Volvo S90 D4: už žádné nervy

Dobře si pamatuji na předchůdce S80, která se vůči německé trojici ve vyšší střední třídě snažila vymezit designem, stylem a třeba i benzinovým osmiválcem napříč. Špatná rozhodně nebyla, ale vlastně ani výjimečná. Mezitím značku Volvo koupili Číňané a s nimi přišel zcela nový designový styl a technika.


Nepřehlédnutelné

Tohle auto na první pohled nenechá nikoho chladným. Nejvíc se mi tento 4,9 m dlouhý sedan líbí z boku, protože z něj vyzařuje noblesa, elegance a trochu mi připomíná původní hranatá Volva. S90 má hodně nízkou siluetu skoro jako kupé. Na příď s mohutnou maskou chladiče a specifickými světly jsem si chvíli zvykal, až se mi nakonec zalíbila. Naopak ani po týdnu jsem se nedíval s nějakým nadšením na záď, ta mi prostě nesedí.


Minimalistický, přesto elegantní

Přístrojovou desku znám už z XC90, v tomto ohledu se toho příliš v S90 nezměnilo. Podle poslední módy jsou hlavní přístroje digitální, takže lze měnit jejich styl i způsob zobrazení informací. Na středovém panelu nechybí na výšku postavený devítipalcový displej, skrze který se ovládá palubní systém Sensus. Zatímco v XC90 mi příliš nesedl, v S90 jsem se s ním skamarádil během pár minut. Nemá příliš rozvětvené menu, displej reaguje na povely rychle a písmena pro zadávání kontaktu či cíle v navigaci se píše přímo na displej. Na přístrojové desce mnoho tlačítek nenajdete, což ničemu nevadí. V loketní opěrce jsem našel nejen USB konektory, ale hlavně jednu nesmírně užitečnou maličkost - čistící hadřík na displej s logem Volvo, navíc ukrytý v elegantním plastovém pouzdře.


Zdání klame

Tmavé plasty a černé kožené čalounění na první dojem dost zmenšují dojem z vnitřního prostoru. Dost tomu pomáhá i relativně malá plocha bočních oken. Podobný pocit mám i vpředu, už dlouho se mi nestalo, že bych si musel kvůli tomu, abych viděl na konec kapoty, zvedat sedačku. Situaci sice usnadňuje 360° kamerový systém, přesto raději spoléhám na vlastní oči. Mimochodem tzv. Bird view, tedy pohled ze shora, má S90 zvláštní. Raději jsem proto přepínal na klasické záběry jednotlivých kamer. Byť vnitřek působí stísněně, ve skutečnosti je S90 skoro až marnotratná. Vpředu i vzadu totiž nabízí spoustu místa. Zavazadlový prostor má mít podle oficiálních údajů 500 l, reálně mi to přijde daleko víc.


Když asistenti pomáhají

Každá S90 má ve standardu rozsáhlý seznam bezpečnostních a komfortních asistenčních systémů, které chrání řidiče i posádku. Zároveň ale dokáží maximálně usnadnit život v každodenním provozu. Ať už to je hlídání mrtvého úhlu zrcátek (mimochodem Volvo ho kdysi dávno zavedlo mezi prvními automobilkami na světě, systém BLIS byl založený na kamerovém systému), automatický brzdný systém, nebo asistent hlídající prostor za vozem při couvání z parkovacího místa. Nejvíc jsem byl ale nadšený z poloautomatického jízdního asistentu Pilot Assist. Jednak jeho aktivace a ovládání vyžaduje jeden, maximálně dva úkony tlačítky na volantu (těch je na něm nezbytné minimum), hlavně ale skvěle funguje. Nejvíc jsem si ho užíval při jízdě v kolonách do 30 km/h, kdy funguje opravdu autonomně. Rychle jsem pochopil, že se na něj můžu opravdu spolehnout, a od té chvíle už mě kolony tak neničily. Nepamatuji, kdy bych zvládal každodenní zácpy v takové pohodě. Skoro jsem se do nich i těšil. Ani jednou mě Pilot Assist nedostal do úzkých, a to ani ve 130 km/h, kdy dokáže auto řídit poměrně dlouho sám i v ostrých zatáčkách.


Nečekané probuzení

Předchůdce S80 nikdy nebyl autem, do kterého by se člověk těšil kvůli tomu, jaká je s ním zábava. Já do něj vždy rád usedal díky luxusním sedačkám, skvělému audiu a komfortnímu podvozku. A to se nezměnilo ani u S90, byť základní audiosystém má jen průměrný zvuk. Jenže po pár kilometrech jsem pochopil, že tohle auto umí i něco víc - skvěle jezdí. Pro mě překvapivě zbožňuje zatáčky, s velkou ochotou se do nich vrhá a čistě je projede. A to bylo nečekané zjištění. V S90 jsem si najednou vychutnával nejen rovné dálniční přesuny, ale i klikatou silnici přes Brdy. Navíc zábavné jízdní vlastnosti nejsou vykoupeny tvrdým pérováním, a za to patří vývojářům velká pochvala. Velkou měrou se na zlepšení jízdních vlastností podílí tuhá karoserie a podvozek s dvojitými lichoběžníky vpředu a víceprvkovou nápravou Integral Link vzadu.


Proč to dělají?

Nedávno se Volvo nechalo slyšet, že končí s diesely, že nová S60 už nedostane naftový motor. Proboha proč? Vždyť jejich dvoulitr řady Drive-E je prostě neuvěřitelný. Testovaný vůz byl vybavený motorem D4 s výkonem 140 kW (190 k) a 400 Nm, jemuž ale tovární tuning od Polestar Performance přidal dalších 10 koní a 40 Nm. Za těch dvacet tisíc to určitě stojí. Tenhle motor, který výkon přenáší na přední kola (k dispozici je i čtyřkolka) dal trochu zapomenout na charakterní pětiválec D5. Motor má krásně utlumený zvuk a díky dvojitému přeplňování plynulý a silný zátah od 1200 do 4500 otáček. Nejvíc mě ale dostala spotřeba, která se po 1400 chvílemi i dost rychlých kilometrů (dlouhodobý rychlostní průměr 73,5 km/h) zastavila na 5,5 l/100 km! Mimo město jsem se plynulou jízdou dostal i na 4,5 l/100 km. A ve městě jsem možná i díky Pilot Assist nejezdil za víc než 7 litrů. Úžasné technické dílo je i osmistupňová automatická převodovka, která řadí tak rychle, až jsem ji podezíral, že je to dvouspojková převodovka a ne klasický planetový automat.


Tajný tip

Pokud se chcete trochu odlišit od masy, tak je Volvo S90 naším tajným tipem. Tomuto autu toho nejde moc vytknout, ani cena za testované základní provedení Momentum (doplněné o řadu doplňků) od 1 322 900 milionů korun není vzhledem k výbavě přemrštěná.


+ elegantní design

+ výkonný a pružný motor

+ nízká spotřeba

+ rychle řadící automat

+ funkční, a přitom neobtěžující asistenční systémy

+ jízdní vlastnosti

+ vnitřní prostor


- výhled dozadu

- kontroverzní záď

- malá palivová nádrž