrtvém úhlu vnějších zpětných zrcátek nebo strážce toho správného jízdního pruhu. Zvláštní zmínku zaslouží brilantně fungující adaptivní tempomat, který nejen že nejančí z jemně vybočeného kamionu kilometr dopředu, ale dokáže auto zcela zastavit a pak zase rozjet na původně nastavenou rychlost. V praxi se tak dostává až na pomezí jakéhosi autopilota, kdy po příjezdu do zácpy nemusíte vůbec na nic sáhnout, elektronika sama dobrzdí, zastaví, jemně popojede, zastaví a pak se třeba zase rozjede. Anebo ne. To vše vypadá tak suverénně, že vám pasažéři nebudou chtít věřit, že nešlapete na pedály vy.

(+) komfort odpružení

(+) bezpečnostní systémy

(+) vynikající trakce i na horších površích

(-) necitlivé řízení

Kdo se cíleně netouží stát členem uniformovaného útvaru uživatelů německých limuzín, má ve velkém Volvu možnost hodně dobré alternativy, která může směle aspirovat na nejpřednější místa v pomyslné soutěži s hanlivým označením „to nejlepší ze zbytku“. Za rozumné peníze, dostanete velké auto krásných konzervativních linií se sportovním střihem, jehož nadčasovost je jasně patrná. Interiér je prodchnutý snahou výrobce o maximální pohodlí pasažérů, jaké už se dnes moc nevidí. Důstojným vrcholem nabídky je přeplňovaný šestiválec s tradičním označením T6 bezvadně sladěný s klasickým automatem a vyspělým pohonem všech kol. Pohodové jízdní vlastnosti pak podporuje tradičně rozsáhlý arzenál aktivních bezpečnostních systémů.

Tagy