VW Caddy Maxi - co odhalil redakční test?

Slavomír Stýblo - 18. 08. 2008
+ 11
“Pro všechny, kteří mají velké plány. A kteří přepravují velké náklady.“ Hlásá firemní leták o VW Caddy Maxi, který se nám dostal v provedení VAN do rukou k obvyklému redakčnímu testu.

Populární malá dodávka Caddy, postavená na podlahové plošině modelu Touran, povyrostla do celkové délky i do délky rozvoru náprav a rázem tu máme malý-velký vůz. Ale neztratil tím Caddy na své mrštnosti a naopak je již dostatečně dospělou dodávkou pro přepravu větších nákladů?
Caddy již na první pohled nezapře svou příslušnost do rodiny VW. Nejen charakteristická maska s velkým logem výrobce, ale celkové pojetí vozu bez jakýchkoli módních výstřelků. Osobní koncernové vozy jsou pro svou nenápadnost často kritizovány, u vozu dodávkového je myslím takový vzhled na místě. V každém případě působí Caddy Maxi vyváženě i po té, co vyrostl ze základní verze o 470mm do délky a o 320mm na rozvoru náprav. Z toho těží samozřejmě výhradně nákladový prostor, který se tím zvětšil o celý metr krychlový na 4,2m3. Verze Caddy Maxi tak dokonale zapadla do široké palety užitkových Volkswagenů mezi modely Caddy a Transporter. Přístup do nákladového prostoru je zadními, dvoukřídlými dveřmi, popřípadě posuvnými dveřmi na pravém boku. Na podlaze s otěruvzdornou úpravou jsou umístěny kotevní body pro bezpečné zajištění nákladu během přepravy.

Po usednutí za volant vás rozhodně neopustí prvotní dobrý dojem z vozu. V kabině se, díky plně seřiditelnému sedadlu i ve dvou osách stavitelnému volantu, rychle zabydlíte. To, že sedíte v dodávce, poznáte jen díky výšce sedadla nad zemí. Kvalita provedení přístrojové desky je plně v duchu tradice značky a slícování jednotlivých dílů by mohl závidět nejeden výrobce vozů střední třídy. Vnitřek kabiny sice nepůsobí luxusně, ale ani stroze a vše je ergonomicky dobře vyřešeno. Příjemně tuhá sedadla umožní dlouhé cestování. Ovládací síly na volant a pedály jsou na úrovni dobrého osobního vozu a navíc máte ve všech směrech více než dostatek místa. Potěšilo mě „dospělé“ ukotvení pedálu plynu dole na podlaze. Samozřejmostí je u dodávkového vozu dobrý výhled vpřed i do boků. U skříňové verze je samořejmě omezen pohled šikmo vzad. Díky rozměrným zrcátkům máte však dobrý přehled o situaci za vozem a couvání nebo manévrování na malém prostoru není noční můrou. U zrcátek jsem však v základní verzi postrádal nejen elektrické seřizování, ale jakékoliv seřizování zevnitř kabiny. Pro jejich seřízení tak potřebujete asistenta nebo hodně trpělivosti a běhání kolem vozu.
Odkládacích ploch je v iteriéru dostatek, potěší rozměrné kapsy ve dveřích nebo polička na přístrojové desce před spolujezdcem. Doslova královský úložný prostor pak nabízí police nad čelním sklem okopírovaná z nákladních vozů.

V přístrojovém štítu jsem postrádal ukazatel teploty vody v motoru nebo alespoň kontrolku signalizující jeho nízkou teplotu. To nepovažuji za příliš profesionální řešení především u turbodieselu, který se díky vyšší účinnosti déle zahřívá. Námi testovaný vůz nebyl vybaven palubním počítačem, proto jsem nemohl sledovat hodnotu okamžité spotřeby.
Jedna „maličkost“ mě osobně dost potěšila. Stěrače při zastavení sami přejdou na pomalejší chod, což je, především při jízdě po deštivém městě, příjemné.
Jízda samotná vám dává zapomenout na to, že řídíte dodávku. Námi testovaný vůz byl osazen, dnes již legendárním motorem 1,9TDI s výkonem 77kW. Hodnota výkonu není nikterak světoborná, ale díky tomu bylo možno naladit motor na příznivý průběh točivého momentu. Ten má tak charakteristiku, jakou bych očekával od užitkového vozu. Je možné popojíždět a manévrovat při otáčkách motoru těsně nad hranicí 1000 ot/min. Zrovna tak je možné projíždět městem povolenou „padesátkou“ se zařazenou pětkou. A co víc, motor se po přidání plynu nečekaně snadno „sebere“ a začne zrychlovat. Kolem 2000ot/min přichází charakteristický turbokopanec, ovšem nijak ostrý a rozhodně nerušící plynulou jízdu. Jediným neduhem motoru se tak, bez překvapení, jevil charakteristický hluk motoru osazený vstřikovacím systémem čerpadlo – tryska. V rychlosti 130km/h je jeho dunení jediným rušivým prvkem při jinak poklidné jízdě. Svůj podíl na tom má i poměrně krátce odstupňovaná převodovka, protože na pětku motor točí při dálniční rychlosti skoro 3500 ot/min. Šestka, která by fungovala jako rychloběh by se určitě neztratila.
Tím se dostáváme k převodovce. Její řazení je přesné a bezproblémové. V řadicí páce nejsou cítit žádné zbytečné vůle a i na poli řazení by Caddy mohl jít příkladem mnohému osobnímu vozu. Kromě absence šestky, bych měl jen vítku k délce řadící páky, která není zrovna v dosahu a za pětkou jsem musel mírně cestovat.

Co mě na vanu Caddy Maxi překvapilo nejvíc byl podvozek. Jeho naladění bylo takové, že nezbývá než ho opět přirovnat k osobnímu vozu. Při běžných rychlostech vás nijak nelimitují rozměry vozu ani vyšší těžiště a vůz jede přesně tam, kam ho namíříte. Bohužel se nám nepodařilo sehnat dostatečný náklad a vyzkoušet vozidlo také s plným užitečným zatížením 800kg. Všechna tato chvála na podvozek tedy vychází z chování vozidla naloženého maximálně z jedné třetiny. Je třeba mít na zřeteli, že chování při plném zatížení bude vyžadovat od řidiče jistou soudnost.
Jedna bolest se však u užitkových vozidel objevuje právě v případě prázdného vozu, kdy je pérování příliš tvrdé a auto nepříjemně poskakuje. Nic takového však u Caddy Maxi neplatí a jízda je dostatečně komfortní i při obsazení samotným řidičem.
Nezklamaly mě ani brzdy s velice příznivým nástupem brzdné síly a dostatečnou účinností. Výsledkem spolupráce podvozku, brzd a řízení je velice jistý pocit z vozu.
Musím se přiznat, že jsem za testovací týden neobjevil žádnou výraznější slabinu vozu. Před testem jsem měl určité pochybnosti. Pesimista by asi prohlásil, že „natáhlý“ Caddy Maxi je moc velký na to, aby byl obratný ve mětě a dost malý na to, aby mohl vozit dostatečné náklady. Optimista by k tomu přistoupil tak, že tento vůz již toho uveze dost a pořád nabízí dobrou obratnost a snadnou ovladatelnost. Po týdenním testu se rozhodně kloním k názoru optimisty. Chováním je tento Caddy stále blízko osobnímu vozu a přitom umožní pohodlně naložit přes čtyři krychlové metry nákladu. I když snaha o univerzálnost často končí fiaskem, tento vůz bude dobře sloužit jak v městském provozu tak i na dlouhých cestách. Když sečteme pružný motor, přesně řadící převodovku, kvalitní podvozek a tradičně vysokou úroveň dílenského zpracování, dostáváme ve voze VW Caddy Maxi spolehlivého pracanta.

Vůz pro test byl zapůjčen z programu "auto-plus".

Tagy