Volvo V60 T6 AWD: Pohodářský sprinter

Nemíním v　úvodu omílat provařená klišé o tom, kterak se nám ty švédské tanky zakulatily a jaký progres byl učiněn na poli aplikace všemožných moderních technologií. Fakt je ten, že ani ne před rokem představené Volvo S60 je po čertech sexy kára a odvozený kombík s „véčkovým“ označením v　tomhle směru ani v　nejmenším nezaostává. Jako obvykle jsme se nespokojili s　málem a otestovali nejsilnější verzi s　přeplňovaným turbobenzínem nesoucím　tradiční visačku T6. Taková motorizace sama o sobě přirozeně napovídá o jistých sportovních ambicích modelu. Jak si povede v　tuhé konkurenci BMW 335i Touring nebo Audi S4 Avant?

Design: Nordická miss
Design nové V60 je z　úplně jiného těsta než u větších konzervativních sourozenců V70 resp. XC70, případně u usedlé V50. Šedesátkový typ disponuje podobně jako mateřský model špetkou neodolatelné vulgárnosti, první dojem je ale současně nesmírně vřelý a přátelský. Tímto duchem se kombík od Volva řadí do jedné linie se sportovně střiženými konkurenty od Alfy (159 SW) nebo Hondy (Accord tourer). Volvo prvoplánově není tolik okázalé, o to větší bude ale jeho nadčasovost. Pozornost si zalouží předek vozu s　daleko od sebe umístěnými hlavními světly a lá Maserati Quattroporte, která opticky zvětšují čelní plochu. Boky tradiční masky pak lemují na výšku umístěné LED diody. Volvo je tradičně nabyté bezpečnostní výbavou a čím dál víc je to poznat i zvenku – stačí se podívat víc zblízka: čočky pomocných kamer v　přední masce a nad registrační značkou, parkovací senzory v　náraznících, čidla systému BLIS ve zpětných zrcátkách nebo černá škatule adaptivního tempomatu pod mřížkou.

Interiér: důmyslná evoluce
Uvnitř jde šedesátka cestou pečlivého piplání vyzkoušených řešení i citlivého zapracovávání dílčích inovací. Jak to v　praxi vypadá, si dovedou živě představit minimálně ti, kdož někdy usedli do některého z　aktuálních modelů Volvo. Testovaný kus ve vrcholné výbavě Summum potěšil exkluzivní oranžovou kůží, jejíž hluboké vrásky nepostrádaly stylovou patinu. Z　příkladně pohodlných předních sedadel můžete pohodlně obhlížet důvěrně známé žehlící prkno, alias tradiční střední „mostovku“, které se dostalo mnohem ekonomičtějšího rozvržení ovládacích prvků. Vítané zpřehlednění představuje sjednocení zásadních informací do jediného centrálního displeje. Není sice moc velký, zato je navýsost přehledný a hovoří plynně česky. Mimo intuitivně ovládané navigace se na něm promítají třeba také obraz zadní parkovací kamery nebo záběry čočky v　přední mřížce, která barevně monitoruje prostor ve výseči 180 stupňů před autem. Pro parkování nesmírně šikovná záležitost nehledě na to, že z　V60 je i tak vidět docela dobře, snad jen výhled na horní semafory je notně zastíněn rozměrným polem s　čidly systému City Safe pod vnitřním zpětným zrcátkem. Z　novinkových záležitostí je zajímavou designovou finesou aplikace jediného výdechu topení na středovém panelu, zatímco ten spolujezdcův je vytěsněn mimo střední pole víc doprava nahoru. Zadní sektor pro pasažéry je oproti přednímu podle předpokladů stísněnější, na čemž má zásluhu především svažující se linie střechy. Zas tak zlé to ale není. Pokud vepředu sedí řidič do 180 cm výšky, celkem pohodlně si za něj sedne neméně vzrostlý občan, a to i díky patřičnému vybrání v　zadní části předních opěradel. Znatelný limit tak představuje hlavně nízký strop, o případném středním pasažérovi raději ani nediskutovat. Kufr s　430 litry základního objemu není rozhodně nic ohromujícího, kdo si ale V60 kupuje, bude těžko čekat něco jiného.

(+) výtečné zpracování a prvotřídní materiály
(+) centrální displej
(+) pohodlná sedadla
(-) malý zavazadelník

Motor: kultivovaný trhač
Zákazníci švédské stylovky mají v　případě motorizací z　čeho vybírat, přičemž oproti dnešním zvyklostem v　nabídce převládají agregáty konzumující benzín, když naftu spalují pouze turbodiesely D3 (163 k) a D5 (205 k). Benzínový základ představuje čtyřválec 1,6 litru značený T3 (150 k), následuje stejně objemné T4 (180 k), dvoulitry 2.0T (203 k) a T5 (240k) a konečně přeplňovaný třílitrový šestiválec T6 s　výkonem přes 300 koní, se kterým jsme jezdili my. To je údaj, který si nezadá s　německou konkurencí a třeba točivým momentem (440 N.m) motor v　335i dokonce předčí. Velice funkční nezbytností se ukázal být pohon všech kol značený u Volva tradičně AWD realizovaný prostřednictvím Haldexu čtvrté generace. Základním rysem „té-šestky“ je maximální kultivovanost jejího chodu s　ní spojený hřejivý pocit, že kdykoliv můžete, ale nemusíte. Mluvím o potřebě využívání jejího nekonečného výkonu, neboť nenásilnost s　jakou se decentní kombík vrhá vpřed, je skutečně dech beroucí. Můžete si to v　poklidu šněrovat stovkou, abyste nenadálým přišlápnutím akcelerátoru vzápětí (cca 9,5 s) upalovali rychlostí dvojnásobnou. To vše aniž by se švédský samochod snižoval k　nějakým adrenalinovým brutalitám. Doménou tohohle auta je totiž v　první řadě všeobecná pohoda posádky a až někde vzadu jsou možná zastrčené nějaké sportovní emoce, jejichž výkvětem je váš pravidelný euforický údiv z　pružného zrychlování. Do tohoto obrázku dobře zapadá sametově řadící automatický šestikvalt Geartronic, který při klidné jízdě zpravidla přeřazuje už okolo 1.500 otáček – stačí to. Z　jeho chování je zřejmé, že prioritou není rychlost změny převodového stupně nýbrž maximální plynulost, jak je u Volva dobrým zvykem. Zatímco ve standardním módu se převodovka takřka nenechá vyvést z　míry, sportovní volba (vychýlení voliče vlevo) umí systém nečekaně rozhodit. Při snaze o větší akceschopnost (při zařazení Sportu jdou otáčky automaticky o 500 nahoru) se někdy začne chovat zbytečně zbrkle a přeřazuje iniciativněji než by bylo ve skutečnosti nezbytně nutné. Pohybovat pákou manuálně u V60 asi moc lidí bavit nebude už jen proto, že motor není ve většině případů takřka vůbec slyšet a efektivní řazení vyžaduje přišpendlit oči k　otáčkoměru. Třílitrový turbomotor si nikdo nebude kupovat kvůli nějakým „econommy runům“, takže nepřekvapí jeho průměrná spotřeba, kterou jsme v　průběhu testu nesrazili pod 12,5 litrů na sto.

(+) kultivovanost
(+) pružné zrychlení
(+) plynulost řazení v　běžném režimu
(-) pomalejší a místy zbrklé řazení ve sportovním režimu

Jízdní vlastnosti: Rychle, nikoliv nejrychleji
Jestliže v　různých PR materiálech se V60 T6 vymezuje jako adrenalinový kombík, který na silnici nezná bratra, pak skutečnost je mnohem mírumilovnější. Ano, tohle auto hravě strčí do kapsy většinu konkurentů ve střední třídě, na samotný piedestal to však není. Ať už cíleně či nikoliv, V60 T6 na rozdíl třeba od vzpomínaného BMW není autem, které by řidiče cíleně vtahovalo „do děje“ a často působí spíše opačným dojmem. Šedesátce je vlastní především plavná jízda po nerovnostech nebo střemhlavá jistá jízda rychlostmi vysoko nad 200 km/h. Posádka je přitom jen minimálně rušena a může si v　klidu užívat atmosféry pohodou prodchnutého interiéru. I jízda v　zatáčkách by zasluhovala velmi dobrou známku, ale... Fešný kombík sedí jako přišitý a meze adheze je na suchém povrchu nutné hledat proklatě vysoko. Když už se zdá, že se ucho (kolo) přeci jenom utrhne, zapracuje decentně stabilizace v　součinnosti s　citlivě fungujícím Haldexem. Díky náhonu na všechna čtyři je maximálně eliminována také vrozená nedotáčivost a V60 ani v　nejmenším nebudí dojem, že by vážila 1741 kg. Klíč k　úspěchu však　spočívá v　komplexnosti a tady bohužel Volvu jeden zásadní střípek do mozaiky chybí – jmenuje se řízení. Volant sice zpočátku budí nadějný dojem svým relativně velkým odporem, první série zatáček bohužel v　plné nahotě odhalí mizivou zpětnou vazbu od kol, což je pro požitek i bezpečný pocit z　řezání zatáček dosti esenciální věc. Zcela v　pořádku je naproti tomu tvrdost odpružení, která představuje ideální kompromis mezi pohodlím posádky a sportovním nádechem modelu. Pohon všech kol se výborně osvědčil v　zimních podmínkách našeho testu. Na cestách pokrytých sněhem i ledem propůjčoval vozu velice jisté chování a vysokou dávku ovladatelnosti, na pustém zasněženém parkovišti s　vypnutou stabilizací pak i spoustu legrace.

(+) výborná stabilita v　přímém směru
(+) adheze na obtížném povrchu
(+) ideálně naladěné odpružení
(-) řízení bez zřetelnější zpětné vazby

Bezpečnost především
Jako každé správné Volvo s　sebou i V60 vozí hutnou porci bezpečnostní výbavy. Hlavní slovo má systém City safe předcházející čelní srážce se statickými i pohybujícími se objekty včetně chodců. Dokud nejdete víc než 35 km/h, dokáže elektronika po vyčerpání všech audiovizuálních výstrah úplně zastavit, po překročení téhle kóty zpomalí alespoň natolik, aby následky hrozící srážky byly co možná nejmenší. Předjezdcem City Safety je systém Colission warning, který vás umí na nebezpečí srážky velmi důsledně upozornit. Nad očekávání dobře fungoval adaptivní automat, který reaguje citlivě jako málokde. Umí nejen sledovat bezpečný odstup od auta jedoucího před vámi, ale i zcela zastavit a znovu se rozjet na předvolenou rychlost. Samozřejmostí už je systém BLIS hlídající dravé „Babetáře“ v　mrtvém úhlu vnějších zpětných zrcátek nebo uječený strážce toho správného jízdního pruhu.

Závěr
Nejsilnější V60 je okouzlujícím příspěvkem Volva do vybrané společnosti aut, u nichž není základním kritériem nízká spotřeba pohonných hmot, pokud možno nafty. V　první řadě je to stále Volvo, tedy pohodlné a bezpečné auto, které jen tak mimochodem také skvěle vypadá a pod kapotou má ukrutně silné benzínové srdce. Do agresivního pojetí jízdních vlastností německé konkurence „šedesátce“ něco přeci jen chybí, když na vině je především méně komunikativní řízení. Jenže proč se stresovat s　nějakým závoděním? V60 není autem, které by automaticky vzbuzovalo takové choutky, pro jeho řidiče je nejkouzelnější už jen ono sladké vědomí síly, která je k　dispozici kdykoliv si zamane. Za rozvernou pošetilost se platí, ale při kvalitách švédského stejšnu a cenách konkurence považuji základních 1.350.000,- Kč za testované provedení za přiměřené číslo.